Tmavě modrý šuplík

Následující kapitoly jsou bez beta-readru. "Slézt? Jak se mám svlékat, když na mě sedíš. Ne, že by se mi to takhle nelíbilo." přimhouří oči. "Pokud tedy nechceš… ty sám." zadívá se na temnou siluetu před sebou. Zazubí se. Trochu zavrtí svými boky. "Líbí se mi tady. Ale… takovou nabídku nemůžu odmítnout, když už jsem přišel o tvé první představení." usměje se spokojeně. Natáhne se pro lahev a skulí se do sena vedle Davida. Přihne si čiré tekutiny a nabídne flašku dál. Poněkud neohrabaně se vydrápe na kolena, aby si převzal flašku a napil se z ní. Pak ji vrátí a opatrně se postaví. Postrádá to obvyklou eleganci, ale profesionál se nezapře. Prsty zaklesne o lem trička a pomalu ho svlékne. "Stejně toho moc neuvidíš." uchechtne se pobaveně. "Divil by ses, co všechno dokážu ve tmě vidět." blýskne se tajemným úsměvem. Pohodlně se uvelebí v seně. Svůj pohled zakalený alkoholovým oparem upře na odhalenou pokožku. "Tak se mi ukaž." ...

Nenáviď mě dnes Část třetí "Já nikoho neodváděl, David šel dobrovolně." pokrčí rameny. Jen zakroutí hlavou s lehkým úsměvem na rtech. Parta se postupně začíná rozrůstat a vypadá to, že už asi opravdu nebudou sami. Shlédne na prsty, které se dotknou jeho předloktí. Odkašle si, než se natáhne pro lahev. "Čteš mi myšlenky?" Obrátí se na něj s úsměvem, když dolije další rundu. David se usměje. Pozvedne skleničku a zadívá se na Alexe. "Tak na čtení myšlenek." přizvedne skleničku ke rtům. Zalituje, že se k nim přidali tihle magoři. Vypadalo to na celkem příjemné povídání. A možná by se uvolil předvést Alexovi o co přišel. Povzdechne si. Občas člověk míní a ostatní mění. Hovor těch cvoků už vůbec neposlouchá. "Prý estetická krása." uchechtne se. Přitom chlap, který je kousíček od něj nevypadá vůbec špatně. Rozhodně je na něm vidět, že se jen nepovaluje u televize. "Na čtení myšlenek." přikývne s pozdvihnutím sklenky. "Co je? Něco je špatn...

Na další část nebudete čekat tak dlouho, slibuji! Hned ji nastavím. :-) Nenáviď mě dnes Část druhá David, oblečený jen v kalhotách a volném tričku, věnuje svůj pohled právě přicházejícímu muži. Tomu, kterého si všimnul už při obřadu. Spokojeně se protáhne. Jeho představení mělo jako obvykle obrovský úspěch. Spousta přítomných bude mít velmi zajímavé sny. Ale tenhle muž tam nebyl. Toho by si pamatoval. Proč tam asi nebyl? Hetero? Stočí pohled a usměje se na Dwighta. Velmi příjemně stravený čas do představení. Díky tomhle urostlému chlapovi se zvládl trošku uvolnit a dostat se do té správné nálady. Pousměje se a pošle mu malý vzdušný polibek. Přejede pohledem po osazenstvu. Jak to tak vypadá, tak o ten striptýz, na který čekal, přišel. Hlavní účinkující dnešní show se totiž právě oblékal. Nedá na sobě znát zklamání. Docela se těšil, že se pobaví. Místo toho ho Vojta se svojí opilou nemotorností zlil právě doneseným pitím a tak se hned odešel převléknout. Jenže se na pokoji zdržel o něco ...

Naše společné příběhy pokračují. Užijte si čtení a nezapomeňte komentovat. Děkujeme! Voldy a Pret Nenáviď mě dnes Část první Pozvání na Míšovu svatbu přijal téměř okamžitě. I když byl stále ještě na misi a pozvání mu tlumočila sestra do telefonního spojení, tak neváhal. I když to znamenalo, že hned po příjezdu domů zase někam pojede, protože ti dva se rozhodli pro uspořádání oslavy na místě, kde se sblížili. Po možnosti mluvit s ním alespoň chviličku, se usadil do chumlu slavících lidí a aby nekazil partu, tak si nechal namíchat něco trochu ostřejšího. Vypadalo to, že jde všechno skvěle podle plánu. Vidět ten šťastný úsměv na Michalově tváři a zrcadlově stejný na Lexově… to byla pro něj odměna, kterou od tohoto svazku očekával. Byli pro sebe jako stvoření. Vrátil se v myšlenkách zpátky do reality, aby zjistil, že mu barman donesl nové pití a zábava kolem něj se začala rozjíždět ve velkém stylu. Hodiny lehce pokročily a alkohol kolující v krvi přítomných byl znát nejen na škobrtání na r...

