Část čtyřicátá čtvrtá

Probudil se o hodně dřív než byl nastavený jeho budík. Za okny už dávno vládlo sluníčko. Dnes byl jejich velký den. Tedy. Ten velký už si prožili s Lexem spolu, ale teď to mělo být daleko velkolepější. Spokojeně se stulil v Lexově náruči. Nevěděl kdy v noci přišel, ale vnímal tělo, jak se nahé přimklo k tomu jeho. Kluci mu ho odtáhli na jakousi rozlučku se svobodou s přislíbením, že tam opravdu nebudou striptéři. Moc jim nevěřil, ne když byl David taky přítomný. Přivřel ještě víčka k sobě. Dnešní den bude dlouhý a asi i dost náročný. Přes třetinu svatebčanů již bylo přítomno na statku od včerejšího večera. Zbytek měl dorazit během dopoledne. Proto obřad naplánovali až na hodinu po poledni. Dosud nemohl uvěřit tomu, že se to děje. Najednou se všechno točilo kolem nich. Ze začátku to bylo trochu rozpačité, protože se stále ještě seznamoval s lidmi s Lexovy strany. I když jeho druhá rodina z Anglie způsobila menší rozruch. V duchu se usmál. Otevřel oči, aby shlédnul na spícího Lexe. Pomalu se vymanil z objetí, aby se mohl zdvihnout a políbit ty hříšné rty.

---

Zavrtí se, nespokojeně zamručí a stáhne si Míšu zpátky do náručí. Přitiskne se k němu, aniž by rozlepil oči. Nos zavrtá do Míšových voňavých vlasů. Včera ho ještě kluci vytáhli ven. Nechtělo se mu. Přál si být v klidu, s Míšou. Přesně v tom pokoji, kde se kdysi, na začátku jejich vztahu, poprvé milovali. Nikdy na to nezapomněl, a ani nikdy nezapomene. Zdrhl klukům hned, jak přestali dávat pozor. Nelitoval toho. V předvečer oslavy si stejně nejvíc přál být se svým manželem. "Miluju tě." zašeptá tiše. Jeho tělo vždycky bezpečně pozná to Míšovo. "Ale jestli teď vylezeš z postele, špatně to dopadne." Ještě neslyšel budík a nemíní vstávat dřív než ho uslyší. Najednou se mu nechce o Míšu dělit. Ani na té oslavě. Nejradši by vůbec nevylezl z postele. "Ještě chviličku, lásko." zaškemrá jako dítě, co se mu ráno nechce do školy.

Uculí se. Poslechne skoro ihned. Složí se zase zpátky, přitiskne k hřejícímu tělu. "Taky tě miluju." Zahledí na obleky pověšené vedle sebe na dveřích vedoucích do koupelny. Na tváři se mu usadí přiblblý úsměv. Měl by si na to dát pozor. Martin bude se svým foťákem neustále v pozoru, aby mu neutekl žádný moment…Pochyboval, že až vylezou z pokoje, budou mít klid. Dnes určitě ne. "Ještě chvíli můžeš ležet." přejede dlaní po nahém bříšku.

Spokojeně zavrní a přitiskne se těsněji k tělu, které tak důvěrně zná. "Co kdybychom jim prostě zmizeli?" navrhne. "Nějak se mi to přestává líbit, víš? Kluci včera vedli takové divné řeči… Bojím se, že z toho udělají ty příšery naprostou komedii." povzdechne si. "A o těch striptérech ti včera lhali." práskne je bez sebemenší výčitky. "Ale já jim utekl hned jak to šlo."

"Myslím, že zmizet by znamenalo jistou smrt. Pokud tedy nemáš dům někde na ostrově hodně daleko odtud." Usměje se a potom zamračí. "To si s nimi ještě vyřídím. Jestli mi na tebe šmatali…" nespokojeně zavrčí.

"Sakra. To nemám." zabručí. "Netroufli si, neboj. Já říkal, že mám zuřivého manžela a že kouše." otevře oči, aby se mohl zadívat do těch Míšových zelených. "Nikoho kromě tebe bych na sebe sáhnout nenechal. Nikdo nemá tak krásné oči a jemné ruce jako ty."

"To tedy koušu." Přikývne přesvědčivě. "Budu ti věřit." Líbne ho na nahý hrudník. Zvedne se na lokti, aby se mohl nosem mazlivě otřít o čerstvě rašící strniště. "A teď, když jsi vzhůru, tak bychom se mohli trochu věnovat jen sami sobě. Během dne na to nebude čas a chci si tě ještě užít jako svobodného. Pro ostatní svobodného." uculí se.

"Hmm, pojď sem." zavrní spokojeně a přitáhne si Míšu blíž, aby ho vášnivě políbil. Lehce začne klouzat dlaněmi po jeho nahém těle a už má skoro i živé představy toho, co by spolu ještě stihli zvládnout, než budík zazvoní.

"Budííííííííííííčeéééééééééééééék." ozve se za dveřmi sborový hlahol a Lex jen tiše zaúpí.

"Já je zabiju. Nasekám je na nudličky a zahrabu někde na louce." Oddechne si, protože včera, když se vrátil, měl dost rozumu, aby zamknul. "Okamžitě vypadněte, nebo tenhle den začne krvavě." zavolá dostatečně hlasitě, aby ho ti výtržníci slyšeli.

Spokojeně zamručí. Tohle se mu líbí. Začít den příjemně je vždycky mnohem pozitivnější než najít prázdnou postel. Chce si to vychutnat, když se ozve sborový budíček. Tajné doufání v to, že by to kluci mohli přehnat s alkoholem a vylézt z postele až před obřadem, nebylo vyslyšeno. Zasténá. "Připomeň mi, až je zabiješ, abych je vykopal, poskládal a zabil znovu. Díky Bohu, že si zamykáme. Už bychom je měli v posteli."

"To by ty příšery určitě napadlo. A to bych je zabil doopravdy." přitiskne si Míšu k sobě, jakoby mu ho chtěli vzít. "Vypadněte, nebo se fakt naštvu. Běžte si otravovat někoho jiného. Okamžitě, jinak doživotní zákaz vstupu do baru. Všem!"

Je slyšet jak se hlasy radí. "Fajn, dáme vám ještě pár minut." prohodí nakonec hlas, který přes dveře zní jako Vojtův.

"Máme budík, vás nepotřebujeme. A teď zmizte, protože jestli vylezu z postele, tak je fakt po vás."

Vklíní svou hlavu do ohbí Lexova krku. "Nerozčiluj se, lásko. Dneska ne. Zítra jim můžeme vynadat tak, že si to za rámečky nedají, ale dneska… nechci abys byl naštvaný. Měli jsme čekat podobnou podlost. Známe je všichni. Obzvlášť, když se do toho vloží i Vojta." povzdychne si.

"Vojtěcha si podám extra." pohladí Míšovu tvář. "To nic, už jsem zase klidný. Polib mě, ať mám sílu je dneska neuškrtit hned, jak mi přijdou pod ruku."

Tohle přání splní víc než rád. "Máme ještě spoustu času…" zamumlá mu spokojeně do rtů. "Co si dát společnou vanu, když nám nedají pokoj? Do koupelny není tak slyšet a kdyby jo, tak si můžeme zapnout sprchu." začne plánovat, jak se dostat ze spárů těch saní stojících za dveřmi.

"To je moc dobrý nápad." přikývne spokojeně. "Ale víš, čím je nejlepší začít den? Milováním. I když, to se vlastně s tou vanou nevylučuje, že?" Spokojeně se nadzvedne a než vyleze z postele, aby šel napustit vanu, vtiskne Míšovi vášnivý polibek s příslibem pokračování.

"Nevylučuje." usměje se. Vydechne, když je připraven o vzduch vášnivým polibkem. Potom zmizí váha těla i jeho teplo. "Hmm… myslím, že sis tady něco zapomněl." řekne jakoby nic a uculí se. "No dobře, hned jsem u tebe."

"Vážně? Něco jsem zapomněl?" zadívá se na Míšu tázavě. Pak se vrátí, aby ho popadl do náruče. "Tak se pro to vrátím." zasměje se.

Překvapeně vyjekne, když se ocitne ve vzduchu. "Vážně jsem rád, že jsi zamknul, protože bych nestál o to, aby ti výtržníci viděli tohle." poukáže na jejich nahotu. Chytne ho kolem krku. "Je to strašně nefér. Hned mě pasují na nevěstu, protože si mě vezmeš do náruče." zasměje se.

"Tak jim budeme muset vysvětlit rozdíly mezi ženou a mužem, když to ještě neumí." vtiskne polibek na Míšovy rty. "Prostě a jednoduše, na téhle svatbě jsou dva ženichové, musí se s tím smířit." S Míšou v náručí zamíří do koupelny. "Ale je tu David a ten by jim to jako lékař a aktivní karatista mohl vtlouct do hlavy. Co myslíš, poštveme ho na ně?" zeptá se s andělíčkovým výrazem.

"Tak jo, s tím souhlasím. Takže před obřadem dostanou ještě lekci z anatomie. A dostanou test. Možná bychom mohli přidat i Alexe. Určitě by se rád zapojil. O Martinovi ani nemluvím. Až teď mi došlo, že tu vlastně máme aktivní zdravotníky… to tví ex mohou i omdlívat." zazubí se. "Doufal jsem, že Alex přijede večer, ale Sára říkala, že musel ještě něco zařídit. Je doma krátce…" podotkne, když si vzpomene, jak ho šel hledat, když mu unesli Lexe.

"Myslím, že Martina bych těm praštěncům nepředhazoval." rozesměje se. "Víš, jak umí být Vojta otravný. A ne každý heterosexuál je tak odolný jako Roman." Usadí Míšu na vanu, sevře ho, aby nepadl a natáhne se pro páčku, aby začal napouštět vanu. "David Vojtu srovná, věřil bych tomu, že i Alex, ale pro někoho, kdo není připravený na to, že se na něj bude nějaký úchylák lepit, by to mohl být šok.. Aby pak tuhle svatbu neměl spojenou s traumatem. Mimochodem, kdepak ses mi včera toulal, že jsi takhle informovaný. Snad tě taky někam nevytáhli."

"Nejsem si jistý jestli by se Vojta Alexe spíš nezalekl. Toho jeho ledového pohledu." zazubí se. "Posadil jsem je s Dwightem vedle sebe, přeci jen… jsou to staří známí." ušklíbne se té představě. Ti dva se snášeli jen kvůli němu. "Budou tvořit takové křečovité sousoší, Martin bude mít co fotit. A nikde jsem se netoulal. Co jsem měl asi dělat, když ty si jdeš užívat někam se striptéry a mě tady necháš." nafoukne naoko uraženě tváře. "Byl jsem venku na terase s Dwightem a Sárou. Martin odpadl. Měl po službě. A vy jste se zdejchli kdoví kam."

"Myslíš? Vojta snáší Gabriela, ten se jen tak nelekne." zazubí se. "Nedávno to na něj zkoušel a nezafungoval ani extra naštvaný výraz, který umí Archanděl nahodit. No, nevím. Uvidíme. Můžeme udělat pokus." zasměje se. Prsty pohladí Míšovu tvář. "Mně se nikam nechtělo, ale když oni mě odtáhli. Já se bránil, vážně. A vůbec jsem si to neužíval. Hrozná nuda." usměje se. "Martin bude mít hodně materiálu k focení, tím jsem si jistý. Křečovité sousoší." zasměje se tomu výrazu.

"Vojta si nedá pokoj, že jo?" zakroutí nad tím pobaveně hlavou. S Gabrielem měl své zkušenosti, ale měl od něj svatý klid. Od incidentu na Silvestra. A některé věci se daly prostě ignorovat. "Neumíš vůbec lhát. Určitě se bavil alespoň trochu." Políbí ho na špičku nosu a uculí se. "Měli bychom přestat tlachat. Budík se sám nezastaví." pronese škádlivě.

"Myško, máme celé dopoledne. Aspoň se na nás budou víc těšit, až nás uvidí." prsty přejede po milencově hrudníku. "Oni se zabaví i bez nás." zavrní.

"Mám trochu obavy… z tvojí rodiny. Možná proto bychom tam asi měli být. Alexandru znám, ale zbytek…" přizná se Lexovi z toho, co ho trápilo víc a víc. "Když už nic jiného, tak nechci být jako nevychovanec." usměje se. Spojí jejich rty do polibku. "Pojď do té vany, tam můžeme taky rozjímat. Ale máš vlastně pravdu. Do obřadu bychom se tam nemuseli ukázat."

"Taky si myslím." pousměje se. "Z mé rodiny strach neměl. Když přežiješ mého otce, tak přežiješ vše."

"A přežiju ho nebo si mám vzít za záda ještě i svou ochranku?" uculí se. "Myslím, že Dwight a jeho všudy přítomné zbraně by mohly stačit. Nebo bude stačit, když se budeš celý den držet v mojí těsné blízkosti."

"Prosím, zbraně žádné." zavrtí odmítavě hlavou. "Stačila mi tenkrát ta u soudu. Víc nemusím." zamračí se. "Raději bych, aby to proběhlo v poklidu. Otec si snad před prarodiči netroufne na nějaké… větší akce."

"Já vím, promiň." vtiskne mu omluvný polibek. "Jen jsem se snažil sám sobě odlehčit situaci. Bude to dost zajímavé i bez propriet okolo…"

"Taky si myslím." přikývne.

"Maximálně to skončí fiaskem a my dva stejně budeme muset odjet na nějaký hodně vzdálený ostrov. Ne, že by mi to nějak vadilo, když tam budeš se mnou."

***