Tmavě modrý šuplík

Část padesátá první Přistiženě sebou ucukne, ale Davidův stisk mu nedovolí žádné protesty. Pokrčí rameny. "prostě mám pocit, že musím všem ukázat, že teď patříš ke mě. A taky abys mi náhodou někde neutekl. Vadí ti to?" Pohlédne na něj v očekávání záporné odpovědi, protože jinak by to byl vážně trapas. A kde se to v něm bere? To si taky zrovna říkal. Asi se stal za celou tou svojí pózou ztraceným romantikem. Uchechtne se. "Ne, nevadí. Spíš jsem to nějak… nečekal. Ale nevadí mi to. Já… tohohle jsem si nikdy moc neužil, takže… proč ne? Je na čase zkusit všechno." pousměje se. "Utíkat ti nebudu. Slibuju." Přikývne na souhlas. "Od toho je ten náš poznávací vztah, ne?" Stiskne jeho prsty. "Já se vlastně s nikým pořádně za ruku nikdy nevodil. Tak je to nové pro oba. Jen jsem měl pocit, že to musím udělat." Pousměje se. "Já bych tě stejně nenechal utéct jen tak." "Hmmm, to jsme viděli." zazubí se. "Dobře, tak zítra si d...

Část padesátá "To máš pravdu, neměli by. Teď už by to asi řekli taky, ale nevím. Nejsme moc v kontaktu. Vlastně skoro vůbec." Na vteřinu se zarazí nad Davidovými slovy. "Být doktor, to je něco, čím se můžeš chlubit. Ale dělat u záchranky? Potkávat se s všemožnými existencemi a nevědět jestli se ti něco nestane? Není to zrovna čistá práce. Moje dráha medika skončila stejně zářně jako začala. Je to… složité. Bavilo mě to. Byl jsem nejlepší v ročníku. Chtěl jsem otci dokázat, že na to mám. Ale lidi dělají hlouposti a špatná rozhodnutí. A já jsem bohužel jedním z nich. Později jsem přesedlal na helikoptéry, i když ještě před rokem jsem chtěl medicínu dodělat." Neměl tušení, proč to Davidovi říkal, ale šlo to skoro samo. "To je trošku škoda ne? Už přece mezi vámi nic zlého není ne?" Jemně sevře Alexovy prsty dotýkající se těch jeho. "A co jako dělají doktoři? Máš rizikovější práci než oni a zvládáš to suprově ne? Tak proč se tím nechlubit. Každý to dělat n...

Část čtyřicátá devátá Alex vezme za kliku, když se na jeho zaklepání neozve žádná odezva. Kupodivu je stále odemčeno. Zaposlouchá se to ticha chodbičky. David s někým telefonuje… to mu dojde podle toho, že slyší jen jeho hlas a žádnou odezvu. Nemusí se ani snažit, aby jeho slova neslyšel. Zalapá po dechu. Žádný blázen. Největší idiot… sevře své dlaně do pěstí. Čím proboha přemýšlel? Michal se překvapeně zahledí před sebe. "Dobře… tak… přijeď k nám, já vezmu auto a někam spolu zajedeme, jo? Promluvíme si o tom. Jen ještě jedna věc… Davide… jak se jmenuje?" Malá pochybnost uvnitř něj by byla. Dwight se sice po něm ptal, ale… ne, zavrhne ten nápad hned v počátku. "Proč se ptáš na jeho jméno? Je to tak strašně důležité? Přijedu k vám a pak se domluvíme, ano? Já teď… nemám chuť nějak moc mluvit. Dám ti vědět kdy dorazím, podle emhádéčka jo?" prsty automaticky začne upravovat zchumlanou deku na posteli kolem sebe. "Ale… jen mě někdo napadl. To nic. Promluvíme si o to...

Část čtyřicátá osmá "S tím celkem i počítám." Pousměje se. "Doufám, že příjemně. Dej mi pusu..." zažebrá, když tak sleduje Davidovy rty v akci, má chuť se jich dotýkat těmi svými. "Nechceme se přece prát…" "Ne, dneska se prát nebudeme." zavrtí hlavou a natáhne se, aby Alexe zlehka políbil. Dlaní přitom vjede do krátce střižených tmavých vlasů. Spokojeně vydechne, když je jeho přání vyslyšeno. "To jsem rád." Nějak se mu podaří vyprostit alespoň své dlaně zpod peřiny a uchopit Davida někde v oblasti lýtek. Škoda jen, že je David oblečený. "Nechceš se zbavit… svého oblečení? Určitě by to pro tebe bylo pohodlnější." "Takhle je to celkem fajn. Dík za starost." pousměje se. Potřebuje aspoň nějakou brzdu, protože začíná mít pocit, že by se velmi lehce nechal přesvědčit k sexu. A to nechce. Ne takhle brzy. Chce začít jinak. I když… "Nebuď tak hr." znovu se přitiskne na Alexovy rty a vynutí si přístup dovnitř. Hlavn...

Část čtyřicátá sedmá Přikývne. "No, spíš jsem myslel, že… eh, moment." vstane a na chvíli se ztratí v koupelně. Posbírá Alexovo oblečení, co tam zůstalo a rozloží ho přes topení v pokoji. "Takhle by ti to moc neuschlo. Máš nějakou preferovanou činnost? Asi bych tu nějaké karty nebo tak našel, pokud chceš." pokrčí rameny a přejde ke své posteli. "Nebooo…" Prsty zachytí deku, pod kterou je Alex zalezlý. Povytáhne ji až téměř k ramenům přes Alexovy paže. Pousměje se ďábelsky a obkročmo si sedne nad Alexe, tak aby koleny přiklekl deku. "A mám tě." zasměje se spokojeně. Zapře se dlaněmi vedle Alexovy hlavy a chvíli studuje jeho tvář pohledem. "Promiň, to byl zákeřný plán, jak se tady zdržet co nejdýl. V zápalu boje, abych neskončil na chodbě, jsem na to úplně zapomněl." Pokrčí s úsměvem rameny. Překvapeně se na něj zahledí, když je najednou zasednut. "Nebo co? Tenhle tvůj ďábelský úsměv mě zatím nijak neděsí." Zazubí se. Má pod tou...