Tmavě modrý šuplík

Část třetí Zaparkuje před domem na svém obvyklém místě. Vypne motor, vytáhne z přihrádky náhradní klíče od bytu a vystoupí, aby si z kufru vytáhl tašku s věcmi. Zastavil se ještě na skok v pekárně, aby koupil trochu pečiva, protože si byl jistý, že to doma nemá. S úlevou vydechne, když se dostane ke dveřím svého bytu bez setkání s někým z domu. Odemkne, aby zjistil, že byt je ztichlý, jako by v něm nikdo nebyl. Ale Davidovu přítomnost prozradí jeho boty v chodbě. Pousměje se. Byl to zvláštní pocit, jít do svého bytu a vědět, že už v něm bude někdo, kdo na něj čeká. Nechá své věci v chodbě a zamíří rovnou do obýváku, kde Davida očekává zahaleného hromadou knih. K překvapení svému zjistí, že tam David není. S uculením přejde ke dveřím ložnice, aby je zlehka pootevřel. Potlačí uchechtnutí. David zavalený knihami sice byl, ale u toho celkem tvrdě dřímal. Stáhne ze sebe mikinu i s tričkem a jen v kalhotách přejde k posteli. Je rád, že si sprchu dopřál už v práci a nemusí se jí věnovat teď. ...

Část druhá Předupává po koleji sem a tam. Je tam zase sám a nemá nikde stání. Před pár dny ho k sobě pozval Lex s Míšou. Moc se mu tam nechtělo a brzy pochopil proč. Nejspíš se k nim nějak dostalo, že se s Alexem rozešli… ne, domluvili se na jiném stavu věcí. Od toho víkendu se neviděli. Vlastně ani neslyšeli. On neměl odvahu Alexovi zavolat a Alex se taky neozval. Vydechne a složí se na postel. Neměl za Lexem vůbec chodit. Vzal si ho stranou a říkal mu věci, které se mu vůbec nelíbily. Možná proto, že měl asi pravdu. Možná na něm Alexovi vážně záleželo. Možná to bylo vážně všechno jinak. Ale jak to má krucinál vědět. Vydechne a vztekle bouchne do matrace. Těch čtrnáct dní bez Alexe byl očistec. Nemohl se na nic soustředit. Dělal zbrklé chyby a… nemohl spát. Pořád se mu zdálo o té poslední noci na chatě. Bylo to jako zaseknutá deska. Záleželo mu na Alexovi, strašně moc. Měl ho rád a rád s ním trávil čas. A ani zdaleka nešlo jen o sex. Bylo mu s ním hrozně dobře. Jenže co když to nebylo...

Miluj mě zítra Lex se vrátí z kuchyně i se dvěma hrníčky čaje. Jeden postaví před Míšu, který si čte pohodlně usazený na gauči. S druhým se usadí vedle svého partnera. Spokojeně se přitulí k Míšovu tělu a stočí pohled na Xitta, který odpočívá vedle křesla a hlasitě oddechuje. Těžká domácí idylka. "Měl bych příští týden zajet na stavbu, kouknout se, jak to pokračuje. Doprovodíš mě? Slibuju, že tě přes kritická místa přepravím." pousměje se, natáhne se volnou rukou po Míšovi. "Navíc se budeš moct rozčilovat přímo tam, co zas zvorali. Na fotkách by to nebylo ono." S povděkem se natáhne pro svůj čaj. "Děkuju." Odloží knihu, kterou doteď četl, i když moc nevnímal význam textu. Opře se pohodlně o Lexovo hřející tělo a spokojeně se usměje. "To by bylo fajn, docela mě zajímá, jak pokročili. Už se nemůžu dočkat." Usměje se šťastně. I když posledních pár dní je plný rozporuplných pocitů. "Nemluvil s tebou teď někdy David?" S ním ano a vůbec se mu...

Princ a zvíře za beta děkujeme yellow Zvířecí mysl byla silná. Utlačovala zbytky lidského vědomí. I když v době, kdy byl Arlan člověkem, měl toho lidského v sobě velmi málo. Proto přišel trest. Ten čaroděj… Zvířecí myslí občas probleskly vzpomínky na minulost. Byly slabé a zahalené mlhou. Ale byly tam. A on se jich držel jako klíště. Nesmí zapomenout, kým byl. Nesmí, jinak bude navždy jen zvířetem. Byl princem. Byl krásný, silný a hrdý. A krutý. Ubližoval. Prostě jen proto, že mohl. Že měl tu moc. Teď bylo jeho tělo jiné. Rychlé a silné, pokryté šedivou srstí. Byl vlkem. Během okamžiku se jeho život změnil. Zjednodušil se, scvrkl se jen na instinkty a to, co zaznamenaly citlivé uši a bystré oči. A čich. Cítil všechno kolem sebe. Vlhký mech, vůni borovic ve svěžím ještě trochu mrazivém jarním ránu. A zvuky… věděl, že ho pronásledují, že nemá šanci bojovat. Jedině útěk ho mohl zachránit. Probudil se a na jeho citlivý čenich zaútočilo hned několik pachů. Lidé. A další zvířata. Tělo ho bol...

Část dvanáctá Konec další části Chvíli jen tak sedí na lavičce a hledí do tmy před sebou. Byl rád, že kolem něj byla tma. Jen světlo vycházející z okna kuchyně a chodby to narušovalo. Oklepe se, když mu přejede mráz po zádech. Protáhne svoje ztuhle končetiny a zvedne se. Třeba už bude David spát. Pomalu projde chatou, zamkne všechny dveře a zhasne. bublanina zůstala netknutá. Asi to tak mělo být. Zklamaně se odvrátí a vydá do patra. Zamíří nejdřív do koupelny, aby si potichu vyčistil zuby. Pohled mu sklouzne na kožený obojek, který tam zůstal od jejich společného koupání. Vezme ho do prstů a smutně se pousměje. To všechno teď bylo pryč. Potmě dojde do ložnice a pár sekund vydrží na místě, aby si oči zvykly na tmu. Obojek položí na noční stolek blíž k Davidovi a vklouzne pod volnou přikrývku. V pozici na zádech se zarazí. Tohle bylo divné. Nespí. Nedokázal by usnout, ani kdyby chtěl spát. Posadí se, když Alex vklouzne do postele. Připadá si tak nějak nepatřičně. Spustí nohy z postele a ...