Nenáviď mě dnes - část první
Naše společné příběhy pokračují. Užijte si čtení a nezapomeňte komentovat. Děkujeme!
Voldy a Pret
Nenáviď mě dnes
Část první
Pozvání na Míšovu svatbu přijal téměř okamžitě. I když byl stále ještě na misi a pozvání mu tlumočila sestra do telefonního spojení, tak neváhal. I když to znamenalo, že hned po příjezdu domů zase někam pojede, protože ti dva se rozhodli pro uspořádání oslavy na místě, kde se sblížili. Po možnosti mluvit s ním alespoň chviličku, se usadil do chumlu slavících lidí a aby nekazil partu, tak si nechal namíchat něco trochu ostřejšího. Vypadalo to, že jde všechno skvěle podle plánu. Vidět ten šťastný úsměv na Michalově tváři a zrcadlově stejný na Lexově… to byla pro něj odměna, kterou od tohoto svazku očekával. Byli pro sebe jako stvoření. Vrátil se v myšlenkách zpátky do reality, aby zjistil, že mu barman donesl nové pití a zábava kolem něj se začala rozjíždět ve velkém stylu. Hodiny lehce pokročily a alkohol kolující v krvi přítomných byl znát nejen na škobrtání na rovném dláždění, ale i na řeči. A on, odvyklý jakémukoliv alkoholu, si uvědomoval, že to u něj také není nijak valné.
Už mírně podnapilý Vojtěch se skácí vedle Alexe a usměje se na něj úsměvem, který považuje za jeden z těch neodolatelných. "Hoooooj. My se ještě neznáme." zazubí se spokojeně. Když mu Dwighta vyfoukl David, musel se poohlédnout po někom jiném. A tenhle ledový princ na něj udělal celkem dojem. Tvářil se tak příšerně neurčitě a hrozně málo pil. Vojta považoval za své osobní poslání tohohle chlapa pobavit a možná i něco víc.
Upře svůj pohled na příchozího mladíka. "Čau. Hmmm, máš asi pravdu. Dnes už jsem podal ruku tolikrát, že už ani nevím koho znám a koho ne." natáhne před sebe svou dlaň. "Alex." Tenhle kluk ho zaujal svým vtipným projevem, který poslouchal při obřadu. "Pěkný proslov."
"Myslíš? No, dík." zazubí se spokojeně. "Já jsem Vojta." natáhne se, aby mu podal ruku. "Poslyš, ty jsi tu ze strany Michala nebo Lexe? Je tu tolik lidí, že ztrácím přehled. Lexovy kámoše bych znát měl, ale jak tak koukám, je jich tu fakt hodně a některé vidím prvně v životě." rozhlédne se kolem. "Třeba támhle toho. K Míšovi nepatří, to už jsem se ptal, ale já ho fakt neznám… jako, ne že bych musel znát všechny, to zas jako ne. Ale zas že bych vůbec netušil, kdo to je… víš, že mě to docela deptá?"
"Já jsem tady přes Míšu a popravdě kromě Michala, Lexe, Dwighta a mojí sestry, tu znám jen minimum lidí dost okrajově. Zbytek se mi postupně představil a i tak pochybuji, že bych si dokázal vzpomenout na všechna jména." zazubí se. Narovná se. "Proč tě to deptá? Teď se všichni kámoší a až bude po oslavě, tak se najednou nikdo s nikým nebude znát." pokrčí rameny. To bývalo celkem normální.
"No, prostě jen mám moc rád přehled. Ty znáš toho urostlýho fešáka, co svědčil Míšovi? No nepovídeeej." protáhne zvědavě a pak se zamračí. "Ten zmetek mi ho vyfoukl před nosem a to to vypadalo na moc pěkný a zajímavý večer. Jsi tu sám, nebo máš nějaký doprovod? Teda, jakože… asi ne, co? Soudě podle toho, koho jsi to vyjmenoval… " Uvědomí si a pousměje se. "Sorry, už mi to sepíná nějak pomalejc. Nenapijeme se? Na štěstí novomanželů?"
