Tmavě modrý šuplík

Část třicátá devátá Uchechtne se. "To mi raději ani nepřípomínej. Jednou se nám sem vplíží a zardousí mě." zakroutí nad sebou s úsměvem hlavou. "Jestli se ti chce v tuhle hodinu do vany, tak to nechám být." přehodí si ruku přes Lexův hrudník, vyhoupne se na lokti a přiblíží se svou hlavou k té jeho. Jemně přejede rty přes druhé. "To jsem tě tak odrovnal?" uculí se. I pro něj to byl další zážitek do škatulky, ale cítil se tak podivně nabitý. "Jen se potřebuju trošku vzpamatovat." vrátí polibek. "Ze spícího stavu rovnou takové výkony, tělo se musí trošku vzmužit." pousměje se. "Ale bylo to moc hezké probuzení. Dej mi chviličku a půjdeme se na chviličku namočit do vany." Skulí se na záda, rukou vyhledá tu Lexovu a s připitomělým úsměvem ji stiskne. Je v tom až po uši. Natočí hlavu, aby na Lexe lépe viděl. Zálibně si ho prohlédne. Přitáhne si Lexovu dlaň ke svým rtům, aby na ni vtiskl drobný polibek a znovu ji spustil podél těla, ...

Část třicátá osmá "Tak nějak v to tajně doufám, jinak budu muset čelit obvinění za znásilnění." uchechtne se. "Vezmi si mě." hlesne do smyslných rtů, které ho tak dravě líbají. "Moc dlouho tohle nevydržím." cítí se trochu jako puberťák, ale je mu to tak nějak jedno. Poslepu se natáhne drze do Lexova nočního stolku, aby z něj vytáhl tubu s gelem, kterou nahmátne jako první. Vtiskne ji do Lexovy ruky, která hladí jeho bok v místě, kde už ji cítí jen lehce. Sevře prsty kolem tuby. Pousměje se do polibku. Pokud má Míša takové choutky, znamená to, že už mu je opravdu dobře. Trošku se bál, že dnešní noc bude stejná, jakou zažil tehdy v Německu. Ale tenhle vývoj noci je rozhodně lákavý a zajímavý. Pevně sevře paže kolem Míšova těla a přetočí ho pod sebe. Cvakne víčko tuby a následuje další úsměv. Konečně přišel na to, jak rychle a jednoduše otevřít ten šílený patent. Obkročmo si klekne nad Míšu. Ani se nemusí dívat, když vymačkává gel na prsty. Místo toho se sklo...

Část třicátá sedmá *** V nepříjemném tichu se dostanou do bytu, kde Michal odepne Xitta, který okamžitě zabere svoje přivlastněné místo. Kde má začít? Má vůbec něco začínat? Ohlédne se po Lexovi, který je krok za ním. Stáhne ze sebe mikinu. Venku se začínalo pomalu ochlazovat, ale uvnitř bylo stále příjemné teplo. Dívá se na Míšu. To, že bylo v autě až nepříjemné ticho, to ještě snesl. Ale nějak si není jistý, jestli by to zvládnul i tady. "Co ti řekl Gabriel?" zeptá se přímo. Nemá smysl kolem toho nějak bloudit. "Bereš mě taky jako dalšího, kterýmu pomůžeš a až si budeš myslet, že jsem v pohodě, tak mě opustíš?" vypálí prostě. Nedokáže to zformulovat jinak, než jak ho to pálí celou dobu na jazyku. "Dostal jsem sice krátký seznam lidí, ale i to mě donutilo o tomhle všem trochu pochybovat. Je to všechno příliš krásné na to, abych ty řeči mohl jen tak přejít." Bolí ho, když tohle říká. Ale musí to jít ven. "Ty mi vlastně vůbec nevěříš." Lex se na n...

