Část třicátá

***

Klečel u zraněného a pomáhal klukům, kteří ho ošetřovali. Vichr, který vytvářela stále jdoucí vrtule helikoptéry je nutila nechat si brýle i přetáhnout šátek až přes nos. Jinak by měli písek úplně všude. Ale nemohli si dovolit vypnout motor. Jen rychle ošetřit a letět zpátky do polní nemocnice. I když podle rozsahu zranění bylo víc než jasné, že poletí ještě dál. Skoro utržená noha od nášlapné miny visela na malém kousku tkáně. Prognóza byla víc než špatná, ale snažili se do poslední chvíle, i když to byl civilista. Nad hlavami se jim ozve střelba. Slyší i další rány. Neohlíží se. Nejde to. Najednou ztuhlý krk i končetiny mu nedovolí se pohnout. Nemůže se skrýt jako zbytek kolegů, kteří kolem něj něco křičí. Najednou se ocitá na otevřené pláni, je se zraněným sám. Leží oba na zemi bez hnutí. Vrtulník odlétá pryč a on cítí beznaděj. Nemůže nic. Ani pohnout rukou, aby se ujistil, že je stále ještě naživu.

Nespokojeně se zavrtí, když vedle sebe necítí Alexovo horké tělo. Zamručí a otočí se na druhou stranu. Alex je od něho podivně daleko. Přimhouří oči. Něco se mu najednou nezdá. Zvedne se na loktech, aby mohl pořádně kouknout do Alexovy tváře. Ten výraz se mu nelíbí. Takový uštvaný. Natáhne ruku, aby přejel prsty po paži kluzké potem. Zamračí se. "Alexi?" osloví ho tiše.

S trhnutím se probere z další noční můry. Tuhle noc už to byla několikátá. Zalapá po dechu, aby nabral kyslík do plic. Pohled vytřeštěný do stropu, přikrývku nepříjemně se lepící k celému tělu. Cukne sebou, když ucítí prsty na své paži a přivře oči. Zvuk Davidova hlavu ho ujistí v tom, že je opravdu doma. Srdce se úlevou zběsile rozbuší. Trhaně se nadechne a frustrovaně vzduch zase vydechne.

"Ošklivé sny?" zeptá se potichu, aby nenarušil ticho noci. Zesílí svůj stisk na Alexově paži. "V pořádku?"

"Promiň… nechtěl jsem se vzbudit…" Zachraptí tiše a otočí se na bok, aby byl Davidovi čelem. V té tmě vidí jen lesk otevřených očí, matně rozeznává kontury jeho obličeje. Neměl rád tyhle sny. Ne, když se opakovaly celou noc a nedaly mu prostor pro pořádný spánek. Povzdychne si a zavře oči. Bylo toho na něj od návratu nějak moc. Nepočítal s tím, že všechno půjde hladce, ale nepočítal ani s tím, že by se mu do snů vracely situace, které na misi prožil a prolínaly se s hrůznými myšlenkami, které ho napadaly.

"To nic, nevzbudil jsi mě." zavrtí hlavou a chvíli se snaží v té tmě rozeznat výraz Alexovy tváře. "Jsi v pořádku?" zeptá se ještě jednou. Nezdá se, že by byl. Pohladí paži a přejede dlaní na hruď. "Můžu pro tebe něco udělat, hm?" pousměje se. Druhou dlaní vjede do Alexových vlasů. "Jsi úplně zpocený."

"Jsem… já… máš pravdu… měl bych si dát asi sprchu." Začne se pomalu zvedat. Posadí se a odhrne ze sebe propocenou přikrývku. Tělo ovane chladný vzduch. Oklepe se, i když mu takové věci normálně problém vůbec nedělají. Otočí se k Davidovi, natáhne ruku, aby ho pohladil po tváři. "Klidně spi dál, já… půjdu se projít a pročistím si trochu hlavu, ano?"

