Tmavě modrý šuplík

Naše společné příběhy pokračují. Užijte si čtení a nezapomeňte komentovat. Děkujeme! Voldy a Pret Nenáviď mě dnes Část první Pozvání na Míšovu svatbu přijal téměř okamžitě. I když byl stále ještě na misi a pozvání mu tlumočila sestra do telefonního spojení, tak neváhal. I když to znamenalo, že hned po příjezdu domů zase někam pojede, protože ti dva se rozhodli pro uspořádání oslavy na místě, kde se sblížili. Po možnosti mluvit s ním alespoň chviličku, se usadil do chumlu slavících lidí a aby nekazil partu, tak si nechal namíchat něco trochu ostřejšího. Vypadalo to, že jde všechno skvěle podle plánu. Vidět ten šťastný úsměv na Michalově tváři a zrcadlově stejný na Lexově… to byla pro něj odměna, kterou od tohoto svazku očekával. Byli pro sebe jako stvoření. Vrátil se v myšlenkách zpátky do reality, aby zjistil, že mu barman donesl nové pití a zábava kolem něj se začala rozjíždět ve velkém stylu. Hodiny lehce pokročily a alkohol kolující v krvi přítomných byl znát nejen na škobrtání na r...

Část čtyřicátá devátá "No tak, Myšičko. Dneska vůbec nechci vidět žádné smutné výrazy, ano? Víš, že pro tebe udělám cokoliv. I kdybych měl na kopec jít předtím a dovléct si tam štafle." usměje se. "No tak, zlato. Jestli vážně chceš, tak to nějak vymyslíme. Ano?" Zkroutí hlavou. "Jde to udělat tak, jak jsi řekl. A je to… logičtější. Pokud ti nevadí, že strávíme venku celý den. Opravdu nevím, jak bych se s vozíkem tlačil do kopce." Pokrčí s úsměvem rameny. "Žádné štafle." Vtiskne mu omluvný polibek. "Nevadí. Vždyť je hezky." usměje se. "A pobyt na čerstvém venkovském vzduchu rozhodně není na škodu. Musíme mít do zásoby, než se zase vrátíme do města. Nějak to spolu vymyslíme, ano?" Přikývne. "Uvidíme, až na to přijde…. potom s tím něco vymyslíme." Usměje se a vděčně pohladí Lexe po tváři. "Když o tom mluvíš, tak se mi tam vůbec nechce vracet… tady je tak kráááásně." Protáhne spokojeně. "Tak co… půjdeme ji...

Část čtyřicátá osmá *** S tlumeným smíchem se nechá Lexem unést do pokoje. Podařilo se jim vyklouznout jen tak tak. Nebo spíš… Lex si dovolil veřejně s ním zmizet, i když měli před sebou ještě polovinu gratulantů. Jenže to už byli všichni z blízké rodiny pryč, takže si to mohli dovolit. "Myslíš, že nám dají pokoj?" Zapochybuje trochu. Obzvlášť s tím budíčkem, který jim udělali… nedivil by se, kdyby jim nechtěli dát pokoj ani teď. Ještě se zastaví u dveří, aby důkladně otočil klíčem v zámku. "Můžou si to zkusit, ale pokud sem nevniknout okny, mají smůlu. Chci být taky chviličku s tebou. Jenom s tebou." usměje se a přejde k Míšovi. Skloní se, aby jemně přejel po jeho tváři. "Takže, obřad bychom měli za sebou… vážně mi připomeň, ať se za tohle Vojtovi adekvátně odměním." Rozepne si knoflíčky od saka, aby si ho sundal a přehodil ho přes pelest, než se položí na záda. Stáhne si Lexe k sobě. "Myslím, že Roman ho odmění mnohem líp než ty." Uculí se poba...

