Tmavě modrý šuplík

Část padesátá šestá *** Alex odemkne dveře do svého bytu. Ihned do něj za sebou vtáhne Davida, který celkem ochotně přistupuje. Nakonec jim posezení v cukrárně pomohlo prolomit znovu vystavěné ledy, které se mezi ně postavily. O to byl překvapený, že David sám navrhnul, že můžou jet k němu. Cvakne vypínačem od tlumeného světla, aby nestáli ve tmě. Nemusel nic zkoušet. Byl sice nadržený, ale byl ochotný to vydržet, popřípadě se vytratit na chvíli do koupelny. Nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout. Hlavně že byl David tady s ním. Sám se divil tomu, jak snadno navrhnul, že by mohli k němu. Celkem pohotově za sebou ještě stihne zabouchnout dveře. "Nečekáš snad nikoho dalšího… Nebo tu vedeš den otevřených dveří?" pousměje se pobaveně Alexovu spěchu, aby ho zatáhl do bytu co nejdřív. "Chtěl jsem pozvat pár sousedek, to víš, jsou zvědaví, koho si sem beru. Kromě Sáry a kluků tady nikdo jim neznámý ještě nebyl. Nechtěl jsem je připravit o to představení." Uchechtne se a ...

Část padesátá pátá "Ty ses zbláznil. Ten… ten cukr ti vlezl na mozek." Polkne. Překvapení v tuhle chvíli nehraje žádnou roli. Je šokovaný tím, co se tady právě děje. "Ale… nejsme tady sami." pokusí se chabě protestovat s pohledem kolem nich, jenže když tak vidí Davida u svých nohou a svoje touhou lačnící vzrušení, které mu zatemňuje mozek… Zmůže se jen na šokované civění do Davidových šedých hlubin. Jen se trochu pohne, aby mu usnadnil práci. "Nejsme, ale to nevadí." zadívá se na něj s úsměvem, pak už přesměruje svůj pohled na obsah Alexova poklopce. Jemně stáhne níž prádlo a vysvobodí Alexovu erekci. Pousměje se potěšený tím, že on je toho všeho příčinou. Natáhne se, jemně se opře o Alexovo koleno. Zkoumavě přejede jazykem po naběhlé špičce. "Davide… nedělej… to." Vydechne. Netvrdí, že není vzrušený tak, že tohle je nejlepší cesta pro chvilkové uvolnění, ale… byli mezi lidmi. Někde ve skrytu duše doufal, že si z něj David dělá jen srandu a ještě...

Část padesátá čtvrtá *** Alex se znovu rozhlédl kolem sebe. Nebyl v tomhle centru už dost dlouho na to, aby zapomněl, jak moc bílého světla a lidí tady pokaždé je. Stáli s Davidem menší frontu na lístky do kina a tak měl na prohlížení dost prostoru. Vrazí jednou svou ruku do kapsy. Rukávy od košile má ležérně vyhrnuté nad lokty a porozepnuté knoflíčky u krku odhalují řetízek od armádních placek. Shlédne na Davida. Sluší mu to. Což už mu řekll asi tak třikrát než sem dojeli a musel u toho nutně prozkoumat sladkost rtů, které se na něj usmívaly. Při té myšlence sklouzne pohledem až na ně. "Nech toho." zahučí David. "Nekoukej tak na mě. Je mi jasné, co se ti teď honí v hlavě." Sevře pevně pěsti v kapsách. Najednou mu lidé kolem zatraceně vadí. Měli se někam ztratit, vykašlat se na kino a v klidu a soukromí… Zatlačí myšlenky na cokoliv nemravnějšího než je lehký dotyk rukou. Upře pohled na frontu před sebou. Z dnešního rande je znepokojivě nervózní. Ne příjemně, ale zne...

Část padesátá třetí *** Přišel na praxi dřív než bývalo jeho zvykem. Nějak nemohl dospat. Musel se sám sobě smát, jak nadšeně vyskočil z postele. Jak nějaká natěšená patnáctka. Zapadne do šatny, aby se převlékl. Balíček s buchtou odloží vedle sebe na lavičku. Lex toho včera napekl nějak moc a s Míšou mu pak společnými silami nacpali skoro celý pekáč. Povzdechne si. Má buchty rád, ale tolik toho vážně nesežere. Spolubydlící jsou v tahu. Tak to vzal s sebou na praxi, že tady to určitě rychle zmizí. Spíš cvičně zívne a začne se soukat do oblečení. Robin s Romanem se do práce přifaří ve svou klasickou dobu. "Dobré ráno, máme tady ranní ptáče." Usměje se Robin a zamíří rovnou ke své skříňce. "Kdyby byl takhle dochvilný Alex… nechceš řídit místo něj?" Zazubí se. Roman se uchechtne. "Kdyby tě slyšel, tak už máš trenky přetažený přes hlavu." Popíchne ho. Potom začichá. Ta intenzivní sladká vůně se nedá přejít jen tak. "Někdo tu má dneska něco dobrého k svačin...

Část padesátá druhá *** Michal se znovu podíval na mobil. Byl připravený se přesunout kamkoliv mu jen David řekne, ale ten se jaksi neozýval. Neřekl mu, že to bude hned, ale tak nějak očekával, podle urgentnosti hlasu v telefonu, že to bude co nejdřív. Mrkne na Lexe, který před malou chvílí dorazil domů a usměje se. "V práci teda všechno v pořádku?" Lex se pousměje a usadí se vedle Míši. "U mě ano, ale ty vypadáš jako na trní. Něco se stalo?" zeptá se s pohledem upřeným na Míšu a mobil v jeho ruce. "Nějaký problém?" Povzdychne si. "Já vlastně ani nevím. Volal mi David, že potřebuje někam vypadnout, protože už dál nemůže. O někoho jde, alespoň co mi tak došlo z náznaků. Měl divné řeči. Řekl, že se zastaví a domluvíme se, ale už je to celkem doba. Zněl docela naléhavě. Až mě to samotného překvapilo. Ještě mi nepřišel takhle zoufalý… a že se spolu bavíme celkem dost." Stulí se k Lexovi, paži protáhne podél jeho boků a natiskne se na něj. Pousměje se...