Část třicátá šestá "Říká někdo, kdo se ani nepředstavil..." zahuhlá Míša spíš jen pro sebe. Zmateně zvedne hlavu. "Promiň, co jsi říkal?" otočí se na Kamila, který se pro tentokrát na chvíli místo úsměvu mračí. Ale zase vrátí pohled ke svému pití. Xitt vedle něj větřil nějaký problém, takže se způsobně usadil, aby případně svého pána bránil. Pohladí ho po hlavě. "Lehni. Takovej by ti za pokousání nestál." "Ale, nic. Jen, že Gabriela prásknu Michaelovi. On už ho nějak zpacifikuje. Dneska se zdá, že má fakt pekelnou náladu." mávne rukou. "Lex bude radostí bez sebe, až zjistí, že tu Gábinka dneska je. Poslední dobou se nemůžou vystát. Jeden čas to bylo docela v pohodě, to spolu vydrželi i u jednoho stolu." Ušklíbne se tomu. Viděl toho člověka jen chvíli a už v něm dokázal vyvolat tolik rozporuplných pocitů. Potlačí touhu nahrbit záda pod tou tíhou, protože si je vědom toho, že si ho dotyčný zkontroluje, zda se mu podařilo ho dostat. Nemít ...

Část třicátá pátá "Hele, to vůbec ne." zavrtí hlavou. "Jen tu začala běžet taková šuškanda. Víš, jak to chodí. Někdo říká, že jsi jen Lexova další záchranná mise. Lexe je těžko... No, je to prostě pořádnej chlap. Myslím jako, že tu po něm dost pasou." zazubí se. "Prostě ho pořádně zadrápkni a nepusť." opře se lokty o bar. "Upřímně, kdyby měl zájem o mě, tak neváhám ani minutu." povzdechne si. "Ale na tohle já jsem prostě moc velkej smolař." Málem, že se neutopí v pití. Zakucká se a raději sklenici odloží. "Tak nějak to vyšlo z Lexovy strany jako první. Já byl zadaný a ehm... Víš, jak to chodí. Lex je osobnost a jestli má zájem o někoho jako jsem já, nepustím ho jen tak. Mám ho rád a záleží mi na něm. A to všechno okolo si tak nějak postupně uvědomuji. Asi to v takové konkurenci nebudu mít jednoduché." "Jo, Lex by přesvědčil každého, když by chtěl." rozesměje se. "Však se ho drž. Takovýho druhýho jen tak nesežene...

Část třicátá čtvrtá *** Lex kolem Míši chodil celý zbytek dne po špičkách. A prakticky se od něj hnul, jen když šel zaúkolovat Romana, co má koupit k jídlu a pak, když šel připravit Míšovi ten vývar. S tím se samozřejmě svezl i Roman. Usadí se na posteli vedle Míši a jemně mu položí dlaň na rameno. "Myško, spíš ještě?" zeptá se tiše. Nechce ho budit. Sice prospal oběd a i velkou část odpoledne, ale to je jedině dobře. Už před nějakou chvílí se otočil na břicho, ale stále nechával zavřené oči. Lex s ním v ložnici nebyl, ale slyšel jeho kroky vedle, takže byl klidný. Zavrtí jemně hlavou. "Už ne, jsem jen líný se zvednout." pousměje se a upře na Lexe svůj pohled. "A než se zeptáš, tak je mi dobře. Opravdu." Nahmatá Lexovu ruku a přitáhne si jí ke svému obličeji. Přitiskne se k ní. Pousměje se. Přesně na to se chtěl zeptat. "To je moc dobře." Nechá mu svou ruku a druhou mu jemně odhrne vlasy z čela. "Máš hlad? Udělal jsem vývar. Něco teplého do ...

Část třicátá třetí "To bude v pořádku. Potřebuji jen chvíli na vzpamatování se. Není to poprvé. Jen mě mrzí, že zrovna dnes, když jsi se ke mně přidal, je to horší než obvykle. Žádný prudký pohyby navíc, jinak by to nemuselo dopadnout dobře." zvrátí hlavu a na okamžik zavře oči. Dvakrát se zhluboka nadechne, aby nabral ztracenou rovnováhu. Až teprve potom se natáhne po tričku. "To nevadí. Aspoň jsem to nejhorší zažil hned. Příště už budu snad trošku připravený." jemně líbne Míšu na tvář. "Tak nespěchej, nebo mi řekni, co mám dělat." zadívá se na něj trošku zoufale. "I tak to není moc pozitivní." pousměje se. "Kdybys mi pomohl do bot, tak bych ti byl moc vděčný, já se totiž až tak asi neohnu." O mžitkách před očima se zmiňovat nechce. Lex už je takhle dost vystrašený, nechce ho děsit ještě víc. Pomalu přetáhne tričko přes hlavu a natáhne se pro kalhoty. Opravdu zpomaleně si je natáhne. Když se nadzvedne na jedné ruce, aby si je přetáhl p...