Nenáviď mě dnes - část třicátá čtvrtá

Nenáviď mě dnes - část třicátá čtvrtá

---

Nadechne se. Chvíli zkoumavě hledí do hnědých zorniček a hledá v nich jakýkoliv náznak zrady. Když nic takového neobjeví, sklopí pohled, aby si to promyslel. Od té doby, co vídá Lexe s Míšou, jak jsou spolu, hrozně šťastní a vystačí si jen sami spolu, taky si přeje něco takového. Jenže to neumí. Nemá šanci to dostat. Ale co může ztratit tímhle? "Dobře, máš ji mít."

Na tváři se mu usadí připitomělý úsměv. Stáhne si k sobě Davida, aby si ho přitisknul do náruče. Zaboří nos do krátkých vlasů. Vtiskne do nich polibek. "Děkuju. Když s tím nebudeš souhlasit nebo se ti něco nebude líbit… prostě to řekni, ano? Mám od jisté doby s velkými vztahy nesrovnatelné minimum zkušeností asi jako ty. Uvědomuju si, že nejsem žádné terno. "

Překvapeně vydechne, když je stažený na postel za Alexem. "Ty jsi fakt kus vola." zabručí, ale nezní to nespokojeně. Učebnice biochemie zůstane zapomenuta na kraji postele. "Co tvoje kostrč, Alexi… Měl bys odpočívat." zamračí se. "Uvědomuješ si, žes mě právě sbalil i na ten svůj barevnej zadek." pousměje se nakonec.

"Už to tak bohužel bude. Měl bych si otevřít soukromou farmu, aby se mi tam všechny zvířata vůbec vešla." uculí se. "Měli bychom ho vyfotit, nemyslíš? Na památku. Nějakou sexy pózu." Zavrtí zadkem a zaskučí. "Máš nějaký plán na odpoledne nebo si tě můžu uzurpovat pro sebe místo plyšového medvídka?"

"Ne, žádné plány." zavrtí hlavou a stočí ji, aby vyhledal učebnici. Usměje se, je v dosahu. "Tak jo, literaturu bych měl. Když mě moc neoslintáš, můžeš si mě uzurpovat."

Povalí Davida do peřin vedle sebe. Přitiskne se k němu. Hlavou se zavrtá u Davidova ramene a spokojeně vydechne. "Myslím, že ten prášek zabral nějak rychle. Ale rozumím, neslintat, nechrápat a pokud možno příliš nekrčit." usměje se sám pro sebe. Nahmatá vedle sebe tu bichli. "Vezmi si to k sobě, nechci aby tě kvůli mě ta baba vyhodila. Dobrou noc." položí si ruku přes Davidovo břicho a uchechtne se dětskému motivu na náplasti. "To si ještě vyříkáme." přislíbí z polospánku.

"Prostě zmlkni a spi už. Máš keců jak Palacký." usadí ho. Prsty jemně pohladí jeho tvář. Usměje se. "Stejně už pak nebudeš vědět, cos chtěl. Dobrou."

***

Alex se lehce zavrtěl ze spánku, procital pomalu, protože tělesné teplo, které vyzařovalo tělo vedle něj bylo příliš příjemné, než aby se nechal vytrhnout ze spánku. Byl k němu natisknutý celou svojí plochou a užíval si to. Mozku pomalu docházel průběh doby před tím než usnul na Davidovi. Zasekne se. David přece říkal, že spát nebude a on ho tady tak nedobrovolně přišpendlil do vlastní matrace. Otevře oči, aby spokojeně zjistil, že David nedodržel svůj plán. Tiché pravidelné oddechování a kniha ležící kousek od nich na dece mu byly dostatečným důkazem. Pomalu zvedne hlavu. Usměje se výjevu před sebou. Klidný a jemný výraz v Davidově tváři se tolik lišil od toho klasického, který vídal během dne.

Zavrtí se, zamručí a ze spaní se zamračí. Přitiskne se těsněji k Alexovu tělu. Vydechne a znovu se zavrtí. Zdá se mu divný sen a nedokáže se v něm zorientovat. Sevře paže pevně kolem Alexe, jakoby se bál, že mu uteče.

