Tmavě modrý šuplík

*** Byla to už celkem doba, co se vyprostil z Davidovy náruče, aby mohl připravit něco lehkého k jídlu, takže teď seděl ve svém oblíbeném sedacím pytli a konzumoval svůj pozdní oběd. Podařilo se mu usnout taky, ale vzbudil ho kručící žaludek. S posledním soustem se zvedne, aby prošel ztichlým bytem do kuchyně a zaplul zpátky do ložnice. David už zase milostivě objímal jeho deku jako by to byl on sám. Potlačí uchechtnutí a jeho úsměv se o to víc rozšíří. Pomalu se přes něj přehoupne za jeho záda. Dlaní vklouzne pod pokrývku na Davidův bok, přisune se k němu. Nosem se mazlivě otře o ucho. Vůbec se nesnaží být nějak ohleduplný vůči Davidovu spánku. Už spal zase nějakých šest hodin v kuse. Připadalo mu, že chce snad celý víkend prospat. David už byl nějakou dobu jen v polospánku. A když vedle sebe nenahmatal Alexe, prostě použil deku. Mizerná náhražka, ale lepší než nic. Jak ucítí pohyb za sebou, instinktivně se v Alexově náručí přetočí. Otevře oči a zadívá se do těch čokoládových. Aniž by...

*** Natáhne ruku, aby přejel prsty po Alexově tváři až na zátylek, a jemně si ho přitáhne k sobě. Spojí rty v dalším dlouhém a vlhkém polibku. Na nějaké větší hrátky nemá sílu, ale i tohle tulení a líbání je více než uspokojivé. Cítí se mnohem líp. Po vydatné snídani, kterou mu Alex připravil, se cítil skutečně líp a taky se pomalu začínal vracet k normálu. Už si nepřipadal jak komár plácnutej plácačkou. Už prostě jen jako komár. Usměje se, když se odtáhne, aby nabral dech. Natažený na posteli po snídani, kdy dohlížel na Davida, aby toho snědl co nejvíc, se spokojeně zavrtá do peřiny vedle něj. Odpoví na jeho polibek. Ta divná nálada ho tak nějak v rámci možností opustila a odháněl ji i fakt, že se k němu David tak bezprostředně tisknul a mazlil. A to mu v tuhle chvíli neskutečně vyhovovalo. Rukou sklouzne z paže na nahý bok. David zatím nepožadoval žádný svůj svršek, což mu plně vyhovovalo. Naštěstí mu do ložnice touhle dobou svítilo slunce, takže o vyhřátí místnosti bylo postaráno. P...

"Řekl jsi, že mě nakopneš, ne že se budeš mrzačit." hlesne nesmyslně. Co má teď udělat? David byl očividně naštvaný právě na něj, na nic jiného. Jen proto, že se chtěl trochu pobavit. Ale copak mohl tušit, že se stane něco takového? Natáhne paži a smířlivě přejede po holeni skryté pod vodou. "Nezlob se, prosím." Zvedne k němu svůj posmutnělý pohled. "Už to nedělej. Sahali na mě jiní pro pobavení… až tě budu chtít pobavit, udělám to sám… " řekne ledově. "Já nejsem hračka, jestli jsi to ještě nezjistil. A jsou věci, které se mi nelíbí. Ale příště, až řeknu, že mi něco vadí… klidně se můžeš zkusit pobavit… třeba tentokrát nezmrzačím sebe, ale tebe." Šokovaně na něj pohlédne. "Davide… já jsem… bože." vydechne než se prudce zvedne a vyleze z vany. Mokrýma rukama vjede do svých vlasů než se zmoženě sesune podél vany na zem. Studené dlaždice jsou to poslední, co by mu teď mělo vadit. "Nechtěl jsem… nic z toho…" Nechtěl nic z toho… př...

*** Bylo mu horko. To byla první myšlenka, která mu prolítla hlavou, když ho cosi vytrhlo z příjemného snění. Nespokojeně se zavrtí, stáhne Davida víc na svoje tělo. Až po tom dalším pohybu rozespalému mozku dojde, co ho tak nepříjemně ruší. "Do prdele." Zanadává pro sebe. Vyzvánějící mobil by nejraději hodil z okna. Přetočí se i s Davidem tak, aby dosáhl na stolek. Zamžourá na ten protivně vyzvánějící aparát, aby hovor přijal. "Jo?" Musel vylézt z postele a dát se dohromady. Čekala ho práce. "Kamilo, kolik je vůbec hodin?" Osloví operátorku, která se mu snažila vysvětlit důvod, proč ho budí. "Jo, budu tam. Pošli mi to." Zaklapne hovor, ale na vstávání se nemá. Hlavou mu probleskne myšlenka na to, kdy naposledy se mu takhle blbě vstávalo? Nikdy? "Daví… pusť se mě… já musím jít… nechci, ale musím..." "Co? Cože?" zmateně zamžourá, jak je vzbuzený z příjemného spánku. "Co se děje?" automaticky stáhne ruce z Alexova těla...

*** Zbytek večera našlapoval kolem Davida po špičkách. Pečlivě ho uložil do své postele a zachumlal ho do peřin. Povolal Robina, který se uvolil a rovnou s sebou vzal i nějaké léky, které měly Davidovi pomoct. A on jen sledoval, jak se David neprobudil ani v momentě, kdy dostal injekci do zadku. To mu snad nebude moct ani říct. Již poněkolikáté nakoukne do ložnice, aby se ujistil, že pořád ještě spí. V konvici měl hotový čaj, který udržoval na stálé teplotě, aby ho do Davida začal lít ihned jak se probudí. Vypotil toho dost. Nechtěl ho nechat ještě dehydratovaného. Zavrtí se. Necítí se sice nejlíp, ale má pocit, že se celkem dobře vyspal. Když se mu povede rozlepit víčka od sebe, zmateně zamrká. Zná to tu, ale rozhodně to není kolej. Zamyšleně se zamračí do stropu. "Alexi?" zkusí to, aniž by se rozhlédnul. Zvedne se ze sedacího vaku, na kterém spíš ležel než seděl. Odloží knížku, kterou si vzal a ani jí neotevřel. Zůstal by v ložnici, ale v tu chvíli nechtěl Davida rušit od s...