Část dvacátá sedmá

Opře se o bar, aby shlédnul na Michala s Lexem. "Mockrát vám děkuju, víc jsem si vážně nemohl přát." Mávne na barmana, aby si vyžebral sklenici s vodou a nalije ji do sebe na jeden zátah. Nereaguje na překvapené pohledy, které se na něj upřou. "Skvělá oslava… tak proč se všichni nebaví?" Ušklíbne se a raději se přesune k jednomu z volných stolků. Je mu fuk, co si o nich ostatní myslí, i když teď to vážně nebylo příjemné. Sjede Felixe nevraždivým pohledem. Taky se mohl chovat jako dospělý. A David to taky mohl řešit jinak.

Lex si vymění nechápavý pohled s Míšou. "Stalo se snad něco? Kde je David?" rozhlédne se nechápavě. "Pohádali jste se?" Nevěnoval pozornost dění kolem. Bavil se na baru s Míšou a Kamilem. Spíš tedy s Míšou, protože Kamil byl v plné polní za barem.

"Jo, stalo se. Pozvali jste Felixe. To se stalo." Zavrčí naštvaně. Rozhlédne se po baru, aby zjistil, že David v něm není. Zatrne v něm. Kam šel? Jenže byl naštvaný, tahali se o něj jako o nějakou hračku, přitom měl jasno… vybaví se mu pohled na zakrvácené ruce a bledého Davida před barem. Udělá se mu nevolno.

"Koho? Felixe? No, měli jsme za to, že jste přátelé… bylo to špatně?" zeptá se nechápavě Lex. David se jim zas tak moc nesvěřoval. Neměli ani tušení, že by to mohl být problém. Všimne si, jak prudce Alex zblednul. "Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě.

"My přátelé jsme, ale David se vyjádřil jasně v tom, že se s někým nemá rád… pokud mi to osvětlil pravdivě…" Zamračí se a raději sebou žuchne do křesla, než se skácí na zem. Vážně mu není dobře. Najednou mu klesnul tlak a cítil, jak se mu odkrvily tváře. "Jsem v pohodě." Zamračí se. Ještě aby ho začali řešit i ostatní.

"Aha." odtuší. "On o tom moc nemluví. Asi jsem ho nevnímal. Kamile, prosímtě, hoď sem ještě sklenku vody. A kde je vůbec David? Má tu pomalu práci." zadívá se kriticky na Alexe. "Vážně jsi v pořádku? Zblednul jsi hrozně rychle. Dost se to podobá tomu, když Míša našel v batohu škorpióna." Natáhne se pro Míšovu dlaň, aby ji políbil.

Kamil se natáhne přes bar a podá Lexovi sklenici s vodou. "Hele, to bude tlak. Davidovi, našeho barmana myslím…" doplní se. "Se to občas děje taky. Začíná tu být dost parno."

Přejde pár kroků do míst, kde tehdy zastavil toho magora. Vydechne. Kousek mimo, kdyby se trefil šikovněji, tak neslavil státnice. Rozhodně ne tak debilním způsobem.

"Bylo to zatraceně špatně. Příště se radši při slově, nesnáším ho, chytněte za nos, než budete něco podnikat, díky." Zavrčí. Měl to být přece hezký večer. Ne že se budou hádat kvůli Felixovi a ještě bude vzpomínat na večer, kdy byl o Davida mrtvý strachy. Projede si vlasy najednou zpocenýma rukama. "Měl bych jít za ním." Chce se zvednout, ale zarazí ho pevný stisk na rameni.

"Co tady vyvádíte, panstvo? Alexi? Jsi průhledný jak papír." Ozve se Robin, který to s Romanem celé sledoval trochu z povzdálí. Když se objevil Felix ve dveřích baru, bylo jasné, že z toho bude průser. Jako správný doktor chytne svého kamaráda za zápěstí a i přes jeho nevoli mu začne odpočítávat tepovou frekvenci a pečlivě ho pozorovat.

"Měl bych se jít podívat za Davidem… najdu ho." Usměje se Michal na Lexe a chce se vydat na průzkum baru, když ho zastaví Robinova slova.

