Nenáviď mě dnes - část třicátá pátá

Nenáviď mě dnes - část třicátá pátá

---

Vydechne, když ho opustí horkost Davidova těla. Přesune svoje dlaně zpátky na boky a palci je začne pomalu hladit. "Nechtěl jsem tě tahat do vody i s prádlem. Bez něj to bude určitě pohodlnější…" přizná se bez vykrucování.

"Tys to myslel vážně?" zadívá se na něj nejistě. Vydechne a sklopí pohled. Začíná si připadat jako blbec. "Ehm, jistě… No, v prádle se nekoupe."

Pousměje se, ale místo dalšího konání se k němu přitiskne zpátky. Dlaní se přesune na šíji a skloní se k malému polibku na rty. Potom se pomalu odtáhne. "Tak si tam asi vlez… mě to bude chvíli trvat." Znovu si vanu přeměří pohledem.

Pousměje se. "Já radši počkám. Ty se tam pak zřítíš a fakt nechci dojít k úrazu." odstoupí. "Tady mám lepší výhled."

"Chceš se mi snad dívat na zadek?" řekne s potutelným úsměvem, ale se skousnutím zubů pevně k sobě, se chytne hrany, aby to měl jistější. Překousne největší bolest a s úlevným výdechem stane ve vaně. "Až potkám Míšu, tak mu řeknu, aby mi navrhnul koupelnu se sprcháčem." zamumlá si pro sebe.

"Vybarvil ses moc hezky." uculí se s pohledem upřeným na modřinu hyzdící jinak dokonalé pozadí. Přejde k vaně, ale nějak se k ničemu nemá. A to si vždycky myslel, jak nic není problém. Jenže teď mu na všem až strašně moc záleží.

"Tak to mám asi štěstí, že se ti moc nelíbím." zazubí se. Natáhne ruku před sebe v nabízejícím gestu. "Jestli nechceš, tak ti nějakou tu teplou vodu nechám… dělal jsem si jen legraci." pousměje se. Vidí na Davidovi tu nerozhodnost a najednou ho nechce vůbec do ničeho nutit. "Záda mi můžeš umýt i mimo vanu." zamrká na něj.

"Zapomněl jsi, co jsem ti řekl včera?" zeptá se s pozdvihnutým obočím. "Já vím, žes jen vtipkoval. Navíc mě studená voda nevadí… Ale ve vaně jsem se nekoupal už hodně dlouho. Koleje, sprcha…" Nadechne se. Nemá vlastně vůbec co ztratit. To si musí pořád opakovat. Zasekne prsty za boxerky, aby je rychle stáhnul. Zachytí se okraje vany, aby neuklouznul, když se vsouká do vany za Alexem. "Věřím tomu, že budeš hodný, když jsi to slíbil."

"Nezapomněl." řekne naprosto vážně. "Takže… jak dlouho znamená dlouho? To bychom mohli hodně rychle napravit. Dokonce bych mohl disponovat i nějakou tou pěnou." rozhlédne se po lahvičkách, které má v poličce než s vítězoslavným úsměvem chňapne po té hledané. Jak jen naznačit to, že si klidně můžou dát společnou koupel a hlavně aby to nevyznělo moc sexisticky. "Chceš?" zamíchá lahvičku a naznačí položení se.

"No, asi… čtyři, pět let." pokrčí rameny. "Vlastně.. čtyři." vzpomene si. "To je jedno. Prostě je to dlouho." usměje se. Zadívá se na Alexe a pak pomalu přikývne. "No… já… chci…." kývne nakonec rozhodněji, než čekal.

Přikývne s úsměvem a vypne sprchu, aby začal napouštět vanu kohoutkem. Otevře lahvičku s pěnou, nešetří na doporučené dávce. Prostě si to užijou a trochu se zrelaxují. Sám už neměl vanu pěkně dlouho. Snad té pěně ještě neprošla expirační doba. To by byl celkem trapas. Bez nějakého pobízení se sám natáhne do tvořící se pěny, pokrčí nohy a dá tak prostor Davidovi, aby se rozhodl pro pozici, která mu bude nejvíc vyhovovat.

