Část třicátá druhá

Zatváří se jako andílek. “Nemám nejmenší tušení, o čem to tu mluvíš. Jen ti pomáhám se svléknout…” Sklouzne po odhalené pokožce oběma rukama až na půlky a kalhoty přes ně stáhne. S prsty šikovně zaháknutými za jejich lem, donutí Davida, aby se trochu nadzvedl. 

“Myslím, že svlékání jistě nezahrnuje… hele, ty andělíčkovský kukuče na mě vůbec nezkoušej jo? Nějak k tobě nepasujou a… vůbec… ty máš postranní úmysly, vidím ti to na očích.”

Stáhne svoje mimické svaly a ledabyle z Davida stáhne kalhoty. Potom mu přes hlavu přetáhne i mikinu. Všechno to odhodí a zvedne se. “No tak jestli se ti to líbí víc takhle… nevidím problém, proč se s tím nějak párat.” Pokrčí rameny a přetáhne si přes hlavu mikinu naráz i s tričkem.

“Hééééj. To jsem měl přece udělat já…. ježiši, ty taky musíš zkazit každou legraci.” natáhne ruku, aby prsty zasekl za lem Alexových džínů. “Tohle už ale udělám…” Přejede přes tuhou látku po Alexově rozkroku. “Nebo jsi snad proti?”

Pokrčí rameny, ale nechá Davida, aby zbytek dodělal za něj. Přimhouří oči, když se dotkne jeho rozkroku. “Zkus to.” Pousměje se.

“Stanovoval jsem pořadí těch mých… hladů?” zeptá se zvědavě. Zadívá se nahoru do Alexova obličeje a prsty zvolna rozepnou knoflík i zip těsných džínů. Přejede po bocích, aby je stáhnul až ke kolenům. Teplá dlaň, ještě pořád ušpiněná pádem do trávy, přejede po probouzejícím se vzrušení. 

Zavrtí hlavou. “Nestanovil, proto jsem se neměl čím řídit.” Přivře oči, když je jeho probouzejcí vzrušení propuštěno ze zajetí těsných džínů. “Ale teď doufám, že si prosadíš ten hladový hlad, jinak se k tomu už nedostaneme…” Vydechne.

“Kruci… ten si nemůžu odpustit… tak dobrá.” Stáhne svou dlaň a kriticky se na ni podívá. “Asi bych se měl umýt, co?” uculí se. Dlaněmi se zapře o vanu, aby se pomalu narovnal. Sykne, ale tentokrát už ho koleno udrží. “Bude tam moc pěkná modřina… štěstí, že už si tyhle věci nemusím tak hlídat.”

Přikývne. “Umyj se a já se zatím pustím do té přípravy, ano?” Usměje se. Potom se zarazí. “A jak to vidíš vlastně teď ty..?” Zahledí se na něj tázavě. “Budeš… vlastně ne… říkal jsi o těch trenérských zkouškách… ty máš kdypak?” Zeptá se zvědavě.

“Jak teď vidím co?” zadívá se na něj tázavě. “Jo, takhle… už chápu. No, jedny jsou na přelomu července a srpna… v rámci takového soustředění. Přemýšlel jsem, že to bych asi zvládl. A pak se uvidí. Zatím není nic volného tam, kde bych chtěl, ale věřím, že se časem něco ukáže. Jen nechci nastoupit někam, kde by mě to nebavilo a zavřít si dveře.”

“Třeba se ti naskytne nějaká nabídka.. měl jsi přece červený diplom. Nepochyboval bych o tom, kdyby ti někdo něco nenabídl… za novou krev na některých pracovištích trhají ruce. Obzvlášť za tu, kterou si můžou ještě vycvičit k obrazu svému.” Pousměje se. “Ale na to je asi ještě trochu čas, než se to rozkřikne kolem.” Mrkne na něj.

“Uvidíme… je to teprve pár dní. Kdo ví co bude…” pokrčí rameny lhostejně. “Dokončil jsem a troufám si říct, že zatraceně dobře. Nevidím důvod, proč bych nemohl počkat na svou vysněnou práci… “

Mlčky souhlasně přikývne. Stáhne si kalhoty a odhodí je ke zbytku oblečení, které ze sebe stáhli. “Měl by ses umýt a já jdu na ty palačinky…” 

Přikývne. “Jasně. Umyju se a přijdu tě zkontrolovat. Alexi?” stočí na něj pohled. “Jestli se ti ale nechce, nemusíš. Přežiju to.”

Pousměje se. “Já se do nich pustím, nevadí mi to. A když budeš mít plné a spokojené břicho… to je dostatečná odměna, ne?” Uculí se. Nakloní se k němu s úsměvem. “Já si to potom vyberu.” Hravě na něj mrkne a raději se rychle oddálí, aby neschytal nějaký výchovný pohlavek.

