Tmavě modrý šuplík

 

 

 

 "Já vím, Daví, já to nemyslím takhle…se Sárou jsme probírali spíš co doma… otec a tak... Tenhle návrat byl trochu chaotickej. Je to pořád jen pár dnů. Navíc jsem se domů strašně moc těšil." Přitiskne ho k sobě. "Už nechci být sám. Ne, když můžu mít vedle sebe tebe. Je to složitý, mluvit o všem… některé věci jsou děsivé i pro mě. Ale dám se do pořádku, není to snadné… teď už začínám chápat všechno to upozorňování kolem a kartičku na psychologa." Usměje se. "Ale já mám svýho psychologa u sebe." Zastaví jejich kroky, aby mohl Davida vděčně políbit. "Psychiatra možná, ale k psychologii jsem moc nepřičuchl." ušklíbne se a nechá se políbit. Vtáhne Alexe do hry jazyků. Než se odtáhne. "Já vím, že tě spíš do blázince přivedu, jsem moc složitá osobnost." uculí se spokojeně. "Ale jedno vím, když je něco pro jednoho děsivý, pro dva už je to děsivý míň. Dáš se do pořádku, to víš, že jo." Pousměje se do toho polibku. "Třeba se tam př...

*** Klečel u zraněného a pomáhal klukům, kteří ho ošetřovali. Vichr, který vytvářela stále jdoucí vrtule helikoptéry je nutila nechat si brýle i přetáhnout šátek až přes nos. Jinak by měli písek úplně všude. Ale nemohli si dovolit vypnout motor. Jen rychle ošetřit a letět zpátky do polní nemocnice. I když podle rozsahu zranění bylo víc než jasné, že poletí ještě dál. Skoro utržená noha od nášlapné miny visela na malém kousku tkáně. Prognóza byla víc než špatná, ale snažili se do poslední chvíle, i když to byl civilista. Nad hlavami se jim ozve střelba. Slyší i další rány. Neohlíží se. Nejde to. Najednou ztuhlý krk i končetiny mu nedovolí se pohnout. Nemůže se skrýt jako zbytek kolegů, kteří kolem něj něco křičí. Najednou se ocitá na otevřené pláni, je se zraněným sám. Leží oba na zemi bez hnutí. Vrtulník odlétá pryč a on cítí beznaděj. Nemůže nic. Ani pohnout rukou, aby se ujistil, že je stále ještě naživu. Nespokojeně se zavrtí, když vedle sebe necítí Alexovo horké tělo. Zamručí a oto...

*** Probudilo ho nepříjemné zvonění telefonu. Nevrle si k sobě přitiskne Davidovo spící tělo a pevně sevře víčka, aby ten otravný zvuk dostal z hlavy. Budil se celou tu dobu, co spali. Neustále se ujišťoval, že David je stále vedle něj. Musel se ho dotýkat, aby tomu věřil, proto obětoval kvalitní spánek a pohodlí. Jenže to vyzvánění se mu vůbec nelíbilo. Navíc to nebyl ani jeho telefon, ale nechtěl Davida budit, aby to šel zvednout. Po dlouhé a horké vaně usnul opravdu tvrdě, jenže s tím vytrvalcem na druhé straně komunikačního kanálu bude David probuzený raz dva. Se zavrčením se pomalu zvedne, aby ten nebohý přístroj umlčel. Ještě však než to udělá, sjede pohledem na jméno volajícího. Lex? Hledá Davida? Opustili bar včera celkem hloupě… "Doufám, že potřebuješ něco důležitého, protože jakmile Davida probudíš, jsi mrtvej muž." Zavrčí. Nějak se na něm podepsalo to nevyspání i nepříjemné probuzení. Zarazí se a zmateně se podívá na Míšu vedle sebe. "Alexi? Co se… David spí?...

Už svítá, když se zastaví před domem, ve kterém se nachází Alexův byt. Vydechne. Celou noc nespal a toulal se městem. Neměl chuť vracet se zpátky na oslavu a už vůbec se mu nechtělo domů. Nechtěl čelit Alexovu rozčílení. Roman měl pravdu, měl se ovládnout a poslat Felixe do prdele přímo a bez dohadování. Vydechne. S trochou štěstí bude Alex buď ještě spát a nebo se zdržel v baru. Každopádně už musí domů. Nikdo nechápal, jak mizerně se cítil celý ten půl rok. On tak daleko od Alexe a ten arogantní dědek tak blízko. Nejvíc ho děsilo, že kdyby se Felix opravdu snažil, možná by se k němu Alex vrátil. Povzdechne si. Felix byl vzor, hodný obdivu. Ušklíbne se. Jak pro koho. A jestli ho Alex pořád ještě chce , tak co s tím nadělá. Nebyl si jistý, jestli Felix už opravdu vytáhl všechny trumfy, ale znal Alexe déle. Byl s ním v práci. Měl nejlepší podmínky pro útok. Myšlenky na Felixe ho akorát rozčilovaly. Nemohl si dovolit být právě teď rozčílený. Odemkne si spodní vchod do domu a vydupe k bytu...