Lehce se dotkne svými prsty zamračené tváře. Překvapeně vydechne, když se kolem něj pevně sevřou paže. Podvolí se tomu a spustí své spánkem uvolněné tělo zpátky na matraci. S uspokojením zjistí, že naražená kostrč ho právě teď nijak neomezovala. Položí si hlavu na Davidův hrudník a spokojeně zavře oči. Už dlouho se takhle k nikomu netisknul.

Spokojeně zavrní, když se sen rozplyne a ještě na okamžik usne klidně. Neměl v plánu usnout, když si ho Alex vtáhnul do postele. Ještě několik minut po tom, co Alex už klidně oddechoval, chtěl otevřít knížku a učit se, jenže i jeho přemohl spánek. Přestože přes den toho nenaspal nikdy moc.

Zamrká, když mu dojde, že dneska musí ještě do práce. Hodiny na protilehlé stěně ale ukazují, že má na vstávání ještě dost času, aby to stihnul. Jenže jeho nevýhodou bylo, že když už se jednou probudil, tak nedokázal jen tak ležet a podřimovat dál. Rukou se vydá na zvědavou cestu po Davidově bříšku ukrytém pod tričkem.

Se zabručením se zavrtí a pak rozlepí oči. Obličejem se mihne zmatení, jak nepoznává, kde se zrovna nachází. Trvá to jen okamžik, než si v hlavě srovná o co jde. Sjede pohledem na svůj hrudník a nesměle se pousměje. "Ahoj."

Otočí hlavu a nadzvedne se, aby lépe viděl do Davidova obličeje. "Dobré ráno… odpoledne." uchechtne se. "Jak ses vyspal?" rukou nepřestává hladit bříško, očima hledá jakýkoliv náznak nespokojenosti.

"No já… neměl jsem v plánu usnout." trošku se zamračí. Nadzvedne ruku, aby se podíval na hodinky. "Kruci, to už je tolik?" zadívá se na ciferník. Jestli má jít ještě na noční, tak to dost krutě nestíhá. Než se z bytu vyplácá na kolej a pak zase do nemocnice, tak jde pozdě tak jako tak. "Měl bych jít."

Pokrčí rameny. "Nic, co by se nedalo stihnout. Cítím povinnost být ti nápomocný při přesunu z místa na místo, když se o mě tak staráš. Autem to máme přes město rychleji. No ale pokud se necítíš, tak si klidně dej sprchu u mě. Oblečení bych tu taky měl, stejně ho nebudeš přes noc potřebovat. A klidně tě i nakrmím. Mám v mrazáku pěkných pár krabiček plných jídla. A ne… nevařil jsem to já. Není to tak, že mi nejdou jen buchty." uchechtne se.

"Jak jako autem to máme? Nemyslíš si snad, že ty někam půjdeš?" zadívá se na něj přísně. Ještě před pár hodinama jsi se skoro nehnul." Vstal by, jenže to by nesměl mít na hrudníku takové závaží. "Když budu mít kliku, tak to stíhám úplně v pohodě." oznámí ne zcela pravdivě.

"Přece si nemyslíš, že budu doma? Jsem v pohodě… zadek si zvykne a já musím pracovat. Kdo by vás asi tak vozil?" Pohne se, aby se posunul a páteří mu projela nepříjemná bolest. Usykne a zavrčí zároveň. "Prostě jdu do práce. A tebe vezmeme na kolej."

"Vážně? No tak si sedni. Předveď mi, jak zvládneš sedět, ty tvrdohlavej frajere!" zamračí se a odtáhne se. "Chci to vidět teď hned. Protože v práci budeš sedět hodně. No, předveď se."

Hodí po Davidovi nečitelný výraz, ale bez odmlouvání se začne zvedat do sedu. Zatne zuby, aby mu neuteklo ani jedno bolestivé usyknutí. Dosedne na bolestivou část. Sedět jen na jedné půlce by bylo asi příjemnější. "Je to teď jen nerozhejbaný, protože jsem ležel ve stejné poloze…"

"Plácáš hovadiny." zamračí se ještě víc. "Natloukl sis prdel a budeš hezky tvrdnout doma. Co myslíš, že jim tam asi budeš takhle platnej? Schválně… ještě se budou kluci muset starat o tebe."

Zamračí se. "O mě se nemusí starat nikdo. Dokážu se o sebe postarat sám. Prostě to rozchodím a bude to v pohodě."

