Tmavě modrý šuplík

Část třicátá devátá - poslední díl "Léta praxe mezi lidmi. Britové nejsou moc otevření společnosti, i když mají velké akce rádi, pořád jsou jako psí čumák. Člověk se jim musel dostat pod skořápku, aby rozlousknul oříšek. Asi to k něčemu bylo, ale jsi první, kdo mi to říká." pohladí prsty. "Ale ty máš taky co do sebe. Dostal jsi mě svojí povahou a chováním už v té restauraci. O síle osobnosti bychom se mohli hádat." usměje se. Nepovažuje se za nijak silného. Spíš naopak. "Praxe." pousměje se. "Jsem hodně mezi lidmi a dokážu odhadovat, kdo je co zač. I když, tebe jsem na první pohled moc neodhadnul, to se přiznám." pokrčí rameny. Ta cesta se vážně zdá poněkud krátká. "Už tam budeme." řekne poměrně zbytečně. "Viděl jsem tvoje zaváhání, když jsi mě poprvé spatřil. Co sis myslel, hm?" otočí na něj zvědavě pohled. "Neurazíš mě ničím, co řekneš. Jsem jen zvědavý." "Obával jsem se, abys nebyl příliš..." na chvíli z...

Předposlední díl. Část třicátá osmá *** Hodiny na mobilu ukazovaly pár minut po jedenácté hodině. Dost si s Lexem pospali. Ve společném obětí usnul jako miminko a neměl ani zlé sny, ani bolesti. Cítil se naprosto spokojený, šťastný a... mělo to za pár minut pominout. Pohlédl na Lexe a musel se usmát. Vypadal tak klidně. Na rtech se mu usadil spokojený úsměv a chrupkal si, natočený bokem k němu. Miloval ho. Byl si tím tak jistý, jako ještě nikdy. A to byla věc, která mu podkopávala všechny dosavadní ideály. Když si myslel, že vztah s Alexem je něco úžasného, něco naplňujícího. Nebylo to ani zdaleka tak skvělé, jako probíhal tenhle týden s Lexem. Pořád se s Alexem spíš oťukávali než, aby se řešilo něco důležitého. A Lexovi na počkání svěřil svá největší tajemství i obavy. I takové věci, které by cizím lidem říkat neměl, ale Lex byl pro něj taková výjimka. Tiše si pro sebe povzdechl. Musí to vyřešit co nejdřív, ať už to dopadne jakkoliv. Natáhne ruku před sebe a lehce pohladí spící tvář. ...

Část třicátá sedmá Usadí se vedle Míši a pohodlně se uvrtí. "K tobě vždycky." pousměje se. Podloží si hlavu dlaněmi. "Takže, čerstvý vzduch splněn. Nějaká další přání?" stočí na něj pohled. "Přej si." Chytí trochu červeň do tváří. "Když jsi tu ty, tak jsem spokojený." Přitiskne se k němu, uchopí jeho tváře do svých dlaní, aby ho mohl políbit na rty. "Jsi moc skromný." pousměje se a polibek oplatí. Ruce vyklouznou z pod hlavy a sevřou Míšovy boky. "Fajn, chtěl bych tebe... celého." Prsty vjedou pod tričko a lehce vyhrnou, aby odhalily kousek nahé kůže. Nakloní se, aby ji mohl políbit. "Hned." "To rozhodně není problém." Pousměje se. Ještěže ho takhle možnost napadla. "Tohle přání ti splním s nadšením a plným nasazením." Políbí ho na nos. "To jsem rád, že tě k tomu nemusím přemlouvat. Neumím to." přizná se s culením, ale sotva se Lex posadí, už z něj stahuje tričko. "Takhle se mi líbí...

