Tmavě modrý šuplík

Nenáviď mě dnes - část osmnáctá Pokrčí rameny. "My dva jsme v nejlepším pořádku. Líbánky se vyvedly víc než dobře. I počasí nám přálo… Vlastně. Přálo nám úplně všechno." usměje se šťastně. "O koho se jedná? Jsem kámoš víc lidí a tohle chození kolem kaše mě znervózňuje. Alex se zmínil, že mezi vámi k něčemu došlo. Jen se potom vypařil stejně jako ty… jedná se o to?" "On se ti nepochlubil jo? Já o něm prostě nechci mluvit." Na poslední chvíli se zarazí a nepoužije nějakou nadávku. "Nestojí mi za to." zamračí se. Zpozorní, takže jde o Alexe? Zadívá se na Davida. "S čím se měl pochlubit? Odešel z těch fotek hned po tobě. Od té doby jsme se neviděli. Stejně jako s tebou." "Nemusel se obtěžovat." odtuší. "Proč tě to tak strašně zajímá?" zadívá se na Míšu rozmrzele. "Zeptej se jeho, jestli tedy nepoužije ty výmluvy, co zkoušel na mě." "Proč mě to zajímá? Jsi můj kámoš, Davide." zamračí se. "A očivid...

Nenáviď mě dnes - část sedmnáctá *** Michal ležel natažený na pohovce, pod sebou Lexe a úspěšně se mu dařilo ho valchovat. Co chvíli se zasmáli nějakému z trapných žertíků ve filmu, který měli zapnutý. Ještě nebylo dost pozdě na to, aby si odebrali do postele. Bezmyšlenkovitě hladil Lexovu ruku, kterou si pro sebe ukořistil. Na stolku předním, kromě různých druhů mlsotin, ležel i tichý mobilní telefon, který tam položil, protože se posledních pár dnů snažil dovolat Davidovi a pokaždé mu to bylo vytípnuto, takže nyní čekal, kdy přijde nějaká zpětná reakce. Pohled mu sjede na hromadu papírů, které ještě před filmem společně probírali. Stavba domu již byla v plném proudu a on jen žasl, jak rychle to stavební firmě jde. Cítil se naprosto dokonale a spokojeně. Zachumlá se víc do Lexovy náruče, jako by se bál, že by mu mohl utéct. David naštvaně vypadne z nemocnice. Jasně, měl čekat, že ho utře. Alex byl u sanitky král, on jen dočasný vetřelec. Jistě, že ho bude ponižovat, proč by to nedělal...

Ahoj Vám všem, kteří nás ještě navštěvujete. Není moc čas přidávat s pravidelností, tak jsem si dnes vyšetřila trochu času a nastavila kapitoly po týdnech až do 1.9. a doufám, že Vás to potěší. Příjemné čtení! Voldy Nenáviď mě dnes - část šestnáctá *** Papírování se mu zdá jako boj s větrnými mlýny. Kdyby to šlo, hned by ho zrušil. Je z toho unavenější než z výjezdu. Snažil se pochopit všechno, co mu ohledně těch lejster Robin říkal, ale i tak má pocit, že to moc nepopírá. Tyhle věci ho vždycky nudily a neměl potřebu se tohle učit. Ale teď jak zjistil, to bude potřeba. S povzdechem zamíří do šatny. Otevře skříňku, kde má uložené věci. Všechno si pečlivě vyskládá na lavičku a otevře batoh, aby tam uložil nafasované papíry. Má co studovat. Stáhne bundu a uloží ji do skříňky, sehne se, aby rozšněroval boty, svlékne pracovní oblečení a jen v boxerkách se otočí ke zvonícímu telefonu. Vytáhne ho z batohu a zadívá se na volajícího. Míša. Teď s ním ale vážně nemá sílu mluvit. Vytípne hovor a p...