"Ty seš prostě nafoukanej arogantní kretén. To máš pocit, že bez tebe to tam spadne nebo co? Své velectěné přeceňované pozadí jsi snad viděl sám ne? A podle toho tvýho syčení hádám, že o sobě dává taky dost vědět. Tak se nechovej jak vůl."

Přimhouří na něj oči. "Už jsem to od tebe slyšel několikrát, nejsem hluchý, abys mi to musel opakovat. Fajn, jsem arogantní kretén, no. Pokud ti to udělá radost." Odtáhne se a odvrátí hlavu. "Jestli mám zůstat doma, tak si půjčíš moje auto nebo tam prostě nepůjdeš. Jednou se to taky nezblázní. Noční s námi stejně dělat nemusíš."

"Evidentně ti to opakování neškodí. Tak za prvé, já tam nechodím do práce, ale na praxi, což je trošku jinačí situace. A tvoje auto si teda rozhodně půjčovat nebudu. Zvládnu to úplně v pohodě i bez auta."

"No právě, že tam nechodíš do práce. Takže nevadí, když tam jednou nepřijdeš. Omluvím tě u Robina a nikam nemusíš. Jinak moje auto, Davide." řekne nesmlouvavě. "Možná jsem arogantní a možná i kretén, ale počítat jsem se zvládnul naučit. Nemáš šanci přijít v limitu ještě s cestou na kolej a z koleje do špitálu. Taky se může stát, že tam přijedeš a kluci už budou v tahu a ty tam budeš zbytečně." zamračí se na něj.

"No tak nepůjdu na kolej. Já si svoje povinnosti zvládám plnit." zamračí se. "Nepotřebuju omlouvat. A nepotřebuju půjčovat auto. Jsem samostatný už hodně dlouho a svoje problémy si dokážu vyřešit i sám."

"Jak myslíš. Když jsi tak samostatný a nechceš využít toho, že ti chci půjčit auto… Nejsem lakomej." Pokrčí rameny a začne se zvedat z postele. Opře se rukou o skříň, aby vydýchal ozývající se kostrč, trochu ho to prohne v zádech. Odsune dveře skříně a začne se shánět po čistém prádle. Ještě neměl možnost dát si sprchu.

"Kam si sakra myslíš, že se právě hrabeš?" zadívá se na něj, vstane a založí ruce na prsou. "A hodně dobře si rozmyslí, jaká bude odpověď."

Pokrčí rameny. "Jdu si dát sprchu, najím se a vyrazím do práce, kam bych asi tak jinam šel?" S hromádkou čistého oblečení v ruce se v rámci možností napřímí. "Máš s tím snad problém? Nebo se chceš přidat?" zamrká.

"No tak na to jako rovnou zapomeň. Robin tě stejně pošle do háje, až tě uvidí. Budeš jim tam s naraženou prdelí naprosto na prd. Seš zabedněnej urážlivej pitomec." zavrčí. "Se sebevraždnými sklony." dodá ještě otráveně. "A ne, nechci se přidat. Znáš to ne? Kde je blb, tam je nebezpečno."

Ušklíbne se. "Takových lichotek najednou mi ještě nikdo neřekl. Prostě jdu do práce. Když můžeš ty, tak já taky, ne? Ta prdel je moje…"

"Prokrista, ty jsi takovej debil." zaúpí. "Prostě si postavíš hlavu a je ti fuk, že je to absolutně proti logice. Doprdele, co mám sakra udělat, abys zůstal doma? Mám tě tu přivázat nebo co? Protože ty mě neznáš, já jsem schopný to udělat!"

"Zůstat tu se mnou?" odvětí mu. "Já jsem taky schopný jít do práce i s naraženým zadkem. Nemám problém překonávat sám sebe." zazubí se bezelstně. Ale v duchu si nadává sám sobě, protože to fakt dneska nedává.

"A to jako když tu zůstanu, tak fakt nikam nepůjdeš jo?" změří si ho. "Fajn, nahradím si to jindy, ale jestli je to od tebe jenom nějaký trik, tak seš mrtvej. Naraženej zadek bude lahůdka proti tomu, co ti provedu já."

