Nenáviď mě dnes - část třicátá

Nenáviď mě dnes - část třicátá

---

***

Alex s úsměvem překontroloval obsah lednice, aby zjistil, že jeho první pokus o pečení byl stále netknutý na stejném místě. Seděli v odpočívárně a čekali na nějaký výjezd. Půlnoc už dávno odbyla a tak očekávali výjezdy spíš k opilým občanům než k jiným případům.

"Tady jsem vám něco přinesl." postaví otevřenou krabičku na stolek před kluky.

Roman se napřímí, aby to shlédnul. "Páni, Sára pekla? To je úžasný." Hned se natáhne po jednom kousku.

"Pekl jsem já, tak koukejte pořádně chválit." Uchechtne se překvapeným výrazům Romana s Robinem. "A nečučte tolik, říkám pravdu."

David vzhlédne od otevřené knihy. "To ses asi hodně nudil, co?" Nemá se k tomu, aby si vzal. Sleduje, co to udělá s kluky.

"No, to je velkej svátek, když Alex sáhnul na něco v kuchyni. To si nenechám ujít." zazubí se Robin od rozečteného časopisu. Natáhne se pro talířek, který před něj Alex postavil.

"Trochu to drobí, tak ať nám ráno nenadávaj, že jsme tady udělali bordel." odtuší Alex. Buchta vypadala po vizuální stránce velice povedeně. Byl sám se sebou spokojený.

Roman se s tím moc nepáře, prostě se zakousne do kousku buchty, který ukořistil. Zakucká se. "Máš pravdu, drobí dost." vyhrknou mu slzy do očí. "Je to výborný." řekne přesvědčivě pod Alexovým drobnohledem. Alex se spokojeně otočí na Davida.

"Dáš si taky?"

"Hm, mohl bych ochutnat." odpoví s pohledem upřeným na Romana. Natáhne se pro talířek, který mu Alex podává. Zakousne se a hned toho lituje. Hrdinně polkne, ale zatváří se mučednicky. "Proboha, Alexi, tos pekl podle kuchařky Recepty na každý den aneb jak zabít své přátele rychle a levně? Ochutnal jsi to vůbec? To se nedá."

"Co? Roman říkal, že je to dobrý…" řekne Alex nechápavě.

Robin začne na Davida za Alexovými zády megalomansky gestikulovat, aby toho nechal. Usedne, když se po něm Alex otočí a se spokojeným výrazem se zakousne do buchty, kterou se jeho přítel vedle něj právě dusí. "Je to fakt výborný." Přisvědčí přesvědčivě.

"Kecají." podívá se přísně na Robina. "Fakt tě musí mít hodně rádi, když jsou ochotný tohle.. svinstvo sníst a ještě pochválit." zavrtí nechápavě hlavou. "Tys to fakt neochutnal, co?" zadívá se shovívavě na Alexe.

"Dělal jsem dvě úplně stejně a ta první byla celkem dobrá…" řekne nechápavě než si vezme jeden kousek a zakousne se do něj. Zašklebí se. "Fakt díky, kluci." Čapne krabici a hodí ji rovným hodem do odpadkového koše. Vydá se zachmuřeně pryč.

"Alexi…" zkusí to Robin, ale už mluví do zavřených dveří. Místnost utichne.

David se zadívá vyčítavě na kluky. "Proč jste mu neřekli rovnou, že je to hnus? To mu radši budete takhle kecat?"

"Taky jsi mu to nemusel takhle vpálit do ksichtu. Alex vařit neumí, to tady víme všichni. Tak mu vaří Sára, protože nechce riskovat jeho otravu. Divím se, že se vůbec pustil do pečení. Zajímalo by mě proč tak najednou." hájí svého kamaráda Robin. Roman mezitím sesbírá talířky a vyhodí nepovedenou buchtu do koše.

"Ježiši, tak neumí vařit, no a co? Umí snad jiné věci ne? Jste baby, pánové. Radši mu řeknu narovinu pravdu, než abych ho utvrzoval v nějaké pitomé představě, jak mu to skvěle jde." pomalu vstane. "Jdu se kouknout, kam se zašil." vydá se ke dveřím. "Ale fakt to bylo děsný." Vyjde ven a zamíří rovnou do šatny. Nemá potuchy, kam by Alex jinak šel.

"Možná kdyby se víc snažil a v kuchyni trávil víc času, tak by se to naučil. Jenže na to potřebuje trochu povzbudit." pokrčí rameny Roman stojící u dveří.

Alex se s rukama v hluboce zaraženýma v kapsách vydá na procházku garáží. Zakotví to do sanity, kde za sebou zabouchne dveře. Natáhne se na lehátko, aby se zahleděl do bílého stropu vozidla. Neměl to vůbec zkoušet. Hloupě chtěl zapůsobit a místo toho dostal pěknou čočku.

Nenajde ho v šatně. To ho trošku rozhodí. Kde sakra může být? Asi to fakticky přehnal, ale nechtěl mu jako kluci kecat, jak moc je to výborný. Ještě ho napadnou garáže. Tam by mohl být. Okamžitě tam zamíří. Obejde sanitu, než si všimne, že je uvnitř. Vsouká se tam za ním. "Tady jsi." konstatuje úlevně, když za sebou zabouchne dveře.

Strčí si ruce za hlavu. Dělá ze sebe jen idiota. Nikdy nebyl tak… ani pro to nemohl najít výraz. Jen se snažil. Zahlédne postavu za sklem sanity. Návštěva se dala čekat. Zabodne svůj pohled do stropu v místech, kde nad sebou tuší maják. Co tu David chce? "Jo, tady jsem." odvětí.

