Tmavě modrý šuplík

Nenáviď mě dnes - část čtyřicátá první Zazubí se. "Výborně, alespoň něco pozitivního." Motor mazlivě zavrní, když se rozjede o něco rázněji. "Takže Indii? A necháš mě něco vybrat? Zaručím, že to bude dost pikantní. Snad nebude pálit dvakrát." Přikývne a pousměje se. "Nechám výběr na tobě. Myslím, že zklamat mě to nemůže." zadívá se z okna. Ta otázka ho pálí na jazyku, ale neodvažuje se ji říct nahlas. "Takže… dva kolegové si spolu zajdou na pozdní oběd?" Pousměje se. Taková diplomatická otázka. "Už to tak vypadá. Máš s tím problém? Jsem rád v tvojí přítomnosti. Pokud mi teda zase nesníš porci kvůli tomu, že bych to mohl mít jiné." pohrozí mu naoko prstem, ale směje se tomu. "Kolegové a pozdní oběd." zní to tak zvláštně škrobeně a prostě… divně. Ale přikývne. Můžou to nazývat jakkoliv. "Já ti ji nesnědl. Jen jsem ochutnal." ohradí se. "Zní to děsně co?" pokrčí rameny. "Jenže mě nenapadá nic výstižnějšíh...

Nenáviď mě dnes - část čtyřicátá "Ne, ale baví mě se na to vymlouvat. Ale neosladíš mi to kafe jako první den Roman, že ne? To by byla totiž moje cukrová smrt." oklepe se při té vzpomínce. Otevře dveře a podrží je. "Až po tobě." Chňapne pytlík s koblihami a zamíří ke dveřím. "Oukej, žádný cukr. V jakékoliv podobě. Od teď už pro tebe všechno hořké." zasměje se, prsty přejede po Alexově tváři. "A já ti chtěl dát pusu. No, tak nic." Překvapeně na něj pohlédne. "Pusu?" Dveře zase zabouchne, opře se o ně s rukou na futrech. "A to bych směl?" úsměv se mu ještě víc protáhne. "Zapomeň na to, že nechci cukr. Jsem odhodlaný obětovat svůj život." "Ale já nejsem ochotný riskovat." pousměje se. "Možná… později? Teď kluci potřebuju spolehlivého řidiče. Ta náhrada za tebe asi nebyla moc kvalitní. Sežrali by mě zaživa, kdybych tě odrovnal." Viditelně posmutní. "Můj den právě z duhových barev zčernal." p...

Nenáviď mě dnes - část třicátá devátá Zaparkoval v garáži na svém obvyklém místě a pomalým krokem se s rukama v kapsách vydal do šatny. Byl tu dnes celkem brzo. Kluky viděl v autobusu, který se mu podařilo předjet o několik zastávek. Byl trochu zachmuřený, protože si myslel, že se s Davidem bavili celkem dobře, i tak ale ráno poté našel místo vedle sebe v posteli prázdné. A stejně tak byly pryč i Davidovy věci. Jen hromádka jeho oblečení, které mu vypůjčil, byla důkazem o tom, že tu nějakou návštěvu vůbec měl. Celý zbytek dne strávil přemýšlením o tom, co udělal špatně. A jelikož se nemohl zase tak moc hýbat, protože naražená kostrč o sobě dávala při neopatrných pohybech vědět, tak nemohl ani vyběhnout do toho krásně slunečného dne. Byla to od Davida zákeřná podpásovka, nenechat ani vzkaz. Těsně před dveřmi šatny se rozhlédl, aby zjistil pozice všech členů přítomných posádek, aby se s uchechtnutím doslova vloupal dovnitř a s lehkým zavrzáním plechových dvířek položil na pečlivě posklád...

Nenáviď mě dnes - část třicátá osmá Zahledí se do talíře před sebou. Tohle básnění o Lexovi a jeho kuchyni… to rozhodně není dobrá věc pro jeho už tak pošramocené ego, co se vaření týče. Odkašle si. "Máš to asi těžký. Každá práce má nějaký ten zápor. Bohužel. Ale na té misi jsme jedli s takovou pravidelností, že mi kručí v břiše pokaždé, když má přijít doba nějakého jídla…" pousměje se a raději si do pusy nacpe sousto špaget. "A to jsi slyšel, že když byl Míša v Německu, tak v té době chodil ještě se mnou?" zkusí odvést pozornost od vaření někam jinam. Vážně mu to nebylo moc příjemné, když sám byl rád, že nerozvařil těstoviny. "No, slyšel jsem. Míša něco takového zmínil." pokrčí rameny. "Prý jste se rozešli v dobrém. Mrzí tě to?" zadívá se na něj tázavě. Raději nabere další sousto na vidličku a nacpe si ho do pusy. "Je to dobrý. Vážně." zkusí. "Když se na to dívám zpětně, tak ani ne. Má teď nejlepší partii široko daleko a s Lexem s...

Nenáviď mě dnes - část třicátá sedmá Po vyřízeném hovoru s Robinem, který ho nejdřív seřval jako malého haranta, to musel odtahovat mobil od ucha, aby neohluchnul, a nakonec mu jen popřál dobrou noc a brzké uzdravení, se vydal do kuchyně obhlídnout mrazák, co dobrého mu sestra nachystala. "Máš chuť na něco určitého?" zavolá na Davida. Dal mu na výběr, buď zůstat ve svých věcech, ve kterých sem přišel nebo si půjčit něco z jeho šatníku. Takže David teď nejspíš řešil jiné dilema, protože ho postavil před svou otevřenou skříň. Zamyšleně kouká do skříně, než ho upoutá černé tričko se zvláštním motivem. Poněkud rozpolcený medvídek. Pousměje se a vytáhne ho. Zlehka zašustí, když si ho přetáhne přes hlavu a sklouzne po hladké kůži. Ještě tam uloupí jedny tmavé tepláky, které oblékne na nahé tělo. Usměje se. To je hodně zvláštní. Ještě spolu ani neměli rande a už se u něj koupe, půjčuje si oblečení a kdoví co ještě přijde. Zaculí se jako idiot. Ale je to pěkné. Pomalu se přesune do k...

Nenáviď mě dnes - část třicátá šestá Popohnán Davidovým činem sjede dlaní po jeho boku až na stehno a níž. Uchopí ho pod kolenem, aby si přehodil jeho nohu přes tu svojí. Voda přitom nebezpečně zašplouchá, ale to je to poslední, nad čím by teď právě přemýšlel. Zalapá po dechu, když se prostor mezi nimi zmenší a jejich klíny se střetnou. Teď už byl plně vzrušený. A to se jen o sebe otírali a líbali. Vzrušeně vydechne, když se o sebe jejich klíny otřou. Vyhledá Alexův pohled. Neví, co vlastně chce. Část by si dala říct a část ze sebe nechce zase dělat děvku. Prsty se pevněji sevřou kolem paže a na okamžik se zarazí. Vdechne vzduch plný voňavých par. Vždyť vlastně… nadechne se a dlaň jemně sklouzne po Alexově boku až do klína. Chce se ho dotýkat, strašně moc. Ponoří se do šedých hlubin, které ho tak ochotně přijmou. Kdyby byl telepat, tak k němu vysílá uklidňující věty, takhle mohl jen doufat, že nedělá nic špatně a nepokazí to svým chováním. Zalape překvapeně po dechu, když na svém údu u...