Část čtyřicátá sedmá "Nemůžeme ještě utéct?" zasměje se trochu nervózně. Všechny pohledy jsou upřené na ně a jemu to opravdu nedělalo moc dobře. "Začínám se bát, co na nás připravil." špitne jen, ale kývne, že je připravený začít. "Nemůžeme." zavrtí Lex hlavou. Sehne se, aby jemně políbil Míšovy rty. Přitom ho pohladí po tváři. "Vypadáš nádherně." Vojta podrážděně zasykne. "Hele, slyšel už někdo z vás něco jako polibte nevěstu? Ne? Asi proto, že to ještě nepadlo. Tak si to nechte. Chvíli snad vydržíte, ne?" Když na něj Roman hodí vražedný pohled, mávne jen rukou. "Ale sex fakt až po obřadu. Na to tu nikdo není zvědavej. Takže začneme." Nadechne se a promluví nahlas, aby ho všichni slyšeli. "Vážení, prosím o klid. Začneme. Sešli jsme se tady dnes, abychom oslavili uzavření partnerství zde přítomných, Lexe a Míši, kteří zákeřně zatajili fakt, že už potřebné listiny podepsali dávno. Nicméně je hanba fackovala a tak se rozho...

Část čtyřicátá šestá "Prosím, odpusť si dýchání z úst do úst. Moje rty patří jen jednomu." usměje se. "Je to vážně zvláštní pocit." vydá se do koupelny, ale dveře si nechá otevřené. Chce se jen doupravit, aby to bylo opravdu dokonalé. Zhluboka se nadechne a vydechne, aby uklidnil svoje bušící srdce. Čím víc se blíží, tím rychleji bije. Už aby tu měl zase Lexe. "Kolik je ještě času?" nemá hodinky, protože by se k obleku nehodily a mobil je položený někde v ložnici. "Půl hodiny." odpoví David. "Hlavně klid, ano? Zhluboka dýchej, zakopnout cestou k oltáři nemůžeš, tak těžký klid ne?" usměje se pobaveně. "Hádám, že Lex bude naprosto v klidu." "On ano, já ne. Beru to za dva." usměje se. Projede vlasy hřebenem, upraví je a ještě projede prsty v naučeném gestu. "Tak jo. Já jsem připravený, tak se tam vydáme. Ať už je to za námi." Usměje se a přikývne. "Víš, docela vám to s Lexem závidím. Sice se vázat nechci,...

Část čtyřicátá pátá Jakub jemně vezme Martina za paži a za hlasitých protestů ho vyrazí za dveře. "Přísahám, že už mi to cvakání foťáku leze na nervy. Jen za včerejšek má asi tisícovku fotek. Je to magor. Taky můžeme mít chvilku klid, ne?" otočí se na Míšu a Davida, kteří se zrovna převlékají na tu slávu. "Kde máš vůbec svědka?" zadívá se na Míšu. "Neměl by tady být a pomáhat ti, aby sis nervozitou neokousal nehty?" David se pousměje. "Tak je tu lékař, ne? Sice ještě nedostudovaný, ale to se změní asi dost brzy. První pomoc od kousání nehtů poskytnout umím." Zasměje se. Vlastně za poslední hodinu nedělal nic jiného. "Myslím, že Dwight se šel taky převléknout, ale říkal, že je hned zpátky. S těmi opasky, které na sebe váže to má složitější, nemusíte vidět všechno. Ještě byste ho chtěli očumovat. Dost, že jste si vzali do parády mě." zazubí se. "Nehty si hlodat nehodlám, opravdu ne. Spíš budu potřebovat zastavit zrychlený pulz. Tak b...

Probudil se o hodně dřív než byl nastavený jeho budík. Za okny už dávno vládlo sluníčko. Dnes byl jejich velký den. Tedy. Ten velký už si prožili s Lexem spolu, ale teď to mělo být daleko velkolepější. Spokojeně se stulil v Lexově náruči. Nevěděl kdy v noci přišel, ale vnímal tělo, jak se nahé přimklo k tomu jeho. Kluci mu ho odtáhli na jakousi rozlučku se svobodou s přislíbením, že tam opravdu nebudou striptéři. Moc jim nevěřil, ne když byl David taky přítomný. Přivřel ještě víčka k sobě. Dnešní den bude dlouhý a asi i dost náročný. Přes třetinu svatebčanů již bylo přítomno na statku od včerejšího večera. Zbytek měl dorazit během dopoledne. Proto obřad naplánovali až na hodinu po poledni. Dosud nemohl uvěřit tomu, že se to děje. Najednou se všechno točilo kolem nich. Ze začátku to bylo trochu rozpačité, protože se stále ještě seznamoval s lidmi s Lexovy strany. I když jeho druhá rodina z Anglie způsobila menší rozruch. V duchu se usmál. Otevřel oči, aby shlédnul na spícího Lexe. Pomal...