Ušklíbne se. “Tak s tím počítám. Tak mazej dělat tu mňamku a já se zatím trošku odtravím. Jsem zelenej jak vodník.”

Souhlasně přikývne. " Tak dobře, vodníčku." Usměje se a opustí koupelnu tak jak je, bez oblečení. V kuchyni začne na linku vyskládávat všechny ingredience. S úsměvem se do toho pustí. 

Ušklíbne se. Přepajdá k umyvadlu, aby si umyl ruce a smyl z nich tu zelenavou barvu. Pak se pomalu skloní do skříňky, aby si odborně ofačoval naražené koleno. Stažené bolí o něco míň. Přesune se do kuchyně, aby se naprosto nestydatě usadil na židli s pohledem zabodnutým do Alexových nahých zad. Postupně zrak sklouzne o něco níž a na tváři se rozleje spokojený úsměv.

Usměje se na příchozího Davida. Nalije na rozehřátou pánev první várku na palačinku. Ucítí v zádech bedlivý pohled. Uculí se a provokativně zadek vyšpulí. Zakroutí se v bocích, když se natáhne pro obracečku. 

“Hérečko…” uculí se. “Radši se věnuj těm palačinkách. Víš přece, jak jsem nevrlý, když hladovím.” sjede pohledem Alexovu postavu a nakonec pomalu vstane. Přešourá se za Alexe. Zastaví se těsně za ním, aby se přitiskl k rozložitým zádům. Otře se tváří o hladkou kůži a zavrní spokojeností. 

Souhlasně přikývne. To už si vyzkoušel na vlastní kůži. Spokojeně se usměje, když se k němu David přitiskne a jeho nahá záda tak přikryje Davidovo nahé bříško. Vtiskne se mu do náruče, ale mezitím obrací palačinku, aby z ní neměli uhel. “Za chvíli to bude a budeš spokojený. Doufám.” Uculí se.

“Taky doufám… zas se nechci moc přejíst. Máme ještě nějaké plány, že jo.” uculí se a přejede dlaněmi po Alexových bocích. “Chci pomazlit…”

“Je brzo ráno… slunce ještě nevyšlo… můžeme jít po jídle klidně ještě spát a hmm…. no… dát si potom ranní sex.” Uculí se. Odendá hotovou palačinku a nalije místo ní další várku těsta. Potom se otočí v Davidově náruči, aby mu byl čelem. “Pomazlit? Chceš potom jíst uhlí?” Uculí se a vezme Davida za boky, aby se s ním otočil a vysadil si ho na linku vedle sporáku. Vklíní se mezi jeho nohy.

Vyjekne, když je najednou usazený na lince. “Uhlí mi moc nechutná…” pokrčí rameny. Zavrtí se a roztáhne nohy, aby se mezi jeho stehna Alex vešel. Prstem přejede po Alexově hrudi. “Spát nebo sex, hmmm, těžké rozhodování.”

“Moc těžké.” Usměje se a přejede svými rty po Davidově čelisti až na bradu. Jemně ji stiskne mezi zuby. “Ale nemáš moc času na rozhodování.” Koutkem oka zkontroluje, jak je na tom palačinka a zase vrátí pozornost k oždibování Davidovy čelisti. Ruce omotá kolem jeho pasu a stáhne si ho k sobě tak, aby se zlehka dotýkali i klíny. “Takže pomazlení…” zavrní. 

“Máš pravdu, hodně těžký. Hele, dávej bacha, ať se to nepřípálí jo?” uculí se a trochu se odtáhne. “Na mazlení bude času dost potom.”

Zarazí Davida v jeho odsunu jemným stiskem dlaně na boku, ale sám se přesune k pánvi, aby palačinku obrátil. “Já to nespálím.” Uculí se a přesune se zpátky mezi jeho nohy. “Co kdybys zatím připravil něco, co si na to dáme?” 

“A co přesně máš na mysli?” zeptá se pobaveně, zatímco si stehny přitáhne Alexe blíž. “Abychom se pak moc nerozmlsali.”

Uchechtne se. Zapře se dlaněmi vedle Davidových boků o linku a nakloní se k němu, aby se jejich hrudníky dotkly. Mazlivě se otře svými rty o Davidovy a usměje se. “To záleží na tom, na co máš chuť.” Zavrní.

Zvedne pohled k Alexovým očím a ďábelsky se pousměje. “Radši se ani neptej, protože by tě z toho mohlo polít horko… a mimochodem, ta palačinka…” kývne směrem k pánvi. “By nemusela dopadnout dobře. Spálený je prý na krásu, ale já už jsem krásnej dost.” uculí se nevinně.