Tmavě modrý šuplík

Nenáviď mě dnes - část třicátá první *** Zazubil se na odcházejícího Robina, který je zaúkoloval za to, že měli s Davidem takovou šťouchavou náladu. Nakonec jim sice s úklidem pomohl, ale i tak zůstávali u sanity poslední. Zazubil se na Davida kontrolujícího obsah tašek. Alex byl s rozprašovačem desinfekce značně nebezpečný. Šmejdil hadrem všude kam dosáhnul. Nenapadl ho lepší nápad než vzít Davidovu dlaň a stříknout desinfekci i na ní. "Robin říkal vydesinfikovat povrchy." řekne na vlastní obhajobu. David k Alexovi zvedne pohled. "Jo, a taky říkal něco o vynesení smetí, pošuku. Běž ode mě dál, nebo tě vynesu a nacpu do nejbližší popelnice." změří si ho. "Hele… to bylo pěkně sprostý." zamračí se. "Nejsem žádný odpad." zaškaredí se a znovu zmáčkne rozprašovač. Tentokrát přesně na Davidovu bundu. Vytvoří mokré kolečko. Zazubí se vlastnímu dílu. "Jsi samá bakterie." "Jeden otravný jednobuněčný organismus tu fakticky je. Koukej padat, ...

Nenáviď mě dnes - část třicátá *** Alex s úsměvem překontroloval obsah lednice, aby zjistil, že jeho první pokus o pečení byl stále netknutý na stejném místě. Seděli v odpočívárně a čekali na nějaký výjezd. Půlnoc už dávno odbyla a tak očekávali výjezdy spíš k opilým občanům než k jiným případům. "Tady jsem vám něco přinesl." postaví otevřenou krabičku na stolek před kluky. Roman se napřímí, aby to shlédnul. "Páni, Sára pekla? To je úžasný." Hned se natáhne po jednom kousku. "Pekl jsem já, tak koukejte pořádně chválit." Uchechtne se překvapeným výrazům Romana s Robinem. "A nečučte tolik, říkám pravdu." David vzhlédne od otevřené knihy. "To ses asi hodně nudil, co?" Nemá se k tomu, aby si vzal. Sleduje, co to udělá s kluky. "No, to je velkej svátek, když Alex sáhnul na něco v kuchyni. To si nenechám ujít." zazubí se Robin od rozečteného časopisu. Natáhne se pro talířek, který před něj Alex postavil. "Trochu to drobí, tak a...

Nenáviď mě dnes - část dvacátá devátá Sevře pěsti a bouchne jimi do skříňky před sebou, když se za Davidem zavřou dveře. Plech pod ránou jen zanaříká. Zabouchne dvířka své skříňky, vklouzne do bot, které si stále ještě nenazul a s mikinou v ruce následuje Davida ven. Jen zamíří směrem ke svému autu. Co to s ním ten kluk dělá? Proč na něj tak působil? Nejraději by si ho ukradnul pro sebe a zavřel je někam, kde by na ně nemohl nikdo jiný. Povzdychne si. Musí se dát do kupy. Přece se nenechá rozhodit z rovnováhy takovým klukem… Vyjede z garáže, aby spatřil Davida jdoucího po chodníku směr centrum a ne zastávka autobusu. Přibrzdí u něj, stáhne okýnko. "Nasedni, svezu tě do města. Nepůjdeš to přece pěšky, vypadá to, že bude pršet." Zaváhá. Zadívá se na Alexe skrz stočené okýnko. "Mě déšť nevadí, nejsem z cukru. Můžu si kdyžtak počkat na bus." namítne. Podívá se na oblohu. Kaboní se moc hezky, nejspíš bude nejen pršet, ale i pořádná bouřka. A samozřejmě nemá ani deštník. ...

Nenáviď mě dnes - část dvacátá osmá *** David otevře skříňku. Mají po službě. Hodí pohledem na Robina s Romanem, a vyhledá si Alexovy oči schované za tmavými brýlemi. Ani nemůže popsat, jak ho ta skla příšerně točí. Rychlosti šneka hrabe ve skříňce, dneska se mu nějak nechce pospíchat. Zrovna dneska se ti dva k nim museli přidat. Přitom by s Alexem moc rád mluvil. Sám. Vrhne pohledem na Davida, který ho tím svým spíš propaluje. Zase se odvrátí, když se mu to potvrdí. "Co tak najednou mlčíte? Celé dopoledne s vámi byla sranda, pak se tady ukázal Felix a byl konec. Něco nám snad uniklo?" zeptá se Robin jen tak. Roman v sobě zadusí smích. Sledovat ty dva, jak se vzájemně propalují pohledem, to opravdu stálo za to. Alex jen něco zavrčí. "Prosím? Promiň, špatně jsem ti rozuměl." otočí se na něj s potutelným úsměvem Robin. David stočí pohled na Robina. "Někdo na ostatní tak působí." pokrčí rameny a dál se věnuje velmi pečlivému vyndávání svých věcí ze skříňky. N...