Nenáviď mě dnes - část třicátá první

Nenáviď mě dnes - část třicátá první

---

***

Zazubil se na odcházejícího Robina, který je zaúkoloval za to, že měli s Davidem takovou šťouchavou náladu. Nakonec jim sice s úklidem pomohl, ale i tak zůstávali u sanity poslední. Zazubil se na Davida kontrolujícího obsah tašek. Alex byl s rozprašovačem desinfekce značně nebezpečný. Šmejdil hadrem všude kam dosáhnul. Nenapadl ho lepší nápad než vzít Davidovu dlaň a stříknout desinfekci i na ní. "Robin říkal vydesinfikovat povrchy." řekne na vlastní obhajobu.

David k Alexovi zvedne pohled. "Jo, a taky říkal něco o vynesení smetí, pošuku. Běž ode mě dál, nebo tě vynesu a nacpu do nejbližší popelnice." změří si ho.

"Hele… to bylo pěkně sprostý." zamračí se. "Nejsem žádný odpad." zaškaredí se a znovu zmáčkne rozprašovač. Tentokrát přesně na Davidovu bundu. Vytvoří mokré kolečko. Zazubí se vlastnímu dílu. "Jsi samá bakterie."

"Jeden otravný jednobuněčný organismus tu fakticky je. Koukej padat, nebo zařídím, aby ses už mohl rozmnožovat jedině nepohlavně." zamračí se na něj a sjede pohledem na svou bundu. "Tak tohle jsi fakt posral, kamaráde." Hodně pomalu vstane a hodí na Alexe vražedný pohled. "Je čas vynést smetí. Dej sem tu desinfekci nebo špatně skončíš."

"Ani náhodou. Nedovolím ti sáhnout na můj rozmnožovací orgán. Jsi jako jedna velká bakterie." zazubí se. "Určitě to uschne a nebude tam žádná skvrnka." začne utěrkou roztírat vlhkost do stran. "Ups. Radši mizím." Seskočí ze sanity. Dopad na nohy však není takový, jak očekával. Cosi kluzkého pod nohama mu zařídí celkem nepříjemný pád na zem. Natáhne se jak dlouhý tak široký na zem. Zanaříká, když mu bolest projede nejen kostrčí, ale i hlavou. Pálivá bolest loktu je proti tomu nic.

"Alexi?" Všimne si, že mu Alex zmizel ze zorného pole poněkud zvláštním způsobem. Rychle se vydá za ním, když ho uvidí ležet rozpláclého na zemi. "Sakra." seskočí ze sanity a klekne si k němu. "Alexi? Jsi v pohodě? Slyšíš mě?" rychle zkontroluje, jestli nemá něco zlomeného. Uklidní se, když žádnou zlomeninu neobjeví. "Ty seš ale tele. Lež a ani se nehni." vrátí se do sanity pro tašku.

"Kterej debil nechal louži s olejem na zemi." zanaříká. "Ukažte mi ho a já ho zabiju." Pokusí se zvednout. Projede jím vlna bolesti. Zkroutí se částečně na bok. Nezraněnou rukou si vjede do vlasů přesně do míst, kde mu pulzuje bolest.

Vrátí se. "Ruce pryč, trubko. Co ty tvoje bakterie?" Stáhne jeho ruku a připlácne mu na bouli gázu s desinfekcí. Opatrně zatlačí. Trošku se přes něj natáhne, aby zkontroloval kříž a kostrč. "Řekneš mi, kde to bolí, nebo budeš radši nadávat?" zeptá se klidně, i když klidný moc není.

"Můžu brečet? Bože já jsem debil." zanaříká. Pulzující bolest v kostrči ho kroutí samovolně. Stiskne k sobě zuby a převezme držení gázy na své hlavě.

"Klidně si breč. Mě to nevadí. Víc už klesnout stejně nemůžeš, když se tu válíš na zemi." pousměje se David. "A dáme ti náplast se zvířátky." poplácá ho jemně po rameni. Natáhne se, aby další kus gázy s desinfekcí připlácnul na odřený loket. "Debil ne, jen trošku nepozorný. Bude to dobrý, sice ještě doktor nejsem, ale tohle bude oukej." pohladí ho jemně po tváři.