"Dwighta? Hmm, znám. I jeho sílu v rukách." Uchechtne se, když si vzpomene na jejich malé setkání v parku. "Který zmetek?" Rozhlédne se kolem, aby našel mohutnou postavu Míšova kamaráda, ale nikde ho nemůže najít. "Jsem tu sám. Teprve před týdnem jsem se vrátil z roční mise. Vztah by tím jen trpěl." pokrčí rameny. Nějak se mu nechce sdělovat intimnější detaily ze svého života. Asi málokdo tady věděl, že před Lexem chodil s Míšou on. Raději vezme svou sklenku do prstů. "To bychom mohli."
"Tak tedy na šťastný pár." přiťukne si o Alexovu skleničku, div je obě nerozbije. "Hups." zazubí se a vyklopí celý její obsah do sebe. "Který?" rozhlédne se kolem. "No David, ten striptér. Znáš Davea, ne? Úžasný tělo, krásný úsměv. Ledový oči." začne vypočítávat. "Večer slíbil, že vystoupí. Pro přítomné dámy a homosexuální chlapy. Heteroušům bych nedoporučoval. Poslyš, to musíš vidět. Jednoznačně je nejlepší. Lexův objev. Hele, jak ty to máš vlastně s Míšou? Kámoši nebo jste snad nějak příbuzný?" zeptá se zvědavě.
"Na šťastný pár." Uchechtne se Vojtově projevu, což je známka toho, že by měl asi vážně přestat s alkoholem nebo o sobě za chvíli nebude vědět. "Striptýz, říkáš?" zeptá se celkem zvědavě. Už je to dlouho, co se bavil jako normální lidé, tohle by mohlo být celkem zpestření. "Vlastně se ti přiznám, že Davida jsem dneska žádného nepotkal." Potom se pro sebe tajemně usměje. "Příbuzní nejsme, přijde ti, že bychom měli nějaké společné rysy? Snad kromě obliby v tetováních." zasměje se. "Kamarádi… pro teď už jen kamarádi."
"Hele, já nějak nevím…" upře na něj už docela opilý pohled. "No, asi ne… Už jen? Jakože… vy dva?!" zašermuje rukama k němu a pak mávne směr Míša. "Tak to ty jsi ten Alex, co mu Lex přebral Míšu? No tak to je hustý." rozesměje se. "Jen aby Míša nešel v té minimalizaci ještě dál a místo Lexe bude Ex. Ale to snad néééé." pobaveně se ušklíbne vlastnímu vtipu. "Nooo, striptýz." zazubí se. "Zlatý hřeb večera… i když, hele, nechceš se účastnit… únos ženicha… jen jsme se ještě nerozhodli, kterýho z nich."
"Byli jsme spolu jen krátce… a hrálo tam roli dost významných faktorů." pokrčí rameny. "Pochybuju, že by Michal chtěl Lexe vyměnit za někoho jiného, vždyť se na ně stačí podívat, na hrdličky… dáme si panáka? Zvu tě na bar." Odsunout důležité myšlenky na později a trochu se pobavit. Navíc, jeden panák už ho taky nezabije. "Únos, jo? Řekl bych, že oba se vám budou unášet pěkně blbě." zašklebí se. "Pokud je tedy neoddělíte. Kdybyste potřebovali posilu, dej vědět."
"Nad tím už jsme přemýšleli. Musíme na to nalámat Dwighta, protože jestli ten se postaví na odpor, jsme v háji." zazubí se. "Chce to… hmmm, Gabriel…" zazubí se. "Tomu jsme ještě neřekli a ten si nic takového ujít nenechá." zamyslí se. "Přes Motýlka na něj." zabere se do myšlenky únosu, když si uvědomí… "Zveš mě na bar? Ale to je příjemná změna na večer. Většinou tam tahám všechny já. Tak jdeme." zavelí a vstane prudčeji, že se musí opřít o stůl. "Jejda."
