Část čtyřicátá sedmá

Část čtyřicátá sedmá

---

"Nemůžeme ještě utéct?" zasměje se trochu nervózně. Všechny pohledy jsou upřené na ně a jemu to opravdu nedělalo moc dobře. "Začínám se bát, co na nás připravil." špitne jen, ale kývne, že je připravený začít.

"Nemůžeme." zavrtí Lex hlavou. Sehne se, aby jemně políbil Míšovy rty. Přitom ho pohladí po tváři. "Vypadáš nádherně."

Vojta podrážděně zasykne. "Hele, slyšel už někdo z vás něco jako polibte nevěstu? Ne? Asi proto, že to ještě nepadlo. Tak si to nechte. Chvíli snad vydržíte, ne?" Když na něj Roman hodí vražedný pohled, mávne jen rukou. "Ale sex fakt až po obřadu. Na to tu nikdo není zvědavej. Takže začneme." Nadechne se a promluví nahlas, aby ho všichni slyšeli. "Vážení, prosím o klid. Začneme. Sešli jsme se tady dnes, abychom oslavili uzavření partnerství zde přítomných, Lexe a Míši, kteří zákeřně zatajili fakt, že už potřebné listiny podepsali dávno. Nicméně je hanba fackovala a tak se rozhodli to s námi aspoň oslavit. Proto tu také stojím já a ne nějaký úředník, který by jistě pojal tento obřad tradičně a bez špetky nápaditosti. Nuže, přejděme k tomu, na co všichni čekáme." začne. Část přítomných propukne v tichý smích, hlavně ti, co znají ceremoniáře. Zbytek zpočátku zmateně kouká.

"Proboha, za tohle tě zabiju." oznámí Lex Vojtovi tiše. Sám bojuje s tím, aby se nezačal smát. Pevněji sevře Míšovu ruku.

Nijak nezareaguje na Vojtovu reakci na jejich polibek. Můžou se líbat podle svého gusta. A on to teď potřeboval. "Strašně ti to sluší." Ale stálo je to hodně času, než našli dokonalé obleky padnoucí jim oběma.

"Nezapomeň mi připomenout, že jsem ho chtěl taky zabít." udusí v sobě smích. "A máme to i s navijákem." Ne, na tenhle obřad určitě nikdo jen tak nezapomene. Raději se nebude ohlížet za sebe, co na to ostatní.

Vojta nehne ani brvou a pokračuje. "Jak vidím, sešli jsme se zde v hojném počtu, což svědčí o tom, že se na ty dva naštvalo jen minimum lidí. Tím lépe. My, co je oba známe velmi dobře, víme, že na ně se člověk prostě zlobit nemůže. Závidět, to ano. Kdo jim nezávidí to, co mezi sebou mají, měl by se těžce zastydět. Jestli se mě někdy někdo zeptá, jak si představuju ideální partnerství, odkážu ho na tyhle dva. Sorry, Kubo, ale vy dva to vážně nejste. Trošku jsem vám kecal." zazubí se do publika, což vyvolá salvu smíchu od kluků. "Znám je už dlouho, no dobře, zas tolik ne, ale za tu dobu, co jsou spolu jsem s nimi strávil spoustu času. Nikdy jsem je neviděl se hádat. Občas sice došlo na nějaké nedorozumění, ale s tím si oba dokázali poradit. Vážně by mě zajímalo, jestli by je někdy něco dokázalo rozdělit. Jestli máte nápad, sem s ním." rozhlédne se po davu. "Pokud to neřeknete teď, nechte si to laskavě pro sebe už navždy." z davu se ozve zakašlání. Vojta tam upře zrak. Míša bratra šťouchne do žeber, až postižený hlasitě hekne. "Gabriel se stejně nepočítá. Ale dobrá akce, Motýlku. Nikdo nic? Výborně. Lexe znám už strašně dlouho. Vždycky to byl fajn a férový chlap. Říkal jsem si, že až si někoho najde, tak z něj bude taky ten, co se spíš stará o sebe a o svého přítele. Myslím, že tou svou starostlivostí o druhé nakazil i Míšu, protože jinak si to nedovedu představit." zazubí se na ty dva. "Jistě se mnou budete souhlasit, že se oba změnili. A pokud to bylo možné, tak ještě k lepšímu než kdy byli. Vzhledem k tomu, že tedy neproběhl obřad a oba byli ochuzeni o pořádnou svatbu, měli bychom to vzít teď už trošku tradičně. Takže, Alexandře Webere, berete si zde přítomného Michala Baxu za svého právoplatného… partnera? Upozorňuji, že jsou dvě možné odpovědi. Ne, nepřichází v úvahu a pozdější reklamace partnera také ne."

