Tmavě modrý šuplík

Část třináctá "Myslím, že pokud to neuděláš ty, tak se mnou se nehneme z místa, Lexi." zamumlá a doufá, že ho Lex slyší. Pořád cítí svoje nahrbená záda, i když mu něco říká, že by se měl narovnat, jenže strach mu nedovolí se pohnout. "Já se omlouvám, že... že to tak kazím. Nevěděl jsem, že to bude až takový." skousne si ret, cítí i horkost, která mu studem stoupá do tváří. Jenže to se nedá ovládnout. "Nebuď blázen, nic nekazíš." tiše se zasměje do jeho krku. "Měl bys vidět, jak tu občas někdo vyvádí, když ho posadí na koně. Ty jsi naprosto v pohodě. Tvůj strach je pochopitelný. Teď Dustina hodně jemně pobídnu. Zkusíme jen pár kroků. Pokud to nepomůže a budeš toho chtít nechat, necháme toho. Jen si neděle hlavu s nějakým kažením. Teď jsme tu s Dustinem pro tebe. Takže se zkus uvolnit a nestresovat se tím, že někomu něco kazíš." Pobídne koně, udělá jen několik kroků. Ještě nejsou ani ven ze stájí a raději ho zastaví. "V pořádku?" Vykvikne...

Část dvanáctá *** Lex se zastaví a dost nedůvěřivě si prohlédne cestu ke stájím. Do rána trošku zapršelo a rozhodně tam není nijak extra zpevněný terén. Za sucha by to nebyl problém, ale teď je tam akorát bahno a loužičky. Ale ani tak to není problém. Nevadí mu Míšu nosit. Jistým způsobem ho to skoro až těší. Je příjemné zase někoho držet v náručí. Ohlédne se, aby zjistil, že Míšovi taky došlo, že s vozíkem se do stájí nedostanou. Kousek za ním uvidí Xitta, který je vyloženě ve svém živlu. Prohání se po louce a vypadá jako koule obalená bahnem. Vyprskne smíchy, protože Xitt vypadá trošku jako příšerka z bažin. "Myslím, že před námi stojí dva zásadní problémy." pousměje se. "Ale oba se dají celkem snadno vyřešit." Ukáže na Xitta, který právě doráží na důstojně se tvářícího vlčáka. "Koupeš Xitta často?" zeptá se pobaveně. "Packy i několikrát denně... Jinak ani ne, proč?" ohlédne se do směru, kterým se dívá Lex a zhrozí se. "Oh, pane bože. To s...

Část jedenáctá *** Probudil se z podivného snu, který se mu celou noc opakoval, ale nemohl si vybavit, o čem vlastně byl. Chtěl si upravit rozčepýřené vlasy a otřít nepříliš vyspalé oči, ale zjistil, že ruku má zaklíněnou pod příjemně hřejivým tělem. Pomalu, aby spolu nocležníka neprobudil, otočil hlavou směrem ke klidnému odfukování. Lex si tisknul jeho ruku ke své hrudi. Ležel na boku, svaly obličeje uvolněné spánkem. Nestačil si prohlédnout víc, zacinkání kovových známek na Xittově obojku, ho vrátilo do reality. "Asi bys chtěl ven, že?" špitne jen. Jenže... jak na to? Svou ruku jen tak neuvolní, protože sevření bylo opravdu pevné. Protáhne prsty, ale s Lexem to ani nehne. Zakleje, sám pociťuje plný měchýř a ještě i další jiné ranní problémy. Polkne, protože to se zrovna nehodí. Nezbývá, než Lexe probudit po dobrém. Nešikovně se ze své polohy na zádech přetočí na bok, ocitne se tak mnohem blíž, než by se na přátele slušelo. Přejede rukou po nahé paži, sjede na krk. Lehce ...

Část desátá "Lexi..." nezní to výhružně ani jinak, ten tón je naprosto prázdný. Má však co dělat, aby se ovládl a udržel všechno tak, jak je do teď. Pohledem radši nekontroluje nic okolo, protože Lexovy projevy jsou víc než patrné. Vtiskne na bříško letmý polibek a narovná se. "Omluv mě na moment." Promluví trošku zhrublým hlasem. Tohle nemůže ustát ve zdraví. Opatrně, ale poněkud neohrabaně se sesune z postele a zmizí za dveřmi koupelny. Michal nervózně sleduje Lexův úprk. Zkřehlé prsty projedou vlasy, druhá ruka natáhne kalhoty zpátky na svoje místo. Přetáhne si peřinu přes nohy. Tričko však nechá vyhrnuté. Ve světle lampičky se vzepře na rukách a prostuduje svoje tetování, prsty se dotýkají vystouplé jizvy. Kousek kůže a kolik přinese překvapení. O tom, jak se Lex tuhle situaci snaží vydýchat, raději nepřemýšlí. I tak se zaposlouchá do zvuků okolí. Stačí deset minut a dokonáno jest. Na to, že se Míši ani nedotkl, to bylo skoro smrtelné. Jedno je ale jisté, ten po...

