Tmavě modrý šuplík

Podařilo se mu usnout s mobilem v ruce. Možná ho hypnotizoval jen proto, jako by doufal, že tím z něj vytlačí i jinou zprávu, ale žádná další už nepřišla. To jediné slůvko mohlo znamenat cokoliv. Ale ať už to bylo jakkoliv, chtěl být připravený, proto vstal o hodně dřív než normálně. V koupelně strávil o polovinu víc času než obvykle a dokonce připravil snídani i pro Romana. Byl nervózní a tak se musel zabavit. Usadí se na posteli. Chvíli se zamyšleně dívá na mobil. Včerejší vzkaz od Míši ho… ne přímo překvapil, čekal, že s ním bude chtít sám mluvit. Bál se toho. Ten vzkaz ho částečně uklidnil. Míša ho nechce opustit. Natáhl se pro mobil na stolku vedle postele, vezme ho opatrně, jakoby to byl jedovatý had. Musí se už konečně vzmužit a ozvat se. Najde Míšovo číslo, chvíli si prohlíží fotku, co u něj má. Rozesmátého Míšu z oslavy narozenin. Povzdechne si, stiskne zelené tlačítko a přiloží telefon k uchu. Vlastně ani neví, co přesně mu chce říct. Překvapeně se natáhne po zvonícím telef...

Nevyspalý, pořádně neupravený a s tmavými kruhy pod očima odmítl Davidovi dnešní setkání v bazénu. Necítil se vůbec dobře. Riskoval by tak přinejmenším utopení, což by v téhle situaci mohlo být fajn, ale chtěl to Lexovi vysvětlit. Pokud tedy Lex bude stát o nějaké vysvětlení. Odsunul od sebe hrnek s kávou, kterou si uvařil. Vůbec mu nechutnala. S povzdechem složil paže na stůl a položil na ně hlavu. Romana slyšel vstávat, ale nevěnoval tomu nejmenší pozornost. Roman se vyhrabe z postele a ještě napůl v polospánku zapadne do kuchyně. "Brýýtrooo." pozdraví a div si nevykloubí čelist, jak mocně zívne. Usadí se u stolu. "Už aby byl Lex zpátky." zamručí. Nějak mu chybí ráno připravená snídaně. "Možná by ses měl naučit chystat si jídlo sám." zamrmlá do desky stolu. Nemá zrovna nejlepší náladu. Jenže tu neměl celý týden. "Ale máš pravdu. Už aby byl zpátky." Posune po stole svůj hrnek s kávou k Romanovi. "Ještě jsem z toho nepil. Budu u sebe." ...

Lex položí telefon a zamyšleně se podívá před sebe. Musí na pár dní do Francie, vyřešit nějaké věci. A musí se domluvit hlavně s Míšou. Rád by, aby jel s ním, ale kdo ví, jak je na tom teď pracovně. Třeba ani nebude mít čas. Ale nemůže se moc zdržovat, zarezervuje nejbližší let. Prvně ale musí mluvit s Míšou. Podívá se na hodiny. Teď by měl být na plavečáku s Davidem. Ušklíbne se, ale vezme klíčky od auta. Míša sice jel svým, ale to se pak nějak vyřeší. Vyzvedne ho, domluví se a uvidí se. Předá recepční klíče od skříňky a přijme permici, kterou si zakoupil už před časem, protože to bylo mnohem výhodnější, když teď s Davidem chodili plavat pravidelně. V hlavě spřádá plán, jak se vyhnout dalšímu polibku, který si vysloužil tím, že zase prohrál. Měl by na tom nějak zapracovat, protože David mu dává zabrat jen tak, že je druhý vždy o pár centimetrů. "Beztak tě podezřívám z toho, že nějak podvádíš." otočí se se zazubením na svého společníka. David se zazubí. "Ale už se lepšíš...

