Tmavě modrý šuplík

Ohlédnul se za sebe, aby překontroloval situaci v obývacím pokoji. Bylo tam podezřele slyšet jen spokojené žvatlání malé Sofie a Benův hlas k němu nějak nedoléhal. Byl překvapený, když ho našel tam, kde usadil své pozadí, ale místo toho teď klečel na čtyřech a cosi malé Sofii ukazoval. Sofie začínala dost intenzivně používat kombinace slov, takže měli o zábavu postaráno. Její oblíbené lezení po čtyřech se změnilo na capkání. Svoje první krůčky ukázala rodičům ještě než odjeli, i tak jí ale celkem tenhle převrat na chůzi trval. Usměje se sám pro sebe. Ben se k jeho klidu spíš uklidnil, než aby splnil svoje slibování o tom, že mu ještě zavaří. Alespoň přestal s nadávkami. Mrknul na hodiny, aby zjistil, že Lex ještě nějakou dobu nepřijde, ne podle očekávání. To mohl být trochu problém, protože měl v troubě kuře a uspořádání kuchyně neodpovídalo jeho požadavkům. Nedokázal držet v rukách horký pekáč s kuřetem a ještě se přesunout na druhou stranu kuchyně. Chápal, že pro normálně chodícího č...

dosud s Benem měl, uběhl již nějaký čas. Neměl nejmenší tušení, co Lex Benovi řekl, když si s ním šel promluvit, ale zřejmě to zabralo. Už nebyl atakován nadávkami a výhružkami. Teď už převládaly jen pohledy a ty se daly snadno nevnímat. Čas letěl jako zběsilý a doba sžívání se s novou domácností se prodlužovala a utužovala. Mrkne na Lexe, kterého zase přistihne, jak se na něj dívá. Odvrátí se a usměje na drobka sedícího v sedačce, když mu malá málem spolkne i tu lžíci. "No, no, no, nikdo ti to přeci nesní." Usměje se. Rád pozoruje Míšu se Sofií. Dokázal by si představit Míšu jako tatíka od rodiny. Pousměje se tomu nápadu. Odloží příbory a zadívá se na Bena. Zkusit se má všechno. "Bene? Co bys řekl, kdybychom si po obědě něco zahráli? Společně?" zadívá se na Bena a po očku se zadívá na Míšu, jestli rozuměl a jestli ho za ten nápad nezabije. Překvapeně zvedne pohled od svého talíře, odloží svůj příbor a zase se chopí malé lžičky. Přemýšlivě se zahledí na Lexe. Něja...

Přitáhne si o těsněji k sobě, aby se mohl dotýkat víc horké kůže. Prsty jemně přejede po Míšově boku. "Strašně moc tě chci." zavrní. Lehce se otře rty o Míšovo ucho. "Vezmi si co chceš." vydechne roztřeseně. "Teď momentálně jsem ti plně oddaný. Jediné, co ti nedovolím, je odejít z téhle místnosti." zavrčí mu rozverně do ucha. Má v hlavě dokonalý guláš, jak si s ním Lex vědomě či nevědomě hraje. Přivře oči pod další vzrušivou vlnou po doteku těch smyslných rtů na jeho citlivém uchu. "Původní plán platí, jen se potřebuju trošku vzpamatovat." lehce skousne lalůček. "Zlobíš, příště se jen díváš." pousměje se spokojeně. "Ani náhodou." zavrtí odmítavě hlavou. "Bylo to dokonalý." Blýskne se čertovským úsměvem. Zachvěje se. Stiskne svoje prsty na Lexových bocích. "Nemuč moje ucho." zasténá tiše a prosebně. "Dobře, dobře." Pousměje se. Sklouzne níž, aby rty lehce poškádlil nejen své oblíbené místečko n...

Přesunul se do postele a vyčkávavě se zahleděl na dveře od koupelny. Večeře proběhla v duchu probodávání se pohledy. Nebo alespoň Ben si ho pořád kontroloval, jak ho párkrát nachytal. Malá udržovala místnost v dětském hluku, když vyplňovala chvíle ticha svým žvatláním. Večer strávili na hrací podložce v obývacím pokoji. Před malou chvílí se jim podařilo malou Sofii uspat a zdálo se, že Ben už dnes z pokoje nevyleze, takže měli čas i pro sebe. Dal si jen rychlou sprchu, aby Lexovi uvolnil místo. Musel uznat, že se na dnešní noc dost těšil. Nejen kvůli incidentu, který v domácnosti proběhl. V koupelně se nezdržuje dlouho. Potřeboval se trošku uklidnit. Míša ukládal Sofii, a on se rozhodl, že promluví s Benem. Bylo to sice krátké, ale o to náročnější. Rychle se otře, aby nenakapal vodu a jen tak, nahý, otevře dveře do ložnice. Usměje se a zamíří k Míšovi. "Takže, jsi připravený na pořádně nemravnou noc?" Usměje se. "S tebou jsem připravený kdykoliv a na cokoliv." mrk...

Pousměje se nad tím, Lexovi to s malou hodně sluší. Už několikrát se zastihl, jak si je prohlíží třeba při hraní nebo jen tak, v Lexově náruči. Přesune se do hostinské ložnice, která je na patře a nyní patří jim. Odloží počítač na stůl těsně předtím než se svalí trupem na postel a stiskne pod sebou peřinu. Ubíjí ho to. Rozvzlyká se z toho všeho téměř okamžitě. Usadí malou do sedačky a skloní se k troubě. Vytáhne mísu ven a ještě všechno důkladně zasype sýrem, aby se ještě na horkém trošku roztekl. Než prostře, zabere mu to pár minut. Zvedne pohled, když dovnitř vstoupí Ben, který se výjimečně tváří celkem spokojeně. Sleduje ho jak se usazuje u stolu. Podívá se ke dveřím. Kde zůstal Míša, nemůže mu to přece trvat tak dlouho. Přece říkal, že večeře bude za chvilku. Mimoděčně zkontroluje mobil, zda ho někdo z práce nesháněl, ale dělá to spíš proto, že potřebuje nějak zabavit své uplakané oči. Zarudnutí bylo víc než zřetelné. Dvakrát se zhluboka nadechne, ale stejně nemá sílu, aby otevře...

Usadil se ve velkém obýváku na pohovku, aby si k sobě přitáhnul malý konferenční stolek, na kterém měl rozloženou práci. Lex cosi kuchtil v kuchyni, takže na sebe skoro i viděli, když se trochu naklonil. Příjezd do Francie byl podle očekávání ve znamení divokého seznámení s novými příbuznými. A i když ho uchvátil celý dům, tak emoce, které vířily kolem nich, když se zjevili mezi dveřmi, nějakou fascinaci úplně přebily. I když přilehlá zahrada lákala k procházkám nebo jen rozjímání. Musel uznat, že Lexova sestra měla stejně skvělý vkus jako její bratr. Malá Sofie právě spala ve vedlejším pokoji, takže využili chvilky klidu, kterou dům nabízel. "Kde je vůbec Ben?" zamračí se trochu, když zavolá na Lexe do kuchyně. Nikdo se nezmínil, že někam jde. I když ten výrostek si dělal doslova co chtěl. Nemluvě o slovech, která vypouštěl ze svých úst, kdykoliv byl v jejich přítomnosti. Rozuměl jim už po pár hodinách, co zde byli, protože je opakoval tak často, že se nedalo je zapomenout. ...