Tmavě modrý šuplík

Probudil se o hodně dřív než byl nastavený jeho budík. Za okny už dávno vládlo sluníčko. Dnes byl jejich velký den. Tedy. Ten velký už si prožili s Lexem spolu, ale teď to mělo být daleko velkolepější. Spokojeně se stulil v Lexově náruči. Nevěděl kdy v noci přišel, ale vnímal tělo, jak se nahé přimklo k tomu jeho. Kluci mu ho odtáhli na jakousi rozlučku se svobodou s přislíbením, že tam opravdu nebudou striptéři. Moc jim nevěřil, ne když byl David taky přítomný. Přivřel ještě víčka k sobě. Dnešní den bude dlouhý a asi i dost náročný. Přes třetinu svatebčanů již bylo přítomno na statku od včerejšího večera. Zbytek měl dorazit během dopoledne. Proto obřad naplánovali až na hodinu po poledni. Dosud nemohl uvěřit tomu, že se to děje. Najednou se všechno točilo kolem nich. Ze začátku to bylo trochu rozpačité, protože se stále ještě seznamoval s lidmi s Lexovy strany. I když jeho druhá rodina z Anglie způsobila menší rozruch. V duchu se usmál. Otevřel oči, aby shlédnul na spícího Lexe. Pomal...

Celou cestu z bytu až k domu jeho známého Hynka, vydržel mlžit. Nechtěl Míšovi prozradit, co je dnešní večer v plánu. Chtěl ho překvapit, což se zřejmě dařilo, protože Míša neměl ani tušení, kam to jedou. Nikdy tam nebyl. Zaparkuje před domem a vystoupí, aby Míšovi přistavil vozík. "Tak pojď, zlato. Někoho ti představím, i když to bude asi trošku rychlejší. Máme menší zpoždění." To už z domu vychází velmi elegantně oblečený muž. "Lexi?" osloví ho a opře se o branku. "Už jsem se bál. Máte zpoždění." Překvapeně si prohlédne dům, u kterého Lex zaparkoval. "Zpoždění?" Neuměl si vůbec představit, co se bude dít. Obzvlášť, když se před nimi najednou ze dveří vynořil jakýsi muž oblečený do obleku. "Nejsme tu špatně?" Poukáže na svoje džíny a volnou mikinu, kterou si vzal. "Ty jsi mu neřekl…" zarazí se muž, ale pak mávne rukou. "No, to je koneckonců jedno. Pokud sis to tedy nerozmyslel, protože to bych tě asi zaškrtil." Lex ...

"Nejde o žádnou pohromu. Jsem si jistý, že na to bude lepší čas po obědě u kávy." pousměje se. Oplatí Míšovi pohled a mrkne na něj. "My vám to pak všechno vysvětlíme." Trochu prozíravě se na ně podívají, protože ani jeden tomu teď nechce věřit, ale kdyby se dělo něco závažného, tak by asi nebyli takhle usměvaví. Monika to rozlouskne lehkým tlesknutím. "Tak pojďte ke stolu, začínám být zvědavá, co na nás vy dva kujete za pikle." … Lex se pohodlně usadí na gauči. Stáhne si Míšu k sobě, aby se o něj mohl opřít. "Oběd byl výborný, Moniko. Ale už to asi nebudeme oddalovat." Paži pevně ovine kolem Míši v ochranitelském gestu. "Nechcete se taky raději posadit?" Přitiskne se k Lexovi, svou paži protáhne mezi jejich těly a umístí ji na Lexovo stehno. Teď to bude opravdu zážitek. Pohlédne na svoje rodiče, kteří už zase nasadili ty své zkoumavé pohledy. "Vážně byste si měli sednout, mami." podotkne jakoby nic. "Raději se vážně po...

Trochu nervózně se ošil na sedadle Lexova auta. Měli namířeno na nedělní oběd u jeho rodičů. Z Francie se vrátili teprve před pár dny a nejdřív potřebovali urovnat všechny věci, které ve spěchu zanedbali. Až potom se mohli vrhnout na další plány. Stále ještě však nebyl ve své kůži. Malá Sofinka mu chyběla víc než by si chtěl připustit. Stávalo se mu, že se v noci budil a chtěl se jít podívat jestli se třeba neodkopala. Pořád u nich sice někdo byl, takže o hluk jako takový bylo postaráno, ale chybělo tomu to dětské žvatlání. Mrkne na Lexe soustředícího se na řízení a vzpomene si na seznámení s Alexandrou. Nakonec to nebyl takový trapas. Usměje se. "Copak? Nervózní?" na krátkou chvíli se otočí od volantu k Míšovi. "Jak odhaduješ reakce vašich, až jim to řekneme?" Po návratu z Francie se domluvili, že už by měli oznámit všem, že se vzali. Dokonce si i domluvili datum oslavy a Ralf jim přislíbil rezervaci statku. Ještě sice bylo to slavné datum daleko, ale je třeba inf...

Zavře za sebou tiše dveře, aby nějakým náhlým bouchnutím neprobudil Sofii. "Konečně usnula." pousměje se na Lexe, kterého najde sedět na pohovce v obýváku. Ještě před chvílí byly všude hračky, jak se snažili malou nějak unavit. Ani přes pokročilou noční hodinu se jí nechtělo spát. Ben byl dávno zalezlý u sebe v pokoji. Sice nepředpokládali, že by šel spát tak brzy, přeci jen byl pátek, ale dokázal se zabavit i bez nich a tak o něm zbytek večera nevěděli. Přesune se vedle Lexe, aby se pohodlněji natáhl pro polibek. Přitiskne si Míšu k sobě a pousměje se. "Měl bys uspávat děti." usměje se spokojeně. "Víš, že ti to jde moc dobře. Klidně bys mohl být profesionální chůva. Nepřemýšlel jsi o téhle kariéře?" zeptá se se zájmem. Zlehka vklouzne prsty do Míšových vlasů. "Co se trošku pomazlit i s někým trošku starším, hm? Taky bych potřeboval uložit do postýlky." "Profesionální chůva? O takové kariéře jsem opravdu nepřemýšlel. Ještě by po mě Roman a...

Ohlédne se od rozdělané práce, kterou si rozdělal na stole v obýváku, zatímco čekal na Lexe až přijede z nějaké schůzky. Byl celkem unavený, ale nevadilo mu počkat. Neviděli se celý den. Byl zvyklý, že chodili spát společně. Zato malé Sofii se dnes nějak špatně usínalo a tak ho vlastně ani nepřekvapilo, když se z malého reproduktoru přidělaného ke zdi ozvalo její nespokojené pofňukávání. Odložil notebook ze svého klína na hromadu papírů a přesunul se na vozík. Bude lepší, když se za ní vydá a stráví s ní nějaký čas v pokojíčku než aby se začala dožadovat pozornosti křikem a vzbudila tak Bena, který ráno vstával do školy. Rozjede se ke dveřím malého pokojíčku. "Pročpak nespinkáš?" zeptá se tiše, když za sebou zaklapne dveře a rozsvítí malou lampičku. Nakloní se do postele přes dřevěnou ohrádku, aby na Sofii lépe viděl. "Ale copak to je? Pročpak pláčeš? Něco ošklivého se ti zdálo?" Natáhne svou ruku, aby prsty setřel drobné slzičky z dětské tváře. Oddělá ohrádku, aby ...