Část čtyřicátá osmá

Část čtyřicátá osmá

---

***

S tlumeným smíchem se nechá Lexem unést do pokoje. Podařilo se jim vyklouznout jen tak tak. Nebo spíš… Lex si dovolil veřejně s ním zmizet, i když měli před sebou ještě polovinu gratulantů. Jenže to už byli všichni z blízké rodiny pryč, takže si to mohli dovolit. "Myslíš, že nám dají pokoj?" Zapochybuje trochu. Obzvlášť s tím budíčkem, který jim udělali… nedivil by se, kdyby jim nechtěli dát pokoj ani teď.

Ještě se zastaví u dveří, aby důkladně otočil klíčem v zámku. "Můžou si to zkusit, ale pokud sem nevniknout okny, mají smůlu. Chci být taky chviličku s tebou. Jenom s tebou." usměje se a přejde k Míšovi. Skloní se, aby jemně přejel po jeho tváři. "Takže, obřad bychom měli za sebou… vážně mi připomeň, ať se za tohle Vojtovi adekvátně odměním."

Rozepne si knoflíčky od saka, aby si ho sundal a přehodil ho přes pelest, než se položí na záda. Stáhne si Lexe k sobě. "Myslím, že Roman ho odmění mnohem líp než ty." Uculí se pobaveně. "Asi mu to jen tak nezapomene…" Přejede palcem po Lexově dlani. "Jsem rád, že jsi tu dnes se mnou právě ty."

"No, jestli to necháme na Romanovi, tak je s Vojtou konec." Pousměje se a přitiskne se k Míšovu tělu. "A koho jiného bys tu tak chtěl mít?" Hraně se zamyslí. "Já vím, jen náhrada za Alexe… ale že se mi ho hezky podařilo vyšachovat."

Zavrtí se, aby se Lexovi vklínil do náruče. "Prostě jsem rád, že jsi to právě ty. Neměnil bych. Miluju tě." Usměje se zamilovaně a přitáhne si Lexovu ruku ke svým ústům, aby na její hřbet vtiskl polibek. "Takže… kdy se vrhneme na vyndavání rýže? Mám pocit, že ji v posteli mít nechci. Píchá…"

"Můžeme třeba hned." Zapře se dlaní vedle Míšovy hlavy a druhou začne rozepínat knoflíčky na košili. "Přece nemůžu dovolit, aby tě něco píchalo." Dlaní přejede po odhalené pokožce. "Neříkal jsi něco v tom smyslu, že ji máš zapadlo až v prádle?"

Spokojeně zavrní a sám se ujme rozepínání Lexovy košile. Na rtech šibalský úsměv. "Myslím, že v tom jsem moc nelhal. Zapadala tam hned." Cítil ji celou dobu na určitých místech. A příjemné to nebylo. "Jsem si připadal trochu jako princezna na hrášku… pomazlíš mě? Mám šílenej nedostatek tvých doteků." upře na něj psí oči.

"Ty můj malý chudáčku." usměje se. Sklouzne vedle Míši, aby mu vtiskl polibek na tvář a přitáhl si ho do náručí. "Princezna na hrášku? Páni, hrášek mám moc rád. Co kdybychom tě prvně zabavili oblečení, teda chci říct té rýže a pak tě pomazlím."

Zasměje se. Vklouzne rukama pod rozepnuté sako i košili a přitiskne se k horké hrudi. "Líbí se mi to, ale jen za předpokladu, že se svlékneš taky. Co kdyby tě chtělo obtěžovat nějaké zbloudilé zrníčko?"

"Já jsem se zrníčky domluvený, že mě obtěžovat nebudou." Zavrtí pobaveně hlavou. "Navíc, nemůžeme se vytratit zase na moc dlouho. A jestli se svléknu i já, tak to tak dopadne."

Přimhouří nespokojeně oči, ale nakonec si jen povzdychne. "Večer ale žádné pyžamo!" zavyhrožuje se zvednutým prstem. I když ten, kdo si občas natáhl nějaký ten kousek oblečení navíc byl on. A vlastně už si nevzpomínal, kdy naposledy spal oblečený. "A žádné únosy v podání tvých přátel." Dodá ještě.