"Pokud bude Dwight proti, tak jste všichni nahraný ani nemrknete." zazubí se té představě. "ale nemyslím si, že by byl zase takový puritán, hmmm, alespoň co si tak vzpomínám, tak se tak rozhodně netvářil, ale kdo ví, co se tady za ten rok a něco změnilo." zakroutí hlavou. Čas letí. Automaticky hmátne po Vojtovi, když vedle něj zakolísá. "Dej si pozor, nemusel bys dobře dopadnout. Pokud se tedy nechceš líbat s matičkou zemí? To bych tě pustil, abych vás nevyrušoval. V pohodě?" Měl by změnit povolání, když si uvědomí svůj zkoumavý pohled na muži před sebou. Záchranář se v něm nezapře ani s dávkou alkoholu v krvi.
"Leda by ho přepral náš karatista. A já si pořád říkal, proč má tak vypracovaný tělo… víš jako, že… to je fuk… líbat se chci, jen pokud by to byl tatíček země. Nebo pokud by se našel nějaký dobrovolník. Ženské pohlaví mě nebere, víš?" uchechtne se. "A Romana už znovu nepřesvědčím." začne se smát, jak vypekl jediného hetero chlapa v jejich partě. "Ale tvářil se hodně naprdnutě… hele, není někde po blíž, že ne? Se skoro bojím odvety… je to mstivá potvora."
"S Dwightem není dobrý si zahrávat. A už vůbec bych nepočítal s tím, že by ho mohl dostat karatista. Co jsem tak zaslechl, tak Dwight dělá u speciální jednotky. A co vím z armády, tak to umí být i pořádný hovada, když už přijde na věc. Takže vám dám radu, pěsti vytahovat až jako poslední možnost. Nerad bych tady oslňoval přítomné svým povoláním." zazubí se. "Vy jste fakt banda… odveta určitě přijde až to budeš nejmíň čekat. Moment překvapení." mrkne na něj a kývne na barmana, aby jim objednal. "Co si dáš?"
"Co víš z armády? Ty seš v armádě?" zvědavě se na něj zadívá. "Voják? Hmmm. Hele, dáme něco ostřejšího, když už jsme se seznámili. A ty piješ copak?" mávne na Martina, který pořád ještě krouží s foťákem kolem hostů.
Přikývne. "Ano, jsem." podívá se za bar, co nabízejí, přelétne nabídku očima. "Asi něco vyber. Nejsem nějak vybíravý." pokrčí rameny a stočí pohled na mladého fotografa.
"Dáme vodku, jsme tvrdý chlapi, tak to chce tvrdý pití. Ty budeš teda asi drsnější. Páni, voják. Ale tak nepohrdneš společností obyčejnýho učitele, ne?" zazubí se. "Martinéééé, pojď se s námi napít." Pak zase stočí pohled na Alexe. "Ty tu moc lidí neznáš, tak provedeme seznámení… Marťu asi ještě neznáš, co? Ale on tebe už určitě jo, že jo?" otočí se na Martina, který na chvíli sklopí objektiv foťáku a přidá se k nim. "Ahoj… Vojtíšku, ty už nepij." pousměje se. Uzme mu skleničku a odloží ji dál. "Sháněl se po tobě Roman."
"Záleží spíš na charakteru než na povolání." pokrčí rameny a natáhne se po skleničce. "Měli jsme možnost střetnout se v rychlosti po obřadu, když jsem nevědomky vlezl před objektiv, ale jinak ne. Alex, ahoj. A než se zeptáš, jsem tu přes Míšu." zasměje se. "O tom Romanovi bych mu raději neříkal, už takhle má strach, co mu provede."
"Však se bojí oprávněně." rozesměje se Martin, když se mu kňourající Vojta podnapile pověsí kolem krku. "Hej, dávej bacha. Víš, kolik ten foťák stojí?" zavrtí hlavou a snaží se udržet aparát co nejdál od Vojty. "Já vím, kdo jsi. Kuba je spolehlivý informátor. Můj přítel. Sedí támhle vedle Míši." mávne rukou a začne ze sebe sundávat Vojtěcha. "Já jsem Martin, Lex mě poprosil, jestli bych jim tuhle smečku nafotil. Docela fuška." natáhne s obtíži ruku k Alexovi. "Kdybys mi pomohl sundat tuhle přílepku, byl bych ti moc vděčný." pousměje se.
