Tmavě modrý šuplík

Část čtyřicátá devátá "No tak, Myšičko. Dneska vůbec nechci vidět žádné smutné výrazy, ano? Víš, že pro tebe udělám cokoliv. I kdybych měl na kopec jít předtím a dovléct si tam štafle." usměje se. "No tak, zlato. Jestli vážně chceš, tak to nějak vymyslíme. Ano?" Zkroutí hlavou. "Jde to udělat tak, jak jsi řekl. A je to… logičtější. Pokud ti nevadí, že strávíme venku celý den. Opravdu nevím, jak bych se s vozíkem tlačil do kopce." Pokrčí s úsměvem rameny. "Žádné štafle." Vtiskne mu omluvný polibek. "Nevadí. Vždyť je hezky." usměje se. "A pobyt na čerstvém venkovském vzduchu rozhodně není na škodu. Musíme mít do zásoby, než se zase vrátíme do města. Nějak to spolu vymyslíme, ano?" Přikývne. "Uvidíme, až na to přijde…. potom s tím něco vymyslíme." Usměje se a vděčně pohladí Lexe po tváři. "Když o tom mluvíš, tak se mi tam vůbec nechce vracet… tady je tak kráááásně." Protáhne spokojeně. "Tak co… půjdeme ji...

Část čtyřicátá osmá *** S tlumeným smíchem se nechá Lexem unést do pokoje. Podařilo se jim vyklouznout jen tak tak. Nebo spíš… Lex si dovolil veřejně s ním zmizet, i když měli před sebou ještě polovinu gratulantů. Jenže to už byli všichni z blízké rodiny pryč, takže si to mohli dovolit. "Myslíš, že nám dají pokoj?" Zapochybuje trochu. Obzvlášť s tím budíčkem, který jim udělali… nedivil by se, kdyby jim nechtěli dát pokoj ani teď. Ještě se zastaví u dveří, aby důkladně otočil klíčem v zámku. "Můžou si to zkusit, ale pokud sem nevniknout okny, mají smůlu. Chci být taky chviličku s tebou. Jenom s tebou." usměje se a přejde k Míšovi. Skloní se, aby jemně přejel po jeho tváři. "Takže, obřad bychom měli za sebou… vážně mi připomeň, ať se za tohle Vojtovi adekvátně odměním." Rozepne si knoflíčky od saka, aby si ho sundal a přehodil ho přes pelest, než se položí na záda. Stáhne si Lexe k sobě. "Myslím, že Roman ho odmění mnohem líp než ty." Uculí se poba...

Část čtyřicátá sedmá "Nemůžeme ještě utéct?" zasměje se trochu nervózně. Všechny pohledy jsou upřené na ně a jemu to opravdu nedělalo moc dobře. "Začínám se bát, co na nás připravil." špitne jen, ale kývne, že je připravený začít. "Nemůžeme." zavrtí Lex hlavou. Sehne se, aby jemně políbil Míšovy rty. Přitom ho pohladí po tváři. "Vypadáš nádherně." Vojta podrážděně zasykne. "Hele, slyšel už někdo z vás něco jako polibte nevěstu? Ne? Asi proto, že to ještě nepadlo. Tak si to nechte. Chvíli snad vydržíte, ne?" Když na něj Roman hodí vražedný pohled, mávne jen rukou. "Ale sex fakt až po obřadu. Na to tu nikdo není zvědavej. Takže začneme." Nadechne se a promluví nahlas, aby ho všichni slyšeli. "Vážení, prosím o klid. Začneme. Sešli jsme se tady dnes, abychom oslavili uzavření partnerství zde přítomných, Lexe a Míši, kteří zákeřně zatajili fakt, že už potřebné listiny podepsali dávno. Nicméně je hanba fackovala a tak se rozho...

Část čtyřicátá šestá "Prosím, odpusť si dýchání z úst do úst. Moje rty patří jen jednomu." usměje se. "Je to vážně zvláštní pocit." vydá se do koupelny, ale dveře si nechá otevřené. Chce se jen doupravit, aby to bylo opravdu dokonalé. Zhluboka se nadechne a vydechne, aby uklidnil svoje bušící srdce. Čím víc se blíží, tím rychleji bije. Už aby tu měl zase Lexe. "Kolik je ještě času?" nemá hodinky, protože by se k obleku nehodily a mobil je položený někde v ložnici. "Půl hodiny." odpoví David. "Hlavně klid, ano? Zhluboka dýchej, zakopnout cestou k oltáři nemůžeš, tak těžký klid ne?" usměje se pobaveně. "Hádám, že Lex bude naprosto v klidu." "On ano, já ne. Beru to za dva." usměje se. Projede vlasy hřebenem, upraví je a ještě projede prsty v naučeném gestu. "Tak jo. Já jsem připravený, tak se tam vydáme. Ať už je to za námi." Usměje se a přikývne. "Víš, docela vám to s Lexem závidím. Sice se vázat nechci,...

Část čtyřicátá pátá Jakub jemně vezme Martina za paži a za hlasitých protestů ho vyrazí za dveře. "Přísahám, že už mi to cvakání foťáku leze na nervy. Jen za včerejšek má asi tisícovku fotek. Je to magor. Taky můžeme mít chvilku klid, ne?" otočí se na Míšu a Davida, kteří se zrovna převlékají na tu slávu. "Kde máš vůbec svědka?" zadívá se na Míšu. "Neměl by tady být a pomáhat ti, aby sis nervozitou neokousal nehty?" David se pousměje. "Tak je tu lékař, ne? Sice ještě nedostudovaný, ale to se změní asi dost brzy. První pomoc od kousání nehtů poskytnout umím." Zasměje se. Vlastně za poslední hodinu nedělal nic jiného. "Myslím, že Dwight se šel taky převléknout, ale říkal, že je hned zpátky. S těmi opasky, které na sebe váže to má složitější, nemusíte vidět všechno. Ještě byste ho chtěli očumovat. Dost, že jste si vzali do parády mě." zazubí se. "Nehty si hlodat nehodlám, opravdu ne. Spíš budu potřebovat zastavit zrychlený pulz. Tak b...