Tmavě modrý šuplík

Nenáviď mě dnes - část třicátá pátá Vydechne, když ho opustí horkost Davidova těla. Přesune svoje dlaně zpátky na boky a palci je začne pomalu hladit. "Nechtěl jsem tě tahat do vody i s prádlem. Bez něj to bude určitě pohodlnější…" přizná se bez vykrucování. "Tys to myslel vážně?" zadívá se na něj nejistě. Vydechne a sklopí pohled. Začíná si připadat jako blbec. "Ehm, jistě… No, v prádle se nekoupe." Pousměje se, ale místo dalšího konání se k němu přitiskne zpátky. Dlaní se přesune na šíji a skloní se k malému polibku na rty. Potom se pomalu odtáhne. "Tak si tam asi vlez… mě to bude chvíli trvat." Znovu si vanu přeměří pohledem. Pousměje se. "Já radši počkám. Ty se tam pak zřítíš a fakt nechci dojít k úrazu." odstoupí. "Tady mám lepší výhled." "Chceš se mi snad dívat na zadek?" řekne s potutelným úsměvem, ale se skousnutím zubů pevně k sobě, se chytne hrany, aby to měl jistější. Překousne největší bolest a s úlevným ...

Nenáviď mě dnes - část třicátá čtvrtá Nadechne se. Chvíli zkoumavě hledí do hnědých zorniček a hledá v nich jakýkoliv náznak zrady. Když nic takového neobjeví, sklopí pohled, aby si to promyslel. Od té doby, co vídá Lexe s Míšou, jak jsou spolu, hrozně šťastní a vystačí si jen sami spolu, taky si přeje něco takového. Jenže to neumí. Nemá šanci to dostat. Ale co může ztratit tímhle? "Dobře, máš ji mít." Na tváři se mu usadí připitomělý úsměv. Stáhne si k sobě Davida, aby si ho přitisknul do náruče. Zaboří nos do krátkých vlasů. Vtiskne do nich polibek. "Děkuju. Když s tím nebudeš souhlasit nebo se ti něco nebude líbit… prostě to řekni, ano? Mám od jisté doby s velkými vztahy nesrovnatelné minimum zkušeností asi jako ty. Uvědomuju si, že nejsem žádné terno. " Překvapeně vydechne, když je stažený na postel za Alexem. "Ty jsi fakt kus vola." zabručí, ale nezní to nespokojeně. Učebnice biochemie zůstane zapomenuta na kraji postele. "Co tvoje kostrč, Alexi…...

Nenáviď mě dnes - část třicátá třetí "Spíš tě tu nechci nechat samotného, když jsi v takovém stavu." přizná. "O cestu přes město mi nejde. Mě cestování mhdéčkem nevadí." zadívá se na něj. "Budu na gauči, kdybys něco potřeboval, stačí zakřičet. Nespím zase tak tvrdě." Popravdě se potřebuje trošku prospat. "Tu deku… tady ve skříni, jen odsuň ty šoupačky a nahoře je taková plastová taška, i s polštářem." ukáže prstem na skříň. "Chovej se tu jako doma… jídlo je v lednici a ve špajzu. Nádobí si najdi…" Zavře oči. "Voda teče." *** Skoro každou hodinu se budil a chodil kontrolovat Alexe, jestli je v pořádku. Spal celkem klidně, takže si vždycky šel zase na chvilku lehnout. Nedokázal prostě spát, když věděl, že o pár metrů dál je Alex a mohl by něco potřebovat. Teď už byl nějakou dobu vzhůru. Nepotřeboval toho naspat moc, a přes den se mu stejně spalo špatně. Usadí se v ložnici na koberci. Zády se opře o skříň a na kolenou rozevře kni...

Nenáviď mě dnes - část třicátá druhá "Půjdu se ho zeptat." rozhodne Roman. "Sakra, nemůžete mě nechat bejt? Já to rozdejchám a vypakuju se sám. Díky za ochotu." zavrčí na něj Alex. Jenže naražená kostrč ho bolí dost přesvědčivě. Bolest hlavy by i ustál. Roman zakroutí hlavou a vydá se do šatny. Davida najde ve sprše. Opře se o rám dveří. "Dejve?" Trhne sebou. Tohle oslovení nemá rád. Až moc mu připomíná, čím si vydělává na školu. "Co?" otočí se za hlasem. Podvědomě stáhne ramena. Očekává, že ho Roman za jeho chování přinejmenším seřve. "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Alex odmítá přítomnost své sestry, aby ho odvezla domů a my s Robinem už máme nějaké plány… jak moc by tě obtěžovalo odvézt toho trubce domů? Samozřejmě pochopím, když řekneš ne, ale jednou už jsi ho vezl…" Vydechne. "Hele, viděl jsi to. Nemyslím, že by to byl za daných okolností dobrý nápad." otočí se aby zavřel vodu a natáhne se pro ručník. "Nezvládl jsem...