Část devátá Michal za ním zakroutí hlavou. Přetáhne tričko přes hlavu a přesune se na postel. Tedy, přesunul by se, kdyby jí Lex rozestlal. Natáhne se, aby těžký přehoz shrnul alespoň do strany. "Měl by sis rozmyslet, co vlastně chceš, Lexi." houkne na něj ještě přes zavřené dveře. "A mákni, ta postel vypadá, že nebyla použitá tak sto let, bude v ní zima." "Já to vím naprosto přesně. Tebe!" zavolá na něj zpátky, aby překřičel vodu. Dává přednost sprše, před rochněním ve vaně. Docela pozdě si uvědomí, že do té koupelny zaplul až moc rychle. Spací oblečení zůstalo položené na batohu. Zazubí se. No, začíná to zajímavě. Než se Lex vykoupe, natáhne si na svoji půlku, kterou si bez ptaní přivlastnil, speciální podložku, která má držet jeho páteř. Ty peřiny jsou opravdu studené. Oklepe se, když mu přeběhne mráz po zádech jen z toho doteku. Vypne sprchu a natáhne se po jednom ručníku. Zběžně se otře a jelikož se mu nechce oblékat do toho, v čem vlezl do koupelny, ...

Část osmá *** Sedí vyčkávavě na posteli, na kterou se přesunul. Xitt si už dávno ustlal na huňatém koberečku před postelí a když shledal, že jeho pán nic nepotřebuje, prostě usnul. Tiché chrápání bylo jediným elementem, který nutil Michala dýchat a nezadržovat dech. Nervózně těká pohledem po jinak vkusně a tématicky zařízeném pokoji. Velká postel z masivního dřeva ho celkem uchvátila. Jediné, co musel přetrpět, bylo to, že ho Lex musel zase tahat do schodů, tentokrát nebyly dva. Jak to bude dělat, až bude Lex na jednání? Přece nebude sedět dole v restauraci celý den, jen proto, že by někam chtěl vypadnout... Trochu se uvolní, když se na postel natáhne, přehoz, který ji překrývá, nemá ani sílu sundávat. Musí takhle počkat na Lexe a svoje věci. Snad nebude mít problém s jejich vyzvednutím. Nakonec mu dal i klíče od auta, aby mu zajistil i volant. Přehnaná starost... ale raději bude spát o trochu klidnější. Zavře oči... Konečně zaparkuje. Dnešní večer je takový rozlítanější. Z kufru vytáh...

Část sedmá "Neříkej něco, čeho bys později mohl litovat, Lexi! Znáš to... všechno co řeknete, může být použito proti vám... A byť se taková nabídka nevyskytne mojí osobě často, musím tě zklamat. Jsem samostatný, jak jen to jde. Ale kdyby ses chtěl svézt, můj klín je volný." "Hm. To velmi dobře znám. A když už jsme u těch dvojsmyslů... tvůj klín by se dal jaksi využít i jinak, než jsi zmínil." pokrčí rameny. "Promiň, to už bylo možná trošku moc. Dlouhá abstinence umí dělat divy. Takhle bych s tebou vážně jednat neměl. Ještě mě zítra udáš za sexuální harašení, mého otce trefí a mě už doopravdy zavřou." tomu se prostě musí usmát. "Jo, to by pár věcí vyřešilo." "Jen mě přivádíš trochu do rozpaků, nic víc... Nejsem zvyklý být v přítomnosti někoho takhle otevřeného. S ohledem na naší orientaci a tak... Jistě, s partnery v soukromí nebo na veřejnosti jdou předsudky stranou, ale takhle, víš? Neznáš mě, jsem na vozíku, nemůžeš vůbec tušit, co se dá o...

Část šestá "To je blbost, je tam spousta lidí, co tě mají rádi, Lexi. Jak myslíš, že by se cítili, kdyby ses už nikdy neukázal ani neozval? Nedopusť to, abys dělal stejné chyby, kterých se na tobě dopustili jiní. Buď sám sebou, nenech se ovládat. Chápu, že to musí být těžké. Znovu ho vidět a ještě vedle manželky s dítětem, bez pořádné odpovědi, proč se to vlastně stalo, ale už to je a podívej se na to z jiné stránky... co by se s tebou dělo, kdybys nyní žil s ním a vytáhla by se ta špína? Kde bys byl?" "To je dost těžká otázka, Michale. Na to nedokážu odpovědět." pokrčí rameny. "Je to komplikované. Příliš složité. Udělal jsem sám plno chyb." narovná se. Začal se pod tíhou svých vlastních slov poněkud hrbit. "Musel jsem odjet dost na rychlo. Mám pocit, že mi to někteří nedokáží odpustit. Musel jsem na kamaráda hodit starost o bar, svého skoro-přítele jsem opustil prakticky na začátku celkem slibného vztahu... A už vůbec mě netěší, že jsem musel zmizet ...