Tmavě modrý šuplík

5/5 Bylo to už několik dní. Arlan bloumal po hradě jako tělo bez duše. V noci se mu zdály vlčí sny. Přes den měl pocit, že se mu v hlavě převaluje těžká mlha, která halí něco strašně moc důležitého. Co je to, na co si nemůžu vzpomenout? Vím, že tu je něco strašně důležitého. Co to je? Co znamenají mé sny? Je to tak matoucí nevědět. Co se se mnou dělo celý ten rok? Otec přijal pozvání do sousedního království za něj. Král nechtěl opustit svého novorozeného syna. Ale koneckonců, korunní princ byl stejně tak dobrý jako král sám. Navíc doufal, že jeho syn přijde na jiné myšlenky. Udála se s ním změna. V některých ohledech k lepšímu. Ale nelíbilo se mu, jak se potuluje po hradě jako duch. Jako by něco hledal. Něco, co mu chybělo. Arlanovi se z hradu příliš nechtělo. Nakonec ale vyjel se svou gardou a početným doprovodem, jak se slušelo na budoucího krále. Uvítal ho druhý budoucí král. Arlana to setkání netěšilo tak, jak by ho těšilo před tím, než se ztratil. Kéž bych si dokázal vzpomenout...

4/5 Překvapeně shlédne na prsty, které ho začnou zbavovat oděvu. Usměje se. Nemá potřebu se nijak bránit. Pocit důvěry je až abnormální. Nechá ho udělat co chce. Sám prsty sklouzne na hrudník mezi nimi. Ty svaly… vydechne muži do rtů. Má pocit, jako by se to mělo stát. Lákalo ho přitisknout své nahé tělo k tomu druhému. Co to jen bylo za kouzla? Arlan Illiana pomalu zbaví oblečení. Jemně ho položí do mechu, přitiskne se k němu a začne jeho tělo pokrývat polibky. Dlaně hladí chvějící se tělo. Neboj se, má lásko. Zahřeju tě. Nechá sebou manipulovat dokud není položen do měkkého mechu. S očima doširoka otevřenýma hledí na toho muže. Plně mu důvěřuje, nepociťuje žádný strach. Dokonce se přistihne, že se lehce usmívá. Stulí se do té laskající náruče. Arlan zkoumá a laská Illianovo tělo. Netouží po ničem jiném, než dopřát svému princi něhu a vášeň. Prsty sklouzne do klína. Buď můj, Illiane. Miluji tě. Toužím se tě dotýkat, spojit nás v jedno tělo. Tohle nebylo úplně místo, kterého by se do...

3/5 Illian ztuhne v překvapení. Tváře mu najednou zrudnou, když ho muž políbí. Odtrhne se od něj a skloní hlavu, i když má pocit, že to co ten muž udělal, nebylo vůbec zlé. Jako by to byla ta nejpřirozenější věc. "Tohle nedělej. Už tak mám problémů dost." Řekne smutně. Kdyby bratr zjistil, že se líbal s mužem… no líbal… ta pusa se líbáním asi nazvat nedala, ale stačilo jen to podezření, že nemá zájem o ženy. Jenže on ho doopravdy neměl. Odvrátí se stranou a přitom se nevědomky vmáčkne víc do hřejivé náruče. Tázavě se na něj zadívá. Nemám to dělat? Proč? Nelíbí se ti to, nebo máš strach z bratra? Ale teď tu není nikdo mimo nás dvou. Cítil bych to, kdyby ano. Ach můj maličký, jsi tak nevinný… Prsty jemně přejede po dlouhé jizvě na tváři. Znovu hořce zalituje, že mu ji udělal. Odpusť. Ani netušíš, jak moc mě to mrzí. Přizvedne si jeho obličej. Kdybys byl dívka, tak jsou tvé vlastnosti ceněné. Jako muže tě všichni považuji za slabocha. I já kdysi… Ale ty nejsi slabý. Jsi jen...

2/5 Illian nepochyboval o tom, že dřív nebo později ho bratr začne ze zmizení vlka podezřívat. Bylo obrovské pozdvižení, jak se mohl velký divoký vlk dostat z mříží a přes několik stráží. Někdo ho přece vidět musel. Jenže se nenašel nikdo takový. Jen Illian znal tajnou cestu ze sklepení ven. Objevil ji kdysi ve starých knihách. Očekával normální výprask. Nebyl by první ani poslední od jeho bratra. Otec vše zdárně přehlížel. Illian byl sice princ, ale druhý a na trůn se nejspíš ve svém životě nedostane. Srdce mu zběsile bušilo, když se v roztrhaném oblečení prodíral křovím v lese. Snažil se utéct bratrovým strážím. Cítil krev na rameni. Museli ho zasáhnout a on si to ani ve spěchu neuvědomil. Byl vystrašený. Měl pocit, že ho nyní doopravdy chtějí zabít. Brzy se dostane k jezeru, co bude potom dělat? Nadběhnou mu. Oni měli koně a psy. Srdce mu snad ani nebušilo. Nestíhalo. Vzlykne za běhu. Doopravdy umře takhle? Princ zemře v lese jako vysoká zvěř? Arlan zavětří. Štěkot psů slyšely jeho ...

Princ a zvíře za beta děkujeme yellow Zvířecí mysl byla silná. Utlačovala zbytky lidského vědomí. I když v době, kdy byl Arlan člověkem, měl toho lidského v sobě velmi málo. Proto přišel trest. Ten čaroděj… Zvířecí myslí občas probleskly vzpomínky na minulost. Byly slabé a zahalené mlhou. Ale byly tam. A on se jich držel jako klíště. Nesmí zapomenout, kým byl. Nesmí, jinak bude navždy jen zvířetem. Byl princem. Byl krásný, silný a hrdý. A krutý. Ubližoval. Prostě jen proto, že mohl. Že měl tu moc. Teď bylo jeho tělo jiné. Rychlé a silné, pokryté šedivou srstí. Byl vlkem. Během okamžiku se jeho život změnil. Zjednodušil se, scvrkl se jen na instinkty a to, co zaznamenaly citlivé uši a bystré oči. A čich. Cítil všechno kolem sebe. Vlhký mech, vůni borovic ve svěžím ještě trochu mrazivém jarním ránu. A zvuky… věděl, že ho pronásledují, že nemá šanci bojovat. Jedině útěk ho mohl zachránit. Probudil se a na jeho citlivý čenich zaútočilo hned několik pachů. Lidé. A další zvířata. Tělo ho bol...