Nenáviď mě dnes - část čtyřicátá

Nenáviď mě dnes - část čtyřicátá

---

"Ne, ale baví mě se na to vymlouvat. Ale neosladíš mi to kafe jako první den Roman, že ne? To by byla totiž moje cukrová smrt." oklepe se při té vzpomínce. Otevře dveře a podrží je. "Až po tobě."

Chňapne pytlík s koblihami a zamíří ke dveřím. "Oukej, žádný cukr. V jakékoliv podobě. Od teď už pro tebe všechno hořké." zasměje se, prsty přejede po Alexově tváři. "A já ti chtěl dát pusu. No, tak nic."

Překvapeně na něj pohlédne. "Pusu?" Dveře zase zabouchne, opře se o ně s rukou na futrech. "A to bych směl?" úsměv se mu ještě víc protáhne. "Zapomeň na to, že nechci cukr. Jsem odhodlaný obětovat svůj život."

"Ale já nejsem ochotný riskovat." pousměje se. "Možná… později? Teď kluci potřebuju spolehlivého řidiče. Ta náhrada za tebe asi nebyla moc kvalitní. Sežrali by mě zaživa, kdybych tě odrovnal."

Viditelně posmutní. "Můj den právě z duhových barev zčernal." povzdychne si. "Co se dá dělat, přemlouvat tě nemůžu." Avšak místo odchodu do parkovací haly se k Davidovi skloní a zlehka přejede svými rty po těch jeho. Prsty ho pohladí na zátylku než se oddálí. "Tak hurá pracovat."

"Tomu říkám nadšení." pousměje se. Za zátylek si Alexe přitáhne k sobě. "Jsi neuvěřitelný vyděrač, Alexi." Přitiskne ho ke stěně a prudce políbí. Odtáhne se, když uslyší z chodby hlasy. "Ehm, asi si půjdeme dát to kafe a koblih, ne?" pousměje se, jakoby se vůbec nic nedělo a zamíří z šatny ven.

"Hmm." zabrouká si spokojeně. "To sis mě určitě s někým spletl." Řekne přesvědčivě, ale s úsměvem následuje Davida ven.

Otočí se na něj a pousměje se. "Měl by ses přestat usmívat jako idiot nebo si budou kluci ještě myslet, že spolu něco my dva máme."

Ušklíbne se. "Moc vtipný, vážně. Jen si ze mě dělejte všichni srandu." zavrčí a zasměje se. "A ty si o mě budeš myslet, že mám rozpolcenou osobnost. A stejně za to můžeš ty." Obejme ho na okamžik přátelsky kolem ramen.

"To mi tedy vysvětli, jak za to můžu zrovna já." zavrtí nechápavě hlavou, ale obejmout se nechá. "Fakt neblázni. Jestli ti dva jen pojmou podezření, budeme to mít na talíři věčně. Jen s tím rozdílem, že mě tu praxe brzy skončí."

"Myslím, že i kdybys tady pracoval, tak bych to byl já, kdo by to měl pořád na talíři. Na tebe si nic nezkusí. To víš, za to může ta tvoje mladá krev." zazubí se. "A proč za to můžeš ty? Ze mě bude za pár let kmet a ty mě rozptyluješ." usměje se. "Ale v dobrém."

Vyprskne smíchy. "Cože z tebe bude za pár let?" zvedne k němu pohled. "Alexi, ty ses do té hlavy praštil fakt silně. Možná došlo i k nějakému poškození mozku. Měl by ses nechat vyšetřit. Robinééééé." zavolá do haly.

"Kmet, Daví, kmet. Tohle slovo tvoje mládí ještě nemůže mít ve slovníku." uchechtne se. "Já ti dám poškození mozku." Natáhne se po něm, aby mu ucpal pusu svou dlaní přesně v momentě, kdy se mu podaří vykřiknout Robinovo jméno, které se díky akustice otevřeného prostoru rozletí po celé hale. Rozesměje se. "Buď rád, že ti ústa ucpávám jen svou dlaní." Mrkne na něj.

Robin se v kanceláři zarazí v polovině čtení. Podívá se na Romana. "To byl David?" zeptá se překvapeně.

"Hééééééj." začne se bránit. "No a čím jiným bys mi je jako chtěl ucpat? Ne, neříkej mi to. Dovedu si to živě přestavit, ty čuně!" se smíchem se mu vydrhne. "Ty si asi myslíš, že bych ti nezvládnul nakopat, že jo?" zazubí se. "Teď mám i barevný cíl."

"No moment! To ty jsi tady to čuně, protože já měl na mysli své rty na ty tvoje." usměje se na něj zářivě.