"Myslím, že se asi neposadím. Dones mi led, prosím. Třetí přihrádka vlevo dole. Náplast? Zvířátka? Jasně…" Trhne sebou. "Šílíš? Víš jak to pálí?" vyhrkne, když se desinfekce zakousne do krvácejícího loktu.

"Ty něco zvládneš. Jsi velký kluk." vstane, aby rychle donesl požadovaný led. Dřepne si k Alexovi a opatrně přiloží na bouli. "Nemám radši zavolat Robina?" zeptá se pro jistotu.

"Aby se mohl smát mojí nešikovnosti? Ani náhodou." zavrtí odmítavě hlavou. Sykne úlevou, když se hlavy dotkne chladivý gel. "Otřes mozku, pokud tam nějaký je, a naraženou kostrč si diagnostikuju i bez něj."

Zavrtí hlavou. "No dobře, jak myslíš. Ukaž, kouknu se, jestli ti tam nějaký mozek zůstal." zazubí se. Natáhne se k Alexovi, aby zkontroloval zorničky. "Byla to docela rána. Vyděsil jsi mě." zadívá se do hnědých duhovek.

"S prázdnou hlavou to zaduní…" pokusí se o vtip, místo toho je okouzlen třpytem v šedých očích. Mohl by následné selhání svést na svůj otřes mozku? O pár milimetrů se k němu přiblíží. Jejich rty se setkají v motýlím doteku.

Usměje se a nakloní se blíž, aby měl pohodlnější pozici. Ale jestli to Alexovi pomáhá… Jemně se dotkne jeho tváře a polibek nesměle oplatí. Odkdy je u něj nesmělost takhle běžná? Pustí všechno z hlavy přemožený tím jemným polibkem.

Pustí z ruky gel i gázu, aby měl volnou ruku. Přitáhne si Davida k sobě. Usykne mu do rtů, když se neopatrně pohne, aby mu vyšel vstříc. Opře se o zraněný loket zalepený barevnou náplastí. Trocha nepohodlí ho nezabije. Stáhne Davida na sebe aniž by přerušil hluboký polibek.

Chce protestovat, když si ho Alex natáhne na sebe, ale nedokáže přerušit polibek. Lítá v tom až po uši. Místo odtáhnutí se jen těsněji přitiskne k tělu pod sebou a plně se vloží do polibku.

Jeho tělo nadšeně odpovídá pohybům toho druhého, které se na něj pevně tiskne. Sevře prsty kolem záchranářské bundy, kterou má David stále na sobě. I přes bolest, která panuje na jeho otřesené kostrči i pánvi, začne pociťovat vzrušení, které se začne plížit jeho tělem jižním směrem. Jemně zasténá do horkých rtů.

Dlaní se opírá vedle Alexova těla, aby ho příliš nezatěžoval. Druhou jemně přejede po boku. Má pocit, že zešílí. Jedna část se chce okamžitě zvednout a zmizet a ta druhá nechce nikdy přestat, ať to má pro něj jakékoliv následky. Alex ho ničí, plně si to uvědomuje, ale je jako můra. Pořád se nechává přitahovat k zářivce.

Roman s Robinem se plně oblečení vydají zkontrolovat ty dva provokatéry. Ten úklid se jim nějak protáhnul, když ho měli skoro hotový při jejich odchodu do šatny.

"No tak tohle je teda pěkný divadýlko. Kluci se rozhodli vzít z gruntu i podlahu." zazubí se Roman, který líbající se dvojici ležící na zemi spatří první.

"Cože?" Robin nakoukne přes jeho rameno. Obdivně pískne. "Nějak se nám vybarvili."

Alex, který zaregistruje pohyb nepovolaných osob se nechtě musí odtrhnout, ale jen na takovou vzdálenost, aby ty dva poslal k čertu. "Běžte tam, odkud jste přišli." zavrčí na ně, ale stále je tak trochu omámený Davidovým tělem, že se prostě musí na ty smyslné rty vrhnout znovu.

