Tmavě modrý šuplík

Část devatenáctá "Já moc rád začnu od začátku. Začátky jsou nejzajímavější." pousměje se a přitáhne si Míšu k polibku. "Ale konce taky nejsou špatné." "Souhlasím." zamumlá Lexovi do rtů a přetočí se nad něj, aby měl lepší přístup k jeho rtům. Musí se jim přece pořádně věnovat, aby se mu Lex nezhroutil. *** "Lexi?" pohladí lehce snící tvář. Lex ho k sobě už nějakou dobu tisknul a u toho spokojeně oddychoval. Líbilo se mu to, jen tak nenuceně ležet a nad ničím nepřemýšlet. "Měli bychom vstát a připravit se k večeři. A potom, pokud se ti bude chtít, vyrazíme do města. Noční Londýn je krásný a navíc... venku začalo pršet." usměje se s letmým pohledem na okno. Políbí Lexe na čelo a dá mu chvilku na probrání. "Vážně? Tak to je báječné." zavrní a protáhne se, jak jen mu to tělo tisknoucí se k němu dovolí. "To bychom si měli pospíšit. Aby zase nepřestalo." políbí Míšu na rty. "Omlouvám se, asi jsem na chvilku usnul. Lét...

Část osmnáctá "Víc už ani být nemůžu." odpoví, i když se necítí zrovna moc dobře. "A to jsou všichni Dwightova ražení?" "Vůbec ne. To jen on se trochu minul. Je trochu divočejší, to je pravda. Zbytek rodiny jsou drobní podnikatelé a jsou víc než klidní. Určitě se nemáš čeho bát. Áááá, máme tady prvního člena." přesune se na vozík zrovna ve chvíli, kdy se k němu přiřítí obrovský vlčák. S vyplazeným jazykem ho hned začne očmuchávat. "Ahoj Charlie, vypadáš skvěle." podrbe ho na hlavě, pod krkem a vlastně všude, kde se mu pes nastaví. Se smíchem se k němu přikloní. "Někoho ti představím, ano? Tak mi neudělej ostudu. Hezky sedni." Dá mu povel a sleduje, jak se psí zadek ihned posadí na příjezdovou cestu a zkoumavě se na ně zahledí. Otočí se na Lexe. "Nemusíš se bát. Jen bych nedoporučoval rychlé pohyby zády k němu připomínající tahání zbraně. Mně se to jednou povedlo a příjemné to nebylo." zazubí se. "Dobrá, pokusím se vyhnout...

Část sedmnáctá *** Přistání letadla proběhlo v nejlepším pořádku. Sice chvíli čekali, než ostatní vystoupí, aby ho Lex mohl vynést, ale nestěžoval si. Na to byl zvyklý. Spíš mu dělal starosti zamyšlený Lex. Počkali na svoje zavazadla a vydali se do prostorů, kde by se měli střetnout s Dwightem. Začne se rozhlížet po jeho mohutné muskulatuře, ale zatím se mu nepodařilo ho zahlédnout. "Není tu?" zeptá se Lex, když si všimne, jak se pořád Míša rozhlíží. "Třeba se někde zdržel." Pokrčí rameny. "Tomu nevěřím. Je to policajt. Mapuje si situaci určitě už nějakou dobu." zazubí se. "Tamhle je!" ukáže prstem ke dveřím, kterými právě projde jemu tolik známé tělo. "A je to tu." pousměje se Lex. "Snad mě neodpráskne hned, jak na něj promluvím. Už jsem angličtinu dost dlouho nepoužil. Doufám, že jsem to nezapomněl." "Neměj obavy, sice spolu jinak než anglicky nemluvíme, ale kdyby něco, pomůžu ti." usměje se a chytne Lexe za ruku....

Část šestnáctá "Další zvíře by mi rodiče asi nepovolili." zazubí se. Dveře klapnou, jak za ně vezme a za chvíli už se dere do postele. Stačil se doma nejen umýt a oholit, ale i obléknout do pohodlnějšího oblečení, aby se v letadle necítil moc utlačovaný. Boty sundal už v předsíni při příchodu, jako slušně vychovaný. Všimne si zabalené tašky. "Moc toho nepotřebuješ, co?" "Nejvíc vždycky zabírá formální oblečení. A tahle návštěva snad formální nebude. A nejedeme tam na měsíc. Říkal jsi pár dní." pousměje se a usadí se na posteli vedle Míši. "Vaši byli v pohodě, že odjíždíš?" "V pohodě? Málem mě nadšeně vyhodili z domu. Dobře, přeháním. Byli rádi, že si udělám na pár dní volno od všeho. Mám takový pocit, že ještě pár dní a volali by mi psychologa, jestli mi něco nechybí... chybělo." usměje se na Lexe a opře se o jeho rameno. "Určitě to formální návštěva není a nebude. Jen abys měl něco, v čem se budeš cítit dobře." "Až takhl...