Část třicátá šestá Už svoje steny ani neposlouchá. Lex si na něm hraje, jako na dobře naladěný nástroj. Nedokáže se ani pohnout, jak je ochromený tím, že Lexovi stačí pár dobře mířených polibků a doteků a on vidí před očima hvězdičky. Kdyby mu přikázal, aby se udělal, vyvrcholil by bez mrknutí. Takhle jen zatíná pěsti, které ani nevnímá, kde má položené. Pomalu, mazlivě se otře tváří o Míšovu, polaská jazykem hranu čelisti a přesune se na ouško. Jemně skousne lalůček a následně ho vsaje do úst. Tohle na Míšu ještě nezkoušel. Tohle místečko ještě neprozkoumal. A on by si přál prozkoumat úplně všechno. Míša je hodně senzitivní, reaguje velmi intenzivně i na drobné laskání. To se mu moc líbí. Má pocit, že ať už Lex udělá cokoliv, ať už se ho dotkne rty nebo prsty kdekoliv, že mu to všechno působí intenzivní slastné pocity. Stiskne rukama Lexovy boky, jak se potřebuje něčeho držet, protože tahle jízda je na něj až moc rychlá. Pousměje se, když na bocích ucítí poměrně důrazný stisk. Dlaň sj...

Část třicátá pátá "Stejně se asi nepřestanu divit, jak je možné, že to najednou šlo..." zapochybuje trochu o tom, že by něco takového šlo jednoduše. Pokud tedy Lex nepřislíbil, že kdyby hořelo, odnese ho na vlastních rukách. Usměje se tomu. A zítra touhle dobou už bude po všem. Už dávno bude doma ve své posteli a s Xittem budou společně truchlit. Ví to, zná se až moc dobře. Pohladí Lexe po zádech. "Jsem rád, že ses nezbláznil. Jsi úžasný člověk, Lexi." Trochu se odtáhne, aby mu viděl do obličeje. "Nezapomeň prosím na to, co jsem ti řekl včera. Já si tě najdu, Lexi." opře své čelo o to druhé, aby Lexovi viděl zpříma do očí. Do těch jeho se tlačí slzy, které zatím úspěšně potlačuje. "Umím moc dobře a přesvědčivě jednat s lidmi." navrhne mu vysvětlení. "Míšo, na to nemůžu zapomenout. Já na tebe budu čekat." Pohladí Míšu po tváři. "Neplakej, ano? Ber to jen jako zkoušku. Prostě, jestli vydržíme, tak to znamená, že k sobě patříme. Nesmí...

Část třicátá čtvrtá *** Dopínal si zrovna poslední knoflík od košile, když se vrátil Lex, který si někam odběhl, již plně oděný a připravený na jejich společnou večeři. Potřeboval taky domluvit, zda by někdo nedohlédnul na Xitta, aby nebyl sám zavřený v pokoji. "Nebude jim dole překážet?" optá se, i když odpověď už tak nějak tuší. "Vůbec ne. Ralf ho moc rád pohlídá." pousměje se. "A něco ti posílá." přejde k Míšovi a předá mu obálku. "Říkal, že bys to měl mít." "Mě ale rodiče vždycky učili, abych nebral úplatky." zazubí se na něj, ale obálku zvědavě převezme. "Co to je?" "Nemám nejmenší tušení. Ralf řekl, že je to pro tebe a víc nesdělil. A já se nedíval." pokrčí rameny a přejde ke skříni, aby si vyndal sako. S tím tu nechtěl pobíhat, i když jinak už je plně připraven. "Budeš si to muset zjistit asi sám." Zvědavě nakoukne do obálky, aby zjistil, že se dívá na hromádku vyvolaných fotografií. Vykuleně si ji v...

Za prodlevu se omlouváme, ale nastalé situace neovlivníme. Voldy Část třícátá třetí "Sakra, teď jsi mě odhalil, to není fér." zanaříká hraně, ale přitáhne si Lexe blíž, aby ho mohl políbit na podbřišek a přitisknout se k němu tváří. Obejme Lexe kolem boků. "Už budu hodný a nebudu nic schovávat, slibuji." "Občas si zazlobit můžeš." svolí velkoryse, prsty vplete do Míšových vlasů. "Budeš se chtít vykoupat?" "Nemusím se koupat, jen se potřebuji trochu osvěžit po ránu, abych nebyl jako spící panna." usměje se jemně. Mít Lexe takhle celého, to je něco úžasného. Je ztracený romantik. "Dobře, tak tě mám vzít do sprchy?" projíždí prsty Míšovy polodlouhé vlasy. Moc se mu to nikdy nelíbilo, ale na Míšovi se mu to líbí moc. "Myslím, že vypadáš moc dobře. I takhle po ránu." "A já tě ještě neviděl." nafoukne hraně tváře. "Ty vždycky vstaneš dřív než já nebo jsi tak čilý, až se stydím. Pojďme do sprchy, ať máš i ran...