Část čtyřicátá šestá
Část čtyřicátá šestá
"Prosím, odpusť si dýchání z úst do úst. Moje rty patří jen jednomu." usměje se. "Je to vážně zvláštní pocit." vydá se do koupelny, ale dveře si nechá otevřené. Chce se jen doupravit, aby to bylo opravdu dokonalé. Zhluboka se nadechne a vydechne, aby uklidnil svoje bušící srdce. Čím víc se blíží, tím rychleji bije. Už aby tu měl zase Lexe. "Kolik je ještě času?" nemá hodinky, protože by se k obleku nehodily a mobil je položený někde v ložnici.
"Půl hodiny." odpoví David. "Hlavně klid, ano? Zhluboka dýchej, zakopnout cestou k oltáři nemůžeš, tak těžký klid ne?" usměje se pobaveně. "Hádám, že Lex bude naprosto v klidu."
"On ano, já ne. Beru to za dva." usměje se. Projede vlasy hřebenem, upraví je a ještě projede prsty v naučeném gestu. "Tak jo. Já jsem připravený, tak se tam vydáme. Ať už je to za námi."
Usměje se a přikývne. "Víš, docela vám to s Lexem závidím. Sice se vázat nechci, ale když se tak člověk na vás dívá… možná to není zas tak špatný." uculí se. "Hmmm, tak mě tak napadlo, ten tvůj svědek… Zadanej?" zeptá se se zvědavě povytáhlým obočím. "Že bych si vyzkoušel, jací jsou Angličané… ehm, v komunikaci."
"Není to vůbec špatný. Opravdu. Je to skvělý pocit." řekne souhlasně. Potom se zasměje. "Dwight? Vy jste se ještě neseznámili? Ne, není zadaný. Je většinu času někde v háji a honí se za zločincema, takže dlouhodobé vztahy zatím nehledá. V komunikaci je vážně skvělý." zazubí se. "Zkus svoje zbraně, třeba zabere. Jen pozor na ty jeho." uchechtne se.
"S ozbrojeným si umím poradit." pousměje se: "Ještě jsem neměl tu čest, jak přijel, tak se kolem něj začal motat Vojta. Hmmm, to by nemusel mít nic proti velmi krátkému a intenzivnímu… komunikaci." mrkne na Míšu. "Tak jdeme, ženichu. Ať kvůli mému libidu nepřijdeš pozdě na vlastní svatbu." zasměje se pobaveně. Ještě jednou si ho prohlédne. "Je to dokonalý, Lex z tebe sedne na zadek. Jdeme." zavelí a otevře dveře, aby je Míšovi podržel.
"Díky." protáhne se dveřmi, aby zjistil, že na chodbě už je liduprázdno. Zřejmě se všichni shromažďují už venku. Spatří mohutnou postavu svého kamaráda. "Dwighte, konečně! Pojď sem, ještě vás seznámím, ať si máš s kým pokecat. Určitě si budete rozumět. David dělá doktora a může si u toho procvičit angličtinu." Mrkne na Davida. "Dwighte, David. Davide, Dwight. Doufám, že tě kluci nechtěli moc rozsápat." zazubí se.
"Ne, bylo to v pohodě, chovali se slušně až na… Vojta?" zkusí vyslovit české jméno, což jde s přízvukem trochu hůř. Raději vztáhne ruku, aby se představil. Ještě neměl šanci poznat se se všemi, bylo tady dost lidí a další přijížděli. "Ale měli bychom si chvátnout, ženich už na tebe čeká." Mrkne na něj.
Vědoucně se pousměje, když uslyší Vojtovo jméno. "Ahoj." přijme Dwightovu ruku a věnuje mu jeden ze svých úsměvů mimo kategorii profesionál. "Takhle zblízka vypadá ještě líp." pronese k Míšovi česky, než se vzmůže na angličtinu. "Měli bychom si pospíšit. Než nás Lex začne z něčeho podezřívat." kývne k východu. "Asi už se půjdu přidat ke klukům. Přece jen, já nejsem svědek. Tak nebuď nervózní. Stejně už manželé jste." mrkne na Míšu.
Musí se usmát Davidovu úsměvu, kterým obdaří Dwighta. "Ještě jsem ti neřekl, že Dwight umí pár slov česky… Jinak díky, Davide, za pomoc a tak… za psychickou podporu. Hádám, že se za okamžik zase uvidíme." Rozloučí se se svým kamarádem a raději se otočí na Dwighta, aby se nedíval jak odchází.
"Připravený?" zeptá se Dwight s úsměvem. "Mimochodem… milý kluk." blýskne se svým zářivým úsměvem.
"Připravený? Asi ano… takže. Půjdeme už? Vážně nevím, proč musím mít příchod jako nevěsta." zabrblá si pod nos, ale vydá se směrem k východu, aby nakouknul a zjistil, že už jsou opravdu všichni na svých místech.
Lex se zadívá na Vojtu, který se rozhodl, že povede celou tuhle oslavu. Prvně mu to nepřišlo jako nejlepší nápad, ale když se teď na něj tak dívá. Vojta vypadá dobře a tváří se vážně a důstojně. Stejně si nikdy nedovedl představit, jak tenhle kluk může učit ve škole děti. Zavrtí hlavou a pohledem sklouzne vedle Romana, vedle sebe. Ještě je na něm trošku vidět, že je nesvůj. Vojta si na něj zase připravil pár ostrých řečiček, které mu zrovna po srsti nebyly. Naštěstí zasáhl Motýlek, který Vojtu vyvlekl z místnosti. Gabriel byl kupodivu celou dobu zticha, jen se mračil. Ostatně, to on dělá často. Sjede pohledem do míst, kde tuší kluky. Martin obíhá kolem s foťákem, aby pořídil ještě přes obřadem nějaké momentky. Kuba už je usazený, vedle Vítka. Už je tam i Gabriel. Usměje se, když uvidí, jak dostane Motýlek přes prsty, když se snaží bratrovi urovnat kravatu. David se právě usazuje, což je dobré znamení. Pousměje se a vrátí pohled na Vojtu. Ten se na něj zašklebí a vrátí se k neutrálně profesionálnímu výrazu.
"Tak pojďme." kývne na Dwighta, když se přesvědčí o tom, že už jsou opravdu všichni tam a chybí jen on. Vyjede zpoza rohu a jen matně si uvědomí, jak Dwight nenásilně položí ruku na madlo vozíku. Pousměje se. Mohl by to brát jako pošťouchnutí k tomu, že kdyby to chtěl otočit, tak ho nepustí. Projede očima celý dav až se ukotví jen na jediném člověku.
Lex si povšimne Míšu a pousměje se. Stiskne Romanovu paži, který se otočí taky. "Nebuď nervní, seš chlap ne? A tebe rozhodně nikdo nebude brát jako nevěstu." uculí se na něj. Lex zavrtí hlavou a fixuje Míšu pohledem. Vojta ho zaznamená taky, tak na něj kývne, aby se s Dwightem přidali. Prostě čeká, až se k nim oba připojí. Zas z toho nikdo nechtěl dělat drámo s příchodem nevěsty.
Projede uličkou a s úsměvem se odvrátí od pohledu na svou matku, která využívá jejich vtípek s kapesníčky ve velkém. Shlédne na Vojtu, protože ten je až neočekávaně klidný. Kývne na Dwighta, aby se postavil vedle něj. Natáhne se pro Lexovu ruku. Zaklesne svůj pohled do jeho a usměje se.
Lex pevně stiskne Míšovu ruku, palcem přejede v konejšivém gestu. "Zvládneme to." usměje se.
Roman vedle něj se ušklíbne. "Nevím, proč byste to zvládnout neměli. Bojím se spíš o Vojtěcha."
"Kušuj." okřikne ho vážně Vojta. "Tak co, spustíme to?" zadívá se tázavě na oba. "Zaručuju vám, že na tohle jen tak nezapomenete." přislíbí.
Komentáře
Okomentovat