Tmavě modrý šuplík

Část jedenáctá betaread: Martin Vezme mobil do ruky, aby splnil požadavek. Co na tom, alespoň se na chvíli zabaví a třeba i pobaví. "Hlavně večer v normální hodinu, díky. A nezapomeň se představit." zazubí se. Překvapeně se ohlédne, když na jeho rameno dopadne Davidova hlava a pak ještě následuje automatické přitulení k jeho paži. Zarazí se, ale nic neřekne. Jen shlédne na spící tvář. Jeho mimika nedá navenek nic znát. "Jasně. Já přes týden učím, chodím spát se slepicemi." zavrtí Vojta nechápavě. "Neboj, déle jak v devět volat nebudu a představím se ti určitě. Dostáváš takových telefonů víc?" zadívá se na něj zvědavě a jeho pohled sjede na Davida. "Nějakej moc tulivej. To toho nemá za ty dva dny dost?" "Pokud máš na mysli hovory od obdivovatelů, tak ne. Ale rok jsem nedržel mobil v ruce, co kdybych to popletl a spletl si tě s nějakým jiným dávným milencem?" zazubí se. Opře si pohodlně hlavu o opěrku. Tisknoucí se tělo je příjemné i pro ...

Část desátá betaread: Martin *** S nečitelným pohledem vyčkávavě postává vedle auta a čeká na jakýkoliv pokyn, že má vlézt do auta, a kam. Vůbec netušil jaké bylo uspořádání tohohle vozu a rozhodně ho nechtěl ani nijak narušovat. Je trpělivý až do chvíle, kdy se strhne hádka o to, kdo bude sedět vepředu a kdo vzadu uprostřed. Rozsekne to až Martin. "Já jsem řidič, já určuju pořadí. Vedle sedí Kuba, protože ho chci mít na očích. Jestli mi pobleje auto, bude ho čistit. To platí i pro ostatní. Alexi? Sedneš si mezi ty dvě zelinky? Ať jsou když tak připraveni vyskočit z auta a zvracet někde mimo něj. Davide, dobrý?" přejde k tomu, který dorazil poslední. Kuba se zadívá na přítele. "Bylo mu pořád špatně, tak mu kluci dali nějaký prášek. Tak snad to bude lepší." vysvětlí za něj. "Díky, že tu má někdo ještě stále čistý rozum. Jdu doprostřed. Na zvracení se necítím. Měl jsem i oběd." zazubí se na Martina, ale potom zvážní, když si znovu prohlédne Davida. Má nutkán...