Část patnáctá *** Vracel se celkem rychle. Zabaleno měl hned a rodiče ho v podstatě vyháněli, aby si už konečně dal volno od práce. Takže mu to schvalovali. Xitt se na něj sice tvářil všemožně, ale nemohl nic dělat. V práci dostal trochu vynadáno, že nenahlásil volno dřív, ale s tím, že měl práci hotovou, jim sklaplo a odsouhlasili to. Zaparkuje na úplně stejné místo jako včera večer, když sem přijel. Tašku nechá v kufru, byl trošku problém, že si s Lexem stále nedali telefonní číslo a nedomluvili se, na kolik dní pojedou, takže si toho raději zabalil o něco víc, ale ne zase tolik, aby neměl problém na letišti. Už ty jejich kontroly moc dobře znal. S cinknutím vyjede z výtahu a než strčí klíč do zámku tak si uvědomí, jak je to zvláštní. Má klíče od bytu, který není jeho, ale za dveřmi je někdo, koho má rád. Na tváři mu to vykouzlilo šťastný úsměv. Lex si během dopoledne zabalil, ale moc se tím nezabýval. Před nějakou dobou začal chystat oběd. Roman se usadil u stolu s nějakými skripty ...

Část čtrnáctá "Interiérový design. Začal jsem tam pracovat pro firmu, se kterou spolupracuji pořád a díky čemuž jsem se dostal k Lexovi. Německo je určitě fajn, ale je to za humny, chápu, že tě láká daleká země. Kanada musí být nádherná. Chtěl jsem teď říct, že to není nic pro mě, ale po výletu na Islandu si myslím, že lesy v Kanadě by byly procházka Rajskou zahradou." zazubí se. "Dobu našeho příjezdu asi nechám na Lexovi, já jsem tam jako doma. Takže kdybyste někdy s přáteli chystali nějaký výlet, nebyl by problém ubytovat i vás... jen bych to musel vědět víc dopředu, abych informoval rodinku. Jsou hostinskou rodinou a museli by pro víc lidí zamítnout nějaké jiné návštěvníky. Což není složité." "No, tak to zní fakt výborně. Do Anglie bych se taky moc rád podíval. Určitě bych tvé nabídky využil. Ale teď za chvíli začíná semestr a tak. Bude pilno. Ale jo, někdy v létě bych si určitě dal říct. Island jo? Ten mě jeden čas taky dost lákal, ale Kanada jasně vítězí. ...

Část třináctá Pobaveně je sleduje. Jako opravdu dobří přátelé. "Musel jsem s Xittem, aby ti neudělal v koupelně loužičku." pokrčí rameny. "A nechtěl jsem tě budit. Takže jsem si půjčil bez povolení tvoje tričko." uculí se. "Dám se trochu do kupy a přijdu za vámi." ukáže na do chodby na dveře koupelny. Na Romanova slova raději reagovat nebude. Červenal by se z toho ještě zítra. Je si moc dobře vědom toho, že zase tak potichu nebyli. Lex mu nedal nejmenší šanci kontrolovat se. "Jistě." otočí se Lex na Míšu a usměje se. "Ještě chviličku to zabere. Ručníky tam jsou a kdyby ses chtěl vykoupat, použij, co je po ruce. Romanovi to vadit nebude, že ne?" otočí se, aby zjistil, že mu Roman právě oždibuje jednu z už hotových palačinek. "Romanéééééééééé. Ty zvíře. Ještě to ani není hotový. Jdi od toho, nebo se neznám." "Máš to moc dobrý." ujistí ho Roman s plnou pusou a začne zdrhat před Lexovým pohledem. "Já se to... ještě ...

Část dvanáctá "Jak dlouho jsi vlastně zpátky doma z Německa?" zeptá se zvědavě. "O intenzitě myšlení na tebe bych mohl vyprávět... bylo to pořád." trochu se zachvěje, když se Lex dotkne jeho citlivého krku. Chybělo mu to. Rukou vjede pod Lexovo tričko, rád se dotýká jeho nahé kůže. "Něco málo přes týden. Nechtěli mě pustit. Hrozně jsem se líbil všem sestřičkám." pousměje se a zlehka políbí Míšu na rty. "A myslím, že i doktorům. Tak hrozného pacienta tam prý ještě neměli." zazubí se jako andílek. "Chtěli si mě tam nechat déle, ale utekl jsem jim." Natiskne se na něj jako malá přísavka, oplatí polibek. "Jsem moc rád, že jsi zpátky, asi bych nepřežil, kdybych tě v baru nenašel. A taky že jsi nezůstal v té nemocnici se sestřičkami. Nevěřím, že jsi horší pacient než já." uculí se. "Já jsem taky rád zpátky. Nedovedu si vůbec představit, jak by to mezi námi vypadalo, kdybych ještě musel zůstávat v Německu." sevře okolo něj ...