Tmavě modrý šuplík

Část třicátá druhá *** Pomalu ze sebe stáhne oblečení a uloží ho do přidělené skříňky. Lexe zanechal na lavičce před šatnou, protože se potřebuje trochu psychicky připravit na následující. Nechá si jen spodní prádlo, které stejně za okamžik sundá, aby se nahřál a uvolnil ve vířivce. Položí si do klína velkou osušku, kterou si sebou pokaždé bere, a vydá se směrem do bublinek. Je víc nervózní než obvykle. Nakoukne na chodbu, kde najde Lexe studujícího prospekty různých firem. "Jestli chceš jít se mnou k vanám, tak můžeš, ale boty si musíš nechat u mě ve skříňce." pokusí se přidat úsměv, ale moc mu to nejde. A to je vířivka to nejlepší z toho všeho, co bude následovat. Vstane. Prospekty odloží na stolek. "Vážně chceš, abych tam s tebou šel?" zadívá se na něj zkoumavě. Má stále silnější pocit, že ho tam Míša prostě nechce. "Jestli nechceš, můžu počkat tady. Nechci, abys něco dělal jen proto, že máš pocit, že musíš. Já s tebou chci jít, ale ne za každou cenu. Jestl...

Část třicátá první *** Probral se do nového dne naprosto odpočatý. Lex si ho tisknul k sobě a pokud už nespal, rozhodně to nedal najevo. Cítil se skvěle. Domů se vrátili pozdě večer, protože na Mexickou kuchyni nakonec došlo a on ještě stále mohl cítit pálivost jídla ve svém břiše. Ale stálo to za to. Romana ještě před uzavřením se v Lexově ložnici, upozornili na černé psisko v chodbě, kde se Xitt uvelebil na své oblíbené dece. Lexovi se podařilo ho trochu vyblbnout a tak vzal s povděkem chvílí klidu na odpočinek. Ale teď by měl vstát a jít s ním ven. Otočí se v Lexově náručí a střetne se s otevřenýma očima. "Dobré ráno." řekne s úsměvem a nakloní se pro polibek. "Ještě klidně spi, skočím si do koupelny a vyvenčím Xitta. Půjčím si klíče." pohladí ho po tváři a začne se soukat, i když nerad, z Lexovy náruče. Potom ho čeká další rehabilitační mučení a on začínal pochybovat o svém rozhodnutí v tom, že má jít Lex s ním. Po tolika úžasných dnech. Měl strach z toho, co s...

Část třicátá *** Vyvalený na dece vysmátě sleduje Lexe, jak dovádí s Xittem, kterému už jde hlava kolem z toho, jak mu Lex pořád uhýbá. Nejdřív do jedné, potom do druhé strany. Uvelebil se na břiše, aby na ně líp viděl. Škoda, že sebou nevzal foťák, protože tohle by stálo za tu vzpomínku. Nahmátne v kapse mobil a pokusí se udělat alespoň jednu momentku. Už je mu Xitta líto, takže se nechá za veselého štěkotu stáhnout do trávy. Jen doufá, že to jeho džíny přežijou. Sako radši nechal u Míši na dece a je rád, že to udělal. Závidí jim to. Opravdu jim ošklivě závidí to, jak spolu můžou blbnout. Kdyby mohl alespoň na chviličku, chtěl by to zažít. Opře si bradu o dlaně a zadívá se na ně. Xitt vypadá šťastně a Lex taky nevypadá, že by se nebavil. Taková jeho malá rodinka. I on se cítí šťastný. Naprosto oslintaný se Lex konečně vyhrabe na nohy, stáhne na zem psa a začne zdrhat směrem k Míšovi. Aby se vedle něj složil na deku a byl důkladně zalehnut obrovským psem. "Pomooooc." zaúpí p...

Část dvacátá devátá Uculí se. "Klidně běž. Nemusíš se ostýchat. Jako doma, Lexi, jako doma." natáhne se po klice a pustí do nitra pokoje dusný vzduch z venčí. "Až po tobě." pousměje se, když ucouvne od dveří a nechá Lexe jít prvního. "Pokud máš rád zahrady, tak by tě mohla uchvátit péče mojí mámy o ní. Pečuje o ní, jako by to bylo dítě." "Zahradní architektura mě tak nějak minula. Já mám vztah k zahradám asi tak, že se na ni moc rád podívám, ale starat se o ni neumím. Můj spolužák z vysoké, Klaus, ten se zaměřuje víceméně jen na zahrady. Mám pocit, že je v tom poměrně úspěšný." vstoupí na balkon a opře se o zábradlí. "Já můžu maximálně posoudit, jestli se mi líbí nebo ne." "Když jsem se vrátil z Anglie, zjistil jsem, že si rodiče nechali udělat bazén." ukáže prstem do rohu zahrady, kde je ve stínu stromů. "Ani jsem ho nevyzkoušel. Mně taky zahrady nic neříkají. Stačí mi, když je posekaný trávník." uculí se. "Tom...

Část dvacátá osmá *** Lex je v domluvenou hodinu na adrese, kterou mu Míša ještě před odjezdem sdělil. Před domem vidí Míšovo auto, takže si je jistý tím, že našel ten správný dům. Zaparkuje, vystoupí z auta a upraví si lehké sportovní sáčko. Otevře si ještě dveře u spolujezdce, aby vytáhnul kytici. Sice se s Míšou na nějaké oficiální seznamovací akci nedomlouvali, ale kytkou pro maminku určitě nic nezkazí. Zabouchne dveře, zamkne auto a přejde k domovním dveřím. Naposledy se koukne do zrcadla, když zaslechne přijíždějící auto, které zaparkuje na jejich příjezdové cestě. No, asi by měl Lexe seznámit i se svými rodiči. Oba dva dostali zákaz otevírání návštěvám, a tak s úsměvem najede na plošinu, která ho sveze dolů ke dveřím, aby je mohl otevřít. "Jsi tu přesně, pojď dovnitř." vpustí ho dál a všimne si květin. "Ty jsou pro mě?" uculí se. Usměje se. "Ne, tahle pro tebe není. Ale nějakou ti natrhám klidně osobně. Tak... hodláš mě předhodit rodičům, nebo rovnou po...

Část dvacátá sedmá "Jasně, to není problém. Klidně si vyber. Čaje máme zásoby." Roman otevře skříňku, aby Míšovi předvedl úhledně vyskládané krabičky čaje. "Přes zimu se tam nevejde už vůbec nic." Všimne si jeho pohledu. "Lexi. Polez sem, nebo zkazím oběd." zavolá dostatečně hlasitě, aby to bylo slyšet i přes zavřené dveře. "Vážně to chceš riskovat?" "Stačí ovocný, já v tomhle nejsem vůbec vybíravý. Třeba tu malinu, co na mě tak kouká." kývne hlavou ke skříňce. Nad zavoláním na Lexe se pousměje. Pod záminkou pokaženého oběda by se zpátky nalákat dal, ale bude to fungovat i teď? Když je stále tady ten, kdo ho naštval? "Myslíš, že to zafunguje? Pokud je naštvaný opravdu hodně, tak je mu vidina jídla asi u zadních partií." Skousne si dolní ret v očekávání toho, co se bude dít. "Oukej." vytáhne krabičku s obrázkem maliny a natáhne se pro konvici. "Zafunguje. Většinou potřebuje jen chvilku a pak podnět proč se vrátit...