"S čím že?" zadívá se na něj tázavě. Dlaní přejede přes strniště na bradě. "Můžu já za to, že někdo ráno zdržoval a já se nestihl oholit?" zeptá se lehce vyčítavým tónem. Zatváří se jako andílek. "Já nikdy nezdržuji. To je naprosto neslučitelné s mojí osobou." zazubí se. "Navíc..." svou bradou přejede po kůži na hrudníku. "Jsem na tom podobně, tak si nemůžu stěžovat. Pichláčku. Později to doženeme." "Nedoženeme." zavrtí hlavou. "Ty se mi zase vnutíš ráno do koupelny a budeš předstírat akutní nedostatek mazlení. To znám. Praktikuješ to dost pravidelně." pousměje se. Přejede prsty po Míšově bradě. "Jsi jak malé struhátko." "A můžu já za to, že jsi tak sexy, krásný a ještě k tomu se s tebou strašně dobře mazlí?" nafoukne tváře. "Když mi pořídíš obřího plyšáka, tak už tě tím nebudu obtěžovat." Vyplázne na něj špičku jazyka, v očích hravé jiskřičky. "A vůbec, struhátko jde strouhat miláč...

"Jestli se ti to takhle líbí a vyhovuje ti to, tak ti to jedině přeju." pousměje se. "Alexander je dobrá partie, je celkem fajn, žes narazil na něj. V tomhle světě je dost hnusných lidí. A gayové jsou většinou dost velký svině." pousměje se. "Věř mi." "Věřím i to vím. Nežil jsem v klášteře." usměje se. "Myslím, že spokojenější bych být nemohl. Opravdu ne. Každý si ten život vedeme jinak. Naše priority jsou poskládané úplně jinak. Takže si užívej a nevázej se, dokud to půjde, když ti to tak vyhovuje. Až to jednou přijde, tak to poznáš." pokrčí rameny a upře na něj svůj pohled. "Pro mě je vázání se zbytečné. Možná někdy v daleké budoucnosti..." pokrčí rameny. "Už jsme tu docela dlouho, ne? Abychom se nesaunili moc dlouho." "Máš pravdu. když se člověk dobře baví, zapomíná na čas. A bylo mi tady v teple dost příjemně." pousměje se a spustí svoje nohy. "Tak vyrazíme zase do zimy." "Do příjemné...

"Vůbec nechci ani myslet na to, co by to pro tebe mohlo znamenat. Výmluva je to opravdu dokonalá, ale vysvětluj to lékařské radě, kde sedí lidé, kteří jsou vychovaní v jiném světě, když to tak musím říct. Zapšklost je pro ně slabé slovo a slovo striptýz je v jejich slovníku vulgární. Pochybuji, že by se mezi radou starších objevil někdo, kdo by takovou věc bral jako umění a chápal to. Vážně si na to dej pozor. A kdybys potřeboval, ozvi se zase ty mně. Znám skvělého právníka, který dokáže vysekat snad ze všeho." "Já jich znám celkem dost." pousměje se. "Dost se potkáváme. Věřil bys tomu, že právníci jsou děsně zhýralá pakáž? Ještě víc než medici." zazubí se. "Ale dík. Nějak to zmáknu. Mám v plánu být tak zatraceně dobrý, že nebudou mít odvahu mě vyrazil. A kdyžtak půjdu někam za hranice. Nikde není psáno, že musím dřepět na zadku tady v Čechách. Jinde je taky chleba o dvou kůrkách, teda pokud ho vedou." "Samá pravda, já jsem toho jasný důkaz....

"Nebyl jsi zas tak lehký soupeř, jak jsem si myslel." vyhoupne se mírně zadýchaně přes hranu bazénu ven. "Chceš nějak pomoct?" Hloupá otázka. Samozřejmě, že asi bude potřebovat pomoct. Minimálně přistrčit vozík. "Nápodobně, řekl bych. Trénink to zrovna nebyl." zazubí se než se vyhoupne za Davidem. "Asi bych měl pogratulovat vítězi? Nepopírejme tedy fakt, že to bylo o prsty." zazubí se a natáhne k němu svou dlaň. "Pomoc asi potřebovat budu, minimálně až se vydýchám." pousměje se omluvně. "No, držel ses statečně. Ale jsem prostě lepší." zazubí se a usadí se na okraji bazénu. "Jasně, stačí říct. A o co že jsme se to vsadili?" zeptá se se zájmem. "Nějak si nevybavuju, co jsme nakonec ujednali." "Jeden bazén navíc a dal bych si tě o ty prsty já. To už by ses netvářil takhle vesele." Popíchne ho pobaveně, když k němu vzhlíží. S nádechem se vzepře se na rukách, aby se usadil do Davidovy těsné blízkost...