Narovná se a klekne si za Alexe. Na chvíli se přitiskne k jeho širokým zádům. Pažemi obejme Alexe kolem krku. "Co kdybych se k tobě přidal? Co říkáš?" zavrní a mazlivě se o Alexe otře. "No, teď už musím…" Uculí se, když mu vklouzne na klín. Prsty jemně přejede po krku.

Přitiskne se zády k Davidově hrudníku, aby se mu dotyčný vzápětí ocitl na klíně. Pousměje se tomu. Dlaněmi automaticky přejede po Davidově pasu a přitiskne ho k sobě. "Budu rád, ale… je pořád moc brzo… klidně dál spi, nebudu se zlobit." Jen si potřebuje srovnat myšlenky, aby vypustil to, na co už doma nemusí myslet. Už byl v bezpečí.

"Děláš si srandu? Mám spát, zatímco ty si budeš užívat ve sprše a nočního města? Na to teda rovnou zapomeň. Jdu s tebou." natáhne se, aby vtiskl polibek na Alexovy rty. "Tak jdeme? Sprcha a pak noční procházka?" sklouzne z jeho klínu, aby mu podal ruku. "Tak pojď."

"Já vím, bylo by strašně sobecké." Pousměje se a oplatí mu polibek. Zvedne se na stále trochu roztřesené nohy. Přikývne. "Rychlá sprcha a pak se projdeme…" Ještě vezme peřinu za její cíp, aby ji přehodil přes pelest postele. Musí mu trochu uschnout než se vrátí. A vydá se v závěsu za Davidem do koupelny. S oblečením se nemuseli zdržovat, když spali prakticky pořád nazí.

Zasměje se. "To teda bylo… Navíc, bylo by ti beze mě v té sprše smutno… že jo." Dovede Alexe do koupelny a usadí ho na okraj vany. "Nechceš se trošku pomazlit?"

Souhlasně přikývne. "Ano, strašně smutno." Usměje se a když se posadí, roztáhne nohy, aby měl k Davidovi lepší přístup a přitáhne si ho k sobě. Přitiskne se tváří k teplému bříšku. "Klidně." Vydechne potichu.

Vklouzne prsty do Alexových vlasů. Začne se jimi jemně probírat. Zdá se mu, že Alex teď něco takového potřebuje. Tělesnou blízkost. Skloní se, aby vtiskl polibek do Alexových vlasů. "Máš nějaké přání?" zeptá se potichu a vemlouvavě.

Pevně ho obejme kolem boků, aby se nemohl tak vrtět. Přitiskne ho víc k sobě a zaklíní své nohy o jeho. Dlaně vyjedou na lopatky a zpátky na oblý zadeček. Vtiskne polibek na jednu z jizev na bříšku. Sklouzne na ní bříškem palce a pohladí ji. Byl rád, že už jsou všechny v pořádku. "Co si napustit trochu bublinek… na chviličku." zvedne k němu pohled.

Lehce se zavrtí. "Víš, že se mnou by to na chviličku nebylo…" pousměje se. Přejde dlaněmi po ztuchlých ramenech. Trošku se zamračí. "Potřebuješ se uvolnit, Bystroočko."

Přikývne a znovu se opře o hladkou kůži tváří. Jemně ji poškrábe čerstvým strništěm chloupků. Oholit se chtěl až ráno. Pousměje se a škádlivě ten pohyb bradou zopakuje. "To bude dobrý, slibuju. Uvolním se…"

"Tak to teda doufám, že to bude dobrý…" zavrtí nechápavě hlavou. Sklouzne dlaněmi na Alexovy paže. "Protože se o to osobně postarám. Tak ta sprcha, Alexi." Pobídne ho, aby vstal a natáhne se po baterii, aby pustil vodu.

Jen neochotně Davida pustí a otočí se na hraně vany tak, aby měl nohy v ní, až potom se zvedne. Udělá místo Davidovi, aby se k němu mohl přidat. "Jdeš taky nebo..?" Zahledí se na něj tázavě. Třeba mu chce jen umýt záda a sám se sprchovat nebude. Přeci jen to byl on, kdo propotil celou peřinu a tu koupel nutně potřeboval.

