Tmavě modrý šuplík

Část čtyřicátá sedmá Přikývne. "Kdybych tě chtěl vystrnadit, tak to můžu i kdybys tu bydlel. Nenápadný návrh, že je čas navštívit rodiče by to určitě vyřešil. A třeba ty sám budeš chtít časem zpátky." pousměje se. "Pokud by ti nevadilo, že tu zůstane Roman. Nechci ho vyhodit, slíbil jsem mu, že ho tu nechám, než dostuduje. To je jediná věc, ve které bych ti neustoupil. V té době jsem ještě ani netušil, že potkám tebe. Jinak bych moc rád, kdybychom spolu bydleli oficiálně. Ale je to čistě na tobě, jak se rozhodneš. Víš, že já si přeju žít s tebou... ehm, a Romanem... v jednom bytě." pousměje se provinile. "S Romanem tedy jen dočasně. A s tebou, pokud to se mnou vydržíš. I když, stejně mám pocit, že už tu prakticky bydlíš. Jen bych ti oficiálně uvolnil ještě pár poliček ve skříni." "Jenom pár poliček? Ne celou skříň?" uculí se. "Roman mi tu nevadí, spíš bych se měl ptát já, jestli nevadím já a můj pes jemu. Bydlí tady mnohem déle..." pous...

Část čtyřicátá šestá "Taky pravda... děkuji." pousměje se. "Měl by sis odpočinout, já jsem si celou dobu spal a tys tu musel čekat. Klidně jeď na hotel a pořádně se prospi, mě už čeká dnes asi jen ten fyzioterapeut. Uvidíš jen to, jak mě sprdne za to, že se špatně pohybuji. Zůstat tady asi nemůžeš, viď?" Nějak ho nenapadlo se zeptat dřív. "Neptal jsem se, ale vyhnat se nenechám. Zůstanu tu s tebou. I kdyby mě vyhodili dveřmi, tak sem vlezu oknem. Pokud mě tu tedy chceš. Mně se zpátky do hotelu moc nechce. Rád bych zůstal s tebou. Aspoň se kouknu, jak s tebou bude ten chlápek cvičit a zjistím, jaké pohyby nesmíš. Abych si tě pak ohlídal." pousměje se. "Pokud tedy nemáš nic proti" "To jsem moc rád. Taky bych byl radši, kdybych tu mohl s tebou být. Ale s tím hlídáním..." hraně se zamyslím. "No nevím, nevím." uculí se. Zaklepání na dveře a jejich cvaknutí přijde stejně náhle jako všechny návštěvy tam. První se objeví Michalův vozí...

Část čtyřicátá pátá Když se o pár hodin probouzí, cítí se mnohem jistěji než při prvním probuzení. Zahýbe zkušebně prsty na rukou, aby se ujistil, že je má všechny a teprve potom otevře oči, aby dvakrát zamrkal a odehnal tak oblak proběhlých snů. Jakýsi tlak na zádech v místě, kde ho operovali, je příjemnou změnou oproti bolesti. Zhluboka se nadechne a pokusí se polknout, aby alespoň trochu vyřešil nechutnou pachuť v ústech společně se suchem. Pomalu otočí hlavu na stranu, aby zjistil, že je v místnosti sám a přes prosklenou zeď vidí rovnou na sestřičky. Někde by tu mělo být tlačítko, jak si někoho přivolat. Pomaličku přesune prsty a začne šátrat kolem sebe. Čeká už nějakou dobu na chodbě. Prolistoval snad už všechny katalogy a časopisy, které tam měli. Má pocit, že už umí všechny letáčky nazpaměť. Ale potřeboval nějak zaměstnat mysl. Strašně chtěl za Míšou, ale zatím ho tam ještě nepustili. Stejně prý spí. V čekárně už ho to omrzelo, tak začal přecházet po chodbě. Nechtěl se vzdalovat...

Část čtyřicátá čtvrtá *** Probudí ho pohnutí Lexova těla. Stále ještě v polospánku se mu uhne, aby ho přestal lisovat. Usnul kupodivu bez větších problémů a to očekával, že bude mít probdělou noc. Položí tvář na polštář a zamrká víčky, když se matrace prohne, jak se Lex zvedne z postele. "Dobré ráno." zamumlá jen. Za okny už je světlo, takže asi bude muset vstávat. Zachumlá se do vyhřáté peřiny. "Ještě neee." Stočí pohled na Míšu a usměje se. Natáhne ruku k rozespalé tváři, aby ji pohladil. "Dobré. Ještě si chvilku můžeš poležet. Máme čas." "A kampak se mi chystáš?" pousměje se. Otevře jedno oko, aby zkontroloval situaci a potom ukořistí Lexovu ruku. Stáhne si ho zpátky k sobě, alespoň tak, aby si mohl ukrást jeden polibek. "Nechci ti utéct, neboj. Jen jsem si chtěl dát sprchu." pousměje se. Usadí se na kraji postele a vtáhne si Míšu do náruče. "Vyspal ses aspoň trošku?" "Trošku ano... a ty?" Pozorně si prohlédne Lex...

