Tmavě modrý šuplík

Část dvacátá osmá "Nestojím o spálená záda, takže ručník uvítám alespoň pod sebe." pozoruje Lexe, něco mezi nimi pořád stojí a on si moc dobře uvědomuje, co to je. Ale snaží se oba dva. Vezme dva velké ručníky a položí je Míšovi na klín. Nahne se k němu, aby ho vzal do náručí. "Takže jdeme? Ale já se pak budu potřebovat pořádně ochladit." "Pokud na sebe nebudeš strhávat barel s tou ledovou vodou, tak se přidám, jinak mě budeš muset někde odložit. Na to bych asi neměl. Takový šok bych nemusel přežít." uculí se a natáhne se po dveřích vedoucích do sauny, aby je otevřel. "Nic takového bych ti neprovedl. Myslím, že chvilka v bazénu bude stačit." protáhne se otevřenými dveřmi. Na chvíli usadí Míšu, rychle rozprostře ručník a pečlivě ho na něj usadí. "Pokud nebudeme mít společnost v plavkách, nepohrdnu jím ani já." uculí se, než se pohodlně natáhne na dřevěný rošt. "To jsem potřeboval." Spokojeně ho sleduje. Sám si také rozloží ručn...

Část dvacátá sedmá "Míšo, ty jsi... já... co když taky potřebuju chvilku na to, abych si to nějak přebral. Snažím se. Jen prostě nevím, jak na tom jsem. Co když jsem tě jen na chvíli pobláznil? To se stává. Ty tu zůstaneš a pak se vrátíš domů a Alex už bude pryč. Nechci, abys pak někdy litoval, že jsi kvůli mně neměl možnost si s Alexem promluvit. Od ničeho jsem nedal ruce pryč, jen jsem se stáhl, abych ti dal prostor. Promiň. Měl jsem to říct hned na rovinu." "Máš pravdu, tys dal prostor mně a já ho zase nedal tobě. Omlouvám se. Tak to není, vím, že neodjede hned. Nedávno mi vysvětloval celý ten proces příprav na zkoušky a tak, mám zaručené, že doma ho najdu. Jen jsem to zveličil, protože jsem byl v šoku z toho, jak moc rychle to přišlo. Jsem z toho všeho zmatený. Ze sebe. Z Alexe. Z tebe. Mám tě plnou hlavu, Lexi. Nemůžu tě z ní dostat, byť se vehementně snažím, abych mohl myslet čistě. Nechci věřit tomu, že by tohle mohlo být jen pobláznění. Myslel jsem si, že vím, co...

Část dvacátá šestá "Už jsem moc unavený, Míšo. V době, kdy jsem po vážném vztahu toužil, jsem zažil nejhorší zklamání. Pak jsem se tím nezabýval. A teď, když bych se rád usadil, našel si partnera a žil jenom pro něj, tak se pokaždé zamiluju do špatného člověka. Vítek mě vždycky bral jen jako přítele a Roman je pro změnu heterosexuální. Jediný z naší party. Taky od Vojty dost zakouší. Nedá mu chvíli pokoj. Divím se, že od nás ještě neutekl. A Míša? Ten je na mě moc mladý. A ještě pořád naprosto nevybouřený. Nezávazný vztah ano, vážný ne. Chtěl jsem to s ním zkusit. Prostě jen ze sobecké touhy s někým být. Ale nefungovalo by to. To obvinění přišlo v pravý čas." "To je mi líto." povzdychne si. A on nebude ničím jiným. Jen dalším zklamáním v Lexově životě. "Chtěl bych ti slíbit, že to se mnou bude jiný, ale to je něco, co se slibuje dost těžce. Máme oba dva jiný život. Ani nevím, kde v Čechách bydlíš..." prohrábne si vlasy. Dostal se do dost zvláštní situace. ...