"Tak to ti zaručit nemůžu. Říkal jsem jim, ať žádné takové pitomosti nepodnikaji, ale znáš je. Nikdy si nenechají dobře poradit." pokrčí nevinně rameny. "Tak bez pyžama?" zavrní. "Řekni mi, kdypak naposledy jsem já spal v pyžamu?"

"Má to být naše noc." zamrmlá si nespokojeně pod nosem, každopádně se zlobí jen naoko. Ať už se bude večer dít cokoliv, určitě to bude stát za to a oni s Lexem na sebe budou mít spoustu času později. Vždy si ho udělali. "Spíš by ses mě měl ptát jestli jsem u tebe někdy viděl něco jako pyžamo." Uculí se.

"Náhodou…" odfrkne uraženě. "Samozřejmě, že přinejmenším dvě vlastním. Jen jsem nikdy nenašel vhodnou příležitost na jejich použití. Jsou moc teplá a mě je vedro pořád."

"A vybalil jsi je vůbec někdy z jejich původního obalu?" zasměje se pobaveně. "Musíš mi je někdy ukázat…" Přejede rukama po odhalené pokožce. "Mě se náhodou moc líbí tvůj noční oděv. A ještě víc se mi líbí, že jsi mě tak nějak taky převlékl." Uculí se.

"Myšičko? Začínáš mlet nesmysly." přejede prstem po jeho nose. "Jestli ta rýže není nějaká divná. Možná způsobuje nějaké alergické reakce…" uculí se. "Co kdybychom ji radši hned odstranili? Pro jistotu."

"Takže nesmysly? A co bys řekl, kdybych se objevil ve svém froté pyžamu. Určitě bych ho někde doma u rodičů vyhrabal." Uchechtne se. "Takže alergie? No… raději ji odstraň hned, nechceme přeci obtěžovat pány doktory… A to jsem nic nepil! Slibuju!" Přitulí se k němu.

Uchechtne se. "To by letělo z okna, s tím počítej." Natáhne se, aby se otřel hladce oholenou tváří o tu Míšovu. "A co provedeme s tou haldou lidí dole… Musím říct, že by nebylo docela fér, abychom se ztratili na celý večer. Co se převléknout do něčeho pohodlnějšího a pak se dojdeme ukázat, aby věděli, proč tu vlastně jsou?"

"Teď jsme jim utekli… ale proč ne… alespoň nám dají později pokoj." pousměje se a začne se zvedat na lokty, i když to má značně stížené tím, že se na něj Lex tak blízko tiskne. Přitiskne své rty na jeho. "Deset minut, prosím, prosím, prosím." zaškemrá. "Chci si tě užít. Žárlím na všechny ty lidi, co se kolem tebe motají."

"Ale prosímtě," uculí se. "Vždyť ty nemáš nejmenší důvod na mě žárlit. Jsem jen tvůj." usměje se spokojeně. "Dobře, abys neřekl, tak ti dám patnáct minut."

"Páni… to je spousta času… zahrnuješ do toho i to převlékání?" Sklouzne zpátky do peřin a prsty pohladí odhalenou pokožku. Vklouzne do záhybů košile. "Můj, ale někteří to stále nemůžou pochopit." uculí se. "Popravdě jsem nečekal, že by se tu ukázalo tolik lidí, i když jsme jich dost pozvali. Takže mám dvě teorie… buď přijeli proto, aby se podívali na vlastní oči, protože tomu nevěřili. Nebo už spřádají plány, jak se mě zbavit. Ale já se nedám." Uchechtne se.

"Nedej se. Ani za nic." zasměje se pobaveně. "Spoléhám na to, že tě mám už navěky a nezbavím se tě, ani kdybych chtěl." Prsty pohladí tvář. "Patnáct minut plus převlékání. To je dobrý obchod ne? Ale něco za to budu chtít, ty můj teoretiku. Přestaneš myslet na nesmysly, když máš v posteli mě, ano?"