"Nemusíš… Roman viděl, že šel ven, tak se za ním vydal. Felix je… no… museli byste ho znát trochu víc, aby vám to došlo. A u Alexe má pořád ochranářské sklony…" Sjede jmenovaného nepěkným pohledem. Sice se trochu stáhnul do postranní, ale od jisté doby mu nevěřil ani tak.

Roman nespěchá, jen si zastrčí ruce do kapes a kývne na vyhazovače, který mu otevře dveře. Pousměje se a projde jimi, aby ho ovanul chladnější vzduch. Vevnitř se udělalo nějaké dusno. Alespoň hned jak se Felix přiblížil k Alexovi. "Davide?" Osloví postavu stojící k němu zády.

Málem vyletí z kůže leknutím. Příliš se zabral do vzpomínek. Prudce se otočí. Uleví se mu, když za sebou uvidí Romana. Vydechne, aby to leknutí dostal pod kontrolu. "Ahoj…" Stočí pohled zpátky k místu, které tak dlouhou dobu hypnotizoval. Předpokládá, že se Roman prostě jen šel na chvíli vyvětrat ven.

"Ahoj. Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." Usměje se omluvně a přejde pomalu k němu. "Náročný den?" Usměje se znovu. Rozhlédne se kolem nich jakoby nic.

"V pohodě. Jak vidíš, tak jsem to přežil." pousměje se. "Ani bych neřekl. Normální obyčejný den. Proč?" zeptá se, i když původně nechtěl zapředávat rozhovor.

"To jsem rád… naproti tomu Alex vypadá jako smrtka. Nebo alespoň vypadal, když jsem odcházel ven." Usměje se. "Asi něco špatného snědl." Pokrčí rameny. Ví moc dobře, o co tady jde, ale proč by nemohl dělat hloupého. Felixova přítomnost mezi nimi dokázala udělat divadlo celému baru. "Tak proč nejsi uvnitř a nebavíš se?" Zeptá se jakoby nic.

Ušklíbne se. "Jedli jsme celý den to samé, takže pochybuju, že je to z jídla." Víc to nekomentuje. Zdravotníků má uvnitř dost. Aspoň se může Felix začít snažit. Odfrkne si. "Prostě mě to tam bavit přestalo. Nebo mám zákaz jít ven?"

Pousměje se. "Samozřejmě, že ne…" Pokrčí rameny. Špičkou boty nakopne malý kamínek. Chvíli přemýšlí, jak by navázal rozhovor jako takový, ale nějak nemá tušení. Potom mu něco dojde. Tohle místo, na kterém stál… myslí proběhne několik vzpomínek na onu noc. "Člověk by neřekl, že už to bude rok… a ještě když si vzpomenu, jak byl Alex… no… mrtvý strachy je řečeno málo. Zajímavé, jak člověku vždycky ulpí v mysli takové vzpomínky… když jsem ošetřoval toho chlapa… najednou se Alex zvedl a přelomil mu čelist. Šel z něj fakt strach." Pousměje se.

Stočí pohled na Romana. "Podívej, já se o tom vážně nechci bavit. Někdo se možná v takových věcech rád šťourá, ale já bych to nejradši zapomněl. Ano, schytal jsem to a měl jsem nehoráznou klidu, že jsem to přežil bez nějakých vážnějších následků. Uvědomuju si zatraceně dobře, že jsem mohl tu noc umřít." pohled ztvrdne. "A nemusíte mi všichni neustále mlátit o hlavu, jak je Alex skvělej."