Lex se usměje, už mu to dost cuká koutky. "Ano."

Vojta se zazubí jak satanáš. "Slyšel jsem tu nějaké ne?"

Má co dělat, aby se nezačal smát nahlas, ale když dojde na nejdůležitější chvíli celého obřadu, tak zvážní jak jen mu to v tuhle chvíli jde. Takže se snaží udržet kamenný výraz a u toho mu cukají koutky. Stiskne Lexovu dlaň, když řekne Ano. Dwight vedle něj si odkašle a udělá na Lexe velmi významný pohled.

"Ano!" Lex to na Vojtu napodruhé skoro zařve, což položí půlku přihlížejících.

"Jistě, já to slyšel. Nemusíš na mě řvát." ohradí se Vojta dotčeně. "A ty, Michale Baxo, bereš si zde přítomného Alexandera Webera, budeš mu dobrou ženou atd atd. A prosím nahlas."

Nutí se nesmát, když Lex vedle něj skoro vykřikne své Ano a on se málem lekne. "Ano." řekne jasně a zřetelně. To si s Vojtou ještě vyřídí, tu ženu.

"Pardon, omlouvám se přítomným, došlo k menšímu omylu. Jistě jste si všimli, že tohle není nevěsta, ale druhý ženich. Politování hodný omyl. Nešťastný zápis v papírech." mrkne na Míšu spiklenecky. "O tom, kdo bude vařit a nosit zástěru máme v tomhle páru jasnou představu. A teď už mi dovolte, abych prohlásil tyto dva partnery… manžely, nejsem před státem, ale před vámi všemi, co jste tu. Tak a teď může ženich políbit ženicha." zazubí se spokojeně.

Lex se okamžitě sehne k Míšovi, aby tak učinil. "Miluju tě." řekne tiše jen k Míšovi, jemně přejede po jeho tváři a věnuje mu dlouhý, něžný polibek.

Volnou rukou přejede po Lexově tváři v něžném doteku. Zavře oči a vychutná si jejich oficiální prvomanželský polibek přede všemi. "Miluju tě." špitne jen pro něj, když se od sebe odtrhnou. Šťastně se usměje.

"A teď bych poprosil svědky, aby jejich sňatek potvrdili polibkem ceremoniáři." zazubí se Vojta a má co dělat, aby stihl zmizet před Romanem, který se mračil tak, že to skoro víc ani nešlo. Víc dělat nemohl, protože se okamžitě vymrštila Lexova paže, aby ho udržela na místě. Tak jen tiše syčel. "Ty zhyneš… ošklivou, krutou a bolestivou smrtí. Půjčte mi někdo lžíci."

Překvapeně pohlédne na to divadýlko. I když nechce, tak se musí odvrátit od Lexe, aby na ty dva lépe viděl. Vojta si tuhle zákeřnost vymyslel určitě schválně, aby se Romanovi snad pomstil? Začne se pochechtávat. "Tohle má být součástí plánu našeho tradičního obřadu?" Potom mu dojde jeden drobný detail. Ohlédne se po Dwightovi, který stojí se zamračeným výrazem a sleduje bedlivě celý výjev. Zřejmě zaregistruje jeho pohyb, protože se najednou podívá přímo Michalovi do očí. Skloní se k němu. "O co tady jde?" zeptá se tak tiše, aby to slyšel jen Michal. "Něco jsem rozuměl, ale moc jsem toho nepochopil." Raději mu to zkráceně vysvětlí, aby se na závěr setkal se zářivým úsměvem.

"Pokud nebude sňatek odsvěčený, a potvrzený, tak ti dva chudáci tady prakticky nemůžou být uznáni manžely. Vážně jim to chceš zkazit?" zazubil se Vojta, který sice původně o pár kroků ucouvl, ale když si všiml, že Lex Romana zastavil, zase se přišoural blíž. "No uznej, bylo by děsně trapný, kdyby to padlo na tobě."

