Část dvacátá šestá

Vojtěch si odkašle, aby na sebe upozornil, ale není mu to moc platné. Odkašle si tedy znovu a doplní to zatleskáním. "Hele, jako vážení… byl jsem pověřen řečněním, tak laskavě sklapněte jo?" Chvíli počká, než se všichni uklidní. "Sešli jsme se tu dnes… ne, žádná svatba, děkuju pěkné…" hodí pohled po mračím se Romanovi. "Jednak jsme tu dneska proto, abychom řádně uvítali Alexe zpátky mezi civilním obyvatelstvem. A ano, víme všichni, že dorazil už před pár dny. Davide, počítej s tím, že to ještě schytáš…. Mě osobně je to fuk, ale tak… Takže Alexi, vítej zpátky. S Davidem už stejně nebylo k vydržení a moje nabídky, že mu od sexuální frustrace pomůžu, tvrdošíjně odmítal." pokrčí rameny. "Druhou záležitostí proč jsme tu je, že David zvládl v termínu a s červeným diplomem státnice… takže pánové, pokud trpíme hemeroidy či jinými neduhy, támhle…" mávne rukou do davu směrem k Davidovi. "Máte čerstvého doktora…. ještě je neokoukanej, nesemletý systémem, tak toho využijte. Navíc mladý a krásný… no kdo by si od něj nechtěl nechat vyšetřit prostatu, že jo…" uculí se pobaveně. "Každopádně, Davide, jako volený zástupce zde přítomného lidu, ti přeju do budoucího lékařského života hodně zdaru, co nejmíň zfušovaných operací a prázdnou márnici. Pokud jsi se teda nerozhodl pro patologii, ale to bych tě asi přestal mít rád. Každopádně doufám, že tě to i nadále bude mezi námi bavit, nebudeš na nás koukat s profesní deformací. A teď už si nemusíš hrát na doktora, protože jim fakt jsi… Něco jsem zapomněl?" ohlédne se po davu. "Teď je chvíle, kdy se můžete přidat s gratulacemi…."

Trochu s přimhouřeným pohledem sleduje a poslouchá tenhle proslov, protože jak si pamatoval ze svatby, byl v tom podfuk. Dneska se to zdálo, že se to obejde bez nějakých šarvátek okolo a tak se mu celkem uleví. Stiskne Davidovu ruku a usměje se na něj. Skloní se, aby ho políbil. Je mu jedno, že jsou na ně upřeny všechny pohledy. "Tak gratuluju, pane doktore."

Usměje se. Gratulace od Alexe je pro něj nejlepší. "Díky." pousměje se a přitáhne si Alexe pro pořádný polibek. Je mu jedno, že se na ně všichni dívají. Ať je všem jasné, že patří k sobě. Byl to nejhezčí dárek, že se Alex vrátil přesně v den, kdy státnice složil.

Ozve se několik hlasitých gratulací a provolávání, ale většina se rozhodne pro soukromou gratulaci. Vojta se rozhlédne a pokrčí rameny. "Takže, to bylo asi všechno. Takže za sebe ti taky moc gratuluju a nezbývá mi než se zeptat. Dostanu za gratulaci taky takovou pusu?" uculí se jako andílek. "Jinak to zase odnese Roman." Jmenovaný protočí oči a dost bojovně se chopí sklenice, kterou má před sebou.

Postaví se před Davida a se sladkým úsměvem se na Vojtu zadívá. "Tyhle rty už jsou jen moje, aby bylo jasno."

Michal, který to všechno sleduje, se zazubí a podívá se na Lexe. "Tak to vypadá, že ti dva se našli… možná bychom mohli Davidovi odpustit to, že Alexe zapíral o den dřív. Co myslíš?"

David se zářivě usměje a zavrtí hlavou. "Promiň, Romí, zas to zůstane na tobě." Natáhne ruku, aby zachytil Alexovu dlaň a stáhnul si ho k sobě na klín. Chce ho mít co nejblíž. Tím prohlášením ho strašlivě dostal.

Lex se jen pousměje. "Odpuštěno. Chápu ho. Kdybys mi na tak dlouho zmizel ty, zapíral bych tě minimálně měsíc. Jen aby jim to vydrželo."

Roman si povzdechne. "No jo no, tak pojď a já tě políbím taky sklenkou. Davide, máš s sebou šití?" uchechtne se a výmluvně potěžká skleněný předmět v ruce.

