Tmavě modrý šuplík

Část padesátá devátá Nejprve sebou při tom kontaktu trhne, ale je nucený hlasitě zasténat, když ho obejme teplo kombinované s chladem. Neví, co má dělat dřív, zda se třást zimou nebo vzrušením. Zatne si nehty do dlaní, prohne se v zádech. "Lexi..." vzdychne zoufale. Tohle už moc dlouho nevydrží. Stačí mu tak maličko, aby došel na vrchol. Dlaň položí na Míšovo bříško, aby trošku kontroloval jeho pohyb. Druhá ruka sklouzne níž a zkušeně promne varlata. Pohodlněji se uvelebí, led už je pryč. Na chvíli si dovolí odtáhnout se, aby si podal další kostičku ledu. Znovu se skloní a tentokrát si dává velmi záležet, aby Míšu přivedl až na vrchol blaha. Prsty ještě studenými, jak si podával led, sklouzne níž, aby polaskal Míšův svěrač. Nikam se nežene, jen přes něj lehce přejede studenými bříšky prstů. Zatmí se mu před očima, až na pár okamžiků zapomene, kde se právě nachází. Vyvrcholí prudce, nečekaně. Všechno se v něm sevře, jak jím procházejí vlny silného orgasmu. Doslova vybuchne. Zr...

Část padesátá osmá "Promiň, příště se polepším a přibalím k sobě ještě kromě knihy s uzly i návod k použití. Ale ten úsměv se mi ani trochu nelíbí..." uvězní svůj dolní ret v zubech. Bedlivě sleduje Lexovo počínání. Nebojí se, jen i po těch pár měsících neví, co se z čeho může vyklubat. I když je to vždy jen to nejpříjemnější. Cesta k vrcholu má v takových situacích jiný průběh. "To je moc moc dobrý nápad. Tak." rozhlédne se po kolem rozsypaných kondomech. "Kterým začneme, dárečku? Abys neřekl, že jsem zlý, tak si můžeš vybrat." Dlaněmi přejede po Míšově těle, aby z něj definitivně stáhnul stužku. Začne ji pomaličku smotávat a nepouští z Míši pohled. "Neměl jsem možnost si je všechny prohlédnout a nastudovat. Ale vím, že tmavě modrý proužek je vroubkovaný." Uculí se tomu. "Co myslíš ty?" zahledí se na něj zpříma. V očích mu jiskří, jak je natěšený na tuhle noc. Ještě, že mají byt jen pro sebe. "Mám takový pocit, že obývák jsme ješt...

Část padesátá sedmá Vezme balíček do prstů, aby ho dvakrát v ruce otočil, než se dá do rozbalování. "Dostanu nějakou zajímavou knihu?" zeptá se zvědavě, ale dál rozbaluje. Vypadne na něj silnější kartička stejného formátu jako kniha, kterou drží v ruce. Zmateně se zahledí na Průvodce po safari . Nakrčí čelo v přemýšlení, co mu má tohle říct, ale nic ho nenapadá. Raději zvedne kartičku a otočí ji obrázky k sobě. Ztuhne v pohybu a zůstane zírat na to, co se tam píše. Když mu to dojde, zatmí se mu před očima. Jen bezhlesně zalapá po dechu. "Popravdě, takovou reakci jsem vlastně tak nějak čekal. V pořádku?" pohladí ho po rameni. "Nemusím volat sanitku?" trošku se uculí. Možná to přehnal, ten dárek je na Míšu asi trochu moc. "Říkal jsem si, že když už jsem tak rezolutně odmítl dát ti pod stromeček žirafu, že bychom se na ně mohli aspoň zajet podívat." "Ale..." došly mu slova. Nikdy by ho nenapadlo, že by kdy měl nějakou šanci podívat se do...

Část padesátá šestá "To by sis mě asi neměl fotit. Nerad bych ti působil infarkt pokaždé, když se na tu fotku budeš dívat." uculí se nevinně. Rukou zajede do vlasů, aby je upravil a mohl se tedy do objektivu, alespoň trochu usmát. "Risknu to." pousměje se. "Chci na tenhle dáreček mít památku. Jinak bych měl pocit, že se mi to jen zdálo." Zvedne foťák a nakonec si udělá těch fotek víc. Pro jistotu, kdyby nějaká nevyšla. Foťák odloží zpátky a přiklekne si k Míšovi. "Je čas rozbalovat." opatrně vytáhne ten kondom, který je zastrčený za mašlí. "To má být výzva?" pousměje se a skloní se k Míšovi, aby ho políbil. "Přišlo mi to jako skvělý doplněk, když už se mi podařilo je rozsypat." uculí se do polibku. "Spokojený?" Vztáhne ruce, aby Lexe mohl obejmout a přitáhnout si ho blíž. "Jsem jen tvůj." "Velmi spokojený." zavrní do polibku. "Ale nerozptyluj mě, musím si rozbalit dárek." odtáhne se a us...

Část padesátá pátá "Já vím. Mám úžasné přátele. A úžasného přítele." nadzvedne se, aby Míšu políbil. "Půjdeš na tu vernisáž se mnou? Hádám, že ty dvě pozvánky jsou znamení, že máš jít taky." Zapře se dlaněmi o Míšova stehna a natáhne se, aby ho políbil důkladněji než ten lehký polibek předtím. Opře se do polibku. Lex má snad nějaký šestý smysl nebo co, že vždycky dokáže vycítit, co zrovna potřebuje. "To je znamení, že tam máš vzít někoho sebou. Nemusím to být zrovna já." pokrčí s úsměvem rameny. "Ale kdybys nikoho jiného nesehnal, rád tě doprovodím." pousměje se. "A můžeš mi říct, koho jiného bych měl shánět?" zavrtí hlavou a vtiskne Míšovi prudký polibek. "Chci vzít s sebou tebe. Ne hledat někoho jiného. Tak už nad ničím takovým nepřemýšlej. Ty jsi první, na koho myslím." "To já nemůžu vědět. Na koho myslíš." usměje se a umlčí jakýkoliv protest dalším polibkem. Ale je moc příjemné něco takového slyšet. "Budeš p...

Část padesátá čtvrtá "O tom nepochybuji." Pousměje se. Potom překvapeně pohlédne na krabičku v Lexově ruce. Zvědavě se zahledí do jeho očí. "Co to je?" optá se. Nějak nemá odvahu se po dárku natáhnout, aby ho náhodou nekousl, třeba. "Nemusíš se bát. Je to jen taková maličkost." natáhne ruku a přejede po Míšově předloktí, kde je umělecky vyvedená pavučina. "Já pavoučka mám, ale ty ne. Té pavučince musí být strašně smutno." vtiskne mu krabičku do ruky. Tomu přívěsku prostě neodkázal odolat, když ho viděl. "Jen ho moc neukazuj Kamilovi, nebo ti půjde po krku." pousměje se. Zprvu nechápavě hledí na Lexovy prsty, jak se dotýkají jeho ruky, ale potom mu pomalu s Lexovými slovy začne docházet, o co by mohlo jít. Pomalu nadzvedne víčko krabičky jako by se bál, že na něj vyskočí pavouk živý. Zůstane hledět na dokonalou práci vyvedeného pavoučka na řetízku. Opatrně ho vezme do prstů. Tohle určitě není stříbro. Bílé zlato? Zvedne tázavě pohled k L...