Tmavě modrý šuplík

Část třicátá druhá Přesně jak slíbil, do půl hodinky už stoupá po schodišti. Tentokrát to s jídlem tolik nepřeháněl. Ale i tak je tác skoro plný. Pod nohama se mu motá Xitt. Na tom zvířeti je jasně poznat, že ještě napůl spí. Nejspíš se ta dětská hra dost protáhla. Našel ho na zápraží. Společně s Rexem chrupkali v prvních paprscích slunce. A tak ho zahnal dovnitř. V kuchyni ho uplatil kolečkem salámu. Opatrně si loktem otevře dveře. Jde potichu pro případ, že by Míša přece jen usnul. Zavrtí se, když v místnosti ucítí přítomnost další osoby. Zmateně otevře oči. "Už jsi zpátky?" Posadí trošku nechápavě. Vždyť spát už nechtěl... rozespale protře oči a trochu se vynasnaží upravit rozčepýřené vlasy. Zaostří pohled na tác v Lexových rukách a začichá. "Copak nám šéfkuchař dneska připravil?" Proběhne kolem něj Xitt, který se bez pozdravu odebere na přivlastněnou kožešinku, aby se na ní stulil do klubíčka a mohl vesele chrupkat dál. "To hned uvidíš." odloží tác na ...

Část třicátá první Usměje se, když shlíží na ten boj. Vůbec ho nenapadlo říct Lexovi, aby si usnadnil přístup podložením polštáře, takže se zdálo, že si je stále jistý sám sebou a nenechává se strhnout tím, že by mu mohl něco udělat. "Nepotřebuješ s tím pomoct?" "Absolutně nepotřebuju. Vše plně pod kontrolou." ujistí ho ne zrovna jistě, ale akorát ten hloupý uzávěr povolí. "Naprosto." pousměje se spokojeně. Částí obsahu tuby bohatě pokryje prsty. Šroubovat zpátky to vážně nehodlá. Odloží tedy tubu dostatečně daleko. Mít ten gel v posteli taky nic moc vyhlídka. "Možná tě trošku zastudím." zvedne k Míšovi pohled, aby se ujistil, že to pořád ještě Míša myslí vážně. "Zkus to..." řekne rozverně a vzpomene si, jak ho tady Lex musí co chvíli zahřívat. Přikývne, když se jejich pohledy setkají. Mít Lexe v sobě, to je vyhlídka, na kterou stojí vyčkat o chvíli dýl. "A nemusíš být tak důkladný... zvládnu to." trhne sebou, když se ho dotkn...

Část třicátá "Xitt brání svého pána..." uhne pohledem, když se zmíní o jeho očích. "Šotek se bude určitě bránit, když ho nepolíbíš." špitne jen. Teď by jeho zelená v očích mohla ztmavnout ještě o odstín. "To bych s tím neměl otálet." nazná. Lehce se otře nosem o ten Míšův, než přiblíží rty k těm jeho. Vážně je rád, že tu ten hafan teď není. Zaváhá, než opatrně odstraní i tu nepatrnou vzdálenost mezi jejich rty. Zpočátku jemný dotyk, lehké otření se změní v žádost o vstup. Pootevře rty a dovolí Lexovi ho políbit. Právě teď by mu dovolil cokoliv. Vyprostí ruce zpod jejich těl a přitáhne si ho k sobě ještě o milimetr blíž. Chytne ho kolem pasu, aby mu nemohl nikam uniknout. Zapře se pořádně o předloktí, aby Míšu příliš netížil. Přece jen není žádné peříčko. Prsty vplete do vlasů a druhou dlaní pohladí zrůžovělou tvář. Kdyby se ho někdo zeptal v tuhle chvíli, co si přeje ze všeho nejvíc, odpověděl by bez nejmenšího zaváhání. Míšu. Mysl i tělo se v tomhle momen...

Část dvacátá devátá "Cokoliv budeš chtít. Určitě bych nakonec udýchal i to pexeso." Zvedne k němu pohled, aby se zadíval do jasně zelených očí. Už toho k utření nezbývá mnoho. Prsty přejedou osušku v místech Míšových slabin. Je to sice jen utírání, ale erotické je to až hanba. Sám se rychle natáhne pro druhou osušku. Nemusí se tu zrovna předvádět s mohutnou erekcí jen proto, že se snaží Míšu utřít. Osušku si ledabyle, a doufá, že nenápadně, shodí do klína. Rty mu zvlní úsměv, když si všimne Lexova počínání, ale nehodlá to nijak komentovat. Má podobný problém udržet se. "Je to vůči tobě dost nefér, když ty o mě takhle pečuješ a já pro to nemám příležitost." zahledí se Lexovi do očí s úsměvem na rtech. Sevře jednu z jeho dlaní a pohladí po prstech. "Máš zlatý ruce." "Takhle to vůbec neberu. Já to dělám rád." Zadívá se na něj, prsty volné ruky pohladí tvář. "Babička vždycky říkala, že já se narodil, abych o někoho pečoval. Sám to moc rád nemám....