Zakroutí hlavou a bedlivě sleduje Romana. Ten ho zabije. Když ne teď, tak později. Tohle mu určitě nedaruje jen tak. Ještě že Lex takovou reakci očekával a zarazil ho včas, jinak by měli tu svatbu pěkně krvavou. Vděčně stiskne Lexovu ruku. Na Dwighta se zazubí a pobídne ho. Určitě jeho vysvětlení pochopil správně. Ten udělá krok dopředu.

Lex už skoro brečí smíchy. Musí Romana držet opravdu pevně, protože ten už je vzteky celý rudý. Když k Vojtovi vyrazí Dwight Roman ztuhne.

"No ty vole, mi neříkej, že to fakt… já doufal, že mu dá přes držku… prosím, ať mu jednu vlepíííí…" vydechne Roman v očekávání.

Lex ho opatrně pustí a podívá se po Míšovi. "Něco mu určitě vlepí, teď je otázka co to bude."

Zachichotá se nad Romanovými slovy. Už aby to skončilo, protože se potřebuje vysmát. Sleduje, jak se Dwight natáhne přes stupínek, což mu s jeho muskulaturou nedělá žádný problém a není vidět ani výškový rozdíl. Škodolibě se zazubí nejdřív na Romana a potom na Vojtu. Na Míšu za sebou mrkne. Jemně do prstů uchopí Vojtovu bradu. "Takže polibek, říkáš?" zašveholí s úsměvem těsně předtím než opravdu jejich rty spojí. Ne v malém přátelském políbení. Vtiskne mu pořádně vášnivý polibek.

"Doprdele." zaúpí nešťastně Roman, protože teď už je mu jasné, že je to v hajzlu. Pomalu o krok ustoupí.

Lex už nevydrží a začne se naplno smát. Stejně jako většina přihlížejících. Natáhne ruku, aby zachytil ustupujícího Romana. "Teď už tomu neujdeš."

"Já ho zabiju. Fakt ho zabiju." zasyčí Roman nešťastně.

Vojta se spokojeně usměje a olízne si rty. "To bylo moc pěkný." řekne poněkud mimo, než se vzpamatuje. "Ehm, ze strany jednoho ženicha splněno." podívá se významně na Romana. "Vážně jim chceš pokazit svatbu?"

Jakmile se rozesměje i dav za jeho zády, tak si to dovolí taky. Roman vypadá opravdu nešťastně. Něco ho napadne. Malý kompromis. "A náhradník by to udělat nemohl? Nebo spíš… jeden ti nestačil?" vyhekne ze sebe mezi pochechtáváním. S takovou za chvíli dostane křeč do tváří.

Dwight se mezitím vrátí spokojeně na svoje místo vedle Míši. Neodpustí si mrknutí na Vojtu, kterému jaksi zrůžověly tváře.

"Jo, ano… náhradník." chytí se Roman zoufale stébla. "Určitě by tu nějaký být mohl. Co?"

Lex mrkne na Míšu. "Dobrý nápad. Jestli teda někoho sežene."

"Dwight se zmínil, že do něj Vojta něco hustil…" zazubí se. "Že by to byla satisfakce? Protože všichni ostatní Vojtu znají až moc dobře." uchechtne se. Ohlédne se na Romana. "Asi bys měl hledat dobrovolníka rychle, Vojta nevypadá, že by se mu chtělo dlouho čekat."

Vojta přikývne. "Přesně tak. Hezky rychle, nebo vyhlásím tenhle obřad za neplatný." zazubí se škodolibě.

"Pomoooooc." zaúpí Roman. "Pěkně prosííím."

Ozve se odkašlání a všichni se podívají tím směrem. Gabriel se postaví s naprosto nečitelným výrazem. "Já to udělám, pokud to ukončí tuhle trapnou frašku."

Michal se ohlédne za Gabrielem. "To smrdí pořádným průserem." pronese tiše spíš sám pro sebe. Otočí se na Lexe, co na to říká on.