Alex se usadí na Davidově klíně. Sice není nejlehčí, ale kdo by to řešil. Usměje se a dá si ruku kolem jeho ramen. Natočí se tak, aby měli přístup k Davidovi i ostatní. "Myslím, že šití nebude potřeba, pár náplastí to zpraví. Šikovných zdravotníků je tu dost." Ušklíbne se na osazenstvo. Kluci nějakým záhadným způsobem vypátrali i Romana s Robinem, kteří přišli teprve před chvílí.

Michal přikývne. "Měl bych to podobně, takže odpuštěno." natáhne ruku k Davidovi, aby mu poblahopřál. "Gratuluju, Davide a vítej zpátky, Alexi." Usměje se zářivě na oba dva. Je pěkné vidět je takhle spolu.

Vojtěch se při pohledu na Romana rozmyslí a jen pokrčí rameny. "Tak radši nic. Vypadá docela odhodlaně." Roman se ušklíbne a sklenici odloží. "No proto…"

David se nahne k Míšovi, aby stiskl jeho dlaň. "Díky, ty s Lexem jsme mi taky moc pomohli. Minimálně zajistili, abych nepadal hlady." pousměje se.

Lex se jen ušklíbne a skloní se, aby krátce Davida objal. "Nesmysl. Ani jsem nepoznal, že jsem vařil pro jednoho člověka navíc. Gratuluju, vydřel sis to a ten diplom si zasloužíš víc než kdokoliv jiný. Určitě pozvedneš zdravotnictví na vyšší úroveň."

"Díky kluci, že jste se mi tu o něj starali." Usměje se Alex vděčně na Lexe s Míšou. Přemýšlel, že by jim něco koupil, ale když se tak na ně díval, měli sebe a byli šťastní, to bylo víc než jen nějaký dárek… ještě si o tom později promluví s Davidem "Jen by mě zajímalo, jak jste sehnali kluky?" Zeptá se zvědavě, ale je rád, že jsou tady. Později si s nimi prohodí pár slov, až se zábava trochu rozjede.

Lex s úsměvem pokrčí rameny a kývne k Davidovi. "Máš v bytě záškodníka. Plánovali jsme to už delší dobu. David se jen zmínil a pak už to nebylo těžké zjistit…"

David se omluvně usměje. "Já se fakt jen prokecnul, jen jsme se tak bavili. Jsem netušil, že sbírají informace."

Pousměje se. "To nic… jsem rád, vážně." Vtiskne mu polibek na spánek. Je spokojený. I když se mu sem moc nechtělo a stále měl úprkové myšlenky, byl rád, že sem s Davidem přišli. "Doufám, že jste mojí sestru nezabalili do obří krabice a za chvíli na mě odněkud nevyskočí, že ne?" Rozhlédne se prozíravě kolem sebe.

Lex zavrtí hlavou. "Něco měla, ale snad to ještě stihne. Říkala, že se zjeví o něco později. No, měli bychom udělat prostor taky ostatním. Však si ještě zvládne popovídat." pousměje se na Davida s Alexem. "Tak si to tu užijte, oba dva. A uvidíme se, až se ztenčí ten štrůdl gratulantů."

"Tak to abych všechny co nejdřív opil." Zazubí se. "Nesnesl bych pomyšlení, že mi tu udělá totální ostudu." Začne se zvedat z Davidova klína. "Měl bych tě nechat, aby ses uvolnil těm gratulantům, tak je to divný, když… ti sedím na klíně a ostatní si gratulují." Pousměje se omluvně a ještě jednou ho políbí. "Posadím se vedle tebe."

"Nééé, Alexi… já tě chci u sebe…" zamručí nespokojeně a zamračí se. "Nechci se od tebe ani hnout, ani na milimetr."

Pohladí ho po ruce. "Jsem tady vedle tebe a budu celá večer, víš co jsem ti slíbil." Usměje se. Líbí se mu, jak ho chce David u sebe. Postaví se za něj a umístí svoje ruce na jeho ramena. Jemně je stiskne. "Ani se nehnu."

Zvedne k němu hlavu a pousměje se. Natáhne ruku, aby svou dlaní překryl tu Alexovu na svém rameni. Hodně se změnil za tu dobu, co si začal s Alexem. "Dobře, ani hnout." uculí se. Nahne hlavu na stranu a otře se tváří o Alexovo předloktí.

"Nikam se nehnu, jsem jako živá ochranka. Budu odhánět všechny nenechavé ruce." Přejede palcem po jeho krku přesně v místech, kam umisťuje obojek. Usměje se. Zvedne pohled, aby jím přejel celé osazenstvo a zamračí se. "Felixe jsi taky prořeknul před klukama, Daví?" Neměl nejmenší tušení, jak se mohl někdo dopídit toho, kde Felix bydlí. Natož aby ho kontaktovali. Sjede pohledem na Lexe s Michalem, kteří jsou u baru.