Zadívá se na Alexe a věnuje mu jeden ze svých vzácných úsměvů. Ne, ten který používá při práci nechce používat. Ty jsou jen přetvářka. Pomalu sklouzne vedle Alexe a dovolí si přitisknout se k nahému tělu. "Díky."

Překvapeně pohlédne na Davida, který se natáhne vedle něj. Myslel si, že zvolí spíš variantu proti němu, ale tohle je velmi příjemné překvapení. "Za co děkuješ?" zeptá se nevěřícně. Jsou u sebe tak blízko a postupně je přikrývá nejen horká voda, ale i pěna jim vytváří jakousi nadýchanou pokrývku. Je to příjemně intimní situace.

"No…" řekne rozpačitě. "Sprcha by pro tebe byla pohodlnější. A rychlejší. Nemusíš kvůli mě…" spíš to jen špitne. "Tahle vana je úžasná." Opatrně natáhne ruku, aby se dotknul Alexova rozložitého hrudníku. "Díky."

Zakroutí hlavou. "Na to se vykašli… je to příjemná změna oproti rychlé sprše. A s takovou společností… nemůžu si stěžovat. Najednou mě nic nebolí." pousměje se. Natáhne se, aby zavřel tekoucí vodu a vytvořil tak klid. "Škoda jen, že mě to nenapadlo dřív. Mohl jsem zhasnout velké světlo a rozsvítit jen zrcadlo. Je to lepší na relax."

"Takhle je to taky fajn." pousměje se, spokojeně se uvelebí a stáhne svou ruku. Zavře oči. "Já miluju koupání ve vaně…" zavrní. "Ta pěna hezky voní. Co to vůbec je?"

Spokojený úsměv bude z tváře smazávat asi pěkně dlouho. Natočí se na bok, překousne bodavou bolest, chce na Davida lépe vidět. Vypadá v té hromadě pěny opravdu kouzelně. "Moje vana je ti kdykoliv k dispozici." usměje se a natáhne ruku, aby jemně pohladil tvář. "Určitě ostružina a nějaký květ… asi vanilka. Můžeš si to potom přečíst."

"Hmm, potom se podívám. Díky." otevře oči a zadívá se na Alexe. "Vážně moc děkuju." pousměje se. "Nebolí tě ta kostrč moc? Tahle… pozice pro tebe není moc dobrá."

Přikývne na souhlas. "Přestaň už s tím děkováním nebo se poprvé v životě začnu červenat." palcem přejede po příjemně rozehřáté tváři od stoupající páry z horké vody. "Prostě na všechno zapomeň a užívej si to. Já to vydržím i kdyby to bylo nepříjemné. Netrap se tím." Usměje se.

"To je nesmysl. Jestli ti to je nepříjemné, tak nemá smysl, aby… proč to děláš? Přece je přední to, aby ses sám cítil dobře ne?" zavrtí nechápavě hlavou. Propaluje Alexe pohledem.

"Já netvrdím, že se necítím dobře. Je mi příjemně." Vklouzne dlaní pod vodu, aby ji položil na Davidův bok. S pohledem upřeným do Davidových šedých hlubin se o kousek přisune. Hlavu si podloží svou rukou opřenou o vanu. Jejich nárty se střetnou. Pousměje se.

"Vážně?" zadívá se na něj pochybovačně. "Nebolí tě ta kostrč?" podívá se na něj pátravě. "A nelži mi." Trošku se nadzvedne, aby na něj pořádně viděl. Cítí se dobře, až má pocit provinění. "Já fakt nechci, abys tu byl jen kvůli mě. Můžeme se rychle umýt a půjdeš si zase lehnout."

"Možná je to trochu nepříjemné." připustí popravdě. "Ale nevadí mi to vydržet. Skoro to nevnímám." Nespokojeně zavrčí. Stáhne si Davida pod sebe a zavalí ho vlastním tělem. Díky vodě mu to jde snáz a i bolest se dá snadno ignorovat. "Budeš pořád protestovat? Mě je tady taky příjemně, nehledě na to, že se to mnohonásobí, když tu jsi i ty." Ujistí ho pevně a skulí se do pohodlnější polohy.

