Nenáviď mě dnes - část druhá

Na další část nebudete čekat tak dlouho, slibuji! Hned ji nastavím. :-)

Nenáviď mě dnes

Část druhá

---

David, oblečený jen v kalhotách a volném tričku, věnuje svůj pohled právě přicházejícímu muži. Tomu, kterého si všimnul už při obřadu. Spokojeně se protáhne. Jeho představení mělo jako obvykle obrovský úspěch. Spousta přítomných bude mít velmi zajímavé sny. Ale tenhle muž tam nebyl. Toho by si pamatoval. Proč tam asi nebyl? Hetero? Stočí pohled a usměje se na Dwighta. Velmi příjemně stravený čas do představení. Díky tomhle urostlému chlapovi se zvládl trošku uvolnit a dostat se do té správné nálady. Pousměje se a pošle mu malý vzdušný polibek.

Přejede pohledem po osazenstvu. Jak to tak vypadá, tak o ten striptýz, na který čekal, přišel. Hlavní účinkující dnešní show se totiž právě oblékal. Nedá na sobě znát zklamání. Docela se těšil, že se pobaví. Místo toho ho Vojta se svojí opilou nemotorností zlil právě doneseným pitím a tak se hned odešel převléknout. Jenže se na pokoji zdržel o něco déle. Přimhouří pohled, když ten kluk pošle polibek. Stočí pohled tím směrem, aby s překvapením zjistil, že se opravdu jedná o Dwighta, takže se kluci nemýlili.

Prsty sevře skleničku, kterou před něj kdosi postavil. Chvíli zaváhá, než ji do sebe naklopí. Neměl by pít. Ale co? Jednou za čas… Usměje se na Dwighta a zase stočí pohled na osazenstvo stolu. Ignoruje chtivé a obdivné pohledy. Už si na ně zvyknul. Znovu se protáhne, je teď tak příjemně uvolněný, když už to má za sebou. Přestože se vždycky tváří sebevědomě, před vystoupením je pokaždé nervózní.

Lehce zamlženým pohledem se zaměří na protahující se tělo a dokonalou hru svalů. Neměl s tím pitím vůbec začínat. A určitě to do sebe neměl klopit stejně rychle jako Vojta. Jenže s přibývajícím časem na něj začala padat podivná nálada, kterou chtěl co nejrychleji zahnat, protože nechtěl Míšovi s Lexem kazit svatbu. Měl by jít na chvíli na vzduch. Ale jeho pohled zabrousí zpátky k dokonalému tělu. Dostane nápad. Místo další objednávky přejde přes místnost až k Davidovi. Zaujme solidní pózu. "Můžu tě pozvat na skleničku nebo budu odmítnutý?"

Zvedne k němu pohled. Chvilkové překvapení rychle skryje sebevědomý úsměv. "Záleží na tom, co od takového pozvání očekáváš." Trošku se napřímí a sjede muže před sebou zkoumavým pohledem. Takhle blízko u sebe ještě nebyli a jeho zajímá. "Čím jsem si zasloužil takovou pozornost? Na té show jsi nebyl, pamatoval bych si tě."

"Chtěl jsem, ale nebylo jasné, kdy přesně budeš vystupovat. A díky nehodě s Vojtou a jeho opilou nemotorností jsem se musel jít převlíknout." zatahá za čistou košili. "A k nešťastné shodě náhod jsi vystupoval přesně ve chvíli, kdy jsem tady nebyl." pokrčí rameny. "Takže to můžeme brát jako omluvu. Nechci být nezdvořilý, takže… jmenuji se Alex, pokud se to k tobě ještě nedoneslo. A jestli nechceš, tak to pochopím a poníženě se spakuju zpět na své místo." usměje se.

"Zatím se to ke mě ještě nedoneslo." pousměje se a pomalu vstane. Natáhne k Alexovi ruku. "Takže ahoj Alexi. Předpokládám, že mé jméno se k tobě doneslo." věnuje mu velmi profesionální úsměv. "Myslím, že jsem se rozhodl, že mě pozvat můžeš."

"Budu dělat, že nedoneslo. Ahoj Davide." mrkne na něj spiklenecky. Nepoznává sám sebe, ale proč se dobře nepobavit? "A piješ něco určitého? Nebo ti to je jedno?" Koukne do prázdné skleničky jako by z ní chtěl vyčíst, co pil.

"Obvykle nepiju. Nedělá to dobře, když pracuju. Ale… dneska si můžu snad dovolit ten luxus. Nechám to na tobě, Alexi. Něco mi říká, že mě tvůj výběr jistě nezklame." zadívá se na něj. Nemůže nepřiznat, že se mu Alex líbí. Je ochotný přistoupit i na pití.