"Nebo?" zadívá se na něj s úsměvem, než vklouzne k němu a přitiskne se na jeho široký hrudník. "Jestli mi chceš předvést one man show ve sprše, zlobit se nebudu." uculí se. Prsty projede Alexovy propocené vlasy. "Co kdybych tě umyl, hm?"

Zasměje se. "Ne… dneska ne… nestálo by to za nic." Pousměje se omluvně a položí své dlaně na Davidovy tváře, aby se k němu mohl sklonit a políbit růžové rty. Přitiskne se k němu i celým svým tělem. "To budeš hodný… myslím, že mám na těle pár míst, na která si zaručeně nedosáhnu. A určitě ne do vlasů." Uculí se spiklenecky. Špatné pocity byly pro tuhle chvíli pryč. Naopak to začínalo být příjemné.

"Kdybys nemlel…" zahučí. Natáhne se pro hlavici sprchy, aby Alexe důkladně zlil od hlavy až k patě. "Klidně to vezmu extra důkladně. Každý záhyb, každou dírku…" ušklíbne se zlověstně. "Radši mě neprovokuj, zlato…"

Uchechtne se, ale pokorně stojí pod proudem vody. "Slova zní dobře… představy jedou na plné obrátky, ale činy… začíná se mi ta představa líbit." Uculí se nevinně. "Neprovokuju, jen konstatuju fakta." Přitiskne se znovu k němu a zaboří svou tvář do ohbí jeho krku.

"Fajn, tak si nech zajít chuť." Uchechtne se škodolibě. "Máme přece jiné plány, ne?" I tak si ale nedokáže odepřít, aby nepřejel po křivce Alexových boků. Zvedne k němu pohled. "Miluju tě."

Přikývne. Možná kdyby se opravdu snažili jít tou druhou cestou, tak by se mu podařilo probudit svoje vzrušení. Vlastně… nepochyboval o tom v Davidově přítomnosti. Usměje. Sklouzne svými rty po těch jeho. "Taky tě miluju." Špitne do nich jemně. Dlaní sklouzne po kontuře krku na šíji. "Asi bychom toho měli nechat…"

"Myslíš jako těch vyznání nebo budeme žvanit jako dva idioti?" rozesměje se a trošku odstoupí, aby se natáhl pro ručník. "Chtělo to spláchnout jen tu sůl." pousměje se, když začne Alexe motat do ručníku. Se smíchem se odtáhne.

Zasměje se a nechá se zabalit do ručníku jako kukla. "Moc hezká práce." Zhodnotí to nakonec, když shlédne Davidovu práci. "Ale co ty?" Usměje se na něj, když začne vymotávat svoje ruce z osušky.

"Co já? Já se utřu sám… těch pár kapiček…" pokrčí rameny a natáhne se pro ručník, který si hodí kolem krku. Natáhne ruce, aby přejel po ručníku na Alexovu těle. "A teď ta procházka…" usměje se.

"Ano prosím." Pousměje se. Věří tomu, že procházka na chladném vzduchu mu alespoň trochu pomůže. A v Davidově společnosti už si nemohl na nic stěžovat. Vyjde z vany a zanechávaje za sebou mokré šlápoty se vydá ven z koupelny. Od dveří se na Davida otočí a usměje se. Nikdy by nevěřil tomu, že ho někdo ochotně v tuhle hodinu doprovodí ven na procházku, ale některé věci se prostě měnily.

Rychle se otře ručníkem, odhodí ho přes vanu a vydá se za Alexem do ložnice, aby se mohli obléknout.

Vytáhne si ze skříně kalhoty, tričko i mikinu a usměje se na příchozího Davida. Nasouká do džínů. Nějak se mu nechce zdržovat se se spodním prádlem. Bylo mu jedno.

Usměje se. "To skoro vypadá, že něco plánuješ?" zadívá se na holou kůži mizící za džínovinou. Natáhne se do skříně pro svou oblíbenou mikinu a sportovní kalhoty. Natáhne oboje na nahé tělo. "Tak můžeme vyrazit?"