"Alexi, koukej ho okamžitě pustit." Ozve se najednou přísně. Robin si zřejmě špatně vysvětlil jejich sousoší.

"Můj barevný cíl nech být." zamračí se. "Ani by sis neškrtnul, pinďo." Uchechtne se. I když je mezi nimi jen nepatrný rozdíl v pár centimetrech.

"Jak jsi mi to řekl?" zeptá se David podmračeně. "No, je vidět, že s podlahou tady budeš asi velkej kámoš." Během chvilky, jak to Alex nečeká, ho David celkem zručně sundá tváří k zemi a zaklekne. Ještě stihne nasadit páku na ramenní kloub. "Takže bych si neškrtnul jo?"

Vzdá jakýkoliv pokus o vysvobození, i když by jich pár našel. Už teď je částečně nepoužitelný a vykloubené rameno by tomu moc nepomohlo. "Příště…" sykne jen. Víc nestihne, protože je předběhnut.

"A dost. Co to kruci vyvádíte? Jste na záchrance a ne někde v ringu. Perte se laskavě mimo tenhle prostor. Davide, koukej ho pustit a Alexi, zahuč do sanity než se vytočím ještě víc." Sprdne je. Netušil co k tomu vedlo a možná by se tomu za normálních okolností i zasmál, že si někdo dovolil takhle na Alexe, ale to jedině za jiných podmínek.

"Co příště?" ušklíbne se David a pomalu Alexe pustí. Odstoupí od něj. "Máme svolení se prát jinde." zazubí se a radši zapadne dovnitř, aby si udělal kafe.

Zakroutí beze slov hlavou a začne se zvedat ze země, aby se oprášil.

"Co to do tebe do prdele vjelo?" Vyjede po něm Robin, což ho celkem překvapí.

Ohradí se. "Jen taková přátelská roztržka, byli jsme v pohodě, vážně." pokrčí rameny a raději zamíří rovnou k sanitě. Poslouchat Robinovo výčitky po zbytek směny nemusí.

"Alexi..!"

***

David musí schovat úsměv za otevřená dvířka skříňky. Dneska ho to zvlášť baví. Od té roztržky s Alexem, kdy je Robin sjel, je nepouštěl z očí. Střežil je pohledem, jakoby se po sobě měli vrhnout a přinejlepším se zmrzačit. Házeli po sobě s Alexem mrzuté pohledy, ale on sám měl hodně práce s tím, aby je tak udržel. Teď v šatně už mu nějak docházely síly na hraní téhle komedie. Když se natáhne po ručníku, aby zapadnul do sprchy, už se zase tváří jako by byl navýsost naštvaný.

"A vy dva si to koukejte vyřešit někde jinde. Ne tady." ukáže Robin přísně prstem Alexovi, který se tváří jako kámen. Takže nijak. V momentě, kdy za ním a culícím se Romanem zapadnou dveře, se uchechtne. Tohle byl vážně vydařený den. Stáhne ze sebe poslední kousky oblečení, vezme ručník a mycí potřeby a vydá se do sprchy. Nestará se o hluk. Prostě přistoupí za Davida a obejme ho kolem pasu pažemi. Přitiskne se k němu celou plochou těla. "Ptal ses, kdy bude příště… co třeba hned?" zavrní mu do ucha.

"Nechce se mi tu válet se po podlaze." zabručí, ale teplé tělo přitisknuté k tomu jeho jen uvítá. "Robin z nás bude mít trauma. Vážně." uculí se spokojeně. "Ale byla to sranda. Příště s tebou musím seknout o zem znovu." stočí hlavu, aby viděl do Alexova obličeje. "Co přesně si pod tím představuješ?"

"Pokud už ho nemá… Roman se očividně bavil celou dobu s námi, ale Robin… jak nemá něco pod kontrolou… a jelikož za náš tým nyní zodpovídá on… nemůžeš se mu divit." uchechtne se při vzpomínce na Robinův výraz, kterým si je každou chvíli přeměřoval. "Příště už se tak snadno skolit k zemi nenechám." Pošeptá mu do ucha. Sjede svými dlaněmi po Davidově namydleném těle od prsou až do třísel, ale klínu se nedotkne. "Raději žádné představy." ustoupí od něj. "Tady by na nás mohl kdokoliv přijít."

"Robin to moc hrotí." zavrtí nechápavě hlavou. "Nic jsem ti nezlomil, tak v klídku." Zazubí se. "Ale chápu ho. Kdo ví, jak to vypadalo z pohledu nezaujatého pozorovatele." Zapne sprchu, aby ze sebe spláchnul mydlinky. "Tebe, milánku, dostanu na lopatky kdykoliv se mi zachce." odpoví nafoukaně a zasměje se. "Jo, jdi dál ode mně, satane. Nebo se ještě vrátí Robin a tohle bychom mu asi hodně těžko vysvětlovali."