"Jen jsem tím chtěl říct, že ať už se děje cokoliv, jsi pro něj vším. My, co ho známe z dřívější doby, tu změnu vidíme. A respektujeme to, protože je to prostě mnohem lepší proměna. A jestli měl Felix zase blbý kecy… mimochodem, udělali jste divadlo celýmu baru… Alex tohle nemá rád. Spíš fakt nesnáší, když se takhle citlivé věci řeší mezi dalšími lidmi, kteří ho ani z poloviny neznají. On si za každým svým rozhodnutím stojí. Neměl by ses nechávat Felixem vyprovokovat. Je sice papírově starší, ale řekl bych, že ty jsi myslí mnohem vyspělejší. Dělá to schválně. Vždycky si Alexe nárokoval pro sebe, držel nad ním ochranou ruku a pořád to tak je, i když už jsou pouze kolegy a kamarády. Má pocit, že ho musí chránit. Takže tě takhle, jak bych to řekl... testuje? A vážně dokáže být hnusný. Ale Alex je ti v téhle věci věrný jako pes. Dal bych za to klidně ruku do ohně." Pokrčí rameny a odstoupí od něj, aby přešel do místa, kde se ulice rozprostírá s městskou zelení. Když tu nemusí zasahovat, je tu docela pěkně.

"Přednáška je u konce? Já nevím, jak by ses choval ty, kdyby se kolem Robina neustále motal jeho dvojitý exmilenec. Ale mě to sere, je to arogantní idiot a já nemám nervy na to jen stát, usmívat se a dělat, že se mě to netýká. Nemáš ani tušení, jak mi bylo, když s ním byl Alex půl roku pryč. Jednoduché být v klidu, že jo?" Opře se zády o pouliční lampu. "Hrozně lehké se ovládat. A když ho Felix, mimochodem naprosto dokonalý chlap, tak chrání, proč ho tedy neušetří těch scén sám? Mám toho tak akorát."

"To nebyla žádná přednáška… jen konstatuji fakta a zastávám se svého dlouholetého kamaráda. Ať se Alex jeví jak chce, pořád je to docela nemotorné kuře, ale s tebou se zdá, že konečně dospěl. Že našel nějaký směr… a konečně žije… nepřežívá." Povzdychne si. "Já vím, jak bych reagoval já… nejednou jsem o Robina málem přišel kvůli vlastní hlouposti. Litoval bych toho do konce svého života, protože prostě… já byl mladej a blbej, ale teď vím, že toho chlapa, co právě teď měří tlak Alexovi, miluju a nikdy bych ho nevyměnil. Ani s chybami, které má. Já jich mám taky spoustu. Chápu, že to není lehký, ale někdy je lepší otevřít oči a podívat se na věc z trochu jiného úhlu. Nezkresleně. Potom toho uvidíš mnohem víc."

"Nezkresleně?" odfrkne si. "To je hrozně snadný. Ono se to totiž moc hezky říká, ale situace je trošku složitější. Kdybych se na to dokázal podívat nezkresleně, tak s Alexem nejsem. Je jen otázka času, kdy se vrátí ke svému úžasnému ex. Takhle to totiž vypadá nezkresleně, protože to že mu věřím je jen díky tomu, že ho miluju. Jinak už bych byl dávno pryč. Ty by ses na to možná nezkresleně dívat dokázal, já taky, kdyby nešlo o mě a mého přítele." vydechne, jak to na Romana vychrlí.

"Podívej se… ať už je situace jaká chce, taky Felixe nesnáším, je to bezpáteřní hajzl a snobskej nafoukanej synáček, kterej má po většinu času jen hubu plnou keců. Ale když ses v Alexově životě objevil ty, byl to skoro zázrak… on tě miluje, Davide a bere to zatraceně vážně. Jenže když o tom tady budeš jen takhle mluvit a nebudeš konat, tak to pak taky může dopadnout. Jestli ho miluješ, tak jak tvrdíš, tak bys měl jít, dát Felixovi přes hubu a ukázat mu, že ti nesahá ani po kotníky."

Ušklíbne se. "To už jsem jednou udělal… a fakt to pomohlo." odtuší ironicky. "Prvně nemám dělat scény, teď mu mám zase dát přes hubu. Co mám jako dělat? Jestli Alex bude chtít sám, tak co asi tak zmůžu. Jeho velký vzor po něm evidentně pořád ještě pase. Můžu mu dát tak maximálně čas na to, aby se rozhodl sám, s kým chce být. Na tohle už nemám. Rozbít tomu parchantovi čumák nezabírá. Navíc bych tím zas udělal parádní scénu a tentokrát na veřejnosti. To už bych jim to mohl sám posvětit."

