Tmavě modrý šuplík

Část dvacátá šestá "Ups. Možná trošku. To uschne." uculí se. "Můžeš si teď hrát na Miss mokré tričko, ale Romana by asi švihlo, co? Omlouvám se. Jen jsem tě nechtěl zdržovat od dělání oběda." "To nevadí, však je to jen voda." Opatrně usadí Míšu do vozíku. "Tak to by určitě přežil. Jsem na něj mohl zavolat, ať dá vařit těstoviny. To by snad zvládnul. No, nevadí. Bude to chvíli trvat, ale snad mi mezitím hlady neumřete." "Já určitě ne, ale Roman by mohl. Má apetitu za nás dva dohromady. Myslím, že z celého vaření jsou těstoviny nejrychleji uvařené. Budeš chtít s něčím pomoct?" nabídne svoje prázdné ruce. "Nesnáším strouhání. Takže, kdyby sis vzal na starost sýr?" navrhne. "Roman je spíš jako velbloud. Vydrží dlouho, ale jak se dostane k jídlu, tak vytvoří dostatečné zásoby. Jen tak pro jistotu." "Zajímavé přirovnání... Klidně nastrouhám sýr. Hned tam budu, jen se doutírám a obléknu. To už snad zvládnu sám." p...

Část dvacátá pátá *** Protáhne se na posteli jako kočka. Celková nahota mu jde nyní mimo mysl, i deka, kterou odhrnul před nějakou dobou, když mu bylo horko. Po dlouhém nočním dobrodružství se jim nakonec usnout podařilo a nyní již pár minut leželi s Lexem jen tak vedle sebe. "Čas vstávat, nemyslíš?" otočí se na Lexe s úsměvem. Z kuchyně k nim doléhá cinkání nádobí, jak se i další obyvatel bytu probudil. "To bychom měli." přikývne. "Roman se asi snaží vařit a tomu bych měl okamžitě zabránit. Následky by mohly být katastrofální." zasměje se a nadzvedne se na loktech. "Musíš už mít hlad. A já bych si měl dát tu sprchu. Ještě jsem pořád upatlaný od čokolády." "Můžu se k tobě vetřít? Potřeboval bych taky mírnou očistu. Jen rychlou sprchu, nic víc. Potom můžeš Romana zarazit v jeho vaření." Natáhne se, aby Lexovi věnoval polibek a pomalu se přesune na vozík. "Měl bych potom zajet domů. Zkontrolovat to moje psisko a ukázat se, že jsem s...

Část dvacátá čtvrtá "Možná bych tě mohl seznámit se svým plánem." Tuba klapne, jak ji otevře. Opře si hlavu o ruku a pohodlně se uloží. S rukou nad Lexovým tělem začne vymačkávat čokoládovou polevu na nahé tělo. "Mám jednu takovou cestičku, kterou dnes zmapuji, víš?" Obkrouží obě bradavky a středem těla se vydá k pupíku a níž. "Tady mám cíl." se skousnutým rtem obkrouží vzrušení a nechá spadat pár kapek i na vrchol. "Možná by pro jednou mohl budit tvého spolubydlícího někdo jiný než já. Co si o tom myslíš? Nějaké námitky?" zahledí se nahoru do Lexových očí. Sleduje cestičku, kterou Míša vytvořil na jeho těle. "Mě si ale Roman pořádně vychutná. Ale jsem ochotný to risknout." Pohladí Míšovu tvář a přitáhne si ho k polibku. "Bez námitek, ale jestli se tu ukáže šotek, tak ho zavřu do kufru a hodím do Vltavy." Přitiskne ukazovák na Lexovy rty, jemně je políbí a vydá se na svoji vyznačenou trasu. Jazykem se zastaví na každém místečk...