Zadívá se na něj. "Naštval jsem tě hodně?" zeptá se rovnou. Proč chodit kolem horké kaše. Dlaněmi se opře vedle jeho boku a dívá se na něj shora.

Podívá se na něj. "A čím asi tak? Pravdou? Jistě, za pravdu se každý zlobí." pokrčí rameny. "Prostě to neumím. Nech to být."

"Nemůžeš být dobrý ve všem." pousměje se. "Někde se to kompenzovat musí. Promiň, mohl jsem ti to říct asi šetrněji. Omlouvám se, ale fakt to nebylo k jídlu. Příště to radši ochutnej. Vážně."

"Chutnal jsem to… ta první byla celkem dobrá." zkusí se obhájit. "Nepotřebuju být dobrý ve všem, ani nejsem. No, zkusil jsem to a zjistil, že to nejde. Víckrát už do kuchyně radši ani nepáchnu. Jsem v pohodě, můžeš klidně jít."

Povzdychne si. "To se vždycky vzdáváš takhle lehce?" zadívá se na něj. "Fajn, já půjdu, když mě tu nechceš." pokrčí rameny. "Kdybys zas zatoužil po společnosti, tak kde nás najdeš víš."

"Nebyl to jediný můj pokus, věř mi." ušklíbne se ironicky. "Co bys tu s někým jako jsem já dělal? Skripta jsou určitě zajímavější."

"Panebože, ty jsi ale urážlivá urážlivka." rozesměje se. "Když myslíš… bránit se nebudu, naučit se to musím. I když bych radši byl tady. Tak tu netrucuj moc dlouho jo? Kluci jsou na mě naštvaný, že jsem na tebe byl tak zlej. Dlouho tam s nimi nevydržím."

"Anatomii se asi neučíš, co?" zkusí to. "Ne, vážně. Co studuješ? Třeba si ze svých let snažení se o doktorskej titul ještě něco pamatuju."

"Ne, anatomii už mám dávno za sebou." pokrčí rameny. "Jestli nevíš nic o biochemii, tak mi s tím moc nepomůžeš." ušklíbne se.

"Škoda, pomůcek bychom měli dost. Hmm, urgentní medicínu už máš asi taky za sebou, co?" usměje se. "Ale fuj, biochemie? Ještě vás to pořád učí taková ta hodně stará a milá paní s copem až pod zadek? Vyhodila mě od zkoušky. Dvakrát."

"Jo, to je přesně ona. Já se vyhodit nemíním nechat." zaculí se. Je spokojený, že Alex už se zas usmívá. "A teď, když jsem ochutnal tu buchtu už chápu, proč jsi letěl." zkusí si rýpnout.

Rozesměje se. "Jsi pěkně drzý, víš o tom? Zahráváš si s jedovatým hadem, dej pozor." nepřestane se pochechtávat. "Ale máš asi pravdu. Na praktikách jsem byl sice použitelný, ale spíš jen na přines, podrž a míchej. Až dokud jsem se nezakousnul. A stejně nepovolila."

"Jo vím o tom, ale to na věci nic nemění." pokrčí rameny. "Jedovatých hadů se nebojím. Já bych si protijed namíchat zvládnul." zašklebí se.

Zvedne se do sedu, nohy spustí dolů z lehátka. "Něco jiného na učení nemáš? Biochemie prostě nebyla moje kamarádka." zeptá se se zájmem a usměje se.

"Gynekologii?" zazubí se. "Ale v tom se asi taky moc chytat nebudeš, nebo se pletu? S buchtama ti to moc nejde." rýpne si znovu.

"Tsss. Prej s buchtama… náhodou, na gyndě jsem exceloval. Prý jsem úžasně jemnej." Ohradí se dotčeně. "Sám jsi říkal, že nemůžu být dobrý ve všem. A vím o pár věcech, ve kterých mi to vážně jde." mrkne na něj potutelně. "Mohl bych být instalatér, úzký trubky a tak…"

"Jemnej jo? To dej mému zadku písemně, buď od té lásky, protože mě to neuvěří." zavrtí pobouřeně hlavou. "No, náladu jsem ti pozvednul, tak zas abych radši šel, ne?"

Zamračí se. "Byl jsem opilý a nadržený. A byl jsi to ty, kdo mě pobídnul, abych se s tím moc nezdržoval. Klidně ti ho pofoukám..."

"Na to už je drobet pozdě." překvapeně se na něj podívá. Kolik si toho pamatuje? Vždyť říkal, že skoro nic neví. "Těhle řečí bychom měli radši nechat."

"Zkusit jsem to musel." pokrčí s úsměvem rameny. "Chceš se bavit o něčem jiném? Nebo se chceš jít radši učit? Nebráním ti." Šero v sanitě protne příjezd druhého vozu. Na stropě se mihne modré bliknutí. Položí se zpátky, aby sledoval hru světel. "Chceš se přidat k nic nedělání? Kdybych se smrsknul, tak se sem vejdeme."

"A máme se my dva vůbec o čem bavit?" zadívá se na něj tázavě. "Všechno už jsme si vyjasnili. To, že jsem drzý zmetek už taky oba víme…"

"To, že já neumím vařit a buchtám nerozumím, to už víme taky." zazubí se. "Vždycky se můžeme bavit o počasí nebo o práci."

"No to děkuju pěkně. O počasí vím houby a práce mám dost v práci." smete rázem všechny možnosti ze stolu.

Houkačka oznamující výjezd donutí Alexe, aby se zvedl z lehátka. "Nebo prostě půjdeme pracovat." zazubí se.