"Asi tak." přisvědčí tiše. Otočí se na Vojtu. "Nezdá se ti, že už to ženeš to extrému?" zeptá se tiše.

Vojta zavrtí hlavou. "Zatím se všichni skvělé baví."

"Kromě mě teda." ucedí Roman.

"Když ty jsi takový cimprlich." mávne rukou Vojtěch. "Ale zase, pusa od Archanděla… to nezní špatně. Kdy se mi to znovu poštěstí, že jo." usměje se na ty dva.

Uchechtne se. Takový zážitek by rozhodně mít nemusel. Ale jak vidno, tak Vojtovi to bylo jedno, hlavně aby se oblíznul s polovinou osazenstva. "Tady je vidět, jak všichni chtějí, abychom se vzali." pronese se smíchem ironicky.

"Já ho fakt nenávidím." Zavrtí Roman. S výrazem naprostého zhnusení se natáhne přes stupínek, aby si přitáhl Vojtu za límec. "Dělám to jen kvůli těm dvěma a ty zhebneš při nejbližší příležitosti." Na okamžik si dovolí krátké zaváhání, než s odporem Vojtěcha políbí. Odtáhne se jako by ho kousla kobra. "Fajn a zkus si říct, že to nestačilo." zavrčí, zatímco si otírá rty. "Tohle už nikdy nerozdýchám."

Lex ho se smíchem popleská po rameni. "Jsi opravdu kamarád."

"Díky, Romčo. Zachránil jsi nám svatbu od totálního propadáku roku." zasměje se. Tohle bude chtít později nějaké odškodnění.

Vojta kývne. "Jsem spokojený. Sňatek je uzavřen." pousměje se spokojeně. Konečně Romana donutil k puse.

"Potřebuju panáka." zaškaredí se Roman.

Lex se usměje. "Tak jdeme slavit." kývne na Míšu. "Můj manželi." usměje se.

Sehne se, aby ho políbil. Mezitím Vojta sáhne za sebe, aby vytáhl misku rýže a nasypal ji těm dvěma jedním ohybem na hlavu a za krk. "Tím máme splněno a jde se pařit, lidi." zavelí. A radši se rychle vmísí do davu.

"Pochybuji, že nám to projde jen tak." pousměje se spokojeně. Rukou na šíji si ho přitáhne blíž k sobě. "Ježiš!" vyhekne, když mu za límec košile spadne rýže. Začne se smát. "Co jsem říkal?" Vjede svými prsty do Lexových vlasů, aby z nich dostal zrníčka rýže.

Lex se na Míšu usměje. "Víš co? Teď se aspoň můžeme ztratit s tím, že budeme vyklepávat rýži." pousměje se. Natáhne ruku k Míšově tváři. "Tak teď už to máme opravdu za sebou." sehne se, aby ho políbil.

Spokojeně mu zamručí do rtů. "Teď už jsi oficiálně před všemi jen můj. Jsem spokojený." usměje se šťastně. "A nápad s vyklepáváním rýže shledávám jako velmi vhodný, protože jí mám asi až ve spodním prádle." uculí se. "Miluju tě." špitne tiše, když se jejich rty zase setkají.

Zasměje se, když se odtáhne. "Taky tě miluju. A teď se ztratíme vyklepávat tu rýži. Jestli ji máš vážně až v prádle, tak to bude hodně dlouhé a intenzivní vyklepávání." pousměje se spokojeně. "Oni se zvládnou chvíli opíjet i bez nás. Po gratulaci ústup."

Souhlasně přikývne. "S tím plně souhlasím a tenhle plán podporuji." Rozhlédne se kolem sebe, aby zjistil, že se utvořil zástup lidí jdoucích jim gratulovat. "Ou. To bude asi na dlouho." uculí se.

"Vezmeme to velice rychle." pousměje se. "Ty nejdůležitější a zbytku, u kterého nám to projde, utečeme." sevře Míšovu dlaň, aby do ní vtiskl polibek.

Přikývne a pomalu se otočí k davu. Začne přijímat postupné gratulace celé své rodiny, která se nějakým záhadným způsobem dostala dopředu. Podat ruku a přijmout polibek. Najednou si přijde jako robot. Nezapomene nasadit úsměv. Popíchne mamku, když se celá s rudýma očima dostane na řadu.

***