Část dvacátá pátá Pustí vodu. Důkladně zkontroluje, aby byla dostatečně teplá a rovnou nalije do vany i pěnu. Trošku se krotí. Pak se vrátí do ložnice pro Míšu. "Už připravený?" zadívá se na něj. Pak k němu přejde. "Můžu ti nabídnout odnos, nebo dostanu košem?" "Můžeš, měl bych ti za to platit." Vycení zuby v úsměvu. "Nemusíš chodit ani do posilovny, co? Když všechny hned bereš do náruče." "Asi bych se měl léčit, protože to bude nějaká úchylka. Ale zatím se projevuje jen u tebe." pokrčí rameny lhostejně. "Stejně to dělám proto, že se mi to moc líbí." Sehne se, aby Míšu vzal do náručí. "Ale teď tě nebudu děsit svým psychologickým profilem." "To klidně můžeš, nejsi masový vrah, takže jsem uklidněn." přitiskne se k němu a najednou už mu nevadí, že se před ním takhle obnažuje. Přijde mu to naprosto přirozené. "Myslím, že mě nemáš už čím překvapit." Sevře ho v náručí. "Možná ještě mám. To nemůžeš ...

Část dvacátá čtvrtá Vyputuje rty do míst, kde začíná čelist, aby to místečko jemně přejel nejdřív rty a pak lehce jazykem. Sjede o kousíček níž a zopakuje, pokaždé jen o pár milimetrů a znovu a znovu. Lehce testuje napnutou kůži. Dlaň volné ruky přesune zpět na Míšův hrudník a lehce se zapře. Když se Lexovy rty dotknou prohlubně mezi přechodem krku a ramena, neovládne se a zasténá nahlas. Příval krve do slabin ho na okamžik připraví o dech, před očima se objeví hvězdičky. "Ach, bože..." volnou rukou vyhledá Lexovu horkou pokožku, jako by se potřeboval něčeho zachytit. Kdyby neležel, jde do kolen. Spokojeně se pousměje, pomaličku se přesune na klíční kost, aby ji jemně olíbal a prozkoumal jazykem. Nechá Míšu trošku vydechnout, než se vrátí zpět na místo, které je to pravé pro laskání. Svůj objev si užívá, stejně jako vše, co to vyvolává u Míši. Nikam nespěchá. Času dost. Skoro líně se mazlí s rozpálenou kůží. Snaží se uklidňovat nejen svůj dech, ale i naběhlou erekci v klíně, ...

Část dvacátá třetí "Vidím ti až do krku, Lexi." zabublá Míša smíchy a vrhne se k vitríně se zmrzlinou. "Uděláš mi nějaký speciální výběr nebo si mám vybrat sám?" uculí se. "Nějaká oblíbená?" prošpikuje ho pohledem. "Jestli jen do krku, tak jsem v klidu. Vyber si sám, dle chuti. Já si dám to samé. Nemůžu pořád vybírat jen já." zadívá se na něj. "Ale doporučuju ananasovou. Tu mají obzvlášť výbornou." "Tak si dám ananas, to dračí ovoce a čokoládovou navrch." zazubí se. "Myslíš, že to zvládneš?" mrkne na Lexe, který sleduje jeho výběr. "A prosím tu karamelovou polevu. Kdyby mi mělo být špatně, tak ať pro to mám alespoň důvod." S úsměvem ho pozoruje a nakonec si dá úplně to samé. "Zajímavý výběr chutí." pousměje se. "Jen, abychom místo večeře neleželi s břichobolem." "Říkal jsi mi, že tvoje břicho snese všechno. To spíš to moje..." pohladí požitkářsky svůj pupík. "Zůstaneme ta...

Část dvacátá druhá *** Lex měl co dělat, aby to ustál. Nic příjemného to nebylo. Každopádně si vůbec nedokázal představit, jak muselo Míšu bolet, když si nechával dělat toho draka. Začal se na něj dívat s ještě větší dávkou obdivu. Tatér byl nadšen dalším zákazníkem. Společnými silami mu s Míšou vysvětlili, jak si představují to tetování. Spíš vysvětloval Míša, protože Lexovi se pomaličku dělalo nevolno. Poznámka tatéra o tom, jak jsou krásný pár, ho mírně zmátla. Podíval se po Míšovi, ale ani on na to nereagoval, tak nechal poznámku vyznít do ztracena. Byl hrozně vděčný za to, že tam Míša byl s ním. Vůbec si nepřipadal statečně a ta jehla mu stavěla chlupy po celém těle. Celou tu příšernou proceduru se díval jen na Míšu, do jeho očí, studoval kontury jeho obličeje. Měl pocit, že mu občas tiskne ruku moc silně, a připadal si vážně jako srab. Ale Míša nic neříkal, nekomentoval to a on mu byl moc vděčný. Oddechl si teprve, když bylo tetování přelepeno a oba už byli venku na čerstvém vzdu...