Nenáviď mě dnes - část třetí

Nenáviď mě dnes

Část třetí

---

"Já nikoho neodváděl, David šel dobrovolně." pokrčí rameny. Jen zakroutí hlavou s lehkým úsměvem na rtech. Parta se postupně začíná rozrůstat a vypadá to, že už asi opravdu nebudou sami. Shlédne na prsty, které se dotknou jeho předloktí. Odkašle si, než se natáhne pro lahev. "Čteš mi myšlenky?" Obrátí se na něj s úsměvem, když dolije další rundu.

David se usměje. Pozvedne skleničku a zadívá se na Alexe. "Tak na čtení myšlenek." přizvedne skleničku ke rtům. Zalituje, že se k nim přidali tihle magoři. Vypadalo to na celkem příjemné povídání. A možná by se uvolil předvést Alexovi o co přišel. Povzdechne si. Občas člověk míní a ostatní mění. Hovor těch cvoků už vůbec neposlouchá. "Prý estetická krása." uchechtne se. Přitom chlap, který je kousíček od něj nevypadá vůbec špatně. Rozhodně je na něm vidět, že se jen nepovaluje u televize.

"Na čtení myšlenek." přikývne s pozdvihnutím sklenky. "Co je? Něco je špatně?" Zkontroluje si čistou košili jestli se někde neumazal, když si ho David tak najednou prohlédne. "Vlastně nekecal. Co jsem viděl, tak je určitě na co se dívat." usměje se. Po tom alkoholu je mu nějaké horko. Vykasá si ležérně rukávy košile. Odhalí tak své nejčerstvější tetování. Zahledí se na znak jednotky. "Nevadí ti pokérovaný lidi? Někteří s tím mívají problém. A ty, s takovým tělem. S estetickou krásou, pardon." mrkne na něj. Ptá se celkem brzy, když mu tetování zasahuje i na krku.

Zavrtí pobaveně hlavou. "Nevadí. Měl jsem tu čest vidět Míšovo. Tedy ne celé, ale… je nádherné. Líbí se mi tetování, jen… já si ho nechci pořizovat. Nejsem si jistý, jak by to vypadalo a jak by se líbilo mým… fanouškům. S estetickou krásou… ještě jsi toho moc neviděl." pousměje se.

Přikývne. "Míšovo tetování je bravurní práce. Je hodně těžké sehnat tatéra, který ti udělá tetování přesně podle tvých představ. Chápu tě, k takovému druhu práce to asi není moc vhodné. Ne každý je příznivec." usměje se chápavě. "Nejsem slepý, abych neviděl a nemusíš být ani nahý." Nalije jim další rundu. "Pijeme to jako limonádu." uchechtne se.

"Taky už to tolik nepálí v krku. Všiml sis?" přimhouří oči. "Máš bujnou fantazii, Alexi?" zeptá se zvědavě.

"Máš pravdu, nepálí to. Asi už nemá co, když nám to dostatečně sežehlo hrdlo." zazubí se. "Bujnou fantazii? Co myslíš, mám? Já bych řekl, že ano. Dost bujnou na všechny představy. Máš nějaké přání?" zamrká a přisune k Davidovi dalšího panáka. Zbytek partičky začali úspěšně ignorovat.

"Možná bych přání měl." otočí do sebe další skleničku. Nahne se víc k Alexovi. "Mám rád lidi s představivostí… ještě mi nalej prosím. Nějak mi to zachutnalo." skloní na chvíli pohled k podlaze. Množství alkoholu, které už vypil, mu začíná rychle stoupat do hlavy. "Měl bych možná přání…" zašeptá.

Položí na stůl prázdnou skleničku a zahledí se na Davida. "Ano?" vezme do ruky lahev a dolije jim. "Co by sis přál? Pověz." nakloní se k němu zvědavě. Alkohol začíná najednou působit přesně jak má.

Pousměje se. Prsty zachytí skleničku, aby ji do sebe rovnou otočil. Natáhne se, aby byl k Alexovi blíž a slyšel ho jen on. "Měl bych neuvěřitelnou chuť se znovu svléknout… ale jen pro tebe, Alexi." zavrní tiše. "A velmi by mě potěšilo, kdyby ses svléknul taky." tiše se zasměje.

