Tmavě modrý šuplík

Zafuní, když konečně odhodí tašku s pracovními dokumenty v ložnici na zem. Žuchne polovinou těla na postel. Je vyždímaný. Lexe viděl naposledy ráno, kdy od něj dostal zběžný polibek a potom musel někam hned jít. A on nakonec taky. Ve firmě měli mimořádnou schůzi, které se musel účastnit. Když se trochu probere, stáhne ze sebe pracovní oblek, aby se obléknul do něčeho pohodlnějšího. Venku stále ještě panovaly letní teploty, takže úplně náhodně zvolí kraťasy a tričko s krátkým rukávem. Zmoženě se protáhne bytem, zaklepe na zavřené dveře Romanova pokoje, aby zjistil, že ani on není doma. Od jeho úrazu uběhlo už pár týdnů a vypadalo to, že i přes přetrvávající modřinu, kterou se chtěl chlubit, už je naprosto v pořádku. A tak se tedy na chvíli zastaví u rodičů. Měl dnes narozeniny a dělalo se kolem toho tolik veřejných tajností, že začínal pochybovat o tom, že vůbec nějaká oslava bude, i když tedy Lexovi tvrdil, že žádnou oslavu mít nemusí. Nejsou to přeci kulatiny. Všichni si něco špitali ...

Střídaly se u nich návštěvy jako na běžícím pásu. Každý se u nich zdržel nějakou tu chvíli, aby zpříjemnili Romanovi ležení převážně v posteli nebo na gauči. Jasné však bylo to, že mu v nemocnici značně otrnulo a oni si ho za to teď dobírali. Byl doma už tři dny, protože po dvou dnech v nemocnici byl propuštěn s tím, že to zvládne a kdyby byly obtíže, má přijít. Michal se uvelebil u jeho natažených nohou, protože se mu nechtělo sedět ve vozíku, zatímco se dívali na totálně nezáživný film a křeslo pro něj bylo v nepříliš dobré pozici k televizi. Lex zase něco vytvářel v kuchyni, takže se tohle dívání muselo obejít bez jeho přítomnosti. Sice je před chvílí musel krotit, když se skoro servali o ovladač, ale bylo to spíš podmíněné tím, že v televizi nic nedávali a tak si chtěli proklikat všechny kanály. Pobaveně se zasmál, když se zase dostali na tu trapnou komedii, které se už nedalo smát, naopak měl nutkání kritizovat každou scénu, která byla něčím příšerná. "Budu předpokládat, že m...

Robin jednoduchým pohybem nainstruuje svého již třetího nováčka řidiče, jak a kam má položit nosítka, aby tam jen tak nestál a nedíval se po ptákách, jak bylo jeho zvykem. Byl s nimi něco málo přes týden a neskutečně mu tím lezl na nervy. Překvapeně se podívá na Lexe, který přece chodil s Michalem... tohle znělo až moc... Nic mu do toho není. Teď je v práci. Nahodí profesí nacvičený úsměv. "Nejdřív mě k němu musíte pustit, potom budu moct posoudit." Odstrčí Lexe trochu na stranu, aby mohl ohrnout deku a zhodnotit situaci. Robin stojící za ním lehce usykne. A i on má co dělat, aby svojí profesionální masku neshodil bolestivým úšklebkem, jak se bolest, která musí tím nejcitlivějším místem procházet, promítne i do jeho pocitů. Měli už hodně takových případů. "Jak se mu to stalo? Při fotbale?" zakroutí nad tím hlavou. Raději vyhmátne tužkovou svítilnu, aby zkontroloval zornice. Ten kluk je vážně dost bledý. "Říkal jste, že zvracel. Opakovalo se to?" prsty přil...

Část čtvrtá *** Poslední srpnový týden uběhl jako voda. Byl ve znamení návratu a uvykání si normálnímu životu. Lex byl maximálně spokojený. V práci se mu líbilo, bar prosperoval a když se díval na Míšu, zažíval pocity absolutního štěstí. Rád se vracel z práce domů. Obvyklá rutina vaření s přítelem, společná večeře a pak večer strávený u filmu nebo s nějakou hrou. Večerní milování a pak tulení pod dekou. Někomu by to mohlo připadat jako stereotyp, ale Lex to miloval. Míša se zdál být šťastný a spokojený. Občas, když se na něj zadíval, měl zvláštní pocit, že jeho přítel doslova září. A i když měl dost obavy z dlouhodobého soužití v bytě, který obývá ještě jeden člověk, bylo to až překvapivě dobré. Roman se ukázal jako tolerantní a velmi ochotný spolubydlící. Kdykoliv bylo potřeba, pomohl. A nejen s likvidací jídla. Občas s nimi chodil i do parku. Míša si s sebou brával noťák, říkal, že rád pracuje na čerstvém vzduchu, a oni dva si dali společně s dovádějícím Xittem pár koleček v parku. Z...