"Dnes se pije na oslavu společného života těch dvou." kývne k dvojici, která se pokouší o nenápadný úprk. "A jelikož všichni chceme, aby byli šťastní a spokojení…" zazubí se. "Tak já nám něco objednám. Chceš se… hmm, posadit tady nebo půjdeme na terasu?"

"Terasa zní fajn." přikývne. "Myslím, že čerstvý vzduch není zas tak špatný nápad." rozhlédne se kolem. Ty pohledy už mu začínají být protivné. "Počkám na terase." oznámí.

Přikývne. "Něco objednám a hned jsem u tebe." usměje se. "Snad rychleji, než tě ukradne někdo jiný. Dwight se netváří zrovna přátelsky, že se bavíš se mnou." zamračí se pro sebe, ale na Davida se omluvně usměje. "Takže… raději si ještě rozmysli jestli chceš opravdu jít se mnou."

Podívá se na Dwighta a pak zpět na Alexe. Pousměje se. "Někdy je potřeba smířit se s tím, že to co chceme nemusí být na dosah. Pokud mě chceš ukradnout právě ty, neměl bys nad tím tolik přemýšlet. Budu čekat. A s tím alkoholem netroškař. Mám chuť se opít."

Pokrčí rameny. "Jen jsem chtěl nějak nenápadně přiznat to, že s Dwightem spolu vycházíme dobře jen na veřejnosti v okolí Míši. Jinak se celkem dobře nesnášíme." usměje se. "Dobře, počítám s množstvím alkoholu. Tak už běž…" popožene ho se smíchem pryč a sám se nakloní k barmanovi, aby jim domluvil občerstvení.

Přikývne a vyjde ven za terasu prosklenými dveřmi. Usadí se na hrazení, které vymezuje terasu od okolní zeleně. Zamyšleně se podívá na oblohu. Už je celkem tma. Povzdechne si. Ne, že by mu tenhle způsob života, jaký vede, nevyhovoval, ale když se díval na Míšu a Lexe, začne to v něm nějak hlodat. A to nevyvolává zrovna dobrou náladu. S Dwightem to bylo fajn, ale ten se zas vrátí do Anglie a navíc, neviděl v tom nic víc než povyražení na jednu noc. Na chvilku.

Vezme do ruky skleničky a do druhé uchopí celou lahev alkoholu. Když David řekl, že se chce opít, proč mu v tom bránit? Každý svého štěstí strůjcem. S pohledem upřeným na sedícího Davida se k němu vydá. Do dveří strčí bokem, aby je otevřel. "Děje se něco?" zeptá se, když pokládá skleničky na stůl a začne do nich nalívat průzračnou tekutinu.

"Cože? Ne, nic se neděje." zavrtí hlavou a otočí se na něj opět s profesionálním úsměvem. "Opravdu netroškaříš. To se mi líbí." Natáhne se po skleničce. "Musíš se hodně nudit. Že jsi radši vypadl někam mimo společnost."

"Nač troškařit, když jsi řekl, že se chceš opít?" pokrčí rameny. "Tvé přání je mi rozkazem. Pokud budeš chtít ráno držet vlasy nad záchodem, chlácholivě hladit po zádech a udělat aspirin, dej mi vědět. Pomáhat lidem je má práce." zazubí se. "Neříkám, že jsem se nudil, ale pořádná zábava taky vypadá jinak. Myslel jsem, že budu mít šanci s Míšou promluvit, ale kromě pár slov nám to nějak nevyšlo. Tak příště." pokrčí rameny a usměje se, než si sedne na židli vedle Davida.

"No jo. Nemají čas na nikoho. Ale to se dá pochopit." pokrčí rameny. "Myslím, že ranní kocovinu bych mohl být schopný ustát. Pomáháš lidem? Sociální pracovník?" zeptá se s úsměvem. "I když, není to jedno? Proč řešit realitu? Tohle je přece oslava." pohlédne na skleničku ve svých prstech. "Tak na Míšu a Lexe. Ať je jejich vztah pořád takový." ani nečeká, přiťukne si o tu Alexe a obrátí ji do sebe.

"Sociální pracovník musí být děsně fajn zaměstnání." zazubí se. "Máš pravdu. Jdeme slavit. Na Míšu a Lexe." usměje se a napodobí Davidův počin. Oklepe se, když mu hrdlo sežehne síla alkoholu. "Má fakt grády."