Jakoby nic se dotkne prstů, které pokládají skleničku zpátky na stůl. "Hmmm… a co tomu brání?" Alkohol ho dočista připravil o zdravý rozum, ale nemohl zapírat, že by se mu David nelíbil. "Chceš ještě panáka?" mrkne na něj. Ohlédne se za Davidovo rameno, aby zjistil, že je sleduje nejeden pár očí. Odtáhne se.

"Chci." odtáhne se trošku, aby udělal prostor Alexovi k nalití další skleničky. "Koukají, že jo?" ani se tam nepodívá. "Víš, kde je tu… víš, ty hospodářský budovy? Seník?" vzpomene si, jak mu jednou Míša vyprávěl, co se dá všechno zažít na ranči. "Sejdeme se tam… hmmm, deset minut. A pak ti předvedu estetickou krásu. A vezmi tu flašku." vstane. "Mám dost, jdu si lehnout. Sám." dodá, když se začne se smíchem zvedat Míša. "Dobrou." než se kdokoliv vydá za ním, zamíří do sálu a odtud pak ven a oklikou kolem budovy k seníku.

Záporně zakroutí hlavou. "Nekoukají. Zírají." zazubí se. Podaří se mu lehce ucmrndnout vedle, ale nijak to nekomentuje. Postrčí panáka blíž k Davidovi. "Vím, kde to je. Mám na ně výhled z pokoje. Budu tam." usměje se, než do sebe nalije dalšího a odloží skleničku. Rozhlédne se po osazenstvu, které se tak potutelně usmívá. "Něco je špatně?" optá se naprosto nevinně. Ale nedá na sobě nic znát. Ještě trochu se ovládat dokáže. Nebo alespoň svojí mimiku. Pohlédne do poloprázdné lahve než se o pár minut později zvedne s tím, že jde taky spát.

***

David se pohodlně roztáhl na jednom z balíků slámy opřených o stěnu seníku. Spokojeně přivře oči a jen si užívá, jak se s ním svět jemně pohupuje a jak alkohol koluje oběhem. Prsty nahmátnou delší stéblo s jemným chmýřím na jejím vrcholku. Zasměje se, když se jím zkusmo zašimrá na tváři. Už vážně poněkud přebral, to poznal i na těžkopádnější motorice. Ale to vůbec nevadí. Ten, na koho čeká, na tom asi nebude o nic lépe. Dneska nepracuje, nemusí se nic učit a už vůbec si nemusí s ničím lámat hlavu. Prsty sjedou ke kapse džínů a zkontrolují, jestli s sebou má tu jedinou věc, kterou by neměl zapomínat ani v té nejvyšší opilosti. Jako skaut, vždy připraven. Vydechne a nabere do plic noční vlhký vzduch smísený s vůní sena, kterého je kolem víc než dost. Štěstí, že nemá alergii. Uchechtne se svým myšlenkám a zavře oči. To ticho, rušené jen šumem ze vzdáleného ranče, ho neuvěřitelně uklidňuje.

Vykrade se z budovy jako zloděj. S ještě nenačatou lahví alkoholu, protože tu poloprázdnou mu při jeho odchodu zabavili kluci, když šel přece spát… Skleničky snad nebudou potřeba. Ignoruje alkohol, který mu stoupl do hlavy. Měl by něco vydržet, ne? Cestou si ležérně rozepne dva vrchní knoflíčky košile. Teď už nemusí vypadat nijak škrobeně. Nenápadně nakoukne do útrob ztmavlého seníku. Chvíli mu trvá, než si pohled přivykne tmě, která tam panuje. Vyhledá pohledem jen jedinou přítomnou osobu. Vypadá, že si ho ještě nevšiml. Pomalu se přikrade, rád si nechává moment překvapení. Odloží lahev do sena a rukama přejede kolem Davidova pasu. "Čekáš snad na někoho?" špitne mu svůdně do ucha. Pokud ho opravdu vyleká, tak teď může dostat loktem do žeber. Uvědomí si pozdě, že tenhle mladík dělá karate. Uchechtne se. "Jen mě nemlať, prosím." zaškemrá.

