Tmavě modrý šuplík

Část šedesátá osmá Trhne sebou. Řetízek na krku ho zastudí, jak se prudce pohne. Otočí hlavu na druhou stranu. "Běž pryč, Lexi. Teď vážně potřebuju být sám." To oslovení ho nikdy nebolelo víc. Zavře raději oči, aby se alespoň na chvíli nemusel dívat na tenhle svět. Zatřese se, když mu přejede mráz po zádech. "Je zima. Nachladneš." odpoví tiše. "Já za to nemůžu. Ten zmetek to na mě nahrál. Míšo..." osloví ho naléhavě. "Říkal jsi, že se zastavíš a nepřišel jsi... Měl škodolibou radost z toho, když ti někdo sahal na zadek a mohl mi to dát pěkně na stříbrném podnose. Tys ho neslyšel. A potom... já ti to věřím. Vím, že byl celou dobu s Vítkem, ale vidět tě, jak se líbáte. S ním." oklepe se. Pohled v zelených očích ztvrdne. "Takhle to dál nejde." "Já se s ním nelíbal." odvětí tvrdě a přehodí přes Míšu svůj kabát. Ještě si ho stejně nestačil ani obléknout, jak běžel za Míšou. "Šel jsem za tebou, Kamil mě nasměroval a než jsem se...

Část šedesátá sedmá Přiblíží se jedenáctá hodina. Už nějakou dobu je na baru sám, protože Kamil sbírá použité sklo někde na placu a zbytek se mu občas mihne před očima v osazenstvu baru. Lex se k němu za celou dobu ještě ani jednou nedostal, ale chápal to. Bylo tady opravdu dost lidí. Jeho pohled zaujmou otevírající se dveře. Ne že by pořád někdo neputoval, ale tenhle člověk ho snad přímo hledal pohledem. S Vítkem zaklesnutým za paži vstoupí dovnitř. Odvrátí od Gabriela svůj pohled raději na prázdnou sklenici. Tak tohle bude ještě zajímavé, pokud si ho budou všímat. Gabrielovi a Vítkovi téměř okamžitě zastoupí cestu Michael. Docela radostně se s oběma přivítá. Vítka si rovnou odvede a Gabriela pošle na bar, ať jim obstará pití. Úžasný bratříček. Gabriel se pousměje, ale výborná záminka. Zamíří k baru. Pohledem zkontroluje, že je Lex právě dost zaujatý na druhém konci baru. Rozhlédne se kolem sebe, aby pohledem našel Kamila. To je asi jeho jediná záchrana. Jenže on je někde v nedohlednu...

Část šedesátá šestá "Právě si tu na tebe dělám vlastnická práva." zavrní mu do ucha, zezadu ho pevně obejme pažemi kolem pasu a přitulí se k němu. Opře si bradu o jeho ramena. "Tohle je více než dostačující. Lepší jak značkování území." zasměje se. Vtiskne polibek ze strany Míšova krku. "Dokud kolem mě neběháš v kruhu a neočůráváš mě jako patník, tak jsem v klidu." zazubí se. "Navíc já už jednu značku mám, pořád se jí nechce dolů." odhrne o kousek košili ze svého krku, aby Lex mohl vidět vyblednutý flíček. "Tak ne že mi tady uděláš ještě jednu na druhé straně." pousměje se. Automaticky nakloní hlavu, aby měl Lex ke krku lepší přístup. "Ale vážně bys toho měl nechat, jsi až nebezpečně blízko." pošeptá mu, aby to neslyšel nikdo jiný. Rty se otře o ještě chladné ucho. "Když mě se tak strašně nechce přestávat." zavrní a vtiskne na krk další polibek. Prsty jemně pohladí vybledlý flíček. "Neboj se, budu opatrný."...

Část šedesátá pátá Michal se pobaveně otočí na ty dva dozadu. Vztáhne ruku, aby se představil. "Michal. Ty budeš zřejmě Kubovo sestra, že? Podoba se nedá zapřít." pousměje se. "A ty se netvař tak kysele." broukne na Martina. "Dneska s sebou netáhneš foťák?" "Helča. Kubovo hezčí a chytřejší dvojče." natáhne k němu ruku, div nesejme trpitelsky se tvářícího Martina. "Ale jo, má foťák. Bral mu ho už Kuba. Prý pro jistotu. A tvářit kysele se zřejmě musí. Vy chlapi jste děsný. Týden bez sexu a už jak hromádky neštěstí. Kubajzna protivnej jak vosina v zadku, Martin se tváří jak litr zkaženýho láku z okurek. A ty patříš ke komu? Jen mi neříkej, že k Vojtěchovi. Jestli jo, tak si to radši dobře promysli. Poslyš Lexi, chtěla jsem se tě pozeptat. Nepotřebuješ někoho na léto? Jako holku, jestli by to nevadilo. Nějak mi vybouchly plány a potřebuju se někam upíchnout. Ježiš, co kňouráš?" otočí se zvědavě na Martina. "Michal patří ke mně, Helenko...

Připoutejte se, prosím, pojedeme z kopce. Poslední etapa je před námi. Část šedesátá čtvrtá *** Spokojeně se ještě jednou prohlédnul v zrcadle. Rozepnuté vrchní knoflíčky odhalovaly blyštivého pavoučka, kterého od Lexe dostal k Vánocům. Prsty se ho dotkne, vykouzlí mu to úsměv na rtech. Chystali se s Lexem do baru, i když už se tam pendlovalo celý den a předchozí dny taky. Zvolil pro ten večer svojí oblíbenou košili s krátkým rukávem, i když venku mrzlo. Vyniklo tak dobře jeho tetování. Dokonce si všimnul, že prosvítá i to větší, které ukrýval na břiše. Ale s ohledem na množství lidí, kteří byli pozvaní, bude v baru zřejmě pořádné horko. Nějak si nedokázal představit, jak se tam celá spousta lidí dokáže vejít, ale věřil tomu, že Jakub to měl celé pod kontrolou. Vjede s úsměvem do obýváku. "Já jsem hotov." Posledních pár dní mu úsměv nesešel z tváře. Využili volného bytu opravdu do sytosti. A stejně neměli dost. Když se teď nemusel obávat silných bolestí, žilo se mu mnohem vol...