Tmavě modrý šuplík

Nenáviď mě dnes - část dvacátá šestá *** Navigace zahlásí, že jsou na místě. Najde dostatečně velké místo k zaparkování a po chvíli vypíná motor. Zadívá se na Alexe. Usnul už před hodně dlouhou dobou. No, snad je to správně a tady někde bydlí. Natáhne se, aby jemně sevřel Alexovo rameno. "Alexi… bystroočko…" zarazí se na chvíli, když z něj vypadne takhle přezdívka, kterou ho oslovoval při té akci na seně. "Probuď se, už jsi doma… skoro teda." Nespokojeně se zavrtí. Zrovna se mu zdál celkem příjemný sen a někdo se ho z něj snažil dostat. Povzdychne si, když se navrátí vnímáním zase do bdělého stavu. K uším mu dolehne ta přezdívka, kterou ho oslovoval jen… otočí svou hlavu na opěrce k Davidovi. Rozespale se na něj zadívá. Spánkem otupená mysl nechce víc reagovat. Povzdechne si. "Už jsme tu. Stačí vystoupit a doma na tebe čeká postel. Tam se ti bude spát líp." natáhne ruku a pohladí rozespalou tvář. "Tak šup. Nemáme na to celý den, tak buď hodný." P...

Nenáviď mě dnes - část dvacátá pátá Vydrbe se. Vzpomene si na zakrvácené rukávy své bundy a vybaví se mu jak poprvé pomáhal zachraňovat. Měl ruce celé od krve. Drhnul je několik hodin i když byly úplně čisté. Zatřese hlavou a zaplaší takové myšlenky. Vypne sprchu. Zaposlouchá se do ticha, které na základně panuje. Je to zvláštní, ale většina lidí respektovala klid těch ostatních. Je David ještě v šatně? Hmátne pro ručník, aby se ledabyle utřel a vydal se podívat pravdě do očí. Sprcha ho trochu probrala, ale nebyl zase tak v pohodě. Rychle se oblékne, špinavé oblečení hodí do určeného pytle a zabouchne skříňku. Tašku nechá u svých nohou a usadí se na lavičku s řetízkem v ruce. Tohle se musí vysvětlit. Proč mu ho tam dal? Nadechne se a přimhouří oči. Vejde do šatny, aby zjistil, že David tam stále je. Plně oblečený a sedící na lavičce. Pohled mu sjede k sevřené dlani, visí z ní jeho stříbrný řetízek. Unaveně si povzdychne. A tady je konec veškerého klidu, který mezi nimi pár minut panova...

Nenáviď mě dnes - část dvacátá čtvrtá Alex ještě jednou zkontroluje sanitu. Nikam nespěchá. Oblečení má zakrvácené stejně jako ostatní a zablácené, jak klečeli v poli. Nakonec prostě jen zabouchne všechny dveře kromě těch vysouvacích a vydá se do šatny. David už taky šel a byla to celkem doba, zřejmě už bude dávno pryč. Zarazí se v otevřených dveřích, když spatří Davidovu osobu sedět na zemi u skříněk stále ještě je plně oblečený. Povzdychne si. Pro ně to byl těžký výjezd, co to muselo být pro Davida? Zahledí se na něj. Splynutí se vzduchem se zřejmě nedaří podle plánu. Sám se cítí pod psa. Beze slov klesne vedle něj. Přisune se než vztáhne ruku a jemně ho obejme kolem ramen. Momentálně je mu to všechno tak nějak fuk. Zaseknul se. Všechno je to najednou tak příšerně malicherné. Dneska přímo před ním přišel o život člověk. Vydechne, pomalu se sesune na stranu, aby se opřel o Alexovu rozložitou hruď. Potřebuje teď obejmout. Cítit lidské teplo. Vtiskne se mu do náručí, které se mu tak och...

Nenáviď mě dnes - část dvacátá třetí *** Alex vejde do prázdné šatny. Zase se dneska mírně opozdil, takže všichni už jsou na svých místech. Ale nestíhá jen o pár minut. Do začátku šichty mu pořád zbývá něco kolem čtvrt hodiny. Stáhne ze sebe mikinu a pomalu ji poskládá. Nic se mu nechce dělat. Nejraději by zalezl do postele a spal dál. David s nimi kromě víkendů praktikoval každý den, takže jim na víkend přidělili dvanáctky a ještě noční. Na dnešek spal tak špatně, že vlastně pochyboval o tom, že se tomu dalo říkat spánek. Zívne tak mocně, že ani nestihne dát ruku před pusu. Se zaduněním opře hlavu o skříňku. Po svém příchodu ráno najde v šatně Alexe, což mu rozhodně úsměv na tváři nevyvolá. Bez pozdravu rovnou zamíří ke skříňce. Když ji otevře, vypadne na něj složený papír. Kdyby měl tušení, co v něm je, tak ho rovnou vyhodí. Místo toho si ho přečte a málem ho trefí šlak. Velmi detailní představy, co by s ním pisatel dělal, kdyby se dostal k jeho pozadí. Je mu jasné, kdo v tomhle má p...