"Robin nebyl na tuhle funkci zvyklý. Dřív jsem vedl tým já. Bylo to pro něj pohodlnější. Po mém odchodu k letce to musel jako lékař převzít on." pokrčí rameny při obhajobě svého kamaráda. "Mě nedostaneš tak snadno, nevěř si zase tolik, abys nenarazil." Mrkne na něj. Vleze si pod volnou sprchu. "Rozhodně by to vzal Robin líp než kdyby nás tady načapal někdo z druhého týmu." zazubí se. "Takové malé zpestření služby."

"Tys byl šéf? No nepovídej." zavrtí hlavou. "Tomu se mi ani nechce věřit. No, štěstí, že je teď Robin, protože ty bys měl v mém případě velké problémy s kázní. Hele, když se zvolí vhodné metody, pohnu i skálou." zastaví vodu a natáhne se pro ručník. "Hm, načapaný bych být nechtěl, ať už máš na mysli cokoliv."

"Divil by ses. Já problémy s kázní nemám." Trhne rameny a raději se začne mydlit. Velkou sprchu si dá až doma, tady mu jde jen o smytí největšího prachu. "Chtěl bych vidět, jak s tou skálou hneš, dej mi vědět, kdyby se něco takového konalo." zazubí se. Strčí hlavu pod proud vody, takže na chvíli k němu nedolehne Davidův hlas. Pokud na něj tedy mluvil.

V klidu se začne utírat. "Až já pohnu skálou, tak ty budeš v první řadě." uchechtne se. Setře poslední kapičky a nahne se, aby na Alexe viděl. "Aby ses spíš nedivil ty. Moc pěkné." zhodnotí barevné pozadí a uculí se. "No, tak radši… ahoj zítra." vystřelí raději z koupelny, aby na sebe v šatně naházel svršky.

"To jsem tedy zvědavý." uchechtne se. "Grrr…" zavrčí si, když mu dojde, co měl David na mysli tím "moc pěkné". Nemohl za to, že se jeho zadek každým dnem barvil do jiných odstínů. Opláchne se a ještě mokrý vejde do šatny. Zanechává za sebou loužičky vody, i když se za chůze otírá. "Nechceš někam odvézt?" zeptá se konverzačně.

"Záleží na tom, kam jedeš. Ale ne, dneska je hezky, projdu se." pokrčí rameny. Přetáhne si tričko přes hlavu. "Měl bych využít hezkého počasí."

"Mířím za svou povedenou sestřičkou a cesta kolem kolejí pro mě dneska určitě nebude zajížďka." Pousměje se. "Ale nutit tě nemůžu." pokrčí rameny a natáhne se pro svoje oblečení. "Nebo… nechceš někam zajít?"

Zadívá se na něj. "Hmmm, to má být pozvání na rande?" zazubí se. "A co tvoje sestřička? Bude tě čekat a ty budeš marnit čas se mnou? V pohodě, ale jestli máš cestu kolem kolejí, když budu dřív doma, tak mi aspoň zbude víc času na jiné věci."

"Můžeš to klidně jako rande brát… mohli bychom zajít někam na jídlo, celkem mi vyhládlo… hmm.. to mi připomíná, že jsem dneska vlastně neobědval. Sára je v klidu… řekla, přijeď někdy během dne až se ti to bude hodit." Zazubí se. "A v noci nechodím ze zásady. Navíc to není žádné marnění času, Davide. Ne pro mě. Takže… na jiné plány?" Mozek se mu spustí na plné obrátky, co by tahle větička mohla všechno znamenat.

Zadívá se na něj a chvíli si ho zkoumavě měří. "No, jestli to bereš takhle… Tak můžeme, jestli nemáš nic lepšího na práci." Nacpe oblečení do skříňky a překontroluje obsah své tašky. "Když to máš zařízené takhle, já nikam extrémně nespěchám."

Opětuje mu pohled než se nasouká do džínů a vklouzne do tenisek. "Mám po celkem náročný službě, myslíš, že bych si hned hledal jinou práci? Chvíli příjemně stráveného času v dobré společnosti si snad můžu dovolit, ne? Takže… máš nějaké vybrané chutě?"

Pokrčí rameny. "Já sním skoro všechno. Zveš mě na rande a já to mám vymýšlet?" zavrtí hlavou. "Teda Alexi, nejdeš na to moc dobře." dodá se smíchem a vyloví mobil z tašky. Zadívá se na displej a uculí se. "No vida… zrovna tebe jsem potřeboval. Vydrž chviličku, jen si něco vyřídím." S mobilem u ucha vypadne na chvíli za dveře šatny.