"Hodně dobrý obchod." přikývne souhlasně. "Takže si sundej sako i košili. Stejně se potom budeš muset svléknout tak jako tak." Uculí se. "Pokusím se." Vtiskne mu drobný polibek na tvář a usměje se.

"Žádné pokusím se, ty to prostě uděláš, Myšičko. Jinak se rozčílím a to nechceme ani jeden." Narovná se, aby ze sebe stáhnul sako i rozepnutou košili. Skloní se, aby prsty hbitě rozepnul Míšův pásek a pustil se i do zipu kalhot.

"Dobrá. Udělám." povzdychne si. Dokud ho bude mít u sebe, tak toho schopný bude. Na to se dost dobře vzájemně zaměstnávali. "Vidíš, jak ti to jde pěkně od ruky." Podotkne, když se o chvíli později ocitne bez kalhot.

Uculí se. Stáhne i své kalhoty a jen v boxerkách se uloží vedle Míši. Přitáhne si ho do náručí a pevně sevře. "Mám dobrou motivaci. Co ta rýže? Už je pryč, nebo ti mám vyklepat trenýrky?" uculí se. Dlaně přejede po Míšových zádech a přetáhne si ho na sebe. Prsty vklouznou za lem prádla a provedou důkladnou kontrolu přítomnosti rýžových zrnek.

Zachichotá se. "Myslím, že teď už je to naprosto v nejlepším pořádku." Položí si hlavu na Lexův hrudník a přivře oči. "Stejně tomu pořád ještě trochu nemůžu uvěřit. Asi na mě leze sentiment." Zasměje se a zvedne hlavu, aby se střetl pohledem s Lexovým.

"Na to, že už jsme spolu tak dlouho jsi dost nepřesvědčený." zavrtí hlavou. "Jsme spolu, teď už i před úřady i před všemi ostatními. A ať si zkusí někdo něco namítnout. Prostě už mají všichni smůlu. A ty tomu koukej uvěřit, protože jinak tě budu muset přesvědčovat a to se mi moc nechce. Čas můžeme trávit i jinak. Takže naposledy, Myšičko. Už jsi jen a jen můj."

Přikývne souhlasně a vtiskne omluvný polibek na hladce oholenou bradu. "Líbí se mi ten sobecký pocit." uchechtne se, když se položí zpátky. Ruce si položí vedle Lexovy hlavy a spokojeně vjede svými prsty do vlasů. "Doufám, že to stopuješ, já nějak ztrácím pojem o čase…"

"Tak nějak to odhadnu." zatváří se jako naprostý svatoušek a přinejmenším pán veškerého času. "Kdyby to bylo dlouho, tak se taky nezblázní. Stejně se ale těším, až všichni odjedou a my si tu budeme užívat líbánky." Přetočí se na bok a vtiskne Míšovi vášnivý polibek na rty.

"Věřím ti…" Spokojeně vydechne, když se jejich rty střetnou. "A vezmeš mě na koně? Víš… minule ten zážitek trochu zkazily ty moje záda a tak… mohli bychom si udělat na tom kopci piknik. Bylo tam moc hezky."

"Uvidíme. Ale slib mi, že tentokrát se už nebudeš bát. Víš, že bych tě nenechal spadnout. A Dustin by to taky nedopustil. Víš, že je to kliďas." přejede prsty přes tvář až na bradu. "A piknik, no nevím, lásko. Ale pak už tě asi nedokážu dostat zpátky na koně. Mohli bychom na to jít postupně. Prvně se projedeme, a pak si uděláme ten piknik. Je celkem sucho, takže bychom neměli problém dostat se na kopec."

"Teď to hlavně bude jiné v tom, že už jsi můj partner a můžu se k tobě víc tisknout, aniž bych musel mít strach, že tě to třeba naštve." uculí se. Potom trochu posmutní. Zbytečné komplikace. "Máš pravdu… tak to uděláme tak, jak říkáš ty. Bude to fajn tak jako tak."