Tmavě modrý šuplík

Nenáviď mě dnes - část dvacátá druhá *** Teoreticky mu k rozvržení práce ihned po příjezdu na místo stačil popis nehody, ke které se právě řítili. Rozdával instrukce všem členům svého nynějšího týmu. Zapojil i Davida. Všichni jednou někde začínali. Tím, že byli na místě první, museli roztřídit poranění. O to se ihned postaral Alex s Romanem, když všechny přítomné označili barevnými štítky dle závažnosti zranění. Hasiči už pomáhali s vyproštěním a zajištěním základních funkcí. Nepřemýšlel nad tím, že mohl udělat chybu, když poslal Davida samotného s lékařským batohem k jednomu z havarovaných vozidel. Jen zběžně pohledem překontroloval situaci. Tyhle nehody měly většinou stejný charakter. Sám se sklonil ke svému pacientovi. Roman překontroloval situaci u Robina, aby zjistil, že se mu s pomocí hasičů dařilo obstojně. Na místo nehody najížděly další sanity a tak se místo začalo hemžit křiklavými kombinézami jednotlivých záchranářských skupin. Ohlédne se, jak si daří David, aby se ihned zve...

Nenáviď mě dnes - část dvacátá první *** Robin před sebe na stolek rozloží formuláře, na které se David ptal už ráno, ale měli tak hektický den, že na to nezbyl čas. Takže šoupnul klukům mycí prostředky a sám se s Davidem uchýlil v odpočinkové místnosti, aby se na to podívali teď. "Vím, že to je otrava a neboj se zeptat, když ti zase nebude něco jasné… chápu to. Jsi tady teprve druhý den a pokud se k nám neplánuješ po studiích přidat, tak ti to vlastně k ničemu nebude, ale teď je potřeba, abys to chápal, protože kontroly opravdu chodí." "Já to chápu. Na škodu mi to nebude, každá zkušenost dobrá. I když… tohle je trošku opruz." usadí se u stolu. "Záchranku neplánuju, lákají mě jiné věci, ale člověk nikdy neví, kde skončí." pousměje se. "Nebráním se ničemu, ono má každé to svoje. A ty sis vybral záchranku proč?" "Popravdě? K záchrance jsem taky původně nechtěl. Moje ambice byly na operačních sálech, ale když jsem se později dostával pod poklič...

Nenáviď mě dnes - část dvacátá "Jen černý, dík. Potřebuju dneska čistý kofein bez příkras, moc jsem toho nenaspal." Příchod Alexe okázale ignoruje. Podle seznamu najde tašku a začne kontrolovat. Trvá mu to trošku déle, než ostatním. Ale napoprvé to snad tak špatné není. Zběžně prolítne svojí tašku, občas věnuje Davidovi pohled, ale dál raději mlčí. Zapne zipy na tašce, zašťouchne ji do police a raději vyskočí, aby nekazil ovzduší. Natáhne se po přípravku na okna a začne leštit přední sklo a zrcátka. "Kluci, vážně je tahle tichá domácnost dost trapná." objeví se mu za zády Robin, který měl možnost je chvíli pozorovat. "Ještě jednou na mě dneska takhle vykoukneš zpoza zad a uvidíš, zač je toho můj loket." zavrčí na něj. Dojede poslední položku na seznamu a oddechne si. Zapne tašku a zadívá se na Robina. "Možná, že kdyby tichá být přestala, pak by ses k ní zas dost rád vrátil." Na Alexe se ani nepodívá. Narovná se, aby uložil tašku zpět na místo. ...

Nenáviď mě dnes - část devatenáctá *** David dorazil do práce rovnou o tři hodiny dřív. Po vystoupení už se mu skutečně nevyplatilo vracet se na kolej. Jen by tam dojel, otočil se a mohl jet zase zpátky. Dal si sprchu v nemocnici, rovnou se převlékl a jelikož se mu moc spát nechtělo, vytáhl z tašky poznámky k jedné ze zkoušek, které ho čekaly, a zabral si s nimi nejbližší prázdný stůl. Po půlhodině ho ale četba a nedostatek spánku přemohly a on usnul s hlavou v knize. Tužka vypadla z prstů a ani její dopad na zem ho nezvládl probudit. Teď spokojeně oddechuje. Z té nepřirozené polohy ho nejspíš bude pěkně bolet za krkem. Roman s Robinem se v živém hovoru konečně dostaví do práce. Zpoždění autobusu, který nabral, však na jejich příchodu nebyl zase tolik znát. Počítali s každou ranní dopravní zácpou, která se ve městě mohla vyskytnout. Roman rozesmátě pustí Robina před sebou do dveří, aby do něj o chvíli později vrazil, když se jeho přítel prudce zastaví na místě. "Co to sakra…"...