"Jen v tom smyslu, že nesnáším jednoho z tvých kolegů… Proč?" zeptá se zvědavě, stočí pohled směrem, kterým se Alex dívá. "No to si ale dělají prdel…"

"No, vypadá to, že bohužel ne." Zamračí se. "To si s nimi ještě vyřídím. Hned jak zjistím, kde ho vypátrali. Omluvíš mě na chvíli?" Usměje se na Davida. Půjde si Felixe trochu usměrnit, než začne žvatlat o věcech, které by se mu nelíbily.

Zavrtí hlavou. "Nikam. Slíbil jsi, že se ode mě ani nehneš. Tak nechtěj porušit svůj slib. Já toho dědulu nějak zmáknu."

Uchechtne se. "Vážně si nemyslím, že by…" Ale nakonec se zarazí. "No dobře… tak já tu s tebou zůstanu. Nějak ho spolu zvládneme udolat. Třeba bude v pohodě. Zdá se mi, že stárne a pomalu se usazuje." Uculí se.

"S tím stárnutím bych souhlasil. Zbytek nedokážu a snad ani nechci posuzovat. Minule s sebou měl nějakýho nezletilce ne?" ušklíbne se. "Třeba mu na to časem i přijdou." uchechtne se.

"Minule? To myslíš před rokem? Na misi už byl zase jiný… myslím, že si začíná dost věcí uvědomovat… pozdě, ale přeci." Pousměje se. Někdo holt dospíval o dost později než ostatní. A Felixe neměl kdo usměrňovat, tak si svou životní cestu zvolil sám. Ale netvrdil, že by si to nemohl dovolit.

"No jo vlastně, on už to bude rok. Teď má ještě mladšího, aby převezl vlastní stáří ne?" pousměje se škodolibě. "Aby neskončil za chvíli jako pedofil." Vážně ho v lásce moc nemá.

Zakroutí hlavou. "Daví, vážně bys ho mě začít brát vážně… tím ho nechci nějak omlouvat nebo tak, ale já měl tu čest půl roku být v jeho společnosti. Tak pokud jsem ho nezkazil já, fakt dospěl." Zazubí se. "A pokud vím, tak nikoho nemá."

"Já ho přece vážně beru. A čím přesně bys ho to měl zkazit?" zeptá se zvědavě. "Ani se nedivím, kdo by s ním taky vydržel." zahuhlá otráveně. "Navíc, jakto že se ho tak zastáváš? Něco, o čem bych měl vědět?" zeptá se zcela vážně. "Nevěřím mu ani nos mezi očima, dívá se na tebe jak na kus flákoty."

Stiskne Davidovi ramena a zcela vážně se mu podívá do očí. "Je to prostě člověk, kterej… bohužel ať je jakej chce… je můj kámoš. Možná bývalý milenec, ale opravdu jen bývalý, Daví. Myslím to vážně. Od doby, co mám tebe na mě nesmí ani sáhnout. To, jak se na mě dívá… prostě byl do mě zamilovanej a chtěl mě, ale skončil to on. Jeho chyba." Pokrčí rameny. "Já mám jen tebe."

Ušklíbne se. "Je to prostě debil. Hele, já ti věřím. Vážně. Jen jemu ne. Je fuk, že je to minulost, ale… asi bych mu to měl znovu důkladně vysvětlit. Nelíbí se mi, jaký pohledy na tebe vrhá. Fakt ne. A ty? Tys do něj byl zamilovaný taky?" zeptá se zcela vážně. I když si není jist, jestli chce odpověď a jestli se mu bude líbit.

"Já ani nevím… když všechny svoje rádoby zamilovanosti srovnám teď s tebou, tak ne… nebyl. Jen jsem prostě… byl to můj vzor nějakou dobu, pomohl mi s prací a tak…obdivoval jsem ho." Vyhne se odpovědi na úplně první vztah, kdy zamilovaný byl, ale když se na to zpětně díval, tak David teď vyhrával na plné čáře. Pohladí ho. "Nejsem si jistý, jestli je dobré řešit to tady, když je tu tolik lidí…"

Pokrčí rameny. "Já se klidně zeptám v soukromí znovu, ale v podstatě jsi mi odpověděl. Tak jen doufám, že teď obdivuješ jen mě…" ušklíbne se. "Mám ho dojít vykázat?" zadívá se na Felixe. "Už mě nějak svrbí pěst, když ho tu tak vidím…"

Zavrtí hlavou. "Nechci dnešní večer kazit nějakou rvačkou… třeba nás nechá žít, co ty na to? Jen si to vyříkám s těmi, co ho pozvali… nechápu proč…" Povzdychne si a upře pohled na svého kamaráda i kolegu, který se k nim se samolibým úsměvem prodere přes celý dav, což nese i pár nadávek na jeho účet. "Felixi." Kývne a pousměje se. Tohle bude divadlo.