"Jemná." zasměje se, když popadne dech. "Z tohohle se zpumprdlíkujeme raz dva. Řekni mi, mrzí tě hodně, že jsi propásl vystoupení?" zadívá se na něj zvědavě.

Naplní skleničky až po okraj. "Vážně to chceš vědět? Celkem i jo. Docela jsem se těšil, že uvidím zase nějaké pěkné tělo, což se mi mimochodem i potvrdilo, ale už byl konec. Neuraž se, ale... kolik bereš za vystoupení?" usměje se spiklenecky.

"Pročpak? Chtěl bys soukromé představení?" pousměje se. Než začne myšlenku rozvíjet, nakoukne do dveří Kuba. "Tak tady jsi! Klucííí, už jsem ho našel." zavolá zpátky do místnosti. David si povzdechne. "Ani chvilka klidu."

Chce odpovědět, ale nemá k tomu příležitost. Najednou už nejsou sami. "Tak to vypadá, že budeme mít společnost." usměje se. "Mít partu přátel je fajn, ne? I když si umí vždycky vybrat nejvhodnější dobu k návštěvě."

"To ano. Zkazí na co přijdou." zabručí David, ale na obličeji svůj nechuť znát nedá. Nechá se od Kuby obejmout.

"Už jsme si říkali kam ses ztratil. Lex s Míšou se zdejchli, ne že bychom to nechápali, ale co teď máme jako dělat? Druhé kolo bys nedal?" zeptá se nadšeně.

"Dej mu pokoj, proboha." ozve se Martin. "Má toho už za večer dost. Je tu host jako my."

Jen se pousměje. Kdyby je nikdo nevyrušil, tak by si druhé kolo možná vyprosil, ale takhle nebude do ničeho zasahovat. Teď se mají bavit všichni. Natáhne se pro další skleničku, aby jí do sebe naráz kopnul.

"No jooo, ale když na něj se tak krásně kouká." zakňourá Kuba a dostane se mu od Martina přísného pohledu. "Tak se mi zdá, že chodíš se špatným chlapem. To si na tebe budu pamatovat."

David se jen uchechtne. Natáhne ruku se skleničkou k Alexovi s prosbou, aby mu dolil. "Já bych o něj stejně zájem neměl."

Kuba se podívá z jednoho na druhého. "Tohle je od vás obou moc ošklivý, abyste věděli. Hele, tebe ještě neznám. Teda jako, vím kdo jsi, ale ještě jsme se nepředstavili. Jakub." natáhne ruku k Alexovi. Martin opět protočí oči. Zadívá se na Davida. "Taky máš občas pocit, že ho zajímají všichni okolo, jen jeho přítel ne?"

David se rozesměje. "Zdá se. Mimochodem, platí pořád ta tvá velkorysá nabídka? Říkal jsem si, že by to nemuselo být zlé."

Natáhne se s lahví v ruce, aby Davidovi dolil a vezme to i se sebou. Sledovat jejich rozhovor je celkem zábavné. Až teprve po dolití obou skleniček natáhne před sebe ruku, aby se seznámil s dalším členem téhle party. "Alex." kývne na něj. "Rád poznávám dalšího člena velké rodiny."

"Já vím, kdo jsi. Kdo by to tady taky nevěděl, že jo?" zazubí se Kuba. "To od tebe nebylo hezký, že jsi nám odvedl Davea a soukromničili jste tu. A mimochodem, lásko." otočí se na Martina. "Ty bys měl vědět, že David je pro mě prostě estetická krása. Kdežto ty užitá."

David s Martinem se po sobě podívají a vyprsknou smíchy. "Mě se zdá, že já tě asi taky brzy užiju. Počkej večer." přislíbí Martin a usadí se na židli naproti Alexovi. "Asi si ještě rozmyslím, jestli má smysl spolu zůstávat."

"Martiíííííííííííííííííííí…" zakňourá Kuba a pověsí se mu kolem krku.

"Slez z užitý krásy, příšero. Zlobím se." odpoví Martin s kamennou tváří. Nebo se jí snaží aspoň chvíli držet.

"Co se to tu děje?" zjeví se na terase Motýlek. "Vy tu chlastáte beze mně? A co je Kubovi?"

David do sebe obrátí panáka, zadívá se na Alexe a pousměje se. "Ignoruj je. Jsou to magoři. Skloní se k němu. "Jediný normální z nich je Lex. Ale to radši nikdy neříkej na hlas." pousměje se a při odtahování se zlehka přejede po Alexově předloktí. Přistrčí skleničku. "Dolej mi, ať se rychle opiju a nemusím to poslouchat."