"Přece bych tě tady nenechal samotného? Nejsem sice nijak extra společenský, ale nějaké to vychování mám. A zůstaneš? Žádné triky… můžeme si dát večeři, ne… slibuju, že se nepokusím tě otrávit. A pak tě hodím na kolej… aby ses tu nemusel v noci se mnou bát. Máš nějaké spešl praktiky, kterých bych se měl bát? Sado maso jsem ještě ve velkém nezkoušel." zatváří se přemýšlivě.

Přimhouří oči. "Tak na sex rovnou zapomeň." zamračí se jako bůh pomsty. "Co přesně u tebe proboha znamená, žes to ve velkém nezkoušel?" sjede ho tázavým pohledem. "Mám sakra černej pásek, kdybys na mě něco zkoušel, zlomím ti ruku." zavrčí. "A házet nikam nepotřebuju, umím dost dobře trefit i sám."

"O sexu tu mluvíš ty, ne já." pokrčí rameny. "Vážně tě zajímají praktiky mých bývalých milenců? Někdy to chce změnu… černej pásek? To si dám pozor na pusu, aby náhodou kromě zlomeniny ruky neutržil i ztrátu zubů. Jdu si dát tu sprchu, jestli tu chceš zůstat, tak zůstaň, budu rád, ale nutit tě nemůžu. Potom zavolám klukům, že dneska nedorazíme a obvolám toho chudáka, kterej dělá příslužbu."

"Jestli tu chci zůstat? Ty mě tu prakticky vydíráš…." zavrtí nechápavě hlavou. "Ty máš teda žaludek. Fajn, zůstanu, ale u Robina mě omluvíš ty. Nebudu mu vysvětlovat, jak sis postavil hlavu."

"To jsem celý já." povzdychne si hraně. "U Robina to bude v pořádku, pochopí, že potřebuju osobní ošetřovatelku." raději zpozorní, kdyby po něm měly létat nějaké předměty. "Vážně nechceš jít se mnou? Moc teplý vody určitě nebude a mohla by se mi zatočit hlava, uklouznul bych a přidělal ti další práci…"

Přimhouří oči. Chvíli to vypadá, že po Alexovi prostě skočí a uškrtí ho. "Nezdá se ti, že to už dost přeháníš? Jestli řekneš ošetřovatelku, zakroutím ti krkem. Prostě zapadni do tý sprchy a bez řečí." sjede ho pohledem, ale na moment o tom návrhu zauvažuje. Možná by nebyl tak hloupý nápad. Čistě jen proto, aby tam ten pitomec neuklouznul. Jednou to už dneska stačilo.

"Vždyť se o mě pořád jen staráš… ach, promiň, já zapomněl, pane budoucí doktore." usměje se jako sluníčko. Udělá krok k Davidovi, aby překonal vzdálenost mezi nimi. Dlaň položí na Davidův bok, oči upře do vytočených šedých duhovek. "Nešel bys tam se mnou ani kdybych slíbil, že budu hodný a nebudu nic zkoušet? Sám jsi řekl, že na ten duhový zadek nikoho nesbalím…"

"Když to říkáš takhle, tak to zní jako urážka." zamračí se ještě víc. Když ale ucítí dotek na boku a zadívá se do Alexových očí, ta jeho umanutost je pryč. "Dobrá. Stejně jsi teď absolutně neškodný." připustí po chvilce. "Ale já ne…" zazubí se.

"Žádné urážky…" usměje se. "Takže jdeš?" rozzáří se jako letní slunce. "Budu vážně hodný, jen ti umyju záda." přikývne souhlasně, než odstoupí a přetáhne přes hlavu svou mikinu. Zůstane před Davidem stát jen v boxerkách. "Hodláš se sprchovat oblečený?"

"Uvažuju o tom." sjede ho pohledem. "Dobře. Ale žádné triky." Stáhne tričko a začne se soukat ven z džínů. "A nemysli si, že tě nedokážu praštit."

"Žádné triky, já vím, černý pásek. Budu si to pořád opakovat, abych neskončil s pěstí v břiše a kolenem v rozkroku." Na okamžik se dotkne Davidova nahého boku, než se mlčky otočí a šouravým krokem se vydá do koupelny.

Vydechne. Do čeho se to zase dostal? Jenže si nemůže pomoct, když je Alex tak blízko. S povzdechem zamíří za ním do koupelny. Musí se uculit, když pozoruje Alexovu chůzi. Takhle chtěl jít do práce? Magor.