"Tady je máme, hrdličky. Skoro vás přes ten dav není vidět… něco se dává zadarmo nebo jsou na vás všichni zvědaví? No, nedivím se, oba jen záříte, zapomněl jsem si sluneční brýle…" Sjede je pohledem. Významně se podívá na Davida a skloní se přes něj k Alexovi, aby ho na přivítanou políbil na tvář. "Máš nakřivo límeček, podpantofláku."

Vydechne. Ten mu teda umí zkazit náladu. Kdyby Alex nestál za ním a pořád neměl dlaň na jeho rameni, nejspíš by už dávno vyskočit, aby Felixovi smazal ten jeho samolibý úsměv. Jen lehce zvedne koleno, jak se Felixův rozkrok dostane tím nahnutím se blízko něj. "A hádám, že sis zapomněl i suspenzor, tak fakt bacha. Aby sis nemusel týden chladit rozkrok." Ne, fakt ho nedokáže snést. Obzvlášť za ty jeho kecy.

Jemně stiskne Davidova ramena a přejede palci po jeho krku. Nechce to tu rozproudit tím špatným směrem.

Felix o krok ucouvne. Úsměv mu to však nevezme. "Ke své smůle bohužel. Suspenzor jsem nechal doma." Pokrčí rameny. Nevěnuje Davidovi přílišnou pozornost. Je mu jasné, že na sebe chce akurát strhnout pozornost všech okolo. "Ty jsi prostě jen rád středem pozornosti…" Otočí se na Alexe. "Máš čas nebo jsi na vodítku?"

"Někdo ti evidentně konkurovat musí." ušklíbne se. Kdyby ho Alex nehladil, nejspíš by už vystartoval. Vážně nakope toho, kdo přišel s nápadem pozvat jeho. Zvedne pohled k Alexovi. "Já už středem něčí pozornosti jsem a to tě asi sere nejvíc…"

"No… a tebe zase žere to, že si ho chci ukořistit pro sebe. Pro tvůj klid, bude to jen rozhovor a dodržím povolenou vzdálenost. Nechci Alexovi dělat scény. U tebe by mi to bylo jedno." Pokrčí rameny a samolibě se usměje.

"Felixi…" Přimhouří oči. Ti dva jsou jak kohouti na jednom hnojišti. Přitom bylo jasné, že chce jen jednoho z nich. A dal jim to najevo oběma. Měl by jim to zřejmě osvětlit ještě jednou a pořádně, aby už toho nechali.

"Vážně? To teda fakt nevím, jak si s ním pokecáš na dva kiláky." ušklíbne se. "Mě nežere absolutně nic. Protože ty ho ukořistíš už jen hodně těžko." zavrčí. Je to akorát prudil z prudilova. Ušklíbne se. To fakt chce zas ránu? Protože on mu tu scénu klidně předvede.

"Kdybych se víc snažil… co ty o tom můžeš vědět?" Ušklíbne se. "Takový kuře… možná začnu o tom všem pochybovat a přehodnotím svůj názor na věc…"

"Mohli byste vy dva toho laskavě nechat?" Zavrčí nevrle. "Přetahujete se tady o mě jako o laciný kus masa. Já se rozhodl a svoje rozhodnutí měnit nechci. Jsem takhle šťastný. Ale teď mě oba docela točíte. Dořešte si to tu beze mne. Nejsem lopatka na pískovišti. Budu na baru." Nechtěl odcházet, ale všechny ty řeči a zvědavé pohledy kolem nich mu vadily. Všichni to viděli i slyšeli. Když už se o něj chtěli prát, proč to nemohli dělat v soukromí?

"Na to jsi měl času víc než dost." Prudce vstane. Jen sjede nevraživým pohledem na Felixe. "Půl roku na misi, pitomče." Pak se prostě sebere a radši odejde. Na tohle nemá ani chuť, ani náladu. Alex se zdál být rozčílený. Toť k tomu, že se od něj celý večer ani nehne. Zamíří z baru, aby vypadl na čerstvý vzduch. Venku se opře o zeď vedle vchodu a zadívá se na chodník před sebou. Vydechne. Moc často sem nechodil a pokaždé rychle zapadl do baru, aby se nemusel dívat na prostory venku. Pořád ještě z toho všeho neměl dobrý pocit. Zvuk nože skřípějícího o žebra se dokáže zarýt hodně hluboko.