Část čtyřicátá třetí Překvapeně pohlédne ke dveřím, když se v nich objeví Lex. Jejich pohledy se na okamžik střetnou, než se odvrátí. Nečekal, že by mohl přijít tak brzo. Odloží prášek na noční stolek a přesune se do postele. "Dej si pozor v koupelně, rozbil jsem sklenici a pochybuji, že by tady někde byl smeták nebo tak něco. Ať si ještě do nohy nezasekneš nějaký střep." Natáhne se ke své hromádce s oblečením, které má připravené na ráno, aby si navléknul alespoň boxerky a nepromenádoval se tady pořád nahý. "Dobře. Já se o to postarám." přikývne a zamíří do koupelny obhlédnout situaci. Tenisky si raději nechá, kdoví kde mohou všude ty střepy být. Připadá si jako totální idiot. Míša se na něj musí určitě zlobit, že tak zmizel. Povzdechne si a opatrně zvedne ručník ze země. Vyklepe z něj střepy a rozhlédne se po koupelně. Pohled mu padne na skříňku pod zrcadlem. Vedle malého odpadkového koše je tam lopatka s malým košťátkem. Trošku zvláštní, ale proč ne. Asi se tu ně...

Část čtyřicátá druhá "Většina z toho byla jen ve tvé hlavě, Míšo." pousměje se, pohladí záda a přitiskne si Míšu těsněji k sobě. "Bál ses. Chtělo to jen jistotu. Stejně, jako jsem se některých věcí bál já. Ale myslím, že už jsem z toho venku." Přetočí Míšu pod sebe a věnuje mu dlouhý vášnivý polibek. "Asi jsem opravdu čekal na tebe." pokrčí rameny s úsměvem na rtech, kterých se Lex zmocní. Oplácí mu ho stejnou měrou, rukama šmejdí po místech, na která dosáhne. "Nejen že jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat, ale i to nejcennější." Pousměje se a zavrtí hlavou. "Pokud bych se měl vyjádřit já, tak to nejlepší a nejcennější na světě jsi ty." Jemný úsměv zvlní jeho tvář, když se dívá na Míšu. Je to skoro jako reflex, když ho má vzorném poli. "Měl jsem to provést už dávno, ale i já mám své malé děsy... Strašně moc tě chci, Myško." natáhne se do poličky vedle postele, aby přiblížil na polštář tubu s gelem a krabičku kondomů. Je pevně r...

Část čtyřicátá první Moc se mu to nelíbí. Ale pokud to Míšovi pomůže, rozhodně by do toho měl jít. O těch rizicích si musí ještě promluvit. On sám nemá nejmenší představu, co by to mohlo znamenat. A měl by mít jako jeho přítel. Vstane, když se Míša začne oblékat. Plně oblečený, s vytisknutými lejstry a s Lexem před sebou, přepadle opustí ordinaci. Až teď mu dojde, že tam strávili víc času, než předpokládal. Docela trvalo, než mu všechno vysvětlili. Dostalo se i na kreslení obrázků, jak to přibližně vypadá. "Omlouvám se, že jsem se o tom s tebou neporadil. Já bych na to asi jinak nekývnul." hlesne jen, když se ocitnou zpátky na té depresivní chodbě. Pohlédne na Lexe, aby se ujistil, že se na něj moc nezlobí. "Je hezké, že jsi myslel na to, že by ses se mnou poradil. Ale tady jde hlavně o tebe. A pokud tě to zbaví těch bolestí, tak tím líp." pousměje se. "Jsem rád, že na to přišli a nemusím tu na ně řvát, jak jsou neschopní." Usměje se tomu. "Popravdě s...

Část čtyřicátá *** Nemocniční zdi byly všude stejně depresivní a to jste se mohli nacházet v sebe lepší a modernější budově. Dostal termín tak zázračně rychle a brzo, že začal pochybovat o tom, že mu ho napsali až při jeho telefonátu. Spíš to viděl tak, že v tom měl prsty někdo z rehabilitačního centra. Znovu pohledem přejel celou chodbu, ve které se s Lexem nacházeli. Nelíbilo se mu to. Odmítl jít si sednout do žluté čtvercové místnosti, která měla být čekárnou. Raději usadil Lexe vedle sebe na lavičku a zaparkoval se šikovně tak, aby nikomu nepřekážel. Na klíně měl položenou tašku se všemi papíry, které během jedenácti let nasbíral. Bál se toho, co by mu tady mohli říct po vyšetřeních. Ubytovali se sice v nedalekém hotelu, což bylo s Lexovou mateřštinou úplně bez problému, nepochyboval však o tom, že si ho tady nechají přes noc. S tím se však Lexovi nesvěřil. Nesl by to sám ještě hůř. Pohledem zakotví na lékaři, který vyjde z ordinace a zavolá si dalšího. Jediné co se dozvěděl, bylo ...