"Po tom co mu provedl? To se nedivím ani já." uculí se. Podívá se směrem, kde je Michal, aby si prohlédl onoho informátora, načež se vrátí pohledem zpátky na Martina, který se ze sebe snaží dostat Vojtu. "Takže sundat přílepku? A kam jí nalepíme? Máš nějaký nápad?" Nahodí spiklenecký úsměv a dvěma rychlými tahy sundá Vojtovy ruce z Martina a stáhne ho k sobě na hruď. "Nějaká jiná oběť než ho pustím?"
"Hmm, myslím, že mě napadá. Díky." pousměje se Martin. "Míšo, pojď sem na chviličku." zazubí se na příchozího Motýlka. "Předáš pozdrav Gabčovi, jo?" zazubí se. Motýlek zavrtí hlavou. "Žádné takové. Brácha má blbou náladu, udělal by ho na nudličky. To už ho radši hoď na krk Romanovi. Dopadl by líp. Mimochodem, víš, že se Dave ztratil? Nikde ho nemůžeme najít. A už je skoro čas na únos nevěsty, protože to vypadá, že ti dva se hodlají asi brzy ztratit a tokat někde v ústraní." přejde k nim se skleničkou. "Čau, Míša. Ale klidně mi říkej Motýlku, už jsem na to zvyklej."
Propustí Vojtu ze sevření, vypadá dost neškodně, i když má tendence se plazit po ostatních jako svlačec. Znovu před sebe natáhne ruku. "Alex, čau. Jak ten únos vůbec plánujete? Mluví se tady o tom tak, že bych se nedivil, kdyby o tom ti dva už věděli." kývne směrem, kterým sedí Michal i s Lexem.
"Ono je to trošku složitější. Jak tak koukám, tak hlavní organizování měl na starosti tady Vojta, tak kdoví jak to dopadne. Ozbrojení už jsme." zazubí se. "Kluci nám arzenál dovezli, takže… hele, kdo teda povede jednotku, když tady generál už evidentně dobojoval?" zadívá se tázavě na Martina. Ten jen pokrčí rameny. "Hele, já jsem fotograf, já se toho neúčastním. Ale řekni Kubovi. Ten už se začíná dost nudit."
"Řekněte Dwightovi, třeba by se rád přidal." pokrčí rameny. "Já mám na generála ještě dost času." zazubí se a raději se skloní ke své skleničce.
"No jo, ale ten se ztratil taky. Hádám, že to nebude jen tak. Dave je taky v háji. Jestli se kluci neztratili spolu. Ne, že bych jim to nepřál. Pravidelný sex je fajn, ale jako… doprdele, slavíme tu Míšu a Lexe, ne nezávazný sex na jednu noc." zazubí se, když na něj Martin hodí vědoucí pohled. "Oukej, oukej, já už mlčím. Ale jestli někoho z těch dvou uvidíte, tak je pošlete za mnou. Já se budu ztrácet až později. Tak zatím." popadne skleničky, které mu barman mezitím připravil a zase se zamíchá do davu.
"Hormony, no. Člověk vidí štěstí druhých a chce si taky nějaké přivodit." pokrčí rameny. "Dáš si něco nebo se jdeš taky vytratit?" pousměje se, když kývne na barmana, aby mu nalil jen vodu.
"To si děláš srandu. Vodu?" probere se zase Vojta. "To tedy ne. Dneska se pije a voda to teda není." natáhne se přes bar, div nepřepadne a začne se domlouvat s barmanem.
Martin se usměje. "No, ty to máš asi jasný. Já nepiju. Dneska. To víš, fotky by stály za houby. Dám si pak večer, až přijde ten slíbený strip. No, zas půjdu fotit. Zvládneš to tu s Vojtou? Kdyby ne, tak ti sem pošlu někoho, kdo ho zpacifikuje."
Zahledí se na nemotorného Vojtu. "Myslím, že on se dokáže zpacifikovat sám dřív než by někdo přišel. V pohodě, já to zvládnu." pokrčí rameny než se stáhne zpátky ke stolu, u kterého do teď seděl. Je škoda, že dost lidí odjelo hned po obřadu, tak by se mohl bavit alespoň se Sárou.
***
Komentáře
Okomentovat