"Potom už mi nezbývá nic jiného, než ti popřát hodně štěstí a pevné nervy při rozhodování. Alex je vážně už někde jinde. Popřemýšlej o tom, než uděláš chybu, které bys mohl později litovat."

Pokrčí rameny. "Lepší, když to skončí hned, než abych ho pak načapal s Felixem. Dám mu prostor, ať si to rozhodne sám." zadívá se na dveře vedoucí do baru. "Na tohle už nemám nervy. Felix se teď může pokusit ho dostat, jestli ho ještě pořád chce. Ať už je jednou pro vždy jasno."

"Myslím, že Alex už jasno má." Pronese a raději se vydá zpátky, má z toho špatný pocit. Jestli to teď Alexovi podělal, tak ho jeho kamarád zabije.

Pokrčí rameny. Vlastně se ani nezdá. Na druhou stranu, Alex vlastně neřekl ani pepř na to, aby si ho před Felixem obhájil. Prostě jen čekal, jak se to vyvrbí a pak radši odešel. Bylo jasné, že si to nechce u Felixe rozlít. Prostě je tam nechal, ať si to vyříkají. Ušklíbne se a usadí se na obrubník. Nemá chuť se tam vracet. S pohledem upřeným na silnici začne zvažovat možnosti, které už skoro zamítl.

Zvedne se ze svého místa v baru, když se Roman objeví ve dveřích s nečitelným výrazem. Co se stalo? Nejdřív nechápavě kouká po všech kolem, ale potom se rozhodne. Prostě za Davidem půjde a pokusí se to dát dohromady. Nedocházelo mu, co pokazil, ale snad se to dokáže nějak vysvětlit… Nedbá protestů ostatních, jen něco zavrčí. Stále ještě nebyl úplně v pohodě, cítil se trochu malátný, ale už to bylo lepší. Asi to bylo celkovým vypětím a ještě z nějakých stresů z mise, prostě se to jen podepsalo později.

Zvedne se. Nějak nemá chuť tu dál zůstávat. Vytáhne mobil a zamíří ulicí pryč. Kámoš ho u sebe určitě nechá přespat. Dneska nemá sílu čelit Alexovi. Možná se to všechno moc uspěchalo a to společný bydlení byl špatný nápad. Ale i to se dá vcelku dobře napravit. Vydechne a s mobilem u ucha se ztratí za rohem.

Vyjde ven z baru, aby se okamžitě zarazil. Roman s Davidem určitě mluvil… rozhlédne se. Kam šel? Prohrábne si nervózně vlasy. Okamžitě začne v kapse lovit mobil, aby ho zkusil dostihnout alespoň na něm, ale zrovna s někým mluví. Zanadává. Pohledem se raději vyhne oněm prokletým místům, které mu před chvílí přivodily pokles tlaku. Zkusí znovu mobil, tentokrát už vyzvání, srdce se mu rozbuší. Začne v duchu prosit, aby mu to David zvedl. Aby se to ujasnilo. Vydechne, když je mu hovor odmítnut. Sklopí hlavu k zemi. Je naštvaný a zklamaný. Jen nevěděl, která emoce převažuje. Všechno bylo v naprostém pořádku, až dokud se neobjevil Felix. Frustrovaně zatne pěsti do dlaní a do baru skoro vběhne. Očima vyhledá Felixe, kývne na něj, aby si ho vyžádal o kousek dál od lidí. Sotva se k sobě dostanou, jeho zatnutá pěst vyletí do vzduchu. Dopadne přesně na čelist. "Ať už to myslíš jak chceš, přestaň mi prosím tě konečně kazit život. Mezi námi už nic nebude, já už žiju někde jinde, Felixi." Je mu jedno, že jsou dlouholetí kamarádi. Prostě to ze sebe potřeboval dostat. Na lidi kolem sebe se ani nepodívá, prostě se sebere a vypadne z baru. V kapse vyloví klíče od auta. Chce být doma. Protože tady končila veškerá sranda. A už neměl sílu na něco dalšího. Už jen dovolat se Davidovi a zkusit to nějak smazat.