Tmavě modrý šuplík

Nenáviď mě dnes - část třicátá pátá Vydechne, když ho opustí horkost Davidova těla. Přesune svoje dlaně zpátky na boky a palci je začne pomalu hladit. "Nechtěl jsem tě tahat do vody i s prádlem. Bez něj to bude určitě pohodlnější…" přizná se bez vykrucování. "Tys to myslel vážně?" zadívá se na něj nejistě. Vydechne a sklopí pohled. Začíná si připadat jako blbec. "Ehm, jistě… No, v prádle se nekoupe." Pousměje se, ale místo dalšího konání se k němu přitiskne zpátky. Dlaní se přesune na šíji a skloní se k malému polibku na rty. Potom se pomalu odtáhne. "Tak si tam asi vlez… mě to bude chvíli trvat." Znovu si vanu přeměří pohledem. Pousměje se. "Já radši počkám. Ty se tam pak zřítíš a fakt nechci dojít k úrazu." odstoupí. "Tady mám lepší výhled." "Chceš se mi snad dívat na zadek?" řekne s potutelným úsměvem, ale se skousnutím zubů pevně k sobě, se chytne hrany, aby to měl jistější. Překousne největší bolest a s úlevným ...

Nenáviď mě dnes - část třicátá čtvrtá Nadechne se. Chvíli zkoumavě hledí do hnědých zorniček a hledá v nich jakýkoliv náznak zrady. Když nic takového neobjeví, sklopí pohled, aby si to promyslel. Od té doby, co vídá Lexe s Míšou, jak jsou spolu, hrozně šťastní a vystačí si jen sami spolu, taky si přeje něco takového. Jenže to neumí. Nemá šanci to dostat. Ale co může ztratit tímhle? "Dobře, máš ji mít." Na tváři se mu usadí připitomělý úsměv. Stáhne si k sobě Davida, aby si ho přitisknul do náruče. Zaboří nos do krátkých vlasů. Vtiskne do nich polibek. "Děkuju. Když s tím nebudeš souhlasit nebo se ti něco nebude líbit… prostě to řekni, ano? Mám od jisté doby s velkými vztahy nesrovnatelné minimum zkušeností asi jako ty. Uvědomuju si, že nejsem žádné terno. " Překvapeně vydechne, když je stažený na postel za Alexem. "Ty jsi fakt kus vola." zabručí, ale nezní to nespokojeně. Učebnice biochemie zůstane zapomenuta na kraji postele. "Co tvoje kostrč, Alexi…...

Nenáviď mě dnes - část třicátá třetí "Spíš tě tu nechci nechat samotného, když jsi v takovém stavu." přizná. "O cestu přes město mi nejde. Mě cestování mhdéčkem nevadí." zadívá se na něj. "Budu na gauči, kdybys něco potřeboval, stačí zakřičet. Nespím zase tak tvrdě." Popravdě se potřebuje trošku prospat. "Tu deku… tady ve skříni, jen odsuň ty šoupačky a nahoře je taková plastová taška, i s polštářem." ukáže prstem na skříň. "Chovej se tu jako doma… jídlo je v lednici a ve špajzu. Nádobí si najdi…" Zavře oči. "Voda teče." *** Skoro každou hodinu se budil a chodil kontrolovat Alexe, jestli je v pořádku. Spal celkem klidně, takže si vždycky šel zase na chvilku lehnout. Nedokázal prostě spát, když věděl, že o pár metrů dál je Alex a mohl by něco potřebovat. Teď už byl nějakou dobu vzhůru. Nepotřeboval toho naspat moc, a přes den se mu stejně spalo špatně. Usadí se v ložnici na koberci. Zády se opře o skříň a na kolenou rozevře kni...

Nenáviď mě dnes - část třicátá druhá "Půjdu se ho zeptat." rozhodne Roman. "Sakra, nemůžete mě nechat bejt? Já to rozdejchám a vypakuju se sám. Díky za ochotu." zavrčí na něj Alex. Jenže naražená kostrč ho bolí dost přesvědčivě. Bolest hlavy by i ustál. Roman zakroutí hlavou a vydá se do šatny. Davida najde ve sprše. Opře se o rám dveří. "Dejve?" Trhne sebou. Tohle oslovení nemá rád. Až moc mu připomíná, čím si vydělává na školu. "Co?" otočí se za hlasem. Podvědomě stáhne ramena. Očekává, že ho Roman za jeho chování přinejmenším seřve. "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Alex odmítá přítomnost své sestry, aby ho odvezla domů a my s Robinem už máme nějaké plány… jak moc by tě obtěžovalo odvézt toho trubce domů? Samozřejmě pochopím, když řekneš ne, ale jednou už jsi ho vezl…" Vydechne. "Hele, viděl jsi to. Nemyslím, že by to byl za daných okolností dobrý nápad." otočí se aby zavřel vodu a natáhne se pro ručník. "Nezvládl jsem...