Část dvacátá třetí "Hloupá otázka, když jsi mi v Německu objednal ten obří čokoládový dort. Vypadalo to snad, že by mi nechutnal?" Usměje se na něj a opře si hlavu o ruku. Zvědavě vyčkává, co si to Lex připravil čokoládového. Nápad by byl... "To je pravda, ale to byla čokoláda v pevné formě. Co takhle tekutá?" přimhouří oči a zadívá se na Míšu. "Když bude na tvém těle... Roman se dneska asi zase nevyspí." uculí se. "Copak schováváš čokoládového v rukávu, hm?" "Čteš mi myšlenky?" pousměje se. "Mám tu takovou čokoládovou polevu. Stačí trošku nahřát..." zadívá se na Míšu tázavě. "Ale ty se musíš umazat taky, jinak nehraju." "Nečtu, ale... vypadá to, že myslíme na stejnou věc. Trochu Romana lituju, ale opravdu jenom trochu." zazubí se. "Takže... opravdu?" podívá se tázavě na Lexe. "Vadí ti snad tekutá čokoláda?" pousměje se. "Myslím to vážně." podepře si bradu dlaní a pousměje se. ...

Část dvacátá druhá … Probudí se s trhnutím. Nebylo to ze snu, ale díky vtíravé bolesti, kterou se pokoušel zaplašit práškem. Není však tak silná, aby nebyl schopný ji odsunout do pozadí. Otevře pomalu oči, aby zjistil, že chudáka Lexe během svého spánku úplně zavalil, čímž mu znemožnil jakýkoliv útěk. Přejede dlaní po Lexově tváři. Sneslo mu ho samo nebe. "Už je ti líp?" zeptá se tiše. Prsty pohladí rozespalou tvář. "Promiň, nechtěl jsem tě budit. Říkal jsem si, že když klidně spíš, tak je to lepší. Radši budu riskovat, že budeme až do rána vzhůru. Už musíš mít pořádný hlad." "Kolik je?" optá se zmateně a rozhlédne se kolem sebe. Hodinky si sundal s oblečením, takže nyní leží na stole pěkný kus od něj. "Omlouvám se, že jsem tě tady tak přišpendlil." trochu zrudne, ale může to svést na spánek. "Trošku bych hlad měl." "Jedna ráno." odpoví s pohledem na hodinky. "To nic, tak hezky ses tulil, neměl jsem sílu tě budit." ...

Část dvacátá první *** Odloží v chodbě zavazadla, spíš je tam tak mrskne a otočí se, aby poděkoval Romanovi, že je opět vyzvedl. Byl to celkem náročný výlet. Míša ho protáhl všude možně. Skoro už se těšil domů, až se bude moct rozplácnout na posteli, přitáhnout si svého přítele k sobě a spát. Podívá se na Míšu, který se zdá taky vyčerpaný. Let byl dlouhý. Ještě nějaké zdržení a minutky pěkně naskakovaly. "Máš to u mě." usměje se na Romana, který se zdá být velmi pobavený, přestože celá cesta do bytu probírala v tichosti. V tuhle chvíli byl naštvaný na letecké společnosti, že některé lety tolik prodlužovaly a do toho se ještě přidal Londýnský déšť, který se chtěl rozloučit v plné parádě, takže nabrali zpoždění a on z toho čekání byl tak unavený, že vytuhnul už v letadle. "Díky, Romane." kývne na něj vděčně, protože Roman už na ně na letišti čekal, takže nemuseli čekat další minuty. "Lexi, bude ti vadit, když si ustelu u tebe v posteli? Domů už to asi nezvládnu....

Část dvacátá Vydechne. Trošku prudčeji než by si přál. "Míšulko, jestli propásneme tu večeři, bude to průšvih." prsty se vpletou do Míšových vlasů. "Vážně to chceš riskovat?" "Průšvih to bude jedině v tom, že potom už večeři nedostaneme. Takové jsou tady zásady. Takže pokud nemáš oštěp a osvědčení na chytání divoké zvěře..." sjede rty o kousek níž, přiblíží se tak ke svému cíli. "Co myslíš? Riskneme to?" uculí se a odtáhne se jen na takovou vzdálenost, aby mohl Lexe pojmout do svých úst. "Míšo..." vydechne a opře se dlaněmi o jeho ramena. "Existují restaurace... a určitě... tu nějaké mají." přivře oči. "Hmm." zamručí si. Na okamžik Lexe osvobodí, ale jen proto, aby zkontroloval situaci a mohl Lexe svalit na postel. Nahne se k němu a pevným stiskem na bocích si ho přitáhne do pohodlnější pozice pro ně oba. Nedá mu jedinou šanci na protest. Nepustí ho ze svého sevření do poslední kapičky rozkoše, kterou mu je schopný d...