Opře se o bar, aby shlédnul na Michala s Lexem. "Mockrát vám děkuju, víc jsem si vážně nemohl přát." Mávne na barmana, aby si vyžebral sklenici s vodou a nalije ji do sebe na jeden zátah. Nereaguje na překvapené pohledy, které se na něj upřou. "Skvělá oslava… tak proč se všichni nebaví?" Ušklíbne se a raději se přesune k jednomu z volných stolků. Je mu fuk, co si o nich ostatní myslí, i když teď to vážně nebylo příjemné. Sjede Felixe nevraždivým pohledem. Taky se mohl chovat jako dospělý. A David to taky mohl řešit jinak. Lex si vymění nechápavý pohled s Míšou. "Stalo se snad něco? Kde je David?" rozhlédne se nechápavě. "Pohádali jste se?" Nevěnoval pozornost dění kolem. Bavil se na baru s Míšou a Kamilem. Spíš tedy s Míšou, protože Kamil byl v plné polní za barem. "Jo, stalo se. Pozvali jste Felixe. To se stalo." Zavrčí naštvaně. Rozhlédne se po baru, aby zjistil, že David v něm není. Zatrne v něm. Kam šel? Jenže byl naštvaný, tahali s...

Vojtěch si odkašle, aby na sebe upozornil, ale není mu to moc platné. Odkašle si tedy znovu a doplní to zatleskáním. "Hele, jako vážení… byl jsem pověřen řečněním, tak laskavě sklapněte jo?" Chvíli počká, než se všichni uklidní. "Sešli jsme se tu dnes… ne, žádná svatba, děkuju pěkné…" hodí pohled po mračím se Romanovi. "Jednak jsme tu dneska proto, abychom řádně uvítali Alexe zpátky mezi civilním obyvatelstvem. A ano, víme všichni, že dorazil už před pár dny. Davide, počítej s tím, že to ještě schytáš…. Mě osobně je to fuk, ale tak… Takže Alexi, vítej zpátky. S Davidem už stejně nebylo k vydržení a moje nabídky, že mu od sexuální frustrace pomůžu, tvrdošíjně odmítal." pokrčí rameny. "Druhou záležitostí proč jsme tu je, že David zvládl v termínu a s červeným diplomem státnice… takže pánové, pokud trpíme hemeroidy či jinými neduhy, támhle…" mávne rukou do davu směrem k Davidovi. "Máte čerstvého doktora…. ještě je neokoukanej, nesemletý systéme...

Usměje se. Ještě prsty poupraví límeček košile, kterou Alexovi vybral. S troškou jeho hračiček na zakrývání nedostatků a postaveným límečkem není modřinka na krku skoro ani vidět. Když o ní nikdo neví, nebude ji hledat. "No, je to sice trošku jiný odstín, než by se k tobě hodil, ale nikdo si toho nevšimne, pokud ti nebude civět na krk a garantuju, že to nikomu nedovolím." Uculí se, když se Alex zavrtí. Ošukal ho teda doopravdy důkladně. Přesně dle přání. "Jsi v pohodě?" Zeptá se klidně. Po tom, co se mu skoro zřítil do vany, měl docela strach. Trošku nešikovněji a mohl skončit s otřesem mozku. Vydechne. "Vypadáš skvěle." zhodnotí práci, když pohladí Alexe po tváři a poodstoupí. Sám si dopne tmavě modrou košili, kterou na sebe natáhnul dost rychle. Zdrželi se ještě nějakými… záležitostmi a teď už trošku nestíhali. "Tak vyrazíme?" Nechá Davida, aby si s ním dělal co chce. Ostatně jako celý dnešní den. Měl dost a to se ještě měli jít bavit do baru, ...

Probudí se do pokoje ozářeného slunečními paprsky. Zašátrá rukou kolem sebe, aby zjistil, že už je v posteli sám. Zamrká na budík na nočním stolku, aby zjistil, že spal opravdu dlouho. Blížila se doba obědu a on si tu vyspával. Zaposlouchá se do zvuků bytu. Davida odhalí podle cinknutí v kuchyni. Pousměje se. Byl doma, ve svém a v Davidově. Teď už to tu bylo jejich. Sklouzne pohledem na medvěda, kterého svalili na zem a uchechtne se. Měli by mu vymyslet jiné místo, aby pořád nekončil na zemi. S protahováním spánkem ztěžklých končetin se začne pomalu hrabat z postele. Musí si dát sprchu a určitým způsobem se přivést do stavu lidskosti. Mohutně zívne a jen tak tak tak to stihne zakrýt rukou. Zapadne do koupelny. Dveře za ním lehce klapnou. Nejdřív obstará nejnutnější a potom se půjde podívat, co David provádí. Natáhne se po kartáčku na zuby, aby je přeleštil a nakonec strčí pod kohoutek celou hlavu, aby se probral. Poslepu nahmatá ručník a zaboří do něj svůj obličej. Potom se teprve zahl...