Davida to ale dokonale probere. Plně si uvědomí, co to tu provádí a rychle se odtáhne. "Sakra." zakleje spíš pro sebe, když mu dojde, jak s ním Alex mává. Rychle se narovná a uvolní tak Alexovo tělo. Jak mohl být takhle… nezodpovědný. Raději zaraženě mlčí, jen se natáhne, aby Alexovi připlácl zpátky na bouli chladící gel. Má zvláštní pocit provinění.

Povzdychne si, když mu místo polibků na rty přistane studený gel na hlavu. Zkroutí se na bok s bolestivým usyknutím a odvrátí se tak od kluků. Vždycky ho musí vyrušit v nejlepším. "Dejte mi svátek, díky."

Roman se pobaveně zazubí. "Copak? Máš snad problém?" protáhne významně.

Robin ho zastaví svou dlaní na jeho rameni. "Myslíš, že by u toho bolestivě sykl? Chladí si hlavu, ne penis. Co jste tady vyváděli, vy dva pošuci? Vás taky někde nechat samotný."

David na Robina konečně stočí pohled. "Alex uklouznul na louži oleje, když vyskakoval ze sanity. Asi má otřes mozku." zkonstatuje věcně. Což by mnohé vysvětlovalo. Ale na co se vymluví on, to netuší.

"Aha…" postoupí Robin dopředu. "Takže otřes mozku? A to, co jste nám předváděli, to měl být pokus o dýchání z úst do úst? Zdá se, že to bylo účinné. Pacient se zdá být plně při životě." zazubí se pobaveně, ale i přesto se k Alexovi skloní a nahmatá na zápěstí tep. Pohledem zkontroluje ránu na hlavě. "No, už to vypadá, že jsi pro jednou oficiálně praštěnej. Co tě ještě bolí?"

Alex zavrčí, že kostrč. "Loket byl profesionálně ošetřený." Odežene Robina, když se mu se smíchem začne dobývat do kalhot.

"No, já…" pocítí provinění. Místo, aby se postaral o Alexe, tak se tu po něm ještě plazí. "Už se to nebude opakovat." řekne nakonec. Nesmí přece tahle bláznit. Jednou z něj bude doktor a když ošetřuje, má ošetřovat a ne ukájet svoje libido. Pomalu vstane, Alex je v dobrých rukou, rozhodně lepších než jsou ty jeho. Radši se vytratí do šatny.

"Fakt díky, jste úžasní kámoši. Jak si mám asi někoho najít, když mi do toho pokaždé skočíte vy dva a všichni mi utečou." Zavrčí a odstrčí Robina od sebe. Pomalu se začne zvedat. Raději to vezme na čtyři. "A jestli uslyším smích, tak vás normálně zabiju. Pomalou a bolestivou smrtí."

"Pozor, Robe, nějak nám ten pejsek začíná kromě vrčení ještě i kousat. To bude chtít veterináře." ozve se pobaveně Robin. "Zřejmě už ti otrnulo, co?"

"Co myslíš? Mám pocit, že se každou chvíli pozvracím od bolesti, protože nedokážu určit z které strany je horší." usykne, když se začne zvedat z kleku do stoje. Zůstane podivně nahrbený.

"Měl bych zavolat Sáře, aby pro tebe přijela. Nebudeš v tomhle stavu řídit."

"Zbláznil ses? Mojí sestře určitě nikdo volat nebude." chce vrčet jako starý pes, ale místo toho z něj vychází spíš takové steny. "Sama má svý práce dost a ještě aby se starala o svého povedeného bratříčka. Našťouchala by mě do krabice a už nepustila ven."

"No a nemohl by třeba David? Kam se ztratil?" rozhlédne se Robin kolem sebe.

Zapadne do šatny, stáhne ze sebe oblečení a rovnou zamíří do sprchy. Posral to. Totálně to podělal. Pustí na sebe studenou vodu, aby se probral. Jak se teď na něj asi budou ti dva koukat. Jako na nekompetentního kreténa. Vždyť mohl Alexovi taky ublížit, když tam po něm tak válel. Opře si hlavu o kachličky. Už se to nesmí opakovat.