"Jo, budu." spraží ho pohledem. "Jsi paličatý cvok. Zničil by ses, kdyby na tebe občas nedohlídli kluci." zavrtí nechápavě hlavou. Ale nakonec si to rozmyslí. Zavře oči a spokojeně zajede na okamžik pod vrstvu pěny.

Pokrčí rameny. "Nebylo pro koho se o sebe starat. Tak je ze mě paličák. To už se tak občas stane." Zahledí se Davida jak zmizí pod vodou a pousměje se. Je jako rybka. Ohlédne se za sebe, jak daleko je ručník a natáhne se pro něj. Prostě počká dokud se David nevynoří.

Vydrží pod vodou docela dlouho. Je trénovaný z bazénu. Když se vynoří, začne si automaticky vytírat pěnu z očí. Nabere vzduch do plic a konečně otevře oči. Zazubí se. Je spokojený. Připadá si jako malej kluk.

Rovnou ručník připlácne na Davidův obličej, aby si tu štiplavou pěnu mohl vytřít z očí. "Tohle není pěna pro kojence." zakroutí nad ním pobaveně hlavou. Rukou zajede do mokrých vlasů a spokojeně je prohrábne.

"Héééj." ohradí se, ale ručník použije. "To nevadí. Neštípe to ani zdaleka tak jako chlórovaná voda. Setře vlhkost z obličeje a ručník odloží na kraj vany. "Co je?" zadívá se na Alexe.

Zavrtí s úsměvem hlavou. "Nic, tvoje estetická krása mi učarovala. Je hodně chlórovaná ta chlórovaná? Chodíš plavat?" zeptá se zájmem. Voda z kohoutku sice v očích štípe taky, ale nijak zvláštně.

"Jo, chodím. Občas i s Míšou, když má čas. Musím tu svou estetickou krásu udržovat. Vlastně… ty si to pamatuješ?" zadívá se na něj překvapeně. "Co všechno si vlastně vybavuješ?" Ví, že se pouští na tenký led, ale stejně neodolá.

"Míša je v plavání dobrej." pousměje se. "Tohle si ještě pamatuju. Potom mám jen takové útržky…" odkašle si. "Pár věcí… v něčem mi pomohly fotky, že jsem si to spojil a zbytek mi tak nějak stále plave. Chceš to vyjmenovat?"

"Fotky…" zopakuje zamyšleně. "Robin mi říkal, že jsem mu byl povědomý. Že si pak uvědomil, že mě viděl u tebe na fotce. Nechal sis udělat tu fotku, jak jsme tam spolu. Proč? V té době jsem na tebe byl přece strašně hnusnej. Tos do ní chtěl házet šipky, nebo tak něco?"

"Robin je strašná drbna, abych řekl pravdu. Nevšiml sis? Mám je připíchnuté na lednici u ostatních fotografií. A ne, opravdu jsem neměl v plánu do nich házet šipky." přizná se bez nějakého mučení. "Nechal jsem si těch fotek udělat víc. Jak jsme… no jak jsem si vzpomněl a potom dostal ty fotky, prostě jsem jí šoupnul do složky pro vyvolání." trhne rameny. Přiznávat, že se mu líbilo to, na co si vzpomněl? "Je to problém?" Pohlédne Davidovi do očí.

"Ne, já… v kuchyni jsem ti byl jen pro ten led. A to jsem se tam moc nerozhlížel. Pak jsem si rovnou lehnul a dál už to znáš." pokrčí rameny. Vlastně se tu nerozhlížel vůbec. Zavrtí hlavou. "Ne, není to problém. Jen to prostě nechápu."

"Pravda, potom jsem tě zalehnul já… ale jestli sis třeba pro něco nešel a nevšiml si. Náhoda…" pousměje se. "Prostě ses mi líbil… musím to vysvětlovat hodně podrobně? Líbilo se mi, co jsme spolu zažili, alespoň z těch útržků, co mám v hlavě… zlobíš se?"

Zavrtí hlavou. "Ne, nezlobím. Proč taky?" pousměje se a zadívá se do Alexových očí. "I mě se líbilo to, co si z toho všechno dokážu vybavit. Nemám důvod se zlobit. Rozhodně ne na tebe. Choval jsem se fakt jako pitomec."

