Tmavě modrý šuplík

Nenáviď mě dnes - část čtrnáctá "Jasně, já.. netušil jsem, jak to tu bude. Tak jsem si vzal všechny věci s sebou." poukáže na naditý batoh na zádech. "Oni nám stejně nikdy nic neřeknou, a když jo, tak to stejně není úplně přesně. První medik? No, tak snad vám k něčemu budu a nebudu se jen motat pod nohy." pousměje se. Zasměje se. "Hele, k nám se nemusíš stěhovat… ne, chápu to. Taky jsem to zažil. Takže… Tady stojí všechny sanity, když nejsou na výjezdu. Během toho se čistí, doplňuje materiál… prostě všechno, co je aktuálně potřeba. Doktoři papírujou, mnohem lepší." zašklebí se. "Tahle je naše." Poklepe dlaní na žlutou kapotu. "Romane, vylez, máme tady budoucího doktora." Ze sanity vykoukne Romanova střapatá hlava. "Super, dneska nebudu sedět sám." zazubí se. "Čau, jsem Roman." vztáhne k němu ruku. "Nezahlcuje tě moc? Kdyby ano, tak řekni. Občas svojí práci moc žere. Au! To bylo za co?" chytne se za poraněno...

Nenáviď mě dnes - část třináctá … Sleduje postupně jdoucí fotografie z obřadu a společně s ostatními se pochechtává komentářům, které občas z někoho spontánně vylítnou. Nejvíc se však nasmějí u závěrečné fáze obřadu. Potom následují společné svatební fotografie, které Martin nafotil pro Lexe s Míšou v zeleni statku. Krásné momentky. Musí uznat, že je Martin opravdu dobrý fotograf. Vždy dokáže zachytit tu pointu celé scény. Přistihne se, že se docela dobře baví. Občas přejede pohledem ke gauči, aby si prohlédl osazenstvo a zase se vrátí k obrazovce. Uchechtne se. "Tady Míša vypadá, že mu něco chybí." podotkne, když se objeví fotografie se skupinkou banditů se stříkacími pistolkami. "Hlavně, že mi ho nakonec neunesli." zasměje se Lex a přitáhne si Míšu k sobě. "Byl jsi neuvěřitelně úchvatný ženich." David to vše jen tiše pozoruje, on jediný nekomentuje. Když pak dojde na fotky z večera, kde je na několika z nich zachycený i on ve společnosti Alexe, prudce se...

Nenáviď mě dnes - část dvanáctá *** Pohlédl znovu na papírek, na který si během telefonního hovoru s Martinem naškrábal adresu ateliéru. Ne, že by si ji nepamatoval. Město znal i bez mapy. Zkontroloval si to, a když zjistil, že se trefil napoprvé, tak se s pousmáním vydal ke dveřím. Zmáčkne zvonek podle udaného jména. "Prosím?" ozve se z repráčku u zvonku. Podle hlasu je to spíš Kuba. Nahoře už je všechno připravené k promítání fotek. Nakonec to udělali nahoře v ateliéru, aby zas neotravovali Míšu s Lexem v jejich bytě. A Roman se tvářil, že stejně nemá chuť se toho účastnit. Martin zrovna vařil kávu a vyptával se Míši a Lexe na ten pobyt na farmě. Vrátili se snad s ještě větším úsměvem, než když je tam nechávali. "Čau, tady Alex." Houkne do repráčku. Vyčká si na zabzučení, aby mohl vyběhnout do řečeného patra, ve kterém už stojí mezi dveřmi vyzubený Jakub. "Jsem poslední, nebo ještě někdo chybí?" zdržel se v práci, protože kluci byli zvědaví a musel vyprá...