Část čtyřicátá devátá "No tak, Myšičko. Dneska vůbec nechci vidět žádné smutné výrazy, ano? Víš, že pro tebe udělám cokoliv. I kdybych měl na kopec jít předtím a dovléct si tam štafle." usměje se. "No tak, zlato. Jestli vážně chceš, tak to nějak vymyslíme. Ano?" Zkroutí hlavou. "Jde to udělat tak, jak jsi řekl. A je to… logičtější. Pokud ti nevadí, že strávíme venku celý den. Opravdu nevím, jak bych se s vozíkem tlačil do kopce." Pokrčí s úsměvem rameny. "Žádné štafle." Vtiskne mu omluvný polibek. "Nevadí. Vždyť je hezky." usměje se. "A pobyt na čerstvém venkovském vzduchu rozhodně není na škodu. Musíme mít do zásoby, než se zase vrátíme do města. Nějak to spolu vymyslíme, ano?" Přikývne. "Uvidíme, až na to přijde…. potom s tím něco vymyslíme." Usměje se a vděčně pohladí Lexe po tváři. "Když o tom mluvíš, tak se mi tam vůbec nechce vracet… tady je tak kráááásně." Protáhne spokojeně. "Tak co… půjdeme ji...

Část čtyřicátá osmá *** S tlumeným smíchem se nechá Lexem unést do pokoje. Podařilo se jim vyklouznout jen tak tak. Nebo spíš… Lex si dovolil veřejně s ním zmizet, i když měli před sebou ještě polovinu gratulantů. Jenže to už byli všichni z blízké rodiny pryč, takže si to mohli dovolit. "Myslíš, že nám dají pokoj?" Zapochybuje trochu. Obzvlášť s tím budíčkem, který jim udělali… nedivil by se, kdyby jim nechtěli dát pokoj ani teď. Ještě se zastaví u dveří, aby důkladně otočil klíčem v zámku. "Můžou si to zkusit, ale pokud sem nevniknout okny, mají smůlu. Chci být taky chviličku s tebou. Jenom s tebou." usměje se a přejde k Míšovi. Skloní se, aby jemně přejel po jeho tváři. "Takže, obřad bychom měli za sebou… vážně mi připomeň, ať se za tohle Vojtovi adekvátně odměním." Rozepne si knoflíčky od saka, aby si ho sundal a přehodil ho přes pelest, než se položí na záda. Stáhne si Lexe k sobě. "Myslím, že Roman ho odmění mnohem líp než ty." Uculí se poba...

Část čtyřicátá sedmá "Nemůžeme ještě utéct?" zasměje se trochu nervózně. Všechny pohledy jsou upřené na ně a jemu to opravdu nedělalo moc dobře. "Začínám se bát, co na nás připravil." špitne jen, ale kývne, že je připravený začít. "Nemůžeme." zavrtí Lex hlavou. Sehne se, aby jemně políbil Míšovy rty. Přitom ho pohladí po tváři. "Vypadáš nádherně." Vojta podrážděně zasykne. "Hele, slyšel už někdo z vás něco jako polibte nevěstu? Ne? Asi proto, že to ještě nepadlo. Tak si to nechte. Chvíli snad vydržíte, ne?" Když na něj Roman hodí vražedný pohled, mávne jen rukou. "Ale sex fakt až po obřadu. Na to tu nikdo není zvědavej. Takže začneme." Nadechne se a promluví nahlas, aby ho všichni slyšeli. "Vážení, prosím o klid. Začneme. Sešli jsme se tady dnes, abychom oslavili uzavření partnerství zde přítomných, Lexe a Míši, kteří zákeřně zatajili fakt, že už potřebné listiny podepsali dávno. Nicméně je hanba fackovala a tak se rozho...