Uchechtne se, když shlédne, že David následuje stejného činu jako on. "Říká se, že procházka na čerstvém vzduchu zvyšuje sexuální apetit, tak kdyby to na nás třeba přišlo, abychom se nemuseli zdržovat se zbytečnostmi." Blýskne se zářivým úsměvem a skloní se, aby Davida políbil. "Pojďme." Vezme Davida jemně za loket a popostrčí ho do chodby.

"Ty jsi ale ďábel…" zachechtá se tiše, aby nevzbudil sousedy. "Tak pojďme, třeba najdeme zajímavé místo, kdyby se ten tvůj apetit dal vybít." Mrkne na něj a začne sbíhat schody do přízemí.

Se smíchem si přetáhne mikinu přes hlavu, zamkne za nimi a začne po dvou schodech sbíhat dolů, aby Davida dostihl. Venku se trochu uklidní. Vezme Davida za ruku a proplete s ním svoje prsty.

"Mám rád noční město…" zavrní spokojeně a přitiskne se k Alexově boku. "Kam půjdeme? Máš nějaký plán nebo jen tak, kam nás nohy ponesou?"

"Je to zajímavé… jak nepotkáváš moc lidí. Taky se mi to líbí." Přitiskne Davida k sobě. "Ne, nemám žádný plán." Vydají se po chodníku dolů z mírného kopce od domu. Padne na něj podivný stav, kdy se začnou všechny jeho myšlenky míchat.

"Tak uvidíme, kde nakonec skončíme…" pousměje se."Chceš si povídat, nebo radši mlčet?" zeptá se opatrně, když si všimne Alexova výrazu. Začne přemýšlet, jestli byl dobrý nápad se Alexovi na tu procházku vnutit.

Povzdychne si a přitiskne Davida víc k sobě, rukou ho obejme kolem ramen, aby mu byl blíž. "Já vlastně nevím." Pousměje se omluvně. "Jestli se chceš ptát… nějak nevím, kde bych o takových věcech začínal mluvit."

"O jakých věcech?" zeptá se zvědavě. "Myslíš ty svoje sny?"

Opatrně přikývne. "Trápí mě, že tě tím budím." Povzdychne si. "Možná by bylo lepší, kdybych třeba… já nevím… spal na gauči… než si zvyknu na starý domácí režim."

"Tak na to hodně rychle zapomeň. Kdybych chodil do práce, ráno vstával, tak prosím, ale máš teď doma dostudovaného a nezaměstnaného doktora, tak o co jde?"

Nakloní se, aby za chůze vtisknul vděčný polibek do Davidových rozcuchaných vlasů. "Jen chci, abys byl příjemně vyspalý a ničím nerušený." Usměje se. Potom zvážní. "Nemyslel jsem, že tenhle návrat bude o tolik jiný než ten předchozí… tedy… kromě toho příjemného překvapení, že tě budu mít doma." Usměje se vděčně.

"A je jiný? Hodně jiný?" zeptá se a přitiskne se k Alexovi pevněji. "Ty sny, co v nich je…?"

"Je… minule jsme spolu se Sárou strávili pár hodin spolu, abychom probrali, co všechno se změnilo a v podstatě ihned jsem nastoupil do práce… ale předtím… jsem tě potkal na svatbě." Uculí se. "Jen jsem těch pár dní trávil v podstatě sám… víš… ta aklimatizace probíhala úplně jinak. A ty sny…" Povzdychne si. "Někdy jsou to jen hlouposti, ale někdy… vrací se mi některé situace… když už nejde o mého bývalého." Odfrkne si a zavrtí hlavou, aby takové myšlenky okamžitě zahnal. "Vždycky je to jiné."

"Můžeš to všechno probírat i se mnou." věnuje mu kosý pohled. "A no… jestli potřebuješ být sám, tak já klidně můžu na čas ke kamarádovi. To není problém… hlavně, abys byl v pohodě. Můžeš se mnou mluvit o všem, to snad víš, ne?"