Přikývne. "Oba jsme se nechovali asi zrovna nejlíp." Uvnitř něj se rozlije podivná úleva. Sám to nedokázal pořádně vysvětlit, proč si tu fotku vyvěsil, ale líbila se mu. I ten dokonale zachycený moment, který si vybavoval moc dobře.

"To už je jedno." zavrtí hlavou. "Tys v tom byl víceméně nevinně. Míša mi říkal, že bys něco takového neudělal. Jen já jsem mu prostě nějak nechtěl věřit. Musel jsem tě strašně štvát." uculí se. "To já umím."

Usměje se, palcem přejede po culící se zrůžovělé tváři. "Byl jsem dost zmatený. Z toho, co jsem si pamatoval… nic mi nedávalo žádný smysl. A když jsem si vzpomněl, tak už jsi mě nenáviděl. A je pravda, že když ses ukázal u nás, tak jsi mě docela štval, protože sis nechtěl poslechnout pravdu. Nevěřil jsi mi. Určitě tě to bavilo, že jo?" Usměje se, než se přiblíží svými rty k těm Davidovým. Prsty přejede po linii odhaleného krku, ale nepolíbí ho, jen se dívá.

"Vlastně mě to nebavilo vůbec." pohledem sklouzne k Alexovým rtům. "Spíš mě to štvalo. Nechtěl jsi mi pořád dát pokoj. Vůbec jsem nechápal, proč se tak moc snažíš komunikovat. Zrovna se mnou…"

"Přijde ti na tom něco špatného? Jsi normální člověk jako ostatní. Z masa a kostí. Musel jsi čekat, že s tebou bude chtít jednou někdo komunikovat. Nebo jsi čekal něco jiného? Někoho extra? A dobře zvaž svou odpověď, mohl bych se urazit." uchechtne se pobaveně.

"Nebuď pitomej. Myslíš, že jsi jediný člověk co na mě kdy promluvil?" pohled přesune z jeho rtů do jeho očí. "Někdy plácáš fakt nesmysly."

"Praštil jsem se do hlavy, mám na to nárok…" řekne výmluvně. Odmlčí se. Drží si prsty Davidovu bradu a palcem zaujatě zkoumá konturu rtů. "Můžu?"

"Když se nebojíš, že dostaneš další ránu…" pousměje se. Uvnitř něho se všechno tak zvláštně tetelí radostí. "Předtím ses neptal…"

"Občas člověk musí něco obětovat… takže bych to mohl risknout." Pohlédne na okamžik do Davidových očí než je pomalu zavře a přiblíží se svými rty k těm jeho až se lehce dotýkají. Je naprosto omámený jejich sladkostí.

Zadrží dech očekáváním, když se k němu Alex konečně přiblíží. Přimhouří oči a nechá se zlehka políbit. Dřív než stačí své tělo zastavit, přimkne se automaticky k tomu Alexovu a polibek prohloubí.

Vydechne mu do rtů překvapením, když se na něj David přitiskne celou plochou těla. Mozek mu v tu chvíli vyšumí společně s pěnou obklopující je. Přesune svou dlaň z krku na šíji, tou druhou se pohodlněji opře. Nohy proplete s těmi Davidovými.

Vydechne prudčeji, jak předtím nevědomky zadržoval dech. Těsněji se přisune k horkému tělu. Cítí, jak ho horká voda uvolňuje. A cítí ještě i něco jiného. Alexova přítomnost a teď vlastně i maximální blízkost ho doslova omamuje. Děsí ho to a zároveň neuvěřitelně přitahuje.

Osmělí se. Tyhle polibky v horké vodě a s voňavě uklidňující pěnou jsou pro něj jako afrodiziakum. Nejdřív sjede dlaní na paži v uklidňujícím tempu hlazení než se s ní přesune na hrudník. Rozprostře ji a sjede až na bok. Davidův pohyb blíž k němu s ním lehce zamává. Tiše zasténá, když pocítí nával vzrušení postupující jeho tělem až do klína.

Prsty sevře Alexovu paži. Jeho dotyky s ním celkem slušně zametají. Trošku se odtáhne, jen na okamžik, aby nabral do plic vzduch a znovu se vrhne na Alexovy rty. Přitiskne se těsněji klínem k Alexovu a překvapením otevře doširoka oči.