"To já jen aby sis nestěžoval, že třeba nejíš houby nebo tak." pokrčí rameny. Zakáže si zamračit se, když se David usměje do mobilu. Raději se začne balit a kontrolovat, zda na něco nezapomněl.

Vrátí se spokojeně. Zmeškaný hovor ho potěšil, protože se na to číslo nemohl pořád dovolat. A teď už byl konečně domluvený. Zamlouval víkendovou akci pro pár kolegů ze školy. "Tak, a je to." usměje se. "Dnešek se začíná pořádně dařit." uschová mobil do tašky a zadívá se na Alexe. "Já houby moc rád."

Přikývne a nasadí si na oči brýle. "Nějaké randíčko?" Vezme do ruky svou tašku a ještě jednou se rozhlédne, zda po sobě nezanechal nějaký nepořádek. Klíč od auta má v kapse kalhot. "Tak vyrazíme. Co třeba Indie?"

"Proč ne. Klidně Indie, mám docela chuť na něco ostřejšího." Zadívá se na Alexe a usměje se. "Tobě by snad vadilo, kdyby ano?" Zvedne tašku a přehodí si ji přes rameno. Zamíří ke dveřím.

"Já docela taky." Pousměje se. "Vím o docela dobrém podniku." Rozejde se za Davidem. "Mě do tvého osobního života nic není." pokrčí rameny. "To tys nazval naší obědovou večeři randem. Ale nerad bych tě nějak zadržoval. Abych potom nedostal krumpáčem po hlavě od nějakého zhrzeného milence."

"Jen vtip." otočí se na Alexe a zamračí se. "Možná to zas tak dobrý nápad není. Zhrzených exmilenců mám víc než dost a nerad bych, abys měl kvůli mě krumpáč zaseklý v hlavě. Necháme to na jindy. Jeď za sestrou a já si taky půjdu po svém."

"Davideee." protáhne prosebně. "Co si budeme povídat, já bych si na všechny svoje jednorázovky ani nevzpomněl. Ta poznámka měl být jen vtip. Nenech se prosit. Rád s tebou takhle někam zajdu." našpulí rty. Napřímí se. "Pokud tě teda neotravuju. Vážně bych nerad..."

"Ne, máš pravdu, Alexi. Tobě není nic do mého života a mě zas do tvého. Momentálně jsme kolegové a tak by to mělo zůstat. Nechci si to komplikovat víc než to je. Promiň."

Zarazí se. Nedokáže určit jestli překvapením nebo šokem. "Daví… počkej… to…" prohrábne si vlasy. "Nechápu. Vždyť jsme… nemyslel jsem to tak. Nechci být jen vlezlý." Povzdychne si. Nějak mu došla slovní zásoba.

Vydechne. "Hele, tohle by stejně nedělalo dobrotu. Vážně, zamysli se nad tím. Ani jeden neumí navázat vážný vztah, a já už nechci být jen něčí další rychlovka. Sorry."

"Možná kdybys mě poslouchal… ale vždyť to je jedno. Čau zítra." rozejde se rázným krokem ke svému autu. Nedokáže potlačit vlastní zklamání. On už taky nechtěl žádný rychlovky. Jedinej člověk, se kterým byl od mise, byl právě David. A na misi párkrát Felix. A už před misí byl nějakou dobu s Míšou. Byly to už určitě dva roky. A tohle mu přišlo strašně nefér.

"Jo, je to naprosto jedno." řekne spíš k sobě a zamíří k východu z nemocnice. Koneckonců, volný čas si umí zorganizovat efektněji. Vzpomene si na biochemii, která na něj pořád ještě čeká. Tomu říká dobře strávený den. Zamračí se a zamíří k zastávce.

Zvedne kolem sebe svojí bariéru i svoje pošramocené ego. Povzdychne si, když spatří Davida. Překousne všechny svoje nedostatky a dupne na brzdu, aby zastavil těsně vedle něj. "Pojď na to jídlo…" řekne prosebně dřív než se stačí zastavit.

Málem ho trefí, když vedle něj zaskřípou brzdy. Prudce se otočí. "Co to proboha vyvádíš?" zadívá se na Alexe. Chvíli si ho zadumaně měří. "Dobře, fajn. Tak jo."

"Co asi tak myslíš? Seru si na hlavu…" konstatuje jen. "Tak sedej… nerad bych dostaveníčko s muži zákona." pousměje se.

Přikývne. Hodí svou tašku na zadní sedadlo a nastoupí. Usadí se vedle Alexe a přetáhne si pás přes sebe. "Seš magor, Alexi." řekne s úsměvem. "A to se mi moc líbí."