Naučené automatické pohyby jsou mrcha. Jakmile ucítí dotyk, alhokol nealkohol, nastartují se roky učené pohyby. Až když leží oba na zemi a David Alexe zaklekne, byť se značnými nedostatky, uvědomí si, co se stalo. "Do prdele, tohle mi už nedělej." vydechne. Na chvíli usnul a ve zmatení alkoholem a místem si neuvědomil, že přesně na tohohle muže čeká. "Promiň, nepocuchal jsem tě moc?" uchechtne se. Ještěže je hromada sena i na zemi. Taky si mohli parádně nabít. "Kluci na soustředění tohle dělali pořád. Je lepší být připravený a jednat, než když skončíš zavázaný ve spacáku někde kiláky od kempu." Narovná se, aby si prohlédl svou oběť.

Uchechtne se během toho, co je zachycen a shozen k zemi. I když tedy, výsledná poloha není vůbec k zahození. Zvedne ruce nad hlavu. "Slibuju, že už budu hodný. Jen mě nemlať. Díky, že ses neotočil a nepokusil se mě rovnou kolenem skalpovat." zazubí se.

Uvolní křečovité držení těla, dlaněmi se opře o rozložitou hruď před sebou. "Proč hned takové násilí." pousměje se. "Prvně se nepřítel znehybní a pak až se řeší, co s ním." prsty přejede po odhaleném krku. "Navíc, když už budeš hodný, bylo by ode mě nefér ti ubližovat." prsty zavadí o jakýsi řetízek s podivným placatým cosi. "Copak to tu máme?" zvědavě přejede bříšky prstů po vytlačeném vzoru. "Psí známky?"

Umístí své dlaně na boky, které ho obemykají. "Jsem nepřítel?" zeptá se nevinně. Začíná si trochu šlapat na jazyk. Uchechtne se. "Módní výstřelek. Pejsek, který hledá svého páníčka." mrkne na něj hravě. "Ale bez svazování, prosím."

"Sakra, a já zrovna nechal všechny hračky doma." rozesměje se pobaveně. "Zvláštní móda." zavrtí hlavou. Prsty nechají známky a přesunou se na kůži. "Mám pejsky rád." uchechtne se už poněkud opile. "Když zvládají i aport. Dostávám nějak žízeň."

"Aport bych měl zvládnout, ale pití máme poněkud dál, když jsi nás takhle pěkně přesunul rovnou do sena." ukáže prstem na balík, na který lahev položil. "Škoda, hraju si rád." zavrní. Vyhoupne se, aby Davida v nečekané chvilce převalil pod sebe. "Dej mi vteřinku." Klekne si a natáhne se pro lahev, aby odtrhnul kolek. "Nejsou skleničky, vadí to moc?"

"Nejsem zas taková fajnovka, abych nepřežil pití z flašky." v očích se mu na chvíli mihne překvapení, ale pak se spokojeně usměje. "Hrát si můžeme i tak, ne?" Pohodlně se rozvalí pod Alexem a zadívá se na něj. V té tmě toho příliš vidět není. Ale i tak tuší obrysy přitažlivého mužského těla.

"Nikdy nevím. Raději se zeptám." Odšroubuje víčko a podá lahev Davidovi. "Někdo tu měl žízeň?" usměje se, když mu ji vtiskne do ruky. Své nenechavé dlaně potom položí na Davidův hrudník. Přejede přes konturu hrudního koše až do pasu a vklouzne svými prsty pod tričko.

Nadzvedne se na lokti, aby se mohl napít. Pořádně si zavdá z láhve a pak ji předá Alexovi. "Kdo se moc ptá, moc se dozví." rozesměje se a dlaněmi pohladí Alexovy pevné paže. "Líbíš se mi, zatraceně moc." zavrní. "Tak moc, že jsem ochotný ti předvést velmi speciální… číslo."

Lokne si podobně jako David a odloží lahev vedle nich, aby ji měli na dosah ruky. O kousek se skloní. "Hmm? Speciální číslo, říkáš? To se mi začíná líbit. Stejně jako ty." zamrká. Přemýšlet přestal v momentě, kdy se ocitli na zemi. "Co pro to musím udělat?"