S lehkými obtížemi se skloní, aby si sundal přebytečné prádlo. "Čemu se culíš?" přimhouří zkoumavě oči, když spatří Davida. Vážně nečekal, že za ním půjde. Spíš to svléknutí bral jako provokaci jeho osoby.

"Jen si tak představuju, jak by se tvářili kluci, kdyby tě viděli takhle pajdat k sanitě." pokrčí rameny. Ale neodpustí si, aby nesledoval každý Alexův pohyb. "Robin by tě stejně hned otočil a poslal šupem domů."

"Klasika. Nejdřív by se od srdce zachechtali cizímu neštěstí. Trochu máš pravdu, až na to, že Robin by mě nakopnul, abych si tu bolest pořádně uvědomil a vypadnul. Jo, umí být dost drsný. Známe se moc dlouho na to, abych nedokázal odhadnout jejich reakce." Natáhne se pro baterii, aby odpustil studenou vodu dřív než do té vany vleze.

Nemá se k tomu, aby se svléknul. Když se svléká před jinými, je to práce. Ale tohle… ušklíbne se sám nad sebou. Striptér se bude stydět. Jenže před Alexem je zvláštně nejistý. Zastaví se v dostatečné vzdálenosti od vany. Tehdy se nestyděl, jenže to byl ožralej jak hovado. Teď je to jiné. Vydechne. A v šatně je to taky jiný. NO výborně, fakt odněkud vylezl jeho stud.

Zahledí se na hranu vany nad výší svých kolen. Jistě, měl rád svojí vysokou vanu, protože se do ní mohl ponořit celý, ale teď to bylo trochu… "Máš nápad, jak bych se tam mohl dostat aniž bych se počůral bolestí?" ohlédne se na Davida. Zarazí se nad jeho výrazem. "Děje se něco?" Položí baterii do vany, nechá ji téct a udělá krok k Davidovi.

Instinktivně, aniž by to dokázal zastavit, couvne. "Ne, nic… jsem v pohodě." zavrtí hlavou. "Já nevím. Kladku tu asi nevyrobíme." pokrčí rameny. Je trošku zmatený.

"Jo… to nic, nějak si poradím." pokrčí rameny. Teď ho spíš než jeho pohodlí zajímá ten Davidův výraz. Vypadá najednou dost nejistě a ten krok zpátky. Dělá teď moc velkou chybu? Natáhne ruku, aby ho jemně pohladil po tváři. "Žádné triky. Jen voda a trochu my dva. Nemusíš se bát." za chvíli se možná i zasměje až ho uvidí jak se bude snažit dostat do vlastní vany.

Někdy děsí sám sebe. Přimkne se k ruce, která ho pohladí. Jeden krok blíž a přitiskne se k horkému nahému tělu před sebou. Přitulí se k němu a vydechne. Strašně ho to k němu táhne. Je jedno, co si pořád opakuje. Stačí jeden dotyk nebo pohled a je z tohohle chlapa hotový.

Překvapeně shlédne na osůbku najednou se k němu tisknoucí. Mělo to být jen pohlazení a najednou… ale vůbec mu to nevadilo. Naopak. Rukama ho automaticky obejme, přitáhne blíž k sobě. Dlaní vyjede až do krátkých vlasů, aby je polaskal a mohl se jimi probírat. Spokojeností přivře oči.

Zavře oči a na chvíli si dovolí schovat v Alexově náručí. V tuhle chvíli je mu úžasně. Pevně ovine paže kolem Alexova pasu. Spokojeně vydechne.

Je překvapený s jakou lehkostí je objímán. Zaboří svůj obličej do Davidových vlasů a kompletně zavře oči. Zesílí svůj stisk objetí. Překvapí ho i spokojené vydechnutí, které Davidovi unikne. Je mu jedno, že je tu nahý a tiskne se ke skoro nahému mužskému tělu, kterým je tak přitahován. Davidovo pohodlí je teď pro něj mnohem důležitější. Sjede dlaněmi na okraj prádla, aby se pokusil ho stáhnout, protože chce Davida přenést do vany, v horké vodě jim určitě nebude nejhůř.

Vyplašeně se odtáhne. "Co… co to děláš?" zvedne pohled k Alexově tváři. V té chvíli mu vůbec nedochází, že Alex si nemůže nějak moc vyskakovat. Je tak zmatený tím, co se s ním děje v jeho přítomnosti.