Tmavě modrý šuplík

Část dvacátá první Natáhne se, aby otevřel termosku a nalil do připraveného hrníčku. Vloží ho opatrně Míšovi do dlaně. "Vážně ne? Zas tak nezvyklé to není. I když, většina přátel kolem mě vaření vzdala, když zjistila, že... no, že já to umím a jsem ochoten dobrovolně vařit." pousměje se. "Jsou někdy, jako kobylky." Uloží se zpátky a otře tvář o jeho bok. "Víš, že to je škoda? Není nic lepšího než se najíst ještě v posteli. A ty si to po včerejší noci zasloužíš. Neměl bych tě vůbec pustit z postele." přehodí lehce ruku přes Míšův pas, jakoby tím chtěl naznačit, že ho tam prostě bude držet. "Možná bych byl, ale i takhle jsem pan někdo. Na místní poměry. Ale kdo ví. Kdybych tenkrát neutekl, mohl už jsem být někde jinde. Ale i takhle mi to vyhovuje. Práce mám dost." Míša přikývne. Ty doteky, které se mezi nimi odehrávají, jsou mu hodně příjemné. A nějak se zapomíná je oplácet stejnou mírou. "Cítím se naprosto v pořádku. Nic, na co bych už si dáv...

Část dvacátá *** Probudily ho první paprsky, které se draly oknem dovnitř. Lehce zamžoural. Nenaspal toho moc, ale při pohledu na spícího Michala se cítil naprosto úžasně. Po hodné chvíli se pomalu a maximálně opatrně vyprostil a vysoukal z postele. Naházel na sebe oblečení. Ještě věnoval pohled Míšovi, který klidně oddechoval. Musí se pořádně vyspat. Teď stojí dole v kuchyni u plotny, povídá si s Ralfem, který si taky přivstal a odhání ho od snídaně, kterou chystá pro Míšu. Musí se pořádně najíst, aby měl sílu. A taky ho nemíní po té příšerné noci pustit jen tak z postele. Právě se pasoval na Míšova osobního dohližitele. Postará se o to, aby se hezky vyspal, odpočinul si a pořádně se najedl. Však se houby stane, když začnou s jednáním o něco později. Navíc, pomalu se to šine ke zdárnému konci. Stihnou to určitě dřív, než předpokládali. A to se mu sobecky nehodí. Přeje si to ještě trošku natáhnout. Dokončí vajíčka, připraví tousty a všechno to se spoustou čaje v termosce, ovoce, zeleni...

Část devatenáctá "Trváš na té sprše?" zeptá se, než se mu téměř artistickým výkonem podaří otevřít zástěna. "Jestli bys radši vanu, tak máš poslední možnost. A je pro tebe teď lepší teplejší voda nebo spíš studenější?" "Jen... jak to chceš provést?" zamumlá. Lex to má určitě promyšlené do posledního detailu. "Nějakou vlažnější. Studenou bych asi neunesl." "Popravdě, hodlám improvizovat." pousměje se. "Prostě se spolu osprchujeme, jinak nevím, jak to provést. Ale přísahám, že budu hodný. Žádné postranní úmysly." Opatrně se i s Míšou v náručí provlékne do sprchy. "Zvládneš pustit vodu?" "Ale jsi oblečený." řekne nesmyslně s ohledem na Lexovy spací kraťasy. Zrudne, když si uvědomí, co to vypustil z úst. Ještě že mu Lex nevidí do obličeje. To by se musel propadnout studem. "Já vím. Uvědomil jsem si to až později. Ale to nevadí, je to jen voda. Uschne." dovolí si letmý polibek do vlasů. "O nic se ...

Část osmnáctá Zmateně zaostří na Lexovy rty, které mu něco povídají. Aha. Skulí se, rukama shodí deku, aby na něm nezůstala, ale víc už nezmůže, Lex se přitiskne na jeho tělo, čímž si vymění pozice. Přitáhne si ho k sobě s dravostí orla, který se nechce dělit. Musí ho cítit, musí cítit, že se mu nic z toho nezdá. Že to není jen příjemný sen, ze kterého se probudí. Odtáhne se. Mozek se zase začíná probouzet, zmetek. "Míšo, počkej..." vydechne, musí to nějak zpracovat. Právě se po něm vrhnul a asi by bylo čím dál horší se ovládnout. Nadechne se a vydechne, aby uklidnil dech. Usměje se, připadá si tak zvláštně šťastný. Stejně z něj nemůže spustit ruce. "Co to bylo v tom vínu?" Skulí se vedle něj a přitáhne si ho do náruče. Dost pokrytecké, aby mu kecal o tom, že je hezké zpomalit a pak se tu na něj vrhal. Zahledí se prázdna před sebou, ale nechá se přitisknout do náruče. Sevře prsty na Lexově hrudníku v pěst, čímž nevědomky shrne i Lexovo tričko. Zavře oči. Míchají se ...

Slibujete moc pěkně... tak aby nedošlo k pomluvám, že neplníme... Část sedmnáctá "Na tebe." pozvedne skleničku. "Obchody jsou sice nutné, ale na něco tak přízemního se mi přiťukávat zrovna nechce." "Na mě určitě ne. Když už, tak na nás, do ničeho jiného nejdu." uculí se jako neviňátko a natáhne před sebe ruku se skleničkou. "A neprotestuj. Prosím." Na nás. "Dobrá tedy." souhlasí, přestože mu to přijde skoro jako výsměch osudu. Pousměje se. Přípitky jsou velmi zákeřná věc. Příště si musí dát pozor. "Tak tedy, na nás." Sklo o sebe jemně zacinká. Malým douškem okoštuje, co za víno Lex vybral a s potěšením zjistí, že mu chutná. Napije se tedy ještě jednou, než se natáhne do sena úplně a skleničku si přidrží na břiše. "Pěknej výhled. Dají se na to sbalit kluci?" nasadí nevinný úsměv, ale v hlavě mu proběhne myšlenka, že by Lexe neměl takhle trápit. Dělat nějaké naděje... Upije. Občas umí víno najednou zhořknout v puse. ...

Část šestnáctá P.S. Poštovní sovy s úplatky se asi ztratily, pošlete další :-) Jinak si příště pořádně počkáte. Celou večeři přemýšlí, jak to udělat s tím, že chce Míša zůstat venku. Několik možností ho napadá. Sleduje Míšu, jak dojídá večeři. On to do sebe naházel až nějak moc rychle. Za odpoledne mu celkem slušně vyhládlo. Xitt leží spokojeně venku na zápraží vedle druhého psa a vypadá docela zmoženě. Nemá tušení, kdo ho vykoupal, ale odvedl zatraceně dobrou práci. Odloží příbor a zadívá se na Míšu. "Říkal jsi, že chceš po večeři zůstat venku... máš nějakou představu? Chceš zůstat tady na terase?" "Šel bych spíš někam dál... na terase jsme byli včera, určitě to bude zajímavá procházka i takhle večer. Při západu slunce." zazubí se. Do úst strčí poslední sousto a složí příbor. "Mohli bychom ke stájím? I když, on tam je vlastně pro mě špatnej přístup... Tak jenom někam, kde bude hezky i pevná cesta." Přimhouří oči. "To bude trošku horší. Je docela podm...

Část patnáctá Zavře za sebou a zadívá se na vanu. Stejně neodolá. Přidřepne si k ní a sleduje hladinu. Stejně tam nebude dlouho. Utopit se snad nehodlá... Prstem žďouchne do jednoho chuchvalce pěny. Rozhodně voní velmi příjemně. Vypluje nahoru po dobré chvilce. Zakucká se, když se ocitne hlavou kousek od Lexe. Vyprskne pěnu z úst a vytře si ji i z očí. "Rád děsíš lidi?" zazubí se. Ta vana mu dělá neskutečně dobře. Cítí se jak novorozenec. A je rád, že trochu intimna mu zůstalo díky množství pěny, které se mu vytvořilo. "Nechtěl jsem tě děsit. Promiň. Jen jsem se bál, jestli ses tu nepokusil utopit." natáhne ruku a setře mu pěnu z vlasů. "Dám si tu sprchu, ano?" pousměje se a narovná se. Na okamžik ztuhne, když se Lex dotkne jeho vlasů, ale hned je zase všechno v pořádku. "Utopit se nehodlám, v takové příjemné společnosti by to byla velká škoda." Usměje se. "Když si vystačíš se sprchovým koutem," pokrčí rameny. "Já v něm nemám šanci...