Nenáviď mě dnes - část třicátá první *** Zazubil se na odcházejícího Robina, který je zaúkoloval za to, že měli s Davidem takovou šťouchavou náladu. Nakonec jim sice s úklidem pomohl, ale i tak zůstávali u sanity poslední. Zazubil se na Davida kontrolujícího obsah tašek. Alex byl s rozprašovačem desinfekce značně nebezpečný. Šmejdil hadrem všude kam dosáhnul. Nenapadl ho lepší nápad než vzít Davidovu dlaň a stříknout desinfekci i na ní. "Robin říkal vydesinfikovat povrchy." řekne na vlastní obhajobu. David k Alexovi zvedne pohled. "Jo, a taky říkal něco o vynesení smetí, pošuku. Běž ode mě dál, nebo tě vynesu a nacpu do nejbližší popelnice." změří si ho. "Hele… to bylo pěkně sprostý." zamračí se. "Nejsem žádný odpad." zaškaredí se a znovu zmáčkne rozprašovač. Tentokrát přesně na Davidovu bundu. Vytvoří mokré kolečko. Zazubí se vlastnímu dílu. "Jsi samá bakterie." "Jeden otravný jednobuněčný organismus tu fakticky je. Koukej padat, ...

Nenáviď mě dnes - část třicátá *** Alex s úsměvem překontroloval obsah lednice, aby zjistil, že jeho první pokus o pečení byl stále netknutý na stejném místě. Seděli v odpočívárně a čekali na nějaký výjezd. Půlnoc už dávno odbyla a tak očekávali výjezdy spíš k opilým občanům než k jiným případům. "Tady jsem vám něco přinesl." postaví otevřenou krabičku na stolek před kluky. Roman se napřímí, aby to shlédnul. "Páni, Sára pekla? To je úžasný." Hned se natáhne po jednom kousku. "Pekl jsem já, tak koukejte pořádně chválit." Uchechtne se překvapeným výrazům Romana s Robinem. "A nečučte tolik, říkám pravdu." David vzhlédne od otevřené knihy. "To ses asi hodně nudil, co?" Nemá se k tomu, aby si vzal. Sleduje, co to udělá s kluky. "No, to je velkej svátek, když Alex sáhnul na něco v kuchyni. To si nenechám ujít." zazubí se Robin od rozečteného časopisu. Natáhne se pro talířek, který před něj Alex postavil. "Trochu to drobí, tak a...

Nenáviď mě dnes - část dvacátá devátá Sevře pěsti a bouchne jimi do skříňky před sebou, když se za Davidem zavřou dveře. Plech pod ránou jen zanaříká. Zabouchne dvířka své skříňky, vklouzne do bot, které si stále ještě nenazul a s mikinou v ruce následuje Davida ven. Jen zamíří směrem ke svému autu. Co to s ním ten kluk dělá? Proč na něj tak působil? Nejraději by si ho ukradnul pro sebe a zavřel je někam, kde by na ně nemohl nikdo jiný. Povzdychne si. Musí se dát do kupy. Přece se nenechá rozhodit z rovnováhy takovým klukem… Vyjede z garáže, aby spatřil Davida jdoucího po chodníku směr centrum a ne zastávka autobusu. Přibrzdí u něj, stáhne okýnko. "Nasedni, svezu tě do města. Nepůjdeš to přece pěšky, vypadá to, že bude pršet." Zaváhá. Zadívá se na Alexe skrz stočené okýnko. "Mě déšť nevadí, nejsem z cukru. Můžu si kdyžtak počkat na bus." namítne. Podívá se na oblohu. Kaboní se moc hezky, nejspíš bude nejen pršet, ale